Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
Často před obecným, neosvíceným lidem s tím na harc vyjíždějí, že římské náboženství nejšíře jde a že všudy po všem světě jest rozprostřené a že nejvíce jest nejen obecného lidu, ale i mužů učených i povýšených v tom náboženství, jmenovitě panstva, hrabat, knížat, králů etc. Ale na to odpovídám: Předně, že množství následovníku nikdá není znamením církve, poněvadž napřed v kap. 3 ukázáno, že pravda boží nikdá od počátku světa toho štěstí neměla, aby veřejně ode všech jí posloucháno bylo, než bludové to mívali. Bálovi kněží za času Eliáše po sobě i krále i všecken lid měli. Eliáš a sebou jednomyslných velmi málo měl a ani o těch ještě nevěděl, 3 Král. 19, 14. 18.
O ariáních pověděl Athanasius, že všecken svět po nich byl postoupil. Proto-liž oni praví byli? O Antikristu také předpovědíno, že se po něm svět obrátí, i králové země že se s nim spojí. Zjev. 13., 17. a 18. kap. Viztež tedy, abyste těmi svými houfy spíše nedokázali, že Antikristovi jste následovníci všickní zespolka, nežli aby to důvodem pravé církve býti mělo. Dobře Nazianzenus in Oratione ad Arianos napsal, čehož poslechněte, chlubní jezuité! Ubi sunt isti, qui ecclesiam mulíitudine definiunt? Isti habent vulgus, nos fidem; illi aurum et argentum, nos repurgatam fidei doctrinam. Kde jsou prý ti, kteříž církev na množství a na hluku zakládají? Oni mají lid, my víru; oni zlato a stříbro, my čisté učení víry.
Farizeové také říkali o Kristu: Kdo z knížat uvěřil v něj? Jen ta chátra, kteráž nezná zákona, přidrží se ho. Jan 7, 47. Tuším, kdyby nyní Kristus na světě s svým nevelikým houfem byl, že by jezuité nechtěli s ním držeti, než s velikým houfem předce. Ó blázni, že nesoudíte, co Kristus dí: Úzká cesta jest a těsná brána, kteráž vede k životu, a málo jest těch, kteříž jdou po ní. Mat. 7, 14. Item: Neboj se, mé maličké stádce, etc. Luk. 12, 32. Druhé, kéž soudí, čím to jest, že se lidu tak mnoho jich přidrží? Zdali sladkost nějaká učení jejich tam je drží? Zdali svatost života kněží římských k sobě lidí vábí? Zdali známost pravdy k oblíbení toho raději než jiného náboženství nutí? Ó nikoli. Mocí, mocí stojí římané. Mnozí se i z nechtění k nim hlásají, protože se zepříti nelze, zvláště kdež inkvisici máte.
Ježto nečtli jste, co v Žalmu 110 napsáno, že lid Kristu v Novém zákoně dobrovolný býti má? Jakž pak jest dobrovolný ten váš lid, kterýž jen násilím meče a ohně při sobě držíte, ne slova božího mocí? Naříká nad tím sám Acosta jesuita příčinou indiánských obyvatelů, kteříž k náboženství křesťanskému od Hišpanu divnými, vymyšlenými mukami hnáni jsou, a dovodí, že to není cesta k rozmnožování víry Kristovy a že ne hlukem zbraně ani ostrostí meče apoštolé Kristovo království vzdělávali, než ostrostí slova božího; a připomíná povědění Řehoře Velikého, že ti, kteříž násilím a trápením jiných víru rozmnožovati chtějí, důvod při sobě mají, že ne boží, než své věci provodí. Acosta, lib. 2 De procuranda Indorum salute cap. 4. Připomíná také tentýž jezuita, lib. 6, cap. 3, že mnoho Indů proti vlastní vůli od jezuitů jest pokřtěno. To-liž pak předce má býti křesťanstvo?
Pravím také toto: Nechť pustí ve všech městech volnost k kázaní evanjelium svatého, zvědí, čí budou houfové křesťanského lidu. Čtvrté, pravím, že ne na množství lidu církev záleží, než na množství věřících. Věřících pak více z milosti boží po naší straně jest, ačkoli po jejich straně více jest lidu. Petr svatý zajisté ty samy za věřící má, kteříž víry své počet vydati umějí. 1 Petr 3, 15. Kdyby pak nerci-li sedlák v papežstvu na examen vzat býti měl, ale častokrát kněz, biskup, kardinál, papež ani o základních křesťanského náboženství artikulích odpovědi dáti neumějí: byť pak o mši, vzývání svatých etc. bez Písma nětco znáti uměli.
U nás pak z milosti boží veliký jest počet věřících těch, kteříž modlí se, čemuž vědí, a skládají naději tu, kdež vědí, že zahanbená nebude. Ačkoli sic pšenice není prázdná koukole ani mezi námi. Než vždyť pravím: mnoho jest těch, kteříž s námi jsou, vyvolených k životu věčnému a sloužících živému Bohu a ne rytinám. A pravím, že jich více jest, nežli jich oni vidí. Nebo zná Pán, kteříž jsou jeho. 2 Tim. 2, 19. I mezi vámi, ó římané, mnoho my máme tovaryšstva, těch, kteříž v tajnosti upřímě slouží Pánu Bohu svému a spolu s námi v milosrdenství božím naději skládajíce, budoucího vykoupení čekají.
Dejž Pán Bůh milosrdenství všcchněm, aby každý slavným nebešťanů tovaryšstvem vázal se raději nežli houfy světa tohoto a nedal se mámiti slávě a pompě světa, než slávu boží raději zamilujíc, v upřímnosti Pánu Bohu podlé jisté jeho v Písmích vyjevené vůle sloužil a šťastně dosloužil, amen.