Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
Po křtu Ježíš cítil, že potřebuje být se svým nebeským Otcem sám. Chtěl se připravit na tvrdý zápas. Chtěl posílit svůj vztah s Bohem a získat vnitřní sílu, kterou bude potřebovat k překonání všech budoucích překážek. Vydal se proto do nehostinné pouště, kde měl jistotu, že ho při hovorech s Bohem nebude nikdo vyrušovat. Tam se svěřil do Boží péče. Dokonce se vzdal i potravy. Celých čtyřicet dní nic nejedl, jen se modlil.
Po tak dlouhé době bez jídla byl hladový a zesláblý. Ústa měl vyschlá a téměř omdléval. Cítil, že je u konce svých sil. Prosil Boha o pomoc, ale najednou měl dojem, že je od něho strašlivě daleko. Zdálo se mu, že mezi ním a Otcem vyrostla vysoká, neprostupná zeď.
Nepřítel vítal jeho slabost s nadšením. Pozorně ho sledoval, a když viděl, že je vysílený a zmatený, rozhodl se zaútočit. Zjevil se mu v podobě Božího anděla. Vložil do tohoto setkání všechen um a lstivost. Nic neponechal náhodě. Věděl, že musí svého protivníka zničit. Když nezvítězí on, zvítězí Bůh.
„Přicházím od Božího trůnu,“ pronesl líbezným hlasem.
Ježíš na něho pohlédl s nadějí v srdci. Zatoužil vymanit se z pout utrpení a ukončit tento dlouhý a vysilující půst.
Z výrazu jeho tváře satan poznal, že přišla jeho chvíle, a klidným hlasem ho vyzval: „Jestli jsi Boží Syn, řekni, ať jsou z kamenů, které leží kolem, chleby.“
Ježíš se zarazil. Nečekal, že by Bůh zpochybňoval jeho identitu. V duchu si zopakoval větu, kterou slyšel, když vystoupil z Jordánu: Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil. Zbystřil pozornost. Andělova výzva se mu vůbec nelíbila. Vždyť ho naváděl, aby využil božskou moc ve svůj prospěch. Tím by se přece oddělil od Boha a postavil se na stranu padlého světa.
Pozorně si anděla prohlédl a potom namítl: „Bůh říká: Život nezávisí jen na potravě, ale také na slovech, která vycházejí z jeho úst.“
Satan byl zklamaný. Doufal, že Ježíš podlehne tělesné slabosti a udělá, k čemu ho navede. Teď však poznal, že se přepočítal. Ježíš se nenechal zmást a ani na okamžik nezačal spoléhat jen sám na sebe. Jeho vztah k Otci zůstal neporušený. Satan viděl, že musí znásobit svou lstivost. Musí Ježíše porazit jeho vlastní zbraní. Rozhodl se použít slov Bible.
Vzal Ježíše do Jeruzaléma, postavil ho na střechu chrámu a řekl: „Jestliže jsi Boží Syn, vrhni se dolů. Bůh přece říká, že pošle své anděly, aby tě zachránili.“ S pomocí biblického citátu chtěl Ježíše přimět, aby se z vlastní vůle dostal do situace, kdy by ho Otec musel zachraňovat před smrtí. Přestože tento čin vypadal na první pohled jako důkaz víry, ve skutečnosti se jednalo o pravý opak. Ježíš by tím ukázal, že nejedná v souladu s Boží vůlí, ale vynucuje si nadpřirozený zásah.
Andělova slova způsobila v Ježíši zmatek. Copak jsem přestal Bohu rozumět? Copak blouzním z hladu? Chce snad Bůh, abych se vrhl střemhlav z chrámu a před zástupy lidí, kteří se shromáždili na nádvoří, dokázal, že jsem Boží Syn? Je sice pravda, že bych si tím zajistil popularitu, ale kvůli tomu jsem přece nepřišel. Nemám lidi ohromovat šílenými činy, nýbrž jim mám představit krásu Božího charakteru.
Pohlédl andělovi do tváře a řekl: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“
Satanem lomcoval vztek. Myslel si, že zesláblého Ježíše snadno porazí, ale on se nenechal zviklat. Rozhodl se odkrýt karty. Odhodil masku a postavil se před Ježíše jako vládce tohoto světa. Jako ten, který svou lstí ovládl člověka.
„Pojď,“ řekl satan a zavedl Ježíše na vysokou horu. Tam mu ukázal všechna království světa v celé jejich slávě: města a chrámy, mramorové paláce, úrodná pole a bohaté vinice. Před Ježíšovýma očima, které se dlouho dívaly jen na bezútěšnou poušť, se objevil obraz nebývalého bohatství a krásy. Satan vynesl největší trumf. „Tohle všechno ti dám, když se mi pokloníš,“ řekl.
Byla to lákavá nabídka. Kdyby ji Ježíš přijal, získal by to, kvůli čemu přišel na zem, a vyhnul by se utrpení. Celý svět by byl jeho. Mohl by neomezeně vládnout a vrátit lidem ztracenou svobodu. Prohlížel si svého nepřítele a chvěl se. Zápasil, aby neztratil vědomí. Zaťal ruce v pěst a zhluboka se nadechl. Vtom mu to došlo. Kdyby se satanovi poklonil, uznal by jeho vládu a o všechno by přišel. Zavrávoral a s vypětím všech sil pravil: „Jdi mi z cesty, satane! Já se budu klanět jedině Bohu. Ten si mou úctu zaslouží. Ty ne!“
Nepřítel poznal, že tuto bitvu prohrál, a zmizel. Ježíš padl vysílením na zem a zdálo se mu, že umírá. V tu chvíli k němu přistoupili andělé, kteří celý zápas sledovali, a zahrnuli ho svou péčí. Dali mu najíst a snažili se ho utěšit a povzbudit. Ujišťovali ho o Otcově lásce a oznámili mu, že se celé nebe raduje z jeho vítězství. Ježíš opět získal sílu k životu a s novou vervou se vydal splnit své poslání.