Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
Mámí tím náramně hrubě svět papežovi náchlebníci, že církev římskou od Petra, knížete apoštolů, založenou býti praví a že on tam nejprve biskupem byl a moc, kterouž jemu Kristus dal, spravovati celou církev svou, že zůstala na jeho náměstcích, římských biskupích. Ježto Petr ani biskupem římským nebyl, nýbrž ani v Římě jak živ se neviděl. Což že mluvím, zlobiti se budou nepřátelé, jist jsem. Nebo by oni rádi, na čem jim nětco záleží, aby všickní tomu věřili a proti tomu žádný nic nemluvil.
Na této pak věci soudí oni, že mnoho jim záleží: a to proto, neb myslí, jestliže Petr s. v Římě biskupem a papežem nebyl, že padá jim hned všecka ta biskupa římského přednost, kterouž oni na Petra, předka svého, stavějí. A jistě tak jest, že jim všecka všudy chlouba padne, jestliže se toho dokáže, že Petr v Římě biskupem nebyl a stolice tam nějaké nevyzdvihl.
Dvojí tedy tuto věci se dokazovati má: jedno, že Petr biskupem římským nebyl; druhé, že v Římě hned ani nebyl. Že pak nebyl biskupem římským Petr, odtud jest jisté, že apoštolem byl. Jiný zajisté jest apoštolský, jiný biskupský ouřad, aniž to spolu býti může. Biskup jest pastýř některé jisté církve, od níž jméno bére, aby sloul biskup jeruzalémský, římský etc. Apoštolé pak byli legáti Kristovi po světě, kteréž rozeslal, aby chodíce mezi všemi národy roznášeli evanjelium s. po světě.
Jestližeť tedy jiní apoštolé tak vytržní nebyli, aby pohrdnouc Kristovým poručením na jistých místech se usazovali, aniž o Petru s. lze toho smysliti. Pamatovaliť jsou dobře apoštolé na to, co Kristus řekl: Jdouce mezi všecky národy, učte je etc; a pamatujíc na rozkaz Páně, plnili jej, chodili z města do města, když kde církev kázáním svým založili, ustanovovali správce a biskupy, a těm péči o církev poroučejíce, jinam se ubírali: jakž to patrné jest Mar. 16, 15. 20; Tit. 1, 5; Skut. 14,23. Nechať tedy mezi apoštolem a biskupem rozdíl znají a toho pro napomožení svým věcem v hromadu nepletou.
Ovšem pak, že Petr biskupem římským nebyl, ukazuje to druhá ta věc jmenovitě, poněvadž v Římě Petr jak živ ani nebyl. Což v historiích a psaních lidských sic spletené jest a místného nětčeho doptati se u nich nelze. Jedni praví, že tam smrt podstoupil, jiní tomu odpírají; jedni, že 25 let tam se zdržoval a církev spravoval, jiní, že 7 let toliko. Ale však z nejhodnověrnějších kronik, totiž z Písem svatých, vyhledati se jistotně může, co o tom smýšleti se má: jmenovitě toto, že Petr s. v Římě nikdy nebyl. Což patrně prokáži šesti nepřemoženými důvody.
1. Nejprve, poněvadž Písmo o tom nikdež nic nemluví, jistý jest mně a každému pobožnému důvod, že toho nic není. Nebo kdyby Petr do Říma se byl dostal a tam měl položiti regiment církve, kterýmž by se až do skonání světa všecky církve spravovati měly, není nikterakž podobné, aby Písmo toho v mlčení zanechalo: poněvadž i s. Lukáš naschvál skutky a jízdy apoštolů předních popisoval a nejedny i menší věci a příběhy poznamenával, této pak veliké věci jistě nebyl by opustil, zvláště poněvadž i Pavlovu do Říma pouť vypsal, kterýž podlé jejich smyslu neměl tam býti biskupem a stolice apoštolské zakladatelem: ovšemť by jízdy svatého Petra do Říma, když náměstenství Kristovo tam vneseno býti mělo, nebyl zamlčel.
Někdo také z apoštolů v psaních svých byl by zmínečku aspoň nějakou učinil o tak veliké věci. Tuto pak nic. Kdož tedy nevidí, že to nic jiného není než věc smyšlená a falešná? Leč ten snad, kdož by mašlakem Antikristovým jsa zmámen, na Písmo s. se obraceti chtěl, že nedokonalé jest a neoznamuje všeho, což k víře přináleží. Ale ruhače takového potupí s. Lukáš, kterýž praví o sobě, že puzením Ducha svatého snažoval se z gruntu ty věci vypsati, kteréž k známosti člověku křesťanu přináležejí. Luk. 1, 3.
2. Petr s. měl zůstávati mezi Židy a do Ráma neb jinam se nepouštěti. A to předně pro rozkaz Kristův, kterýž jemu tu mezi Židy pracovati poručil, Luk. 22, v. 32: „Ty, Petře, obrátě se potvrzuj bratří svých." Gal. 2, v. 7. stojí napsáno, že Petrovi svěřeno bylo evanjelium mezi Židy. Mimo to povinen byl Petr mezi Židy zůstávati a mezi pohany (zvlášť tak daleko od Jeruzaléma) nechoditi i pro smlouvu, kterouž s Pavlem učinil: o níž se Gal. 2,9. píše, že Jakub a Petr podali pravic Pavlovi a Barnabášovi na tovaryšství, aby Pavel s Barnabášem kázali mezi pohany, Petr s Jakubem mezi Židy. Což tedy? Zapomenul Petr na smlouvu a rukou dání, a nechaje Židovstva běžel do Říma? Suď, pobožný člověče, co jest k pravdě aneb ke lži podobnějšího?
3. S. Pavel o církev římskou se ujímal, i přítomen jsa, jí učil, i nejsa přítomen, jim list obšírný napsal. Odkudž, že Petr v Římě nebyl, patrné jest. Nebo zdaž by se Pavel Petrovi v jeho povinnost byl třel? Byť i za potřebné nětco byl znal té církvi, byl by samému Petrovi napsal, ne lidu, tak jakž učinil při církvi kretenské, kteréž co zapotřebí znal, Týtovi, biskupu jejich, o tom psal. Viz epištolu k Týtovi. Tak i v Efezu ustanoviv za biskupa Timotea, již více nepsal Efezským samým, než Timoteovi, a jemu, co by těm bratřím předkládati měl, poroučel. 1 Tim. 4, v. 6.
4. Pavel s. v té k Římanům epištole v kapitole poslední mnohé známé zejména vyčítá, kteříž by od něho pozdraveni býti měli: o Petrovi pak zmínky nečiní žádné. A co se neznali? Či se na sebe hněvali? Ba raději, že ho v Římě nebylo, to jest jisté. Aniž postačí to, že by někdo říci chtěl: Nebyl-li tehdáž v Římě, když se ta epištola psala, mohl býti potom? Odpovídám: Přišel-liť Petr potom teprva do Říma, když již římská církev tak zkvetlá byla, tedyť on není fundatorem a zakladatelem církve římské. Což se tedy ním chlubí, jako by od něho a na něm církev římská založena byla?
Jmen sic osob těch nenacházíme, kteříž do Říma nejprv víru křesťanskou vnesli. Než kdoť jsou koli byli, jistá věc, že té církve nezakládali na Petrovi, než na Kristu a jménu jeho; jakž o tehdejších církve zakladatelích s. Pavel napsal: že jiného základu žádný nekladl, než ten, kterýž položen jest, Ježíš Kristus. 1 Kor. 3, 11.
5. Tentýž Pavel z Říma, kdež u vězení seděl, několik epištol psal, jako k Galatům, Efezským, Kolosenským, Timoteovi, Filemonovi, Židům, a psal některé brzy před smrtí svou a Petrovou. Nikdež však o Petrovi nic nepíše. Což tedy to jest, že Pavel, maje v Římě Petra, hlavu a nejvyššího správce církve, smí se o církve po světě roztroušené ujímati a svým jménem, ne nejvyššího biskupa, psáti a nikdež, že tatáž vůle nejvyššího biskupa jest, nedotýká? Čili Pavel to v Římě na úkradku dělal, aby Petr nevěděl? Ó přejistá věc jest, že pletky jsou ty papežské řeči o Petrovu v Římě bytu.
6. Může se vyhledati a ukázati, že nikdá naprosto do Říma se nedostával. Nebo v tom se historie srovnávají, že Petr a Pavel usmrceni jsou pod Neronem čtrnáctého a posledního léta jeho císařství, což bylo léta Kristova 70. Až po ten pak čas ukázati se může, že v Římě Petr nebyl, a tak nikdá za svého života. Nebo léta Kristova 37, tři léta po obrácení svatého Pavla, ještě byl v Jeruzalémě. Gal. 1, v. 18. Léta 45 také byl v Jeruzalémě, nebo byl od Herodesa vsazen do vězení. Skut. 12. Léta 51 ještě byl v Jeruzalémě, když ho podruhé Pavel navštěvoval. Gal. 2, v. 1.
Léta Kristova 58 Pavel vězněm jsa do Říma se dostal a Petra v Římě nenalezl, jakž se vidí, Skut. 28. Potom po dvou letech stavěl se před císařem a počet z víry své činil: ale ani tehdáž ještě Petra v Římě nebylo. Nebo tak píše s. Pavel k Timoteovi, 2 ep., kap. 4, v. 16: „Při prvním mém odpovídání žádný se mnou nebyl, ale všickní mne opustili; nebuďiž jim to počítáno za hřích." Jestližeť jest Petr v Římě byl a Pavla opustil, a tak se znovu zapírání Krista dopustil: což pak o něm smýšleti budeme? A mělť by on s takovou svou vrtkavostí předce skalou slouti, na níž by církev státi měla? Jisté jest tedy, že Petr tehdáž v Římě nebyl: než z apoštolů sám Pavel a lid věřící, kteříž však pro bázeň všickní se choulili a skrývali.
Naposledy Pavel apoštol málo před smrtí svou léta 70 psal epištolu k Timoteovi druhou, v níž oznamuje, že se již k smrti strojí, a klada jména některých, kteréž při sobě měl, o Petrovi opět nic: Já prý již k tomu se blížím, abych obětován byl, a čas rozdělení mého nastává. Pozdravuje tebe Eubulus a Pudens a Línus a Claudia i všickní bratří. Kap. 4, v. 6. 21. Jestližeť v Římě Petr byl a spolu se k smrti strojili (jakož praví se, že jednoho dne usmrceni jsou), cožpak se to k hříchu děje, že zmínečky žádné o něm nikdež Pavel nečiní? Jistě, jistě, kdo jen trochu soudu a rozumu má, vidí, že z toho Petrova v Římě bytu nic není.
Ale co pak (dí někdo) řekneš k historii církevní a jiným starým pamětem, kteréž mluví o tom, že Petr v Římě jest ukřižován a 25 let biskupem té církve že byl? Odpovím, že nevím těm historiím co jiného říci, než v podezření je vzíti, že falešné jsou: buď že z nějakého omylu se to stalo, bud naschvál pro připochlebení se někoho církvi římské. Což z slova božího máme, tomu nepohnutě věřím a té víry Eusebius svou historií mně nevyjme; kterýž poněvadž v jiných věcech smýšlení o sobě má, že rád fabule prodrobuje v psaních svých, proč by i tuto v podezření nebyl, i on i kdožkoli po něm to píší, když jiný z Písma základ pohotově jest?
Toto pravím, že jest naprosto falešné, aby Petr 25 let v Římě biskupský ouřad spravovati měl: poněvadž z Písma nepřemoženě ukázati se může, že po ten čas v Jeruzalémě a v Antiochií byl. Nemělť jest snad dvou těl, aby jedním v Římě, druhým v Židovstvu byl. Viděli to dobře jiní po Eusebiovi, že věc bude podezřelá a že se snadně báseň pozná, protož Řehoř papež uskrovnil počtu a položil 7 let Petrova v Římě biskupství. Ale i to že neostojí, ukázáno jest.
Kdež tedy, dí někdo, Petr smrt podstoupil? Odpovím, že nevím. Písmo o tom mlčí a historie nás v tom matou. Proto bez pochyby Pán Bůh to utajil, aby příčiny k modlářství dáno nebylo: jako i Mojžíšův hrob pro touž příčinu ukryt Židům do dnešního dne. A jistě, kdyžť nyní v věci nejisté tak blázní pověrní lidé, což by medle nedělali, kdyby jistého nětco bylo?
Naposledy toto o tom povím: Jestližeť vždy k pravdě nětco podobnosti má, že Petr s. v Římě ukřižován, tedyť jest musil v Židovstvu jat jsa, do Říma býti přivezen a tu hned bez odkladu z světa sveden. Ale což to pomůže papežencům? Vždyť Petr té církve nezakládal a biskupem jejím nebyl, to jest přejisté. Odkudž každý pobožný vidí, že římská církev ne na Petrovi, než na klamích (pak-li měkčeji dím, na nejistotách) založena , jest. Mějtež sobě ten nejistý, sfintovaný základ, milí papeženci.
My pak, ó křesťané, kdož na skále chceme založeni býti, aby pekelné brány odolati nemohly, držmež se základu toho, kromě něhož jiný nemůže položen býti, jenž jest Ježíš Kristus, Bůh náš a Spasitel, ten pravý, uhelný, zkušený, drahý, pevný kámen, od stavitelů sic starých i nových zavržený, ale však jehož kdokoli se drží, nebude zahanben. Na tento jistý, neomylný základ skrze víru jako živé boží kamení se vzdělávejme v dům duchovní etc. Nebo takť přepotěšeně o tomto našem pravém základu a vzdělávání se na něm mluví Pán Bůh náš, 1Kor. 3,11; Žalm 118. 22; Izai. 28, 16; Řím. 9, 33; 1 Petr 2, 6; Efez. 2, 19. 20 etc. Do kterýchž míst nahlédněte, najdete mnoho potěšení, kdožkoli v Kristu spasením svým jste se založili.