Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
Ježíš se vrátil od Jordánu do Galileje. Když tam dorazil, doslechl se, že se v malé vesnici nedaleko Nazareta bude konat svatba příbuzných. Protože vyhledával společnost lidí, ihned tam s učedníky zamířil a s radostí se svatby zúčastnil.
Mezi svatebními hosty byla i jeho matka. Měla velkou radost, že zase vidí svého syna. Od chvíle, kdy odešel z domu, už uplynulo hezkých pár dní a ona na něho celou dobu trpělivě čekala.
Prohlíží si ho. Je to pořád on, ale přece je jiný. Jeho tvář se změnila. Je poznamenaná zápasem, který prožil na poušti, a zároveň je v ní nový výraz důstojnosti a moci, jenž svědčí o jeho zvláštním poslání. Je s ním skupina mladých mužů, kteří ho nazývají Mistrem. Nadšeně vyprávějí o tom, co viděli a slyšeli při křtu i při jiných příležitostech. „Našli jsme Zachránce! Našli jsme Vysvoboditele Izraele!“ říkají nadšeně. Ježíš se dobře baví. Je na něm vidět, že je mu s lidmi dobře. Chová se k nim pozorně a mile. Každé jeho gesto, každá grimasa svědčí o tom, že je z celého srdce miluje. Směje se, raduje se, zpívá. Je společenský. Lidé v jeho přítomnosti odhazují masky a odkrývají své pravé já. Všichni jsou jím okouzleni.
Když Marie vidí, jak se svatebčanům líbí, zatouží po tom, aby ukázal, že je skutečně Božím vyvoleným. Ano, teď nastala chvíle, aby předvedl nějaký zázrak, říká si v duchu.
Krátce nato se k ní nakloní rozmrzelý hostitel a špitne jí do ucha: „Musíme rychle sehnat nějaké víno. Hosté se nesmějí dozvědět, že došlo. Chápali by to jako projev neúcty.“
„Neboj se, zařídím to,“ odvětí Marie a jde za Ježíšem. „Už nemají víno,“ oznámí mu. „Nemohl bys s tím něco udělat?“
Ježíš pochopil, co po něm žádá, a rázně odpověděl: „Matko, co po mně chceš? Ještě nenadešla má chvíle.“ Dal jí tím jasně najevo, že dobře ví, co dělá, a nikomu nedovolí, aby jím manipuloval. Marie sice je jeho matkou a on ji poslouchá, ale v duchovních věcech je nezávislý. Řídí se pouze vůlí svého nebeského Otce. Slovy „Ještě nenadešla má chvíle“ ji upozornil, že každý jeho veřejný čin je součástí Božího plánu. V jeho životě má všechno svůj čas.
Ježíšova slova Marii ani trochu nevyvedla z míry. Důvěřovala mu a věděla, že pokud uzná za vhodné, ochotně lidem pomůže. Obrátila se proto na obsluhující, ukázala na Ježíše a řekla: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Byla si jistá, že Ježíš projeví svou moc.
Po chvíli Ježíš vstal od stolu. Rozhodl se zasáhnout, protože věděl, že pomůže mnoha lidem: zachrání dobré jméno hostitele, povzbudí svou matku, prohloubí víru učedníků, upozorní na své poslání a hlavně vykoná symbolický čin, který budou lidé promýšlet i po dvou tisících letech. Vyhledal obsluhující, zavedl je k šesti velkým kamenným nádobám a řekl: „Nanoste do nich vodu.“
Služebníci se dali hned do práce. Popadli vědra a začali nosit vodu. Když byly nádoby plné, Ježíš nařídil: „A teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“
„Proč bychom měli nosit správci hostiny, který se stará o kvalitu pokrmů a nápojů, obyčejnou vodu? Bude si myslet, že nám přeskočilo,“ kroutili obsluhující nechápavě hlavami. Protože jim však Marie řekla, aby udělali všechno, oč je její syn požádá, poslechli ho. Vzali džbán a naplnili ho až po okraj.
„To je neuvěřitelné!“ vydechli vzápětí. „Vždyť to není voda, ale víno.“
Zpráva o zázračném činu se rychle roznesla mezi svatebčany. Nastalo pozdvižení. Všichni se sháněli po Ježíši. Chtěli ho vidět, chtěli s ním mluvit, chtěli být v jeho blízkosti. „Jak se to jen mohlo stát?“ vrtalo jim v hlavách. „Něco takového mohl udělat jedině Bůh.“ Ježíš ale zmizel. Těsně předtím, než po něm začali pátrat, nenápadně ze svatby odešel. Nechtěl na sebe upoutávat pozornost a chtěl dát příležitost svým učedníkům, aby lidi seznámili se vším, co se o něm doposud dozvěděli.
Díky tomu mohli učedníci poprvé vyznat svou víru v Ježíše. Vyprávěli, co viděli a slyšeli u Jordánu. Lidé hltali každé jejich slovo. Začínali tušit, že jim Bůh poslal Zachránce, a dělili se o to se svými sousedy a známými. Tak se stalo, že se zpráva o zázračném znamení roznesla po celém kraji a donesla se i do Jeruzaléma, k náboženským představitelům.
Hned od začátku svého veřejného působení jim byl Ježíš trnem v oku. Jeho jednání bylo jiné než jednání náboženských vůdců. Zatímco oni svými předpisy a formalismem ubíjeli svobodu myšlení i jednání, Ježíš v lidech probouzel chuť do života a osvobozoval je od předsudků. Ukazoval jim pravou Boží povahu. Ukazoval jim, že Bůh lidi miluje a má o ně zájem. Touží s nimi navázat vztah, stát se jejich pánem, ochráncem a přítelem a darovat jim věčný život. Ukazoval jim, že Tvůrce vesmíru je Bohem radosti, Bohem lásky a svobody. Bohem, který chce pro člověka jen to nejlepší.