Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
V jedné z vesnic, jimiž Ježíš se svými učedníky procházel na své poslední cestě do Jeruzaléma, žil velmi schopný mladík. Patřil k vládnoucí vrstvě a byl nesmírně bohatý. Na první pohled se zdálo, že mu nic nechybí. Ve skutečnosti ho však trápily silné výčitky svědomí a měl strach, aby nepřišel o věčný život. Když viděl, s jakou láskou se Ježíš chová k lidem, jak vlídně je přijímá a ochotně jim pomáhá, rozhodl se za ním zajít a položit mu otázku, která mu už delší dobu nedala spát.
Doběhl ho, padl před ním na kolena a zeptal se: „Dobrý muži, co mám dělat, abych mohl žít věčně?“
Ježíše to mile překvapilo. Přestože mladík pocházel z vyšších kruhů, neváhal před ním, chudým tesařem, pokleknout a požádat ho o radu. Usmál se na něho a pronesl: „Přikázání přece znáš. Víš, že nemáš zabíjet, být nevěrný své ženě, krást, lhát a podvádět. Rovněž máš pomáhat svým rodičům a mít je v úctě.“
„Ano, to vím,“ přikývl mladík. „A také se tím od dětství řídím. Přesto mám pocit, že mi něco chybí.“
Ježíš věděl, že mladík nelže. Opravdu byl slušný, ohleduplný, přímý. Měl jen jednu jedinou vadu – nemiloval Boha. Neměl ho na prvním místě svého života.
„Vím, co ti schází,“ řekl Ježíš vážně. „Příliš spoléháš na svůj majetek. Jdi, prodej všecko, co máš, a získané peníze rozdej chudým. Potom přijď a staň se mým učedníkem!“
Na mladíkově tváři se objevil temný stín. Cítil, že se ocitl na rozcestí. Na jedné straně byl věčný život a na druhé straně veškerý jeho majetek. Srdce ho táhlo k Ježíši, ale rozum mu velel, aby nebláznil. Přece musí existovat nějaká střední cesta. Co když je ten člověk podvodník a chce ze mě jen vymámit peníze? Poslechnu-li ho, stane se ze mne žebrák a budu všem lidem pro smích. To nemůžu připustit. Smutně se na Ježíše podíval, pomalu se otočil a beze slova zamířil domů.
Ježíš za ním zklamaně hleděl. Bylo mu líto, že od něj odchází. Moc si přál, aby se z něho stal jeho učedník. Nejprve ho však bylo třeba osvobodit od toho, co ničilo jeho povahu.
Mladík sice tvrdil, že se řídí Božím zákonem, ale ve skutečnosti to byl jen klam. Přestože se choval slušně a ohleduplně, jeho nitro se rozpadalo. Jeho nejvyšší hodnotou nebyl Bůh, nýbrž bohatství. Tolik si na něm zakládal, že se ke svému Zachránci otočil zády.
Když mladík zmizel za zatáčkou, Ježíš se otočil ke svým učedníkům a řekl: „Každý člověk, který chce navázat vztah s Bohem, se musí něčeho vzdát. Bohatí to mají velmi těžké. Jen málokterý z nich v sobě najde sílu a postaví se na Boží stranu. Majetek je totiž jedna z největších překážek, které mezi lidmi a Bohem stojí. Dodává jim falešnou jistotu a vede je k přesvědčení, že si se vším hravě poradí sami. Takoví lidé mají pocit, že Boha vůbec nepotřebují.“
Učedníky Ježíšova slova zmátla. V jejich době se všeobecně věřilo, že bohatství je známkou Boží přízně. Majetní byli automaticky považováni za Boží oblíbence. Ježíš teď tuto představu obrátil naruby. Petr loktem šťouchl do Jana a s překvapeným výrazem ve tváři se ho zeptal: „Kdo tedy může být zachráněn, když ne bohatí?“
Jan zakroutil hlavou a rozpačitě pokrčil rameny.
Ježíš zaslechl Petrovu otázku a prohlásil: „Zachráněn bude každý, kdo miluje Boha víc než vše, co mu může nabídnout tento svět. Pro někoho je největší překážkou bohatství, pro jiné vlastní nadání, pro další sláva. Každý se jednoho dne bude muset rozhodnout mezi Bohem a tímto světem. Dejte si pozor – také na vás brzy dojde.“
Učedníci zaraženě mlčí. Dosud si mysleli, že se o sebe nemusí bát, a teď jim Ježíš říká, že i jim hrozí nebezpečí. Jsou z toho celí nesví. Budoucnost je pro ně zahalena tajemstvím. Míří do Jeruzaléma a vůbec netuší, co je tam čeká.