Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
Bylo před Velikonocemi a Ježíš opět zamířil do Jeruzaléma. Cestou se rozhodl projít přes Jericho. Město leželo v překrásném místě nedaleko Jordánu, na západním svahu, kde údolí přecházelo v nížinu. Obklopovala je tropická zeleň, rostly v něm palmy a všude se rozprostíraly nádherné zahrady zavlažované místními prameny. Jericho zářilo v krajině mezi vápencovými pahorky a pustými roklemi jako smaragd.
Žilo v něm hodně kněží. Kromě nich se tam usadili i obchodníci, římští úředníci, vojáci a mnoho cizinců. Bydlelo tam také hodně celníků, kteří vybírali od lidí určené poplatky. Židé jimi pohrdali, protože je odírali z kůže a sloužili Římu.
Za největšího šejdíře a podvodníka považovali lidé celníka Zachea. Žádný zbožný Žid se s ním nestýkal, neboť byl podle nich zrádce národa. Ve skutečnosti však tento zámožný celník nebyl tak zkažený, jak se na první pohled zdálo. Vypadal sice jako přezíravý náfuka, ale měl velmi citlivé svědomí.
Když se dozvěděl o Ježíši, který ohleduplně jednal s opovrhovanými lidmi, jako byl on, a seznámil se s jeho učením, zatoužil po změně života. Uvědomoval si, že to, co dělá, není správné, a pokusil se o nápravu. Začal vyhledávat lidi, které kdy ošidil, a vracel jim jejich peníze.
Sotva začal napravovat své chyby, doneslo se mu, že Ježíš míří do Jericha. Tato zpráva ho nadchla a ihned se rozhodl, že se na něho půjde podívat. Přidal se ke spěchajícímu davu a zamířil k jedné z městských bran. Toužil spatřit toho, který tak zásadně ovlivnil jeho život. Když však dorazil na místo, byla tam neprostupná hradba lidí a on pro svou malou postavu přes jejich hlavy nic neviděl.
„Pusťte mě dopředu,“ prosil přihlížející dav, ale nikdo z přítomných mu nechtěl uvolnit cestu. Předběhl tedy zástup a vylezl na košatý fíkovník sklánějící se nad cestou. Usadil se v jeho větvích, odkud dobře viděl na celý průvod. Zástup se pomalu sunul vpřed. Když procházel kolem stromu, bohatý celník usilovně pátral po Ježíši.
A pak ho spatřil. Šel obklopen svými učedníky, dotýkal se nemocných a žehnal lidem. Když dorazil až k Zacheovi, zastavil se a pohlédl do koruny stromu. O Zachea se pokoušely mdloby. Díval se Ježíši přímo do očí. Vtom uslyšel jeho hlas: „Zachee, pojď dolů! Rád bych tě dnes navštívil.“
Zacheus opatrně sešplhal po větvích na zem a jako ve snu zamířil ke svému domu. Zdálky k němu doléhaly rozhořčené hlasy kněží: „Vidíte to? Jde na návštěvu k tomu největšímu šejdíři a zrádci národa, kterého jsme vyloučili ze synagogy. Tohle přece nemůže být Mesiáš.“ Zacheus se těmi řečmi netrápil. Přestal se starat o to, co si o něm lidé myslí. Ježíšova láska a milost mu braly dech. Zatoužil stát se jeho učedníkem a říct mu, že se rozhodl dát svůj život do pořádku.
Zastavil se, obrátil se k Ježíši a před celým zástupem vyznal: „Polovinu svého majetku dám chudým, a pokud jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“
„Dnes do tvého domu přišla záchrana,“ řekl Ježíš. Potom se rozhlédl po kolemstojících lidech, prstem ukázal na Zachea a zvolal: „Vy ho sice odsuzujete, ale on je pravý potomek Abrahamův. Lituje všech špatností, jichž se dopustil, a snaží se své chyby napravit. Měli byste si z něho vzít příklad.“
„Je to zrádce,“ zakřičel kdosi. „Slouží Římanům.“
„Každý se může změnit,“ odvětil Ježíš. „Boží odpuštění je tu pro všechny, kdo litují zla a chtějí je napravit.“
Lidé zaraženě mlčeli. Dívali se na Ježíše a cítili, že i oni by měli se svým životem něco udělat. Bylo však pro ně těžké přiznat si, že nejsou dokonalí, a proto se začali od Ježíše pomalu odvracet. Odcházeli domů a nad jejich hlavami se stahovala temná mračna. Měli pocit, že je Ježíš ponížil, a v jejich srdcích se zrodila nenávist. Místo aby litovali zla, kterého se dopustili, začali Ježíše obviňovat, že se stýká se zrádci a podvodníky.