Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
Ukázáno tedy, že papež z Písma moci své prokázati nemůž, a tak že od Boha nemá toho sobě poručeného, aby boží veřejné místo držel. Ale dí někdo: Snad ale potom v prodlenějších časích od církve jest k tomu zvolen, aby nejvyšším správcem církve byl a snad vrchnosti také jej sobě dobrovolně za pána a nejvyššího dispensatora zvolily? Odpovídám, že toho nic opět ukázati nemohou.
Nebo jestliže od církve o tom snesení se stalo a římskému biskupu taková nejvyšší moc poručena, muselo se to některého jistého času a na jistém místě a na obecném concilium a shromáždění všech duchovních lidí státi: kdež by také ihned ode všech jednomyslně zvolen, vyzdvižen a za obecného biskupa a hlavu všeho křesťanstva vyhlášen i přijat byl. Ale toho nikdá nic se nestalo: nýbrž když do historií bedlivě najhlédneme, nalezneme, že jakž se římský biskup pozdvihovati a nad jiné vypínati začal, vždycky jemu od jiných církví odpíráno; aniž se kdy která církev neb krajina neb lid dobrovolně papežovi poddal, než chytrými obmysly a často násilím k tomu přivodili, že se jim ku poslušenství západní církve jedny po druhých oddávaly. Sic mnohem lidnější a vzáctnější církve na východu slunce jha na sebe papeži uvrci nedaly a dodnes ještě církve řecké jeho se vzdalují a o jeho té pýše a vypínání potupně mluví.
A protož nechť nám papež ukáže, od koho, kde a kdy za hlavu křesťanstva jest volen? Nic, jistě nic nemají, což by ukázali. Nebo čehož se kdysi chytati začali, vyraženo jest jim z rukou. Míním toto, že Zosimus, římský biskup, léta 421 na concilium kartaginenském přednost obdržeti chtěje, na nicenské concilium (80 let předtím držané) se odvolával, a že tam přednost jemu usouzena jest, z zfalšovaného exempláře dovodil. Ale Patres toho concilium přípis originální čísti dali, a nic toho nenalezše, římskému biskupu faleš očitě ukázali. Čímž on (právě jako zloděj v měšci za ruku popadený) zahanben jsa, v svém předsevzetí spokojiti se musel. A toť se jistě božím řízením dalo, aby nynější falšíři nemohli svých starých concilií vzáctností přiodívati a nás mámiti. Připomenu tu historii obšírněji v následující kapitole.
Podobně nechť nám ukáží, kdy králové, knížata a potentáti světa snesení učinili, aby papežovi meč a moc světskou odvedouc, za gubernatora nad sebou postavili? Nech, pravím, ukáží, nech jmenují: nebo není jedna věc sobě netco přivlastňovati, a že se to právem děje, provésti. Onen u svatého Lukáše také řekl: Všecka království okršlku země má jsou; všecka moc a sláva jejich mně dána jest, komuž bych chtěl, dám ji. (Luk. 4, 5) Ale kdyby mu Kristus byl dovozovati toho poručil, byl by lhářem zůstal, jistá věc. Papež také, nemůže-li ukázati, kdo jemu nad králi země a nad celou církví moc dal, zůstane jistotně loupežníkem a onoho chlubného ducha jistým náměstkem.
Ale nemůžeť ukázati, buď Pán Bůh pochválen, aby kdy řádné nějaké moci jemu odvedení se stalo, než lstmi toliko svými podvodil mocnáře světa a je sobě podroboval. Báli se toho dávno papežové, že přijde někdy čas, v němž svět bude chtíti v tu věc nahlédnouti a papeže, odkud moc k takovému sobě provozování vzal, se tázati: protož zaopatřiti to potomkům chtějíc, sepsali falešný list aneb privilegium pod jménem Konstantýna Velikého, pobožného císaře, v kterémž římského biskupa za nejvyššího v církvi biskupa vyhlašuje, jemu hrad svůj Lateránský odvozuje, koruny a jiných královských ozdob k užívání moc dává, město Řím a okolní krajiny za dědictví Petra svatého přivlastňuje: a co více tam toho jest. Ale že to pouhá vymyšlená nepravda a naprosto nestydatá lež jest, mnohými důvody se prokazuje. Což tak jest patrné, že sami papeženci nejedni proti tomu psali, jako Antonius, archiepiscopus Volateranus, Catanus, Laurentius Valla, cardinalis Cusanus, Aeneas také Sylvius, kterýž potom papežem byl, knihu celou o tom falešném Konstantýnovu nadání vydal.
Nynější mnozí papežští skribenti pro hanbu ani zmínky o tom činiti nechtějí: z nichž jest i pomposus ille Baronius, tom. 3, ann. 324, art. 117. Tak hle papežova moc a království, ba dím papež sám ze lží a nepravosti naskrz zlátaný jest. Prohlédněte, ó lidé, a vizte, prosím, jaký jen grunt papežství má! Od Boha a Písma k tomu, což před sebe vzal, povalení nemá. Od církve tolikéž ani odvedení ani povolení. Od vrchnosti podobně: než toliko lžmi se brání na všecky strany; Písma natahuje, concilií decreta falšuje, vrchností privilegia zrádně podmítá.
Což že pravé jest, abyste kdož můžete lépe ještě spatřiti mohli, nahlédněte, prosím, do Catalogum testium veritatis. Kdež v knize 4 i to falešné, lživé privilegium se pokládá, i faleš jeho očitě prokazuje. Nemálo také toho in Mysterio iniquitatis Mornaei najdete. Divná jest věc a předivná, že se před světem aspoň nezahanbí ďábelští ti svůdcové, nechtí-li před Bohem a vlastním svým svědomím se ustydnouti pro tak makavé lži a zarputilé jich zastávání, ó ďáble, ďáble, mnoho umíš, že toho dovésti umíš, aby i tito proti svědomí a pravdě mluvili a psali i jiní neprozřetedlní jim v jejich lžech věřili! Bůh kaziž tvé dílo, jenž jest dílo podvodu, a vyjeviž všemu světu lživé a lstivé Antikristovy grify k zahanbení tebe v díle tvém, k spasení pak vyvoleným.