Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
Svítalo. Krajina byla zahalená pavučinami ranního oparu, slunce nesměle vykukovalo za zvlněnou čárou obzoru a ptáci radostně zpívali. Ježíš s učedníky pomalu sestupovali z hory. Šli jeden za druhým, hleděli do země a ztěžka oddechovali. Čas od času odskočil od jejich nohou kámen a s rachotem se skutálel ze srázu. Všichni mlčeli. Ježíš v duchu hovořil se svým Otcem a učedníci přemýšleli o nočním vidění. Moc rádi by zůstali na posvátném místě, kde se zjevila Ježíšova sláva.
Z úvah je vytrhl až šum hlasů. Jako na povel zvedli hlavy a pohlédli do údolí, kde spatřili početný zástup. V jeho středu stálo devět učedníků, které Ježíš nevzal s sebou na horu, a bezradně krčili rameny. Bylo na nich vidět, že jsou ztrápení a že prožili velmi nepříjemné chvíle.
Když čekali na úpatí hory, jakýsi muž k nim přivedl svého syna a požádal je, aby z něho vyhnali zlého ducha. Učedníci chlapce obstoupili a přikázali démonu, aby z něj v Ježíšově jménu vyšel ven, ale on je neposlechl a vysmál se jim. Učedníci byli zoufalí. Neuměli si svou porážku vysvětlit. Uvědomovali si, že tím dělají jak sobě, tak Ježíši ostudu. V davu se totiž nacházeli i náboženští vůdci, kteří této příležitosti ihned využili a začali je ponižovat. Prodrali se k nim a zahrnuli je nepříjemnými otázkami. Snažili se dokázat, že to jsou podvodníci stejně jako Ježíš. Vítězoslavně vykřikovali: „Vidíte? Říkali jsme to. Kdyby měli moc od Boha, žádný démon by před nimi neobstál.“ Lidé se pomalu začali přiklánět na jejich stranu a srdce se jim naplnila opovržením.
Potom uviděli Ježíše a všechno obviňování ustalo. Obrátili se k němu a radostně ho vítali. Ježíš se zastavil u rabínů, přísně si je změřil pohledem a zeptal se: „O co se s nimi přete?“
Rabíni hleděli do země a nevěděli, co odpovědět. Zástup znehybněl a ztichl. Jen onen zoufalý otec se prodral davem k Ježíši, padl k jeho nohám a začal vysvětlovat: „Pane, mám syna, který je posedlý zlým duchem. Kdykoli do něho vstoupí, povalí ho na zem... Požádal jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nedokázali to.“
Ježíš se podíval na vyděšený zástup, škodolibé zákoníky a zmatené učedníky. Smutně se usmál a pronesl: „Proč ve mě stále nevěříte? Copak nechápete, odkud jsem přišel? Už tady s vámi dlouho nebudu.“ Potom se obrátil ke sklíčenému otci a řekl: „Přiveď svého syna.“
Muž vyskočil na nohy a běžel pro něj. Jakmile ho přivedl, Ježíš se na něho upřeně podíval. Synovo tělo se napjalo jako luk a skácelo se k zemi. Chlapec se zmítal ve strašlivých křečích. Svíjel se, z úst mu vytékala pěna a vydával ze sebe nesrozumitelné zvuky.
Ježíš opět stál tváří v tvář svému úhlavnímu nepříteli. Lidé přihlíželi se zatajeným dechem. Ježíš se otce zeptal: „Jak dlouho to už trvá?“
„Od dětství,“ odvětil muž přiškrceným hlasem. „Trápí se takto celé roky. Nevíme, jak mu pomoci.“ Zlý duch synem smýkl ze strany na stranu. Když to otec viděl, v zoufalství zakřičel: „Jestli můžeš, slituj se nad námi a pomoz nám!“
„To víš, že můžu,“ pokývl Ježíš hlavou. „Všechno je možné tomu, kdo mi věří.“
„Věřím ti – zbav mě pochybností!“ vykřikl muž zoufale.
Po těch slovech se Ježíš obrátil k chlapci, který se svíjel na zemi, a zvolal: „Duchu němý a hluchý, nařizuji ti, abys z něho vyšel a nikdy se už do něj nevrátil!“
Ozval se výkřik a chlapcovo tělo se začalo zmítat ve smrtelném zápase. Zdálo se, že ho chce démon zabít. Hoch se válel po zemi, nepřirozeně se chvěl a vydával ze sebe strašlivé skřeky. Pak zůstal ležet bez hnutí a známek života.
„Umřel,“ šeptali si lidé.
Ježíš se však k chlapci sklonil, vzal ho za ruku a zvedl ze země. Byl zdravý! Otec i syn děkovali svému Zachránci. Lidé žasli nad velikou Boží mocí a zákoníci rozmrzele odešli.
Petr, Jakub a Jan měli možnost v průběhu několika hodin vidět nejvyšší stupeň slávy i ponížení. Na hoře spatřili proměněného Ježíše, z jehož těla vystupovala božská záře, a v údolí se setkali s člověkem, jenž byl znetvořený satanem. Viděli, jak Ježíš rozmlouvá s nebeskými bytostmi, slyšeli hlas, který potvrzoval jeho božský původ, a také se stali svědky toho, jak sestoupil z hory, aby pomohl posedlému chlapci. Žádný člověk mu nedokázal pomoci. Mocný Zachránce, který ještě před několika hodinami stál ve své slávě před udivenými učedníky, se sklonil k satanově oběti, zvedl ji ze země a zdravou ji vrátil otci a rodině.
Jakmile se lidé rozešli, devět učedníků se nahrnulo k Ježíši a ptalo se ho: „Proč jsme to nedokázali my?“ Bylo na nich vidět, že je jejich selhání pořád ještě trápí.
„Protože jste o mně pochybovali,“ odvětil Ježíš. „Kdybyste mi opravdu důvěřovali, podařilo by se vám to.“
Učedníci hleděli do země a mlčeli. Potom se ozval Filip: „No jo, měli jsme plnou hlavu starostí. Nedokázali jsme se smířit s tím, že jsi nás tady nechal a odešel s Petrem, Jakubem a Janem pryč. Žárlili jsme a začali pochybovat o tvých úmyslech.“
Ježíš přikývl. „Chápu to. Sami teď ale vidíte, jak mocného máme nepřítele. Pokud mi nebudete důvěřovat, nikdy nad ním nezvítězíte.“