Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
Z Káně se Ježíš s matkou a učedníky vrátil do Kafarnaum. Po několika dnech se Ježíš vydal do Jeruzaléma na oslavu židovských Velikonoc. Připojil se k jedné z velkých skupin lidí, kteří mířili do hlavního města, a splynul s davem. Nikým nepozorován poslouchal, o čem si lidé povídají. Hovořili o Mesiáši, na nějž upozornil Jan Křtitel. Bylo na nich vidět, že jsou jím nadšení. Doufali, že vrátí Izraeli důstojnost a slávu. Ježíš věděl, že budou zklamaní, a snažil se je nenásilně vést ke správnému pohledu. Upozorňoval je na nejrůznější starozákonní texty a probouzel v nich zájem o hlubší porozumění Božímu slovu.
Když dorazil do Jeruzaléma, zamířil do chrámu. Prodíral se křivolakými uličkami, proplétal se davy lidí, vystupoval po strmých schodech. V chrámu byla hlava na hlavě. O Velikonocích se tam shromáždili Židé ze všech částí Palestiny i ze vzdálených zemí. Chrámová nádvoří byla plná lidí všech společenských skupin. Vypadalo to tam jako na tržišti. Prodávala se tam obětní zvířata a vládl tam neuvěřitelný zmatek. Křik prodejců a směnárníků, vyměňujících cizí peníze za chrámový šekel, se mísil s bečením ovcí a cinkotem mincí. Hluk byl tak velký, že rušil i věřící v chrámu, kteří chtěli v tichu rozmlouvat s Bohem.
Ježíš nad tím nevěřícně kroutil hlavou. Byl nešťastný. Chrám, příbytek Boží slávy, se proměnil v jarmark, kde se lidé vzájemně okrádali. Směnárníci šidili, prodejci měli vysoké ceny a kněží to všechno podporovali, protože z toho dostávali tučné provize. V lidech to vytvářelo představu, že Bůh je tyran, který se k nim chová bezcitně a nesmlouvavě. Neodpustí jim a nepožehná, dokud mu nepřinesou oběť.
Ježíši bylo jasné, že musí zasáhnout. Že musí narovnat pokřivenou představu o Bohu. Ukázat lidem, že zvířecí oběti jsou předobrazem dokonalé Oběti, kterou jim přinese sám Bůh. Zmocňovala se ho lítost. Ze schodiště chrámového nádvoří přehlížel celé prostranství, které se před ním otevíralo, a prorockým zrakem hleděl do budoucna. Viděl nejen roky, ale celá staletí a tisíciletí. Viděl, jak kněží a vládci připravují chudé o jejich práva a brání jim v poznání pravé Boží povahy. Viděl, jak je lidem zatajována Boží láska a jak lidé kupčí s milostí. Z jeho tváře bylo možné vyčíst smutek a rozhořčení. Vyzařovala z něj podmanivá moc, která k sobě přitahovala pozornost davu. Obyčejní lidé, směnárníci, prodejci i kněží k němu otáčeli hlavy. Cítili, že tento muž čte jejich myšlenky a zná jejich skryté pohnutky. Někteří si před ním ze strachu zahalovali obličej, jako by se chtěli skrýt před jeho pohledem.
Ruch pomalu utichal, až na chrámovém nádvoří zavládlo nepříjemné ticho. Všech přítomných se zmocnil strach. Připadalo jim, že se ocitli před Božím soudem. Hleděli na Ježíše a viděli, jak z jeho těla vyzařuje božství. Očima přehlížel dav a zkoumal každého jednotlivce. Pak znenadání promluvil a jeho zvučný hlas se ozvěnou nesl chrámem: „Pryč s tím! Nedělejte z domu mého Otce tržiště!“
Lidé sledovali, jak sestupuje ze schodů a zvedá důtky z provazů, které našel u vstupu do chrámu.
„Okamžitě zmizte!“ přikazuje vyděšeným směnárníkům a s nebývalou horlivostí převrací jejich stoly. Mince s cinkotem dopadají na mramorovou dlažbu. Nikdo se je neodváží zvednout. Chrámoví úředníci, vypočítaví kněží, dohazovači a obchodníci s dobytkem utíkají pryč i se svými ovcemi a voly. Davu se zmocňuje panika. Cítí, že je zastínilo božství. Dokonce i učedníci se chvějí. Naplnila je posvátná bázeň.
Za chvíli je hlučný dav i se vším zbožím pryč z chrámu. Zmatek vystřídalo hluboké a posvátné ticho.
Vyčištění chrámu má symbolickou hodnotu. V této události se setkáváme s podstatou Božího působení. To, co se stalo s jeruzalémským chrámem, se mnohem dříve stalo s lidským srdcem. Člověk z něho vědomě vytěsnil Dárce života a na jeho místo dosadil podvod a klam. Ježíš přišel na zemi proto, aby tento stav změnil. Aby se přiblížil k lidem a probudil v nich touhu navázat vztah s Bohem a přijmout jeho životodárnou sílu. Přišel, aby lidem ukázal, že jejich život je na Bohu závislý. Přišel vyčistit chrám lidského srdce a znovu do něj dosadit toho, který tam patří.
Jeho jednání ovšem vyvolávalo v mnoha lidech strach a zášť. Negativně působilo zejména na ty, kdo se nechtěli zbavit své vnitřní špíny, ba ji ani připustit. Vůbec nejhůř reagovali právě kněží. Měli z něj strach a začínali ho nenávidět. Jeho pronikavý pohled jim odkrýval jejich vnitřní stíny. A to se jim samozřejmě nelíbilo. Jelikož se nechtěli změnit, přišli s jinou myšlenkou. V jejich srdcích začal pozvolna zrát nápad, že Ježíše zabijí.
Lidé se začali pomalu vracet do chrámu. Přišli s nimi i vyděšení kněží, kteří utekli spolu s prodavači a směnárníky. To, co uviděli, jim vyrazilo dech.
Ježíš stál obklopený prostými lidmi, kteří se postupně vzpamatovávali z prožitého šoku, a uklidňoval je: „Nebojte se, já vás vysvobodím. Proto jsem přišel na svět.“
Tlačili se na něho a úpěnlivě prosili: „Požehnej nám.“ Slyšel každého. Soucitně se skláněl k trpícím. Dostalo se na všechny. Byli uzdraveni ze svých nemocí. Němým se otevřela ústa a hlasitě mu děkovali, slepí hleděli do tváře svého Zachránce, ztrápení se usmívali.
Když kněží viděli, že nad lidmi ztrácejí moc, jejich nenávist k Ježíši se ještě prohloubila. Cítili sice, že je to Mesiáš, ale nedokázali se s tím smířit. Vnímali ho jako nepřítele, jako někoho, kdo ohrožuje jejich postavení. Jeden z nich to nevydržel a do šumu hlasů zvolal: „Ukaž nám nějaké znamení, abychom věděli, že to smíš konat!“
Ježíš se k nim obrátil a chvíli je mlčky pozoroval. Důkaz jim už přece dal. Pronikl do jejich srdcí a ukázal jim jejich stinné stránky. Když však žádali znamení, odpověděl podobenstvím: „Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím.“ Tím naznačil, že ví o jejich zášti a vražedných úmyslech. Tušil ale, že to nepochopí.
„Cože? Ty si myslíš, že bys tento chrám dokázal postavit za tři dny? Vždyť ho stavěli celých čtyřicet šest let!“ křičeli rozhořčeně. „To je nehoráznost. Ten člověk vůbec neví, o čem mluví.“
Ježíš to však věděl moc dobře. Slova, která pronesl, byla určena těm, kdo v něho později uvěří. Až vstane z mrtvých, jejich pravý smysl se objasní. Pro mnohé se pak stanou rozhodujícím důkazem jeho božství.