28. Naučení těm, kteříž by v protivenství pro pravdu postaveni byli

Že s mnohými bídami a odpornostmi se potkávají pobožní na světě, to zkušením všech věků známé jest. A nyní plní se to zhusta, což s. Pavel pověděl, že kdož chtí pobožně živi býti v Kristu Ježíši, protivenství snášeti musejí, 2 Tim. 3, takže těm, jenž se přídržejí pravdy boží, všudy téměř rozličná příkoří se strojí, hanění, nenávisti, záští, tajná i zjevná pomlouvání, utrhání, proklínaní, sočení, posmívání, pohrdání, bití, odjímání statku, buď zjevně, bud pod zámysly, vypovídání z obcí, vězení a co by toho více se najíti mohlo. Kterýchž všech věcí k snášení rozmazané lidské tělo nesnadné bývá: až častokrát mnohým lépe se zdá udeřiti tím náboženstvím o zemi, kteréž taková nepohodlí s sebou přináší, a býti jako jiní jsou v pokoji. Ale kdož chceš, ó člověče, aby tobě odplata tvá zmařená nebyla, kteráž se věrným všechněm chová v nebesích, nerci-li coufati nemusíš od zjevené cesty spasení, alebrž udatně podnikati všecko, což Bůh, po té cestě nás veda, dopouští, byť i samu smrt bylo.

Jakéž udatnosti k podnikání kříže pro pravdu boží kdožkoli chce nabyti, na tyto následující věci pozor míti musí.

Předně ať soudí, že cožkoli odporností se nám nahází, to nám že nepřichází náhodou a trefuňkem, ani vůlí toliko nepřátel, ale jistou vůlí boží. Nebo jestližeť i vlasové hlav našich u Boha zečtení jsou, aby žádný bez vůle nebeského Otce spadnouti nemohl, jakž Kristus praví: ovšem tedy věci ty, v nichž více nežli o jeden vlas činiti bývá, náhodou nepřicházejí. Protož když ďábel na onen čas pokušení jakési uvésti chtěl na apoštoly, nemohl nic učiniti, než až sobě na Bohu dovolení vyprosil. Luk. 22, 31. Nýbrž když sviním škoditi chtěl, nemohl, až jemu od Krista povolení učiněno. Mat. 8. David s., když jemu Semei hanebně zlořečil, porozuměl, že to z božího dopuštění na něj přichází, protož vyznal, že Hospodin Semeiovi poručil, 2 Král. 16, a Jozef, když od bratří svých do Ejipta prodán byl, také to Pánu Bohu připisoval. 1 Moj. 45, 8.

Jestližeť tedy božím řízením a působením přichází, cožkoli přichází: jakž se Bohu z jeho řízení vytahovati? Kdo jemu řekne: Proč tak činíš? A poněvadž on to činí, tedyť konečně ví, proč to činí: ví, že tak jeho sláva a naše spasení potřebuje. Nejlépe tedy každému jest říkati: Teď jsem, Pane Bože můj, nakládejž se mnou, jakž ráčíš; spustím se na tvou nestihlou prozřetedlnost, že nic při mně nezavedeš a nezkazíš, děj se co děj.

2. Pamatuj, že metla boží není hněvu božího znamením, ale milosti. Nebo kohož prý miluje Pán, toho tresce a švihá každého, kteréhož za syna přijímá. Žid. 12, 6.

3. Aniž na tobě teprv začíná tak nakládati s těmi, kteréž miluje, vždycky to jeho zvyk a obyčej byl a jest skrze kříž jako skrze pračata nějaká hnáti ty, kteréž k oslavení věčnému přivésti umínil. Tak šli všickní svatí, až i svatý všech svatých, Kristus Ježíš, boží syn, kterýž sám o sobě pověděl, že musil trpěti a tak v slávu vjíti. Nemusíš tedy rozmazanější býti, ó křesťane, aniž spravedlivě na Bohu žádati můžeš, aby tobě kvůli jinou cestu k oslavení zarážel, nežli po níž až posavad všecky své vedl, i syna svého, skrze kříž: nýbrž máš se z čeho těšiti, že tě tudy vede jako jiné svaté své, Ábele, Abrahama, Lota, Davida a všecky jiné. Nebo jestližeť tě touž cestou vede, jistá jest věc, že tě tam také přivede, kamž oni přišli. Nepůjdeš-li tou cestou, kterouž oni šli, jaké potěšení míti budeš? A kam přijdeš, jestliže jinudy jdeš?

4. A nejen předešlí svatí v takovémž způsobu bývali, v jakémž ty jsi, ale i kteréž nyní Pán Bůh na světě má, rovně je sobě také v divných trpkostech cvičí, jednoho v tomto, jiného v jiném: takže Pavel s. směl říci, jestliže kteří z křesťanů v žádné kázni boží nejsou a nic nesnášejí, že nemají důvodu, aby synové byli; nýbrž že jsou cizoložňata. Žid. 12, 8. A s. Petr k svým posluchačům řekl: Silní buďte u víře, vědouce, že tatáž utrpení všecko bratrstvo, kteréž po světě jest, obkličují. 1 Petr 5, 9. Což i dodnes pravé jest: všecko bratrstvo po světě, všickní totiž pobožní, trpkostí okoušejí: ne vtom-li způsobu jako ty, ale v jiném.

Má zajisté Pán Bůh mnoho cest, kterýmiž by spasitedlně kormoutil dítky své. Na tebe spustil Antikrista a jeho pomocníky, aby tě tříbili, haněli, tupili, utiskovali, trápili. Na jiného nedopustil-li toho, dopustil jiné. Na někoho spustil ďábla, aby ho pokoušel a kormoutil. Na jiného falešné bratrstvo neb vlastní domácí pouští, kteříž by mu příkoří činili. Jinému dává osten hřícha do těla, kterýž by jej i proti vlastní vůli nepokojil. Na jiného bídy a nemoci těla vzkládá. Na jiného opět dopouští nedaření se v pracech: a kdo všecko vyčte, čím Pán Bůh své na světě cvičí? Jestližeť tedy všickní synové kázni poddáni jsou: uchovejž Bůh každého pobožného, aby se z kázně vytahovati měl! Aniž Bohu vyměřovati náleží, skrze koho tebe cvičiti má, skrze-li přátely, čili nepřátely.

Když jen víš, že trpíš pro jméno jeho, všecko vítej. Nebo kříž všechněch křesťanů jest heslo, po němž se Kristovi učastníci poznávají. Ne nějaký dřevěný neb zlatý, neb na čele a prsech rukou udělaný kříž, jakéhož marní křesťané za heslo užívají, ale kříž opravdový, o kterémž Kristus řekl: Chce-li kdo za mnou přijíti, zapři sám sebe, vezmi kříž svůj na se a následuj mne. Mat. 16. A protož když své heslo, kteréž na všechněch svých následovnících míti chce, i nám také zavěšuje Kristus, nejen se rmoutiti nemáme, ale k veselosti a plesání hojně příčiny jest.

5. Zdá-liť se, že toho mnoho snášíš pro Krista, rozpomeň se, že on mnohem více snášel pro tebe; po všecken život svůj, a obzvláštně pak, když mukami svými a smrtí svou tebe vykupoval. Tu nejen na těle pocítil trápení přehrozných příčinou tvou, ale i na světější své duši hrůzy a muky pekelné snášel, až umdléval: a hle nestesklo se jemu! Zdali nejsi tomuto dobrodinci celého sebe s duší i tělem povinen? Proč tedy nětco pro něj vynaložiti a vytrpěti se liknuješ? By tisíckrát víc trpěl, než trpíš, ježto všecko to ničímž jest proti tomu, co on za tebe trpěl. Miluj tedy toho, kterýž tebe prvé zamiloval milováním věčným, a nebudeť těžko, nýbrž sladko pro něj trpěti, jakž o apoštolech napsáno, že zmrskáni byvše od farizeů, šli radujíce se, že hodni učiněni byli trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše. Skut. 5, 41.

6. Suďte také, ó křesťané, i příčinu, proč to trpíte: jestliže příčinou Krista a pravdy jeho, proč sobě blahoslavenství závidíte? Kristus zajisté zjevně dí: Blahoslavení jste, když vám protivenství činiti budou a mluviti o vás všecko zlé pro mne. Mat. 5, 11. Podobně i s. Petr mluví: že kdyby kdo pro vraždu, krádež, všetečnost trpěl, že se má zač styděti; ale když kdo trpí jako křesťan, praví, že netřeba styděti se, než oslavovati Boha. A dokládá: Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo, blahoslavení jste. 1 Petr 4, 14. Protivenství tedy trpěti pro Krista není potupa žádná, než jest raději znamenitá sláva a koruna, kterouž on zde následovníky své ozdobuje. Odkudž s. Jakub za největší radost míti velí, kdyžkoli člověk křesťan pokušeními nějakými obklíčen bývá. Jak. 1.

7. Pamatuj na to pilně, že Pán Bůh cokoli při svých činí, všecko činí ne k zkáze jim, ale k dobrému, by pak člověk tomu nerozuměl. Jestliže nám lahodí a věcí potěšených užívati dává, ukazuje se býti Otcem. Pakli švihá, tresce, kormoutí, ukazuje se býti lékařem, kterýž nechtěje, abychom zlenivěli, zmalátněli, zplaněli (což obyčejně pod dobrým bydlem bývá), připouští na nás trpkostí, tak abychom museli bdíti a k němu volati. Čehož třeba na samém Davidovi patrný příklad, jemuž velmi dobře posloužilo, že se jemu Saul protivil. Nebo to jej znamenitě pobožného a horlivého božího služebníka učinilo: a činí podnes každé pokušení lidi vyvolené pobožnější, nežli by jinak byli. Nebo když člověk na světě pokoj a zvůli má, rád na druhý život zapomíná a v věcech tohoto oklamavatedlného života kochání skládati počíná. Ale když na něj přijde nenávist světa, hanění, posměch, sužování: tu hned počíná vyrozumívati, že na světě není nejlépe, tu sobě počíná jeho byt oškliviti, tu po Bohu a nebi, kdež bezpečnost jest, touží, tu se stýská živu býti, tu k Bohu vzdychá, úpí, volá, milost hledá etc.

Často také, když pokoj jest a dobré bydlo, člověk sobě ledcos odpustí, až i k dosti velikým hříchům přivozováni byvají pobožní v čas pokoje, jakž na Davidovi příklad. Tak hle Pán Bůh hořkého traňku utrpení zdejších užívá za lékařství k zachování nás při zdraví duchovním. A protož, synu můj (dí moudrý Šalomoun), kázní Páně nepohrdej, protože kohož miluje, toho tresce a dobré jeho obmýšlí.

8. Pamatuj, že Bůh jest prozřetedlný Bůh, kterýž ví, seč kdo býti může; a jest věrný, kterýž nedopouští žádného nad možnost pokoušeti. 1 Kor. 10, 13. Neboj se tedy, abyť se tak mnoho zlého přihoditi mělo, až by snésti nemohl. Nikoli. Nebo on zná slepení naše a má v paměti, že prach jsme. Žalm 103, 14. Dopouští-li na tebe víc než na jiné, přidáť více sily nežli jiným: pakliť méně dopouští, ušetřuje tvé mdloby. A tak jen sobě dobře Boha vykládej a buď věrný: on zůstane věrný a neshledáš na něm falše. Příkladové to ukazují svatých božích a zvláště mučedlníků, kteříž když jen chtěli věrní býti, pomáhal jim Pán Bůh, že snadno všecko vystáli a pronikli skrze smrt k radosti neskonalé.

9. Nebo Pán Bůh nechce, aby kdo nadarmo nětco pro něj trpěl: než slibuje to nahraditi tak, aby na věky věků toho nelitoval, kdožkoli co příčinou jeho zde vystál. O čemž sám Kristus dí, Mat. 5: Radujte se, když se vám protiviti budou. Nebo odplata vaše hojná jest v nebesích. A s. Pavel, že nynější toto soužení maličké velmi veliké břímě slávy působí. 2 Kor. 4, 17. Item, že zdejší utrpení nejsou hodná přirovnána býti k oné budoucí slávě, kteráž zjevená býti má na nás. Řím. 8, 18.

Ach rané Bože náš, což jsme povinni konati z dluhu, to ještě platiti nám tak štědře strojí tvá milost! Nebuďme, ó křesťané, tak nevděční, abychom kvůli svého učinitele a vykupitele neměli čehokoli snášeti. Aniž tak nedověrní jemu buďme, abychom na jeho slovo neměli opovážiti se všeho. Poněvadž lépe než na to mysliti umíme, odplatiti nám všecko strojí. Ba nakládejž s námi v životě tomto, všemohoucí Bože, jakž se tobě líbí, bí, pal, sekej, řež, jen ať nám to dojde, což chováš v nebesích.

10. Pamatuj i na to, křesťane, že život zdejší kratičký jest a utrpení, kteráž snášíme, ještě snad kratší. Naproti tomu pak jak dlouhá jest neskonalá ta věčnost, v níž bez ustání žíti máme, což jsme zde v slzách seli. Ach utěšená věčnost, věčnost! Neměla-liž by nám kratičkých a nestálých těch útrpností osladčiti? Když kdo v nemoci jsa postaven, naději sobě k zdraví slyší dávati, ach rád třebas nejhorčejší lékařství pije, jen aby za některý rok milého zdraví užívati mohl. My pak, když se nám věčné zdraví slibuje, proč bychom hořkostí nynějšího života zakoušeti se zpěčovali? Ba zavra oči, zatna zuby, trpme předce: však se to pak brzy přečeká, jistá jest věc, a přijde hned za tím utěšení to, kteréž jakž se jednou začne, tak konce nikdy nenajde.

11. Mimoto, jestliže se těžko zdá zde pro Krista trpěti, suď, jak mnohem tíže bude pekelné snášeti muky, jichž neujdou všickní nevěrní a bázliví. Nebo zapřel-li by kdo zde Krista, strojí on takového zase zapříti a jeho se odčísti před Otcem svým a anjely nebeskými. Ach ouvech, běda všechněm takovým! Ach neníť tento přítomný hlas tak drsnatý: „Vezmi svůj kříž, následuj mne", jako bude hrozný onen hlas: „Jděte ode mne, zlořečení, do ohně věčného etc." Suď, co jest lépe vystáti, zdejší-li trápení, či-li onono budoucí věčné. Nebo z toho dvého jedno býti musí. Kdoť zde pro Krista nic netrpí a k němu v utrpení připodobněn nebude, ten ani v slávě k němu práva míti nebude: tak Písmo učí, Řím. 8, 17. Lépeť tedy zde s Kristem trpěti a potom s ním oslavení čekati, nežli pro zdejší ničemné pohodlí uvésti se do trápení věčných (viz článek Pravda o pekle).

12. Suď i to, že když jsi v kříži, jsi na průbě a máš mnoho diváků, přátel i nepřátel, jak sobě počínati budeš, očekávajících. Ďábel jest sok, kterýž proti pobožným rád i Boha samého podsazuje, jakž na Jobovi příklad. Uvozuje jmenovitě víru, naději a pobožnost člověka v pochybnost a podezření, a že nepřídrží se Boha z upřímnosti a celého srdce, než pro svůj užitek, než prostě z obyčeje. Protož aby Bůh ohledal a na něj těžkost nějakou a pokušení dopustil, že se ukáže, jak stálý bude. Takž Pán Bůh, někdy ďábla, soka, zahanbiti, někdy lidskou neupřímnost vyjeviti chtěje, dopouští, aby se stalo, člověk aby jako na říčici dán byl a zmítán pokušeními. A tu již Bůh, anjelé, lidé, ďáblové se dívají, jak sobě kdo počínati bude: ostojí-li kdo při Bohu, anjelům odtud jde radost, Bohu čest a ďábel zůstane lhářem. Pakli kdo, nechtěje odporností snášeti, Boha a cestu spasení opouští, ďáblu odtud plesaní a smích, anjelům a Bohu i pobožným lidem zámutek. To že tak se děje, z historie Jobovy a z Luk. 22, 31 patrné jest.

A protož ej nuže, každý pobožný, když by koli viděl, an průba taková na tebe přichází, chtějž pro slávu boží opravdově mysliti na to, aby satana zahanbil a stálostí svou lhářem jej učinil: obveselil pak Pána svého a spoluslužebníky své, anjely svaté. Tak zůstaneš při Pánu svém a budeš s ním díl míti zde i věčně. Čím více vytrpíš pro slovo jeho, tím více přibývati bude srdci tvému radosti a plesání a půjdeš s potěšením nevýmluvným z světa toho, jist jsa, že poněvadžs s Kristem trpěl, s Kristem i kralovati budeš. Nebo to jest nález boží, více než jednou v Písmě vyřknutý, kterýž k změnění nikdá nepřijde. 2 Tim. 2, v. 12; Řím. 8, 17.

Ty, Pane Ježíši, silný vítěziteli, posiluj sám všechněch pro tebe a tvé jméno ouzkosti a protivenství jakákoli snášejících, aby víra těch, kteříž tobě dáni jsou od Otce tvého, ani uprostřed pokušení nezhynula. A poněvadž jsi věrný, nedopouštějž na žádného z nás svých křesťanů více, nežli bychom snésti mohli, nýbrž způsobuj s pokušením také i vysvobození.

Vám pak, křesťané milí, všickní spoluúčastníci utrpení, ještě tuto schvaluji Písma s., abyste jich, jestliže i uprostřed utrpení svých pravého potěšení v srdce nabývati chcete, pilní bývali, buď čtením jich, buď posloucháním. A obzvláštně, prosím, druhou kapitolu Sirachovu, třetí kap. 2 Tim. a čtvrtou 1 Petr. rádi často opětujte a bedlivě rozjímejte: Bohu vždycky při všem žádajíce, aby sám duchem svým spravoval vás a vedl po cestě spasení skrze divné nesnadnosti a zálohy nebezpečného tohoto života přímo k věčnému tomu a bezpečnému bytu, amen, staň se. Amen.