Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
Návěští také dáti jsem umínil vám, ó rodičové, a ukázati, že většího pozoru u vychovávání dítek k bázni boží potřebí jest, nežli jakž se to od mnohých děje. Svědek zajisté toho jest Bůh, že nejedni nešetrností svou vlastní své dítky zavodíte, a sami pravdy boží se přídržejíce, jim k antikristství napomáháte. Což nejedním způsobem se děje.
Předně, když jim zmládi příliš folkujete a k lhostejnosti a stkvostnosti života vedete: takže učí se a zvykají sobě hned zmládi po vnadách libostí tělesných se pouštěti. Odkudž i když zrostou, nic jiného hledati neumějí, než což břichu se hodí aneb ku pýše slouží: a kdež se ty věci naskýtají, tam se táhnou. K tomu, aby dítky vaše začátky svého náboženství dobře uměly a hned z malička boží věci do úst a do srdcí braly, nemnohých o to jest péče: ježtoť to nejpředněji náleželo, poněvadž dítky dar boží jsou, aby od rodičů k Bohu zase nejpředněji vedeny byly.
Tuto pak v jiných, zevnitřních, k tělu přináležejících věcech pilné jest cvičení mládeže: pobožnost pak aby v ně, dokudž jsou mladí výstřelkové, štěpována byla, nic se na to nemyslí. Odkudž přichází na to, že když zmládi jim pobožnost v mysl dobře uvedena není, snadně i z toho vypáchnou, což se tak běžně nabylo. Ovšem pak zavodíte nešťastně dítky své, kteříž pro dojití nějakého uměníčka literního do škol nepřátelských, zvláště jezuitských, mezi to přechytré a zpronevěřilé pokolení je obracíte, nesoudíc toho, ubozí, že o duši více se vám starati náleželo nežli o tělo dítek svých: a větší péče že býti má o umění nebeské nežli časné to a zemské.
Říkají někteří a tím sebe i jiných odbývají: „Já syna svého tam nedávám příčinou náboženství, než příčinou učení: náboženství jsem jemu zapověděl a zapovídám." Ježto slušelo mysliti, že v tak veliké věci nebezpečno jest opovážiti se a pro dojití věci menší větší všanc sázeti že nebývá moudrého člověka povaha. Snadněť se a velmi spěšně srdce mladého zlé přichytí, zvláště pak Antikristovy slibné věci snadně mysl neosvícenou a nepovědomou jímají: poněvadž všecky jejich věci jsou zlatý ten koflík třpytící se a blyštící na odivu všechněm, z něhož pijí a tráví se národové, jehož blesk snadně takovou mladou mysl k sobě přivábí, a když z koflíka ohavností píti se počne, již opojení jedno za druhým přichází, až i do konce člověk Antikristovými věcmi zmámen bývá.
A protož nebezpečný boj obmýšlíte dítkám svým, kdož je koli příčinou latiny a jiného literního umění nepřátelům umítáte, právě jich tam, kdež lovcové ti čihadla svá mají, podávajíce. Ježto zdaž i to umění mezi nimi tak jest veliké? K oku oni všecky své věci strojí, aby více při nich býti se zdálo, nežli jest. A zdaž i tuto příčin není v školách strany druhé? Zvláště pak (povím, což vpravdě smýšlím) v školách bratrských, kterýchž ač nemnoho a nevelikých mají: avšak pokudž toho povědom jsem, nejpředněji v pobožnosti mládež cvičí a bázeň boží hned zmládi v ně uvodí. Což vpravdě jest největšímu umění učiti a hned nebeskou moudrost v mládež uvoditi. K nabývání zevnitřního literního umění není-liť v školách našich pod obojí tak jako tamto příčin vždyť jsou, a kdyby i v té částce aneb patronu škol aneb učitelů školních větší byla pilnost, věrnost a práce, nic by tuto mládeži křesťanské se nedostávalo k nabývání šlechetnosti všelijaké.
Ještě býváte dítkám svým vrtkavosti příčinou i neopatrným o náboženství mluvením, církví evanjelitských pro nedokonalosti nějaké haněním, kněží jejich zlehčováním: papežských pak věcí v ledčems neopatrně schvalováním. V mysli mladé ustrne ledcos a ne tak snadně vymizí, jisté jest. Nadto ještě obmýšlíte zlé dítkám svým, kteříž je, když poodrostají, k službám a ke dvorům lidí Antikristovými bludy pojatých obracíte: kdež i vnady rozličné i nabádání každodenní mívajíce, přicházejí k zvrtkání. Nebezpečnoť jistě jest zajíci mezi chrty, ba i jelenu, ačkoli rohy má a od sebe odháněti umí. Jistéť jest, že dostávajícímu se v takové příčiny nastává boj: než půjde-li za bojem vítězství, nejisté jest, byť on i utvrzený se zdál.
A tak tedy jisté nebezpečenství s nejistou nadějí jim obmyslíte. K tomu nařád takměř nyní se děje mezi povýšenými, že vysílajíce syny své do zemí cizích pro shlédnutí krajin, lidí a obyčejů, na větším díle do Vlach a jiných zemí, kdež vrch jest modlářství Antikristova, je vysílají, a třebas nad nimi ještě ani vůdce a strážce, kterýž by je retoval, nevystavíce, než k jiným, již prve v bludích ohřiženým, je připojujíce. Ach neopatrnost a nešetrnost!
Mimo to, manželstvími zaplétáte často mnozí sebe i dítky své, odporné v náboženství za manžely neb manželky sobě neb dítkám svým berouce. Nebo že skrze taková manželství mnozí na zmatky u víře přicházeli, více jest příkladů, nežli aby o tom mluviti potřebí bylo.
Naposledy dotknu i toho, že neopatrně činí rodičové, kteříž umírati majíce, dítkám svým za poručníky a opatrovatele lidi náboženství toho odporného představují a jako v moc jim dávají. Kteříž jak vésti obyčej mají takovou sobě v moc uvedenou mládež, příkladové ať o tom mluví.
Ó rodičové, jak budete činiti počet z dítek svých učiniteli jejich? Nebo jisti tím buďte, že i Bůh, soudce spravedlivý, toho od vás vyhledávati bude, jak jste jemu věrně chovali ty vám svěřené klenoty: i ony samy na vás, kdož jste je koli zavedli nešetrností svou, před soudnou stolicí Kristovou naříkati a vás viniti budou, že vaší příčinou k zahynutí jim napomoženo. Viziž tedy každý a pozor měj, jak by i sám bezpečen byl, i jiných nebezpečenství nebyl příčinou.