Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
Známé jest, že papeženci nejvíc umějí o katolictví rozprávěti, a že oni toliko sami jsou katolíci, se vychloubati. Ale ohledejme, také-li se ta larva sníti může, aby věc, jakž sama v sobě jest, spatřína byla. To slovo catholicus jest slovo řecké a v našem jazyku vyznamenává veřejný aneb všeobecný. A přidává se to slovíčko jiným slovům, jako catholica ecclesia, všeobecná, veřejná církev; catholica fides, všeobecná víra; catholicus christianus, všeobecný aneb katolický křesťan. Dokáži pak toho, že ani církev římská ani víra římská katolická není; ani papeženci křesťané katoličtí že slouti nemohou.
Církev všeobecná nazývá se počet vybraných lidí k životu věčnému, kteří kdykoli v světě byli, jsou a budou. Protož když říkáme v symbolům: věřím v církev obecnou (aneb katolickou) křesťanskou, tak mnoho jest, jako by řekl: věřím, že Pán Bůh vždycky na světě církev má, jakž se svět začal až do skonání; takže nikdá v žádný čas Pán Bůh lidí takových míti nepřestává, kteříž jemu slouží a on je k nebi strojí a připravuje. Tak zjevně vykládá Augustinus (Enchridion ad Laurentium c. 56); podobně Gregorius Magnus, Homilia 12 in Evangelia.
Jakž tedy papeženci mluviti smějí, že jejich církev jest katolická? Všickní-liž vyvolení, co jich kdy od počátku bylo, k papeži jako k hlavě se hlásali, všickní-li jeho ustanoveními se spravovali? Nicť jistě o papeži a jeho církvi neslýchal Ábel, Set, Noe, David etc. A hle byli boží vyvolení a církve té veřejné, katolické, praví oudové. Tedyť církev římská neobsahuje celé veřejnosti církve boží: tedyť katolická není.
Řeknou-li, že se katolická míní na tento čas, toliko po Kristu: i to falešné jest. Nebo zdaliž všickní jiní křesťané jsou ven z církve? Zdali všickní hned zatraceni býti musejí, kdo v církvi římské nejsou? (Kromě církve zajisté není spasení.) Tedy-liž na východ, na poledne, na půlnoci, v řecké, perské, ruské, moskevské, dennemarské, islandské, anglické, mouřenínské zemi žádného není vyvoleného? (Nebo v těch zemích, jako i jiných mnohých, vy s svým katolictvím průchodu nemáte.)
Hádejte, jak vy pro zvelebení sebe Kristu jeho království zužujete, ježto jemu řekl Otec: Dámť končiny země za dědictví. Takže všudy, věříme, on království své, jenž jest království milosti, má rozprostřené. Vy pak jen na sebe to táhnete.
Podobné mi se zdá to vaše šibřiňkování, jako kdyby některé v říši hrabství, částečkou říše jsouc, vypravovalo o sobě, že ono jest říší a že monarchie ta slavná římská tu se shrnula. Jimť by to snad sloužilo k chloubě: ale císaři k malé chvále, jehož by monarchie tak úzkými mezemi obmezena byla. Nýbrž poddaní, kteříž milují pána svého a zvelebení jeho hledají, naschvál mají obyčej vypravovati, kterak pán jejich nejen to jedno zboží má, než i jiných jinde mnoho.
Ale pohledíme v den soudný, když všecky před sebe přivede Kristus, a uzříme, zeť mnohem více bude míti spasenců, nežli mu jich římané přejí a oddělují. Kterýmž potřebí jest mysliti na to, aby nebyli z počtu těch, o nichž v Knize moudrosti napsáno, že v onen den, trnouc nad nenadálým spasením těch, kteréž do pekla zde byli odsoudili, říkati budou: Totoť jsou ti, kteréž jsme my někdy měli za smích a za přísloví potupné; aj jak jsou počteni mezi syny božími a mezi svatými jest los jejich! Jistě jsme my pobloudili od cesty pravdy a světlo spravedlnosti nesvítilo nám a slunce spravedlnosti nám nevzešlo. Přesyceni jsme cestou nepravosti a cesty Páně nepoznali jsme. Což nám prospěla pýcha a bohatství s chloubou co nám pomohlo? etc. Moud. 5.
Bojtež se a rozmýšlejte časně, ó milí římané, aby pýcha vaše a chlouba vašeho katolictví nebyla vám daremní. Poněvadž tedy i před římskou církví byli spasenci i nyní tolikéž kromě římské církve jsou, falešné jest to, aby ona církví katolickou byla. Za částku nějakou té veřejné církve pro ty, kdož jsou tam právě věřící a kající, počítati se může, za celou pak a katolickou církev nikoli nemá a nemůže jmína býti.
Neméně falešné jest, což praví, že jejich víra víra katolická jest. Neb katolická víra jest ta, kterouž všichni svatí od počátku drželi a skrze ní spaseni byli. Cokoli tedy podlé vůle boží věřil Adam, Noe, Abraham, David, Petr, Augustýn a jiní svatí, to jest víra katolická, obecná všech spasenců. Nu tedy, chtějí-li podlé pravdy obdržeti titul katolictví, nechť ukáží, že ti jmenovaní svatí boží věřili a sloužili mši, že volali k svatým, že se strojili do očistce, že v skutcích ospravedlnění hledali, že obrazy a modly měli a je ctili etc. Na věkyť toho neukáží.
Jakž tedy katolická víra slouti má to, o čemž nejpřednější spasenci ani nevěděli? Musíť vpravdě z tohoto dvého jedno býti pravé: anebo že patriarchové, proroci, apoštolé, Patres víry katolické neměli, anebo že papežovo učení a víra není katolická, poněvadž učení papežovo s učením oněch se nesrovnává, jakž v kap. 7 ukázáno. Z toho jde, že i titul, kterýž samým sobě dávají, katolíky se nazývajíce, marný jest. Nebo nemají-liž víry katolické apoštolské (jakž ukázáno, že nemají), jakým právem katolíci slouti mají? Aneb zase kdož s starou církví (kteráž bez odporu katolická byla) u víře, smyslu a životu se srovnávají, jakým právem titule katolictví zbavení býti mohou?
Kdoť jest dědicem víry předešlých svatých, ten i k titulům jejich právo má a katolíkem vpravdě jest, byť ho všecken svět titule toho odsouditi chtěl. Pakli kdo podobnosti a obecenství víry a života s první církví nemá, není katolík, ale odštípenec a kacíř, byť pak všecken svět po něm postupoval: toť ho samo neučiní, čímž není. Než chtě-jí-li to slovo v tom vyznamenání bráti, aby katolíci aneb obecní křesťané slouli ti, kterýchž nejvíce jest, popřejeme jím toho titule: však jim málo vyzískají. Nebo samým tím titulem zbaví sebe pravé cirkve, poněvadž v posledních dnech největší houfové katolické apoštolské učení opustíc, po bludích postoupiti měli, jakž se i novým těmto katolíkům přihodilo, 2 Petr 2.
Mezi tím naposledy položím jesuitům slova Aeneae Sylvii, kterýž potom papežem jsa učiněn, Pius II. sloul. Ten tractatu De gestis Basilii 1. 1. f. 9, tak píše: Haec vox graeca catholica sonat latine, quod universalis; quae tamen non sic dicitur, qnod universi eam teneant, sed quod eam habere tenentur. Nec enim fides nostra desinit esse catholica, quod quam plurimi eam adversantur. Quid enim inquit Apostolus Rom. 3? Si quidam illorum non crediderunt, num eorum infidelitas fidem Dei evacuabit? Imo vel una provincia si retinet veram fidem, verě et propriě dicitur ecclesia catholica.