32. Promluvení k jezuitům a jiným římské církve služebníkům

I k vám také, páni klerici, promluviti se vidělo. Nebo i vy také, ví Bůh, retuňku potřebujete, a nad jiné více. Vás tedy retovat jsa žádostiv, k vám také řeč svou obracím: naposledy sic, po jiných, ale ó by Bůh dal, abyste vy první byli v kažení díla podvodu a vzdělávání Kristu království jeho! Žádám pak vás uctivě a srdcem láskou křesťanskou naplněným za tyto věci: Předně, abyste mně, kdož jsem já koli (kterýž však podle té cesty, jíž vy nazýváte kacířstvím, sloužím témuž Bohu, jehož i vy služebníci se býti pravíte, věře všemu, cožkoli psáno jest v Zákoně a v Prorocích, Skut. 24, 14), mně, pravím, abyste předsevzetí mého, že o tyto věci psáti jsem se pokusil, příliš zle nevykládali. Svědek mi jest zajisté Bůh, že miluji pokoj se všechněmi lidmi a podle toho že jsem se ne pro rozbroj a ne pro zaníceni různic v toto vydal, než z lásky upřímé křesťanské, kteráž plápolá v srdci mém, pro níž rád bych, aby všickní křesťané tak jasně pravdu boží znali a jí od bludu a svodu rozeznati uměli, jakž mně a jiným mnohým z milosti boží toho se dostalo.

Bude-li se vám zdáti, že bloudím, vězte však, že já podle dobrého svědomí, s nimž před Boha strojím, činím, což činím. A ač vím a jist jsem, že bídní bludaři jste, i dosti zapeklenění někteří, a jsem tím tak jist, jako jist jsem, že ruku mám, kterouž toto píši: avšak že ani proti vám srdce nenávistí hořícího nemám, zná ten, kterýž je zformoval a mně toto píšícímu přítomen jest. Než lítostí toliko nad vámi, kteříž zahynutí sobě dobýváte, naplněn jsem. Protož ani napotom s vámi se (jednou vám a všechněm nebezpečenství osvědče) nesnadniti úmyslu nemám. Zvláště poněvadž i věk můj takový jest, že nemám proč dlouhého sobě s vámi na světě bytu slibovati: než propuštění raději čekám.

Ač jestližeť byste sic o toto nepokojiti se chtěli, vy svůdcové lidští, a Retuňk tento retuňku by potřeboval a Pán Bůh by mně přidal nětco ještě dnů, neodpovídámť se, abych pro slávu Pána svého Ježíše Krista, jehož pře obhajuji, a pro další retuňk duší lidských ještě pracovati a plněji vašich svodů světu v známost uvésti neměl. Což stane-li se a příčina k tomu dána bude, vezma sobě Pána Boha svého na pomoc, jasněji vyvedu na světlo pravdu i lež a obšírnější i patrnější divadlo udělám z věcí vašich. Aniž mi v tom překážky učiníte, jist jsem. Nebo stínem křídel Hospodinových přikryt jsa, bezpečen před vámi budu. Aniž zvíte, kdo jsem já, kdož vás a všecky hynoucí retuji, leč když se při vzkříšení blahoslavených uhlédáme.

Mezitím toto pravím: nesnadniti se s vámi a s vámi a s kýmkoli z živých lidí žádné libosti nemám. Pokoj mně sladký jest a mám já v čem potěšené tráviti dny své, což mi jich koli ještě zůstává, v Písmě totiž svatém, kteréž mně a každé duši pobožné ráj rozkoší jest. Než žádostiv jsa, aby i jiným k zamilování sladkosti Písem svatých poslouženo bylo, v nichž kdož se cvičí ustavičně, udušují v něm mrákotu tmy a zaněcují v srdci jeho světlo svítící až do života věčného: to, pravím, Písmo s., moc živou živého Boha, aby všickní zamilovali a odtud známosti Boha a pocty jeho pravé nabývali, posloužiti k tomu všechněm křesťanům chtěje, toto jsem psal. A vám se toho tak, jakž před Bohem ty věci známé jsou, zpravuji.

Druhé, žádám vás, abyste toto čtouc, prudkého nějakého pohnutí a hněvu proti mně neznámému aneb i jiným se vystříhali. Nebo hněv muže spravedlnosti boží nepůsobí. A víte, co onen řekl: Impedit ira animum, ne possit cernere verum. Pokojně tedy duchem tichým toto přečtouce, oblibte neb zavržte, jakž kdo spasení svého milovný aneb jím pohrdavý jest. A proč byste nepokojiti se měli? Nic svého nepíši, než což prvé v Písmě a Patribus jest, to vybíraje, lidem k spatřování podávám. Budete-li se chtíti proti mně, aneb mne neznajíc, proti jiným, kdož antikristství v ošklivosti mají, zlobiti, co tím způsobíte, leč že v podezření se dáte, že pravdou dojati jste?

Čiňte raději toto, což vám povím. Jestliže svou pří jisti jste, nebude potřebí knížky této vašemu lidu z rukou vyrážeti aneb jí čísti zbraňovati. Nýbrž chcete-li svou věc upevniti, dovolujte toto čísti svým posluchačům a jim to potom refutujte, aby vidouc viděli, že ničímž jest, což se proti vám píše a mluví. Takť činí strana druhá, známé jest, vašich jakýchkoli knih čísti posluchačům svým nezbraňují a nezapovídají, než toliko s Písmy srovnávati velí, kteráž jsou lydius lapis všelikého učení. Pakliže kteří z vás jinak činiti budete a ukrývati a tlačiti budete tento boží retuňk, aby k rukám lidem nepřicházel, takového já každého cituji k hroznému božímu soudu jakožto toho, kterýž cejchované maje svědomí své, i sám sebe i jiné v slepotě vědomě zadržuje a světla i sám utíká i jiným je zastěňuje. Kdožkoli takový se nalezneš, umírám na tom, že před soudnou stolicí Kristovou z tohoto puhonu odpovídati mi musíš.

Čtvrté, napomínám vás božím jménem a skrze vaše spasení prosím, na Boha a jeho řeči v Písmě s. větší mějte pozor, nežli jakž až posavad to činěno. Nešťastněť jest od předků vašich ten fortel vymyšlen, že nemohouce svých věcí z Písma zastávati a nechtíce také přemáháni býti, utekli se k tomu, aby pravili, že Písmo jest nedokonalé, zatemnělé a nesrozumitedlné, a že lépe se živým hlasem církve spraví než Písmem: a vy za nimi v tom postupujete, papeži více než Písmu i sami věříte i jiné témuž učíte.

Ježto nerozumíte-liž tomu, že církev jest Kristova choť, kteráž poslouchati a ne rozkazovati povinna jest? Aniž její věc jest zákony sobě vymýšleti k ctění chotě svého, než věc její jest vydaných od něho zákonů ostříhati. A což mluví církev, to aneboť se srovnává s Písmem, aneb rozdílného nětco jest. Jestliže rozdílné a odporné věci vynáší těm, kteréž v Písmě Pán rozměřil, již není nevěsta jeho, ale nevěstka nevěrná. Pakli že tytýž věci vynáší, kteréž v Písmě jsou, tedyť z Písma to má; a tak Písma předce základem jsou učení církve.

Nadto kdokoli po apoštolech co mluví, lidský jest hlas; a víte, co napsáno jest: že všeliký člověk lhář, totiž k přehlédnutí se a oklamání snadný. Ale v Písmích s. jsou řeči boží, nad nebe i zemi stálejší: protože Duchem božím puzeni byvše, mluvili ti svatí boží lidé. (2 Pet. 1, 21.) A Kristus o učedlnících vysvědčil, že ne oni, ale Duch s. skrze ně mluvil. A pro jistotu věcí těch, kteréž apoštolé vynášeli, s. Pavel proklel toho, kterýž by nětco jiného chtěl přinášeti, byť on ne tak doktor nějaký aneb pater byl, než třeba i sám z nebe anjel. (Gal. 1, 8) A doložil na témž místě Apoštol, že by i sami apoštolé co jiného mluvili, prokletí aby byli. Jestližeť tedy Pavel ani Petr moci neměl jiného nětco učiti, konečně mnohem méně ten, kterýž se náměstkem apoštolským býti praví, moc míti bude k předělávání a podle vůle své glosování Písma.

Věřtež tedy Duchu božímu, že Písmo jest slovo boží. Věřte Davidovi pravícímu: Slovo tvé, Hospodine, jest svíce nohám mým. (Žalm 119, 105.) Věřte Kristu: Slovo tvé. Otče, pravda jest. (Jan 17, 17.) Věřte Izaiášovi, kterýž v rozepřech o náboženství nejbezpečnější útočiště ukazuje: k Zákonu a k svědectví (Izai. 8). Věřte Davidovi, že blahoslavený jest, kdož má libost v zákoně Hospodinově dnem i nocí. (Žalm 1, 2.) Věřte Pavlovi, že evanjelium jest moc boží k spasení. Řím. 1, 16. Věřte, že všeliké Písmo od Boha vdechnuté užitečné jest k učení, k trestání, k napravování, k správě, kteráž náleží k spravedlnosti, aby byl dokonalý člověk boží. 2 Tim. 3. A věříce tomu, poslechnětež rady Kristovy, kterýž tak dí: Zpytujte Písma. Jan 5, 39. To jestliže činiti budete, rozední se vám a vzejde denice v srdcích vašich. 2 Pet. 1, 19.

Pakliže vám více platí Patrům monita nežli tyto z Písma vzaté řeči, přidám tuto, což Athanasius (Liber de incarnatione Christi contra Apollinarium) napsal těmito slovy: Si discipuli estis evangeliorum, ne loquamini contra Deum iniquitatem, sed per ea incedite, quae scripta et gesta sunt. Quodsi diversa ab iis, quae scripta sunt, loqui vultis, cur nobiscum concertatis, qui neque loqui neque audire sustinemus, quod extraneum sit ab istis? A málo před tím stojí: Aut negate divinas scripturas, aut eas agnoscentes ne diversa ab iis, quae scripta sunt, in animum inducatis loqui, verba insanibilis imposturae. Na osvědčení také vám kladu, což Jeroným s. položil (In Jes. c. 8): Deus nobis legem dedit et testimonia scripturarum, quae si sequi nolueritis, non habebitis hicem, sed semper caligo vos opprimet. Suďte to, pro Boha, a bojte se!

Páté, jestliže by Bůh i z vás komu tu milost učinil a že v nebezpečenství spasení svého až potud stál, poznati dal, prosím, dej Bohu čest a světla božího v srdci se ozývajícího neudušuj. Stydíte-li se, protože učitelé jiných jste, ustoupiti od toho, k čemu jste až posavad jiné vedli: vzpomeňte na příklad s. Pavla, kterýž byv také horlivým sekty farizejské obhájcím, když jemu cesta boží pravá zjevena byla, nestyděl se proměniti náboženství, aniž se s tělem a se krví o to radil, ani k nejvyššímu biskupu nešel, ani na něho nečekal, až se obrátí: než sám hned šel za Bohem, kamž ho skrze zjevení své vedl. Petr také, jakž jen poznal, že zle učinil, Pána zapíraje, hned pokání činil. Takť by i vám náleželo: a tehdáž byste praví Petrovi a Pavlovi successores byli.

Pamatujte na to, co Bůh praví: Dnes uslyšeli-li byste hlas můj, nezatvrzujte srdcí svých. Nechať vám vzní v uších hrozný ten hlas: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou, i tenť bude píti víno hněvu božího, víno, kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho: a trápen bude ohněm a sirou před obličejem svatých anjelů a před obličejem Beránka etc. Zjev. 14, 9. 10. Suďte, co to jest píti kalich hněvu božího, trápenu býti ohněm a sirou, nemíti odpočinutí dnem i nocí etc. Ach hrozného se tu cosi vypravuje: a to k vám obzvláštně, kteříž svodíte jiné, se vztahuje. Neulekneliť se kdo pohrůžek, dokud v uších znějí, ten nešťastný skutku zakoušeti bude: ale tehdáž, když již napraviti lze nebude.

Často mi se dostává vídati některé z vás, a pohybují se ve mně má střeva, ví Bůh, když na vás hledě soudím hrozný ten boží hlas, proti ctitelům šelmy vynesený, ó kéž Bůh nad vámi se smiluje a vás osvítí, abyste sebe litujíce, odvrátili se od cesty zahynutí a spasení došli! Pakli sebe litovati nechcete, prosím vás již dále, litujtež aspoň toho křesťanského lidu, kterýž v bludích a slepotě zdržujete a přebídně zavodíte. Ale proto-liž Bůh vzdělává církev, aby lid jeho k pověrám a modlám se obracel, jakž vy jej obracíte? Proto-li umřel Kristus, aby lid křesťanský, mezi nebem, očistcem a peklem naději zmotanou majíce, všecko spasení v nejistotě měli, jakž vy je učíte? Ó jak velicí houfové jsou, kteříž za vámi jdou! Vám nyní to rozkoší jest, když veliká stáda lidu za sebou vidíte: a rádi byste, aby i jiní všickní za vámi postoupili. Ale když před Krista soudce s nimi přijdete, co tu sobě počnete? Čím větší počet zavedených ukážete, tím odsouzení vaše těžší bude. Nebo osvědčuji vám před obličejem božím a přede vším světem, že zle pasete stádo boží. Tuk jídáte, vlnou se odíváte, což tučného jest, zabíjíte, stáda však nepasete: ale přísně a tvrdě panujete nad nimi. Ezech. 34, 3. 4.

Sedmé, suďte, prosím pro Boha, takli jste tomu jedinému člověku v Římě na hradě Lateránském sedícímu zavázáni, abyste per fas et nefas jeho zastávati povinni byli? Nejste-liž raději tím povinni svému Pánu, kterýž vás stvořil, vykoupil, krmí a chová, abyste jeho zákonu hájili? Zvláště když tento lépe platiti svým služebníkům strojí: ne zde sic slávou pominutedlnou, jakž onenno platí, ale slávou neporušitedlnou, neskonalou. Ach lepšít' jest věc a důstojnost větší sloužiti nebeskému Pánu nežli Antikristovým býti oslem a v jhu jeho nepravém zde státi, v druhém pak životě spolu s ním ohně a smoly čekati.

Zdáte-li se sobě slavní a vzáctní býti, kdož papeži sloužíte a jeho hájíte: myť tisíckrát slavnější jsme, kdož Kristu sloužíme a slávy jeho obhajujeme, aniž s vámi freimarkovati žádáme, vězte to. Ó byste i vy, svrhouc z sebe spletené Antikristovo jho, Kristu Ježíši pod korouhev se dali, a jeho samého za svou hlavu sobě vystavíce, samému sloužili, což byste své věci dobře opatřili! Bůh vám osvěť mysl.

Osmé, nechcete-li s námi, služebníky jediného Boha, se spojiti k sloužení jemu samému, tedy vás napomínám, abyste rad a puntování proti Hospodinu a ctitelům jeho zanechali. Víme, co vždycky kujete a obmýšlíte dnem i nocí: ligy a praktiky strojíte předivné, jak byste vyhubili z světa nás a všecko Antikristu papeži podmanili. A hle nemají prospěchu vaše předsevzetí: jak často nasnujete, tak často Pán Bůh vám šiky mate. Což sami byste poznati mohli, kdybyste souditi chtěli. Než že vy, když se vám nepodaří naměření, nemáte obyčeje na Boha se ohlédati, než svému přehlédnutí připisovati, a tak znovu kujete, abyste přehlédnutí napravili. A hle pod takovými vašimi ustavičnými praktikami předce církev stojí, ježto je tak chytře někdy nastrojujete, že se vám nemožné zdá, aby chybiti mohlo: a hle chybuje předce a boží pravdy vyznavači i proti vaší vůli na světě jsou! Co to jest jiného než osvědčení, že proti Hospodinu rady a umění není žádného?

Přečtěte sobě o tom Žalm druhý. Přálť bych vám, abyste rozuměli, že Bůh jest Bohem, a což on chce na nebi i na zemi, to že se děje, a ne což lidská důvtipnost na odpor boží vůli vymýšlí. Četli-li jste medle, co Izai. 8, 9. a 10. napsáno stojí? Jak Pán Bůh lidu svého před praktikami zchytralých potěšuje, jak za nic všecky lidské výmyslky klada, k svému řízení toliko obrací? Takto praví Pán Bůh: „Puntujtež se lidé, však potříni budete; vejděte v radu, však zrušena bude; mluvte slovo, avšak neostojí. Hospodina zástupů samého posvěcujte, lide boží, on budiž bázeň vaše a strach váš."

Nejde tedy z vašich praktik nám žádný strach, jisti buďte: vaše ligy prach jsou, kterýž kynutím svým rozdmýchnouti může Bůh náš. Ale o vás činiti jest, že puntujíc se proti Hospodinu a pomazanému jeho, v hněv jeho a nemilost upadáte. Ó srozumějtež sobě a přestaňte rad skládati proti tomu, jemuž odolati nelze. Přichází mi tuto na mysl a bojím se, aby pravé nezůstalo na vás, ó jezuité, což Pán Bůh o podobných vám mluví, Jerem. 13, 23: „Může-li změniti mouřenín kůži svou aneb pardus peřestost svou, také vy budete moci dobře činiti, naučivše se zle činiti." Nu jižť já nevím, budete-liť vy moci proměniti zlé navyklosti své: Bohu však se modlím, aby kdož boží jste, vás napravoval, jiných pak vzteklost na uzdě držel.

Naposledy ještě vám zpověd činím, Patres milí, a to upřímě, jakž věrná pravda jest: že já sám jediný bez kohokoli z živých lidí návěští neb pomoci toto píši a na světlo vydávám. A o tom oznamuji vám proto, že mstivost mysli vaší znám, a abyste jí proti nevinným příčinou mou vylévati měli, tomu bych nerad. Jestliže tedy mne neznáte, proti jiným, v této příčině nevinným, povstávati nechtějte. Já, co činím, z nucení svědomí svého činím a vůli Pána svého v tom konám. Nebo vím, že čas ten jest, v němž Antikrist mečem úst Hospodinových hlučně kažen býti má: a již i plný pád jeho se blíží. Blahoslavený, kohož Bůh vytrhne, aby spolu s tím falešným prorokem a šelmou na zahynutí nešel.

Vy, bratří, pro Krista, jehož jméno nosíte, milí, již vizte, co činiti chcete. Jáť vás Bohu a řízení jeho divnému poroučím. Líbí-li se milosti jeho osvítiti koho z vás a k známosti pravdy přivésti, učiniž to Bůh pro milosrdenství své. Pakli koho odtud zatvrdí, aby vida neviděl a hledě nerozuměl, ukáže spravedlnost svou při nádobách hněvu: z čehož také jemu půjde sláva na věky věkův.