Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
Ježíš se svými učedníky chodil od města k městu, vyučoval a uzdravoval. O jeho působení se doslechl i jeden římský velitel žijící v Kafarnaum. Byl to velmi vzácný muž. Dokázal se povznést nad národnostní předsudky a nenávist, které mezi Židy a Římany panovaly, účastnil se židovských bohoslužeb a k Židům se choval uctivě. Věřil, že jsou vyvoleným národem. Také byl přesvědčený, že Ježíš je Mesiáš, a přijal jeho učení.
V době, kdy Ježíš opět zavítal do Kafarnaum, velitelův sluha ochrnul a umíral. Pro běžného Římana by to neznamenalo nic zvláštního, protože takový sluha byl vlastně jen otrok – zboží, s nímž se obchodovalo. Velitel měl svého sluhu rád a přál si, aby se uzdravil. Věřil, že Ježíš mu může pomoci. Neodvažoval se ale jít za ním osobně, protože se jako pohan cítil nehodný. Obrátil se tedy na židovské starší.
„Můj sluha je na tom velmi špatně,“ řekl jim. „Zdá se, že co nevidět zemře. Běžte prosím za Ježíšem a požádejte ho, aby mu pomohl.“
Jakmile starší viděli, jak je zoufalý, okamžitě se vydali Ježíše hledat.
„Pane, v našem městě žije jeden velitel římských vojsk,“ oznámili mu, když ho našli. „Je to velmi slušný člověk. Jeho sluha umírá. Mohl bys mu pomoci? Zaslouží si to. Miluje náš národ, a dokonce nám postavil synagogu.“
Ježíš přikývl a ihned vyrazil do velitelova domu. Nemohl však jít příliš rychle, protože se na něho tlačil početný zástup. Když se velitel dozvěděl, že k němu Ježíš míří, poslal za ním člověka se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se. Nejsem hoden, abys vstoupil pod moji střechu. Jsem jen nečistý pohan.“
Vzkaz Ježíše překvapil, ale pokračoval v cestě. Velitel se nakonec odhodlal přiblížit se k němu a svůj vzkaz doplnil: „Pane, jsi vládce celého vesmíru. Můžeš na dálku přikázat nemoci, aby ustoupila, a ona ustoupí. Řekni jen slovo, a můj sluha se uzdraví.“
Ježíš na muže udiveně pohlédl, obrátil se k zástupu, který šel za ním, a zvolal: „S takovou vírou jsem se v Izraeli dosud nesetkal.“ Potom se na velitele usmál a řekl: „Jdi domů. Stalo se, v co jsi uvěřil.“
„Děkuji, Pane,“ vydechl velitel vděčně a vydal se na zpáteční cestu. Ani na okamžik nezapochyboval, že by sluha nebyl zdravý. Bezmezně Ježíši věřil. Byl si jistý, že co řekne, to se stane. Když dorazil k domu, vyšel ven sluha a vesele ho vítal. Bylo to šťastné shledání. Všichni členové velitelovy domácnosti se toho dne stali Ježíšovými oddanými následovníky, z čehož měl Ježíš velkou radost. Viděl v tom příslib, že se k němu takto jednoho dne přidají lidé ze všech zemí světa.
***
Poté Ježíš zamířil do městečka Naim, které leželo na náhorní plošině asi třicet kilometrů od Kafarnaum. Celou cestu za ním přicházeli ti, kdo toužili po jeho vlídných slovech, a přiváděli nemocné, aby je uzdravil. Tlačily se na něho zástupy lidí a doprovázely ho po kamenité stezce až k branám městečka.
Když přišli blíž, uviděli, jak z města vychází pohřební průvod. Pomalu a smutně se ubíral k připravenému hrobu. V čele nesli na odkrytých márách mrtvého a za nimi kráčel zástup truchlících. Zdálo se, že mrtvého přišlo vyprovodit celé město. Jako by mu všichni chtěli vyjádřit úctu a pozůstalým projevit soustrast.
Pohled na průvod vzbuzoval soucit. Plačící matka doprovázela k hrobu svého syna, který byl její jedinou pozemskou oporou a útěchou. Sama už totiž byla vdova. Když ji Ježíš uviděl, bylo mu jí líto. Naklonil se k ní a zašeptal: „Neplač.“
Potom přistoupil k márám a dotkl se jich. Nosiči se zastavili, nářek smutečních hostů ustal.
Ježíš počkal, až se lidé uklidní, a pak zvučným hlasem zvolal: „Hochu, vstaň!“ Mladík otevřel oči. Ježíš ho vzal za ruku a pomohl mu sestoupit na zem, kde se chlapec objal s matkou.
„To není možné! Kdo to kdy viděl, aby někdo vzkřísil mrtvého?“ šeptali si lidé rozrušeně a jejich srdce se naplnila úctou a strachem. Připadalo jim, že se ocitli v přítomnosti samotného Boha.
Pohřební průvod se vrátil do Naim jako vítězoslavný zástup a zpráva o vzkříšení se rozšířila po celém Judsku a širokém okolí.