Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
Skrze Izaiáše Pán Bůh praví: „Slyšte, nebesa, a ušima pozoruj země, Hospodin mluví: Syny jsem sobě vychoval, a hle oni strhli se mne." Izai. 1, v. 2. Viztež, vy nestálí boží synové a zvrtkalí služebníci boží, vizte, pravím, jak těžce Pán Bůh to váží, když ti, kteréž on jako syny v církvi své vychoval, jej opouštějíce k modlářství se uchylují. Hle nebesa a zemi za svědky nešlechetnosti takové povolává! Nejste-liž i vy ti, kteříž k takovému pohnutí a horlení přivodíte Stvořitele svého?
Nelzeť jest jinak říci, než že vy těmi jste, kdožkoli od evanjelium svatého k papežově rotě jste přistoupili. Vás byl Bůh poctil známostí pravdy své, vás uprostřed ctitelů svých postavil, vás ku poslušenství Synu svému (jemuž sloužiti jest kralovati, dí s. Řehoř) oddal: a vy, vy jeho služby se strhše, Antikristu jste se poddali, jeho jho na sebe vzali. Jiní z Babylona utíkají, a kdož ho zniknou, velebí boží milosrdenství za to: vy pak do Babylona sami jste vlezli a vešli k obcování ohavnostem jeho; boží ortel již dávno prohlášený slyšeli jste napřed, a zůstává neproměnitedlný: kdožkoli klaní se šelmě, že kalich hněvu božího chová se jemu na věčnost.
Ach přenešťastní byste byli všickní vy, kdyby kajícím nebyl zanechal Bůh naděje k milosti, než žeť milosrdný jest Bůh a padlé povstávající na milost přijímati hotový, to i nás i vás těšiti má. A protož slyštež slovo Hospodinovo, kdožkoli jste jemu se zpronevěřili a z cesty pravé, na níž byl navedl vás, sešli; takto praví ten, kterýž se nekochá v zahynutí lidském: Navraťte se, synové zpurní, aby se neobořila tvář má zuřivá na vás. Nebo já dobrotivý jsem, aniž držím hněvu na věčnost; jen toliko poznej jeden každý z vás nepravost svou, že jsi odstoupil od Hospodina. Navraťte se ke mně, a dám vám pastýře podle srdce svého, kteříž pásti vás budou uměle a rozumně. Jerem. 3, v. 14. 12.13.15. A v 7, v. 4: Neskládejte naděje v slovích lživých, když vám říkají „Chrám Hospodinu, chrám Hospodinu, chrám Hospodinu (církev, církev, církev) jest tuto": ale napravte předsevzetí svých, a živi budete. A v kap. 29 poroučí takto: Nechť vás nesvodí proroci vaši, které jste sobě zvolili, nebo vám oni lživě prorokují ve jménu mém; neposlalť jsem já jich. Když mne vzývati budete, vyslyším vás, a hledajíce mne, naleznete, když mne hledati budete celým srdcem svým, dám se zajisté nalézti vám. V. 8. 9. 12. 13.
Slyšte, ach prosím, zvrtkalí a převrhlí evanjelici, tak milostná tato boží volání a k srdci svému je připusťte. Padl-li kdo s Petrem z bázně neb křehkosti a v zapírání Pána svého se vydal: obnov se s s. Petrem čacky ku pokání, ať to všickní vědí a vidí; jako Petr, čím víc prve Pána zapíral, tím víc ho potom všechněm na odivu vyznával. Skut. 2. Pakli kdo s Jidášem pro podání mzdy nepravosti s farizei se stovaryšil, dřív než by toho dočkal, co Jidáše potkalo, časně raději a prve, nežli by dán byl v převrácený smysl, předejdi zuřivost spravedlnosti boží pokáním a slzami.
Slibuje Pán Bůh, že se dá naleznouti, bude-li ho kdo hledati, dokudž může nalezen býti: uživ tedy boží dobroty, dokudž jí užiti lze. Nebo zdaž nevíš, že dobrotivost boží tebe ku pokání vede? Řím. 2. Sic jinak jakož milost, tak i hněv rychlé jsou u něho. Sir. 5. A jest Bůh, kterýž s sebou pohrávati nedá. Gal. 6.
A osvědčil se odpadlcům obzvláštně, jestliže nadarmo bude jeho jim se v milosti podávání, jak se toho posměchu na nich vymstíti strojí. Nebo tak v Přísl. 1, 24 mluví: „Poněvadž jsem volal, a odpírali jste, vztahoval ruku svou, a nebyl žádný, kdo by pozoroval, anobrž strhli jste se všelijaké rady mé a trestání mého jste neoblíbili: pročež i já v bídě vaší smáti se budu, posmívati se budu, když přijde trápení a soužení. Tedy volati budou ke mně a nevyslyším jich: protože nenáviděli umění a bázně mé nezvolili sobě, aniž povolili radě mé, a všelikým domlouváním mým pohrdali. Protož jísti budou ovotce skutků svých a radami svými nasyceni budou. Nebo pokoj hloupých zmorduje je a štěstí bláznů zahubí je. Ale kdož mne poslouchá, bydliti bude bezpečně, pokoj maje před strachem zlých věcí."
Slyšte také, co David s s. Pavlem radí: Dnes, dnes uslyšeli-li byste hlas boží, nezatvrzujte srdcí svých. Žid. 3 a 4. Ach hojnýť jest Pán Bůh a štědrý v podávání milosti své kajícím: než hojný také bude v hněvu proti zatvrdilým. Vizte, v čem Pána Boha užíti chcete. Kladu před vás, dí Bůh, cestu života i cestu smrti. Jer. 21, v. 8. Oblibte sobě, co chcete: aneb život a cestu úzkou k němu, aneb smrt a zahynutí a cestu k němu širokou.
Ještě to máte v moci. Praví sic Písmo, že těm, kteříž jednou byli okusili slova božího a moci věka budoucího a účastníci učiněni byli Ducha svatého, jestliže by padli, nemožné jest zase ku pokání se obnoviti, jakožto kteříž znovu křižují a v porouhání dávají Syna božího. Žid. 6, 4. 5. 6; podobně Žid. 10, 26 a 2 Pet. 2, 20. Ale však to vztahuje se obzvláštně k těm, kteříž dobrovolně a znajíc plně pravdu boží, předce od ní vědomě odstupují, takovým lehkomyslným Bůh naději milosti své do konce odjímá.
O vás pak (milí někdejší evanjelíci) smýšlím já, že na větším díle z neznámosti jste to učinili: nikdá totiž pravdy tohoto božího učení cele nepoznavše a sladkosti víry pravé Kristovy nezakusivše. Čímž sami sic vinni jste, že jste nikdá mysli právě nepřiložili, ale však hle Bůh podává ruky a tvář otcovskou obrací k vám. Nebo jeho jsou slova, kteráž jsem napřed mluvil vám. Dokudž se tedy dnes jmenuje, prosíme vás na místě Kristově: smiřte se s Bohem. Dejte sobě říci a ulekněte se, abyste nebyli účastni ran Babylona. Nebo nerozumíte-li, jakou pohromu Bůh uvésti strojí na Antikristovo království, přečtěte sobě v Zjevení svatého Jana kap. 17, 18 a 19. Blízký jest pádu Babylon: již v něm všecko třeští a polomou hrozí, jiní z něho utíkají, aby zařičeni nebyli; a vy do něho dobrovolně lezete! Strojí Bůh oheň a siru na duchovní tu ohavní Sodomu a Gomoru a vyvodí věrné své Loty zprostřed zahynutí: vy pak shromažďujete se tam, kdež Bůh vyliti strojí hněv svůj!
Směle mluvím o těchto věcech, protože Bůh mluví: aniž z svého co přidávám, aniž boží slovo cizoložím. Sobě a všechněm toliko k výstraze jisté boží pohrůžky připomínám. Kdo má uši, slyš. Bůh strojí hroznou pohromu na Antikrista, i zde i také věčně, kdo nechceš učasten býti ran jeho, neobcujž také ohavnostem jeho. Aj pověděl jsem vám, dí Bůh, jestliže by kdo, slyše hlas trouby o přicházejícím meči, nedal se napomenouti, a meč přijda shladil by jej, krev jeho budiž na hlavu jeho: protože se nedal napomenouti, smrti jeho vina zůstane na něm, tak praví Bůh. Ezech. 33, 4. Říkejž tedy každý z vás: Vím, Hospodine, že není v moci člověka cesta jeho, aniž jest v moci muže, aby spravoval krok svůj. (Jerem. 10, 23.) Protož obrať mne, Hospodine, a obrácen budu, a po obrácení svém pokání činiti budu, když mi k známosti poslouženo bude. Jer. 31, 18.
Tak, Pane, obracujž padlé své sám pro milosrdenství své. Nebo srdce všechněch sám ty v rukou máš. Budiž milostiv těm, kdož na milosrdenství tvé očekávají.