Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
S. Jeroným v epištole ad Euagrium řekl: Všickní prý biskupové, kdožkoli jsou, náměstkové jsou svatých apoštolů. A jinde tato slova napsal: Est omnis ille successor Petri, qui annuntiat doctrinam Petri. Každý ten náměstek jest Petrův, kdo učení přináší Petrovo. Papež pak z bujnosti přílišné a z přílišného sobě se zalibování jiným ten titul odjav, samému sobě jej přivlastnil a náměstkem Petrovým, knížete apoštolů, se býti prohlašuje.
A i to mámí nejedny, aby se domnívali, že nejbezpečněji jeho se přidržeti. Ale podle čeho medle papež nejpřednějším Petrovým nápadníkem jest? Zdali snad, že na jeho stolici sedí? Ukázáno jest již, že nesedí? Zdali, že mimo všecky jiné k Petrovi nejpodobnější jest životem neb učením? Ó byť byl! Toť by vpravdě náměstenství bylo, aniž bychom co proti tomu říci směli. Pohleďme tedy na oba a srovnejme je spolu, abychom vyrozuměli, mají-li Petr a papež tak plnou mezi sebou podobnost, aby se musilo říci, že to jest alter idem.
Snad ale srovnávají se činové jejich jednoho s druhým? Snad Petr, když v Římě byl, totéž činil, co nyní papež činí, totiž evanjelium svatého nikdy nekázal, než sedě na hradě Lateránském, rozdílná místa očistcová a rozdílné jeho muky vypisoval, duše některé k mukám jeho odsílal, jiné za mzdu propouštěl a bulle u svého dvoru jim na to dával, mše neznámým jazykem brebentoval a jiným to ve všech koutech činiti poroučel, regule, jak se před oltářem kněz obraceti má, spisoval, kamkoli na mimochodníku jel, svátost oltářní s pochodněmi a s zvonečky před sebou nositi rozkazoval, oleje, vosky, zvony, kalichy, oltáře, kostely svým dchnutím posvěcoval, léto milostivé světil, na budoucí časy k hřešení odpustky dával, sebe hlavou církve a biskupem biskupů i nejsvětějším nazýval, ze vší světské moci se vynímal, vedl války proti neposlušným, knížata a krále spolu rotil, jedny z stolic smítal, jiné dosazoval, na zlaté stolici pod věncem třapci okrášleným s královskou berlou, v zlaté koruně perlami se třpytící nositi se dal, na ramenách lidí urozených po Římě jezdil a co toho více?
Tyto věci s. Petr, tam někdy v Římě byv, bez pochyby činil a je svým náměstkům jako z rukou do rukou podal: nebo to všecko papežové nyní tak pilně v Římě činí, jako by Petrovým náměstkům nic jiného činiti nenáleželo. Pakli zase, co s. Petr činil, to nynější papež činí, po všech krajinách bez pytlíka, bez obuvi chodí, evanjelium svaté nejen zjevně v školách a chrámích, ale i po domích káže a povinnost evanjelisty vykonává, přisluhování Kristovo koná, ne sám sebe, než stádo boží pase, neplete se v světské ouřady a živnosti, stříbra a zlata nemá, nepanuje nad dědictvím Páně, všecky biskupy má za své tovaryše a sobě rovné, jim se v legaci kam potřeba vysílati dá, poddán jest vrchnostem jakožto od Boha poslaným, dává, co jest císařovo, císaři, a tak dále?
Jestližeť ty věci při sobě papež má a více než jiní všickní lidé v nich se ostříhá a za příklad vystavuje, tedyt' vpravdě náměstkem Petrovým jest. Ale ach, Bože nesmrtcdlný, na Petrovi všecko jinak a na papežovi všecko jinak.
Přidám i toto: Petr, když Cornelius jemu se klaněti chtěl, pozdvihna ho řekl: „Vstaň, však i já také člověk jsem." Papež pak kamkoli se po ulicích pod nebesy nositi dá, všudy lid před ním padá na kolena; ale neozývá se v něm duch Petrův, aby říkal: Nečiňte toho, však i já také člověk jsem. Petr, když jemu peníze přineseny byly, aby Ducha svatého udělil, takovou dal odpověď: „Peníze tvé, bezbožný člověče, buďtež s tebou na zatracení; protože jsi se domníval, že by dar Ducha svatého za peníze mohl zjednán býti." Oh netřeba se nyní od papeže takové zuřivosti báti. Jen přines peníze, kdo jsi koli, nepůjdeš na zatracení, než odpustku dostaneš houfy, buď jist. A má to s tím se vším Petrův náměstek býti?
Nechť světle a směle nětco při této věci povím; přijmi mne v tom, prosím, čtenáři, tak, že nemluvím k posmíšku, než z upřímnosti, což soudím. Nevidím naprosto, v čem by papež k Petrovi podoben byl aneb nějak se k němu formoval kromě těchto šesti věcí:
1. Že jakož Petr byl člověk a osoba mužského pohlaví: tak i papež (Jana VIII. vymíníc). Ale v tom i Arius i Machomet Petrovi rovni jsou.
2. Že jakož jméno Petrovo od p se začíná, tak i papežovo. Ale takovou i David a Doeg, Ježíš a Jidáš společnost mezi sebou mají.
3. Že jakož Petr, ještě tělesný, nerad slýchal o kříži a protivenství, Mat. 16, 22, raději hned o slávě světa a přednosti rozmlouval i o ní se s jinými nesnadnil, Luk. 22, 24, podobně papež činí a o slávu svou a přednost se vším světem se nesnadní. Ale co praví při té příčině Petrovi Kristus? „Satane, ku pohoršení jsi mi: nechápáš těch věcí, kteréž jsou boží, ale lidské". Mat. 16, 23. Kteráž slova ke všechněm v té částce následovníkům a náměstkům Petrovým přináležejí.
4. Že jakož Petr mečem pro Krista měl obyčej horliti, nechtě než na krátce mordovati nepřátely Kristovy: tak i papežovo víry obhajování všecko v meči záleží.
5. Jakož Petr mimo všecky jiné nejvíc o své při Kristu upřímnosti vypravovav, nejdřív apostatoval a hanebně Krista zapíral; tak papež za nejbližšího Kristu se vydávaje, nejdál od něho odstoupil a statečně Pána, kterýž nás vykoupil, zapírá.
6. Naposledy: jakož Petr v pokrytství byl uběhl, lidem k vůli své obcování formujíc, až proto i od Pavla vůči trestán (Gal. 2), tak papež, všeho světa pokrytec největší, svým neupřímým před Bohem i lidmi postupováním na to se přivedl, aby nyní při konci světa vůči a zjevně přede vším světem jemu odpíráno a pokrytí jeho svodové odkrýváni byli.
V těchtoť věcech papež k Petrovi podobnost míti může: v jiném jí naprosto neznamenám. A hleď očima, kdo je koli máš: vidíš-li více nětco, v čem by papež s Petrem se srovnával, ukaž mi, poučím se rád.
Toto pak já když mluvím, věř mi, čtenáři milý, ne tak dalece pro nějaké žertování mluvím, jako více, že se divím, že ti lidé smějí se k Petrovi přirovnávati, od něhož všemi všudy způsoby rozdílní a jemu na odpor čelící jsou. Papež raději z nás a ze všeho světa žert a smích sobě strojí, když za náměstka Petrova nám se vystavovati smí, k němuž rovně tak jako netopýr k slavíčkovi podoben jest.
Z toho ze všeho jde zavírka neomylná: že poněvadž papež ani na stolici Petrově nesedí ani podobnosti nějaké k životu neb k učení Petrovu na sobě neukazuje, že tedy náměstkem Petrovým není a daremně svět šálí. Bůh otevři oči všechněch, aby poznajíce podvody mámiti se nedali.