Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
K vám také, ó knížata národů, k vám, urozené a slavné panstvo a všickní od Boha zvýšení a v moci postavení (ó byť i králů světa dojíti mohl hlas můj!), obracím řeč svou. Ač ne má řeč bude, poznáte to: než toho, kterýž i nad vás jest, ten všemohoucí a vševědoucí, kterýž i vás milostivě retovati a o vůli své návěští dávati ráčí.
Nejprve pak povinnost vaše vám se oznamuje tato, že vaše věc jest na to, co se v světě a v církvi děje, nejpředněji mimo všecky jiné lidi pozor míti. Vám zajisté řečeno jest: Bohové jste a synové Nejvyššího vy všickní. Žalm 82. Boží pak povinnost jest, aby nade všemi jsa, na všecky pozor měl. Toť činí Bůh náš, Bůh ten nade všecky bohy nejvyšší: a i vám, kteréž sobě nějakým způsobem za pomocníky vzal a jako zemské bohy nad jinými ustanovil, činiti to náleží. Bohové tedy jsouce, živí bohové buďte a ne němé modly, o nichž praví Písmo, že uši majíc neslyší, oči majíc nevidí etc. Ne proto zajisté jste nad jiné vyvýšeni, abyste snad toliko nad jiné více pohodlí užívali: ale abyste i o sebe i o jiné pečovali a byli strážní světa.
Neračtež tedy dřímati, neračte Antikristovým trunkům opojovati a uspávati se dáti; jasně, otevřenýma očima na obě straně račte hleděti, očí sobě zastírati nedejte, aniž lahodností života tak se zanášeti chtějte, abyste bedlivost a pozor na to, co se děje v církvi, z mysli spouštěti měli. A podle toho, že i toto všecko, což se o Antikristu píše, vám k uvažování nejpředněji přináleží, věřte. Za tím povinnost vaši býti znejte, ujímati se o slávu boží proti těm, od nichž se jí újma děje. Nebo služebníci jste nejvyššího toho Pána a jeho manství držíte vy všickní.
O Pána tedy svého zasazovati se povinni jste. Nevidíte-liž pak, že sláva boží se potlačuje? Vsadil se Kristu do stolice Antikrist a sebe ženichem, hlavou církve a světa pánem se býti vyhlásil: a vy mlčíte? Kéž zastanete Pána svého a podvodníka toho dolů strčíce, věrnost svou nebeskému Pánu osvědčíte! Budeť on sic věděti, jak sám zastati a pomstíti sebe. Ale i vaše věc jest: Vy pak někteří ještě fedrujete dílo to podvodu, na svých panstvích hnízditi se jim dáte, podvodníka toho podpíráte etc. Ah dívá se nebeský Pán na to, co se děje. Osvětiž oči všech vás!
Třetí povinnost vaše jest ujímati se o vlastní svou slávu a důstojnost, kterouž vás Pán Bůh v světě poctil a Antikrist také vám do ní sáhl a sahá i jí rozličným způsobem potlačuje a častokrát, jak chce, vaším urozením pyšně šafuje. Nebo vám poručil Pán Bůh správu světa, vám odvedl meč k konání soudu, trestání zlých a obhajování dobrých. Řím. 13. Vizte pak, jak se vám v to vetřeli ti, kteříž duchovními se nazývajíce, tělesných věcí čenichají: zboží a statky zemské opanovali, do soudu zemských se vpravili a v nich ještě přednost míti chtějí a i vy abyste podle vůle jejich panovali a jejich vasalové byli, to obmýšlejí.
Pravít' oni sic, že to takové duchovní a světské moci spojení k dobrému cíli se děje, aby řád tím snáze zachován býti mohl; poněvadž prý Mojžíš a Aron (t. duchovní a světská vrchnost) srozumění míti mají, a oboji sobě pomáhati. Ale prohlédnětež, ó stavové světa, a poznejte, že se nespravedlivě s vámi dělí: Bůh to byl na onen čas lépe rozdělil a povinnosti oběma stranám lépe rozměřil. Mojžíšovi zajisté poručil správu a ochranu lidu, Aronovi pak stánek a oltář: každý svého aby hleděl a žádný žádnému v jeho povinnost se nepletl.
Tito pak, hádejte, svého sobě celého nechavše, vám do vašeho celého sáhli: takže vy nic nemáte (co se totiž titulů, ouřadů, zboží dotýče), čehož by oni neměli, a mají zase své vlastní věci (titule, ouřady, soudy), jichž se vám dotýkati nedají. Ježto mělo-liť by pro svornost, jakž oni praví, vždy nějaké spříznění jedné té moci s druhou býti, duchovní totiž s světskou, vám raději se trefovalo jejich moci nějakým způsobem účastná se učiniti, své pak v ničemž jim nepouštěti; poněvadž boží práva všechněm známa býti mají a všickní jich hájiti povinni, duchovní i světští: světská pak práva světským mocem zanechána býti mají.
Což že pravý jest smysl, a že raději vrchnostem v věci kněžské sahati náleží nežli kněžím v světské věci se dávati, mohlo by z Písma mocně provedeno býti. Když zajisté Pán Bůh na onen čas mezi Arona a Mojžíše povinnost rozdělil, Aron dále nesahal žádným způsobem, než přestával na své církevní povinnosti, aniž se světských soudů, rozepří neb válek dotýkal. Než to spravoval Mojžíš, kterýž však i mimo to v církevních věcech Aronu pomocník byl, zákon lidu předkládal, kněžím, jak by služby boží konati měli, vyměřoval a soudů církevních vésti pomáhal. Což i pobožní králové David, Šalomoun, Ezechiáš, Joziáš činili: a tím neřádu se nedopustili, než chvály od Boha dosáhli.
Byl tentýž řád i v prvotním křesťanstvu. Konstantýn císař správy církve mocně se ujímal, concilium nicenské proti Ariovi svolal, podobně Theodosius proti Macedoniovi konstantinopolitanské, Druhý Theodosius proti Nestoriovi efezské, Marcianus proti Eutychovi kalcedonské. Ti všickní a jiní mnozí spolu s biskupy v conciliích sedali, zdání svá vynášeli, k dekretům církevním se podpisovali etc. Nebrali jim toho tehdáž biskupové z rukou, nebo v řádu tehdáž všecko stálo. Poněvadž pak nyní na odpor tomu se děje, čehož jiného než neřádu jest to znamení?
Páni preláti nyní duchovní své soudy a concilia sami svolávají, sami také zasedají: nic tu žádný lejk, král ani císař neplatí ani nerozumí. V světských pak soudech tu páni preláti také místo ať mají, a to přední, a bez vůle jejich ať se nic neděje! Proč sebou tak pohrávati dáte, ó vrchnosti? Proč své moci nevezmete, v kterouž se skrze přelštění předků mimo náležitost povolání svého vetřeli? Vaše také jsou zboží a statkové, kteréž oni drží nespravedlivě. Nebo vám řečeno: Bohové jste. O vás řekl Kristus: Knížata národů panují nad nimi, a kteříž moc mají, dobrodincové šlovou. Apoštolům pak a jejich náměstkům: Vy ne tak. Luk. 22. Jestli-žeť ne tak chtěl míti Kristus Pán, aby služebníci církve nad jinými panovali a vám v vaše věci sahali, proč jim to trpíte?
Pravím směle, nechať to slyší všecken svět: Nejen právo mají vrchnosti světské ke všechněm statkům a zbožím, kteréž Antikrist a jeho rotnici drží: nejen, pravím, moc mají jako k vlastnímu sáhnouti, ale pravím, že i povinny jsou ruku nad tím držeti, aby rozměření Kristovo v světě stálo a aby, kdož duchovními býti a slouti chtějí, s duchovními věcmi se obírali a svého povolání tělesnými věcmi nehyzdili.
Mámeť sic o vás zaslíbení, ó vrchnosti křesťanské, že přijde čas, v němž vy, porozumějíc svodům, kterýmiž vás mámí ti vysavači vaši, nejen se jich zhostíte, ale i zboží svá poberete a ohavnost odejmete. Nebo tak řekl anděl Janovi, když mu ukazoval odsouzení nevěstky babylonské: Deset rohů, kteréž jsi viděl, totiž deset těch králů, vezmou v nenávist nevěstku a učiní jí opuštěnou a nahou a tělo její jísti budou (t. zbožím jejím se podělovati) a jí páliti budou ohněm. Nebo dal Bůh v srdce jejich, aby činili vůli jeho: a aby se sjednomyslnili a toliko dotud království své šelmě dali, dokudž by nebyla vykonána slova boží. Zjev. 17.
Slyšte to, správcové světa! Dal prý Bůh v srdce jejich, aby činili vůli jeho. Vůle tedy boží jest to, aby nevěstka byla opuštěna a obnažena a maso její jedeno. Kterouž vůli, ó byť dříve Bůh dal v srdce vaše, abyste činili: a důstojnosti boží i své zastali a pomstili! Řeknou-li: Zboží církevní jsou od pobožných předků pobožným úmyslem nadána, protož odjímána býti nemají. Odpovězte: Nadána jsou proto, že forteli a Istmi k tomu jste je přivedli. Vymyslili jste zajisté sobě očistec, abyste lidi měli čím strašiti a na to navozovati, aby se vám vypláceli a raše za mzdu od vás kupovali. Takž se dalo, že nemaje člověk nic milejšího nad svou duši a boje se, aby v očistci nezůstala, štědře vám upláceli, i s újmou častokrát dědiců vlastních, jen abyste tím pilněji mšemi z očistce pomáhali.
Nyní pak, když podvodové vyjeveni jsou, již to víc platiti nebude. Nebo když kdo skrze fortelné řeči na někom nětco obdrží a faleš potom seznána bývá, tedy nejen smlouva přichází k zrušení, ale fortelník ten podle práv poctivost přichází a v věcech větších i hrdlo propadá. Tak se vám také, ó svůdcové světa, přihodí, tím jisti buďte, jen až veřejněji přijdou svodové vaši k seznání a až Bůh mocným světa v srdce dá, aby činili vůli jeho.
Mezitím k vám, ó šlechetné křesťanské vrchnosti, se navraceje, pro Ježíše Krista, všech nás Spasitele, kdož věříme ve jméno jeho, prosím, neračtež se krvavým Kainům za nástroj ukrutnosti propůjčovati k bědování upřímě Bohu sloužících Ábelů. Víme zajisté, že vám, kteříž podvodů papežských tak jako jiní odkrytých ještě nemajíce, náboženství římského se přidržíte, ustavičně v uších leží, abyste jim kvůli poddané své pro víru trápili a sužovali a k jejich náboženství násilně vedli. Ale račtež v tom, milostiví páni, rozmyslu užívati: zdaž jsme pak Židé neb Turci neb jiní od Krista a evanjelium cizí? Však téhož Spasitele máme, témuž Pánu sloužíme a snažujeme se jistě líbiti tomu, kterémuž počet činiti máme, jako snad i mezi vámi některých takový pobožný úmysl jest. A taký nad duší a svědomím žádný panovati nemá.
Že pak papežem a jeho přídavky, kterýmž oni traditiones říkají, spravovati se nechceme, pravíme, že pro bázeň zatracení nesmíme. Snestež nás v tom, pro Boha, že nesmějíc dověřiti se lidem, na samého Boha a jeho hlas uložili jsme sobě pozor míti. Přejte Bohu toho, abychom jemu, svému Pánu, stáli neb padali. Račtež také pamatovati, co onen pán služebníkům koukol trhati chtějícím řekl: Nechte obého růsti až do žně, abyste koukol trhajíce nevytrhali i pšenice; já ve žni poručím etc. Mat. 13. Byť tedy i to bylo, jakž oni o nás vám mluví, že bychom koukol byli, Pán Bůh chce, aby se jemu toho nechalo, že on bude uměti, když toho přijde potřeba, jedno od druhého rozeznati a věděti, co s kým činiti. Bál se ten pán, aby se služebníci neomýlili a místo koukole pšenice netrhali. Račtež i vy, ó povýšení, báti se omylu, abyste Pánu Bohu církev čistiti chtějíce, jemu jí neplenili. Bezpečněji té práce tomu zanechati, kterýž to bez omylu spraví: zvláště když dovoluje sobě toho nechávati a jiné z té práce propouští.
Prosím, račte také i to souditi, že víra dar boží jest, a ne lidský. Byť tedy to náboženství i pravé bylo, nevede-liť Bůh vnitřně koho, nic se násilím nespraví: leč že se nětco pokrytců nadělá, kteříž lidem kvůli mluviti a činiti budou, čehož by jinak nemluvili a nečinili. Může-li pak líbiti se Pánu Bohu, což se s nechutí a z přinucení děje? Za prvnějších časů mívali v církvi kanón: Religio svaderi vult, cogi non vult. Že k náboženství člověk člověka namlouvati může, nutiti nemůže. Napsánoť jest sic v Písmě: Přinuť vjíti, ať se naplní dům můj. Luk. 14. Ale to není povědíno vrchnostem, než služebníkům církve, kteréž posílá Pán Bůh, aby hlásali evanjelium s. a zvali lidi na vě né hody, kteréž se v nebi strojí; těm poroučí Pán, aby nutili: totiž kázáními svými žehrali, peklem hrozili, neb osladčovali; a tak lidi řečmi svými i vábili i nutili ku pobožnosti. Nechť tedy kněží římští, jestliže jsou věrní boží poslové, sami to činí, což jim poručeno, nechaje namlouvání jiných, aby za ně povinnost konali a násilně jim do církve mečem, ohněm, vězením etc. naháněli, o jakémž nucení Pán Bůh nic v Písmě neporučil.
Nýbrž ani příkladu není, aby která pobožná vrchnost v Starém neb Novém zákoně to činila a jiné pro víru bědovala. Než na těch, kteříž falešného učení se přidrževše, horlili bez umění, příkladové jsou, jako na Antiochovi, Neronovi, Domicianovi a jiných pohanských vrchnostech. Item na Valensovi a jiných císařích arianských. Nebo to jest podle přirození, že vlci ovce hubí: aby pak ovce vlky rozháněti neb dáviti měly, není v světe vídáno. Jestližeť tedy ovcemi Kristovými a křesťany pobožnými býti ráčíte, neračtež kvůli poštěvačům rozplašovati těch, kteříž v tichosti Pánu Bohu svému sloužiti usilují. Neboť jistě rádi bychom (mluvím na místě svém i všechněch pravých utištěných evanjeliků), rádi bychom, pravím, Bohu i vám, náměstkům jeho, věrnost chovali a příčiny k hněvu nedávali: nic nejsouce žádostiví více než ochranu od vás míti.
Kteréž uživeme-liť pod vámi, i kněží i lid, Bůh sám bude odplata vaše, jako někdy odplatil a požehnal Cýrovi, králi sic pohanskému, pod nímž bezpečnosti užíval lid boží v Babyloně. Pakli toho obdržeti a dočekati se lze nebude, než zůstane při tom, že beran, níže stoje, vždy předce vlku vodu kaliti bude a jemu vinen zůstane, přestaneme na tom. Napsánoť jest sic v Písmě: Přinuť vjíti, ať se naplní dům můj. Luk. 14. Ale to examinovati a mezi ovcemi a ovcemi soud činiti. Ezech. 34: Aj já, dí, sám souditi budu mezi dobytčetem vytylým a mezi dobytčetem hubeným: protože boky i plecemi strkáte a rohy svými trkáte všecky mdlé a neduživé, takže je vyháníte i ven. Protož vysvobodím stádo své, aby nebylo více v loupež, a souditi budu mezi dobytčetem a dobytčetem: a způsobím, že přestane zvěř zlá na zemi, i budou bydliti bezpečně etc.
Obzvláštně pak, jestliže by nepřátelé pro toto mé psáni proti evanjelistským církvím Vaše Milosti poštvávati chtěli, neračte se jim k tomu užívati dáti, pokorně prosím, a jménem božím prosím. Nebo nebylo by tu žádné proporcí, aby se proti péru mečem bojovalo: aniž by spravedlivé bylo, aby což se od jednoho beze všeho jiných vědomí děje, jiní to vybývati měli, n-čímž příčiny k tomu nedavše. Bude-li se jim odporné toto zdáti, račte je k tomu míti, ať proti péru pérem bojují a nářky důvodné důvodně od sebe odvodí. Mluvím to proto, milostiví páni, že zlobivost mysli odpůrců našich známá jest, kteříž vždycky radše ohněm, mečem, vězením nežli slovem božím a důvody disputují; a rádi i Vaše Milosti kde mohou, k témuž podpalují. A nestane-li se i tuto nětco toho, aby příčinou mého tohoto psáni k vzteklosti se schápati a Vaše Milosti některých bouřiti neměli, svět se dívati bude.
Naposledy vám, křesťanské vrchnosti, kteréž Antikrist po sobě potáhl aneb potáhnouti se snažuje, Davida svatého slova položím, kterýmiž k sloužení Bohu samému vás napomíná, tak pravě: Již, králové, usrozumějte sobě, vyučujte se, soudcové země. Služte Hospodinu v bázni a veselte se s třesením, aby se nerozhněval, a zhynuli byste etc. Žalm 2. Budiž milosrdenství Hospodinovo nad vámi nade všechněmi, amen.