Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
Přiblížila se doba, kdy měl Ježíš začít veřejně působit. Tehdy se na scéně objevil Jan Křtitel. Pro mnohé to byl záhadný podivín. Dlouhé roky žil sám na poušti, uprostřed pustých pahorků, divokých roklí a skalních jeskyní. Vzdal se všech radostí a požitků, které mu život mezi lidmi nabízel, a podřídil se tvrdým podmínkám pouště.
Svým zjevem připomínal starozákonní proroky. Nosil roucho z velbloudí kůže a kolem boků kožený pás. Jedl kobylky a med divokých včel a pil čistou vodu, jež stékala po skalách.
Za tichých nocí rozjímal nad starozákonními proroctvími. Se zápalem v nich hledal zmínky o příchodu Zachránce a s potěšením zjišťoval, že doba jeho příchodu už nastala.
Jan sice plně nerozuměl podstatě Mesiášova poslání, ale doufal, že Izrael nejen osvobodí od nepřátel, ale také zvýší jeho duchovní úroveň. Stav národa byl totiž velice špatný. Lidé byli pesimističtí, zlí a samolibí. Neustále se proti něčemu bouřili. Když se po sesazení Archelaa dostala Judea pod přímou správu Říma, došlo ke vzpouře, v níž zahynuly tisíce nejstatečnějších Izraelců. To vše stupňovalo nenávist vůči Římu a probouzelo stále větší touhu po vysvobození z jeho moci.
Tehdy se z pouště ozval Janův burcující hlas plný naděje: „Zbavte se zla, které je ve vás! Boží království je blízko!“ Jeho slova pronikala k lidským srdcím jako nůž. Do pouště začaly proudit zástupy lidí. Všichni chtěli vidět toho podivného muže, který vypadal a mluvil jako prorok Elijáš. Stejně jako on přímočaře upozorňoval na úpadek národa a vyzýval lidi, aby se vrátili k Dárci života.
„Vraťte se k Bohu, protože se brzy objeví Mesiáš!“ volal mocným hlasem. „Odhoďte hřích a na znamení nového života se nechte pokřtít v Jordánu. Jedině tak se zachráníte.“
Přicházeli si ho poslechnout králové, rabíni, vojáci, venkované i pobudové. Mnozí z nich vyznávali své hříchy a nechávali se křtít. Většina lidí se Janovým požadavkům podřizovala proto, že se chtěla více přiblížit Bohu. Našli se však i takoví, kteří si mysleli, že si tím zajistí výhody a získají přízeň Mesiáše.
„Vy pokrytci,“ pustil se do nich Jan, „myslíte si, že se tímto způsobem vyhnete zaslouženému trestu? Začněte být k druhým lidem slušní, a pak za mnou přijďte. Náboženství ani církev vám nepomůžou. Důležité je, jací jste!“
Jeho slova na posluchače silně zapůsobila. Uvědomili si, jak jsou nedokonalí, a pocítili touhu dát svůj život do pořádku.
„Co máme dělat?“ ptali se ho.
„Kdo má dvoje oblečení, ať je dá tomu, kdo nemá žádné, a kdo má něco k jídlu, ať udělá to samé,“ odpověděl Jan. Pak vyzval výběrčí daní, aby byli poctiví, a vojáky varoval před násilím.
Učil, že ti, kdo vejdou do Božího království, budou litovat zla, které napáchali, a naučí se milovat druhé lidi. Budou laskaví, čestní a věrní. Zastanou se bezbranných, budou pomáhat potřebným a soucítit s nimi. Stanou se důkazem, že Bůh má moc člověka změnit. V jejich každodenním životě se bude projevovat spravedlnost, milosrdenství a láska.
„Já vás křtím vodou k pokání,“ hřímal Jan. „Za mnou ale přichází někdo větší a silnější. Ten vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“
Jan tušil, že se brzy objeví Zachránce. V jeho přítomnosti se lidé setkají s krásou Božího charakteru a poznají vlastní špatnost. Pokud budou ochotni změnit svá srdce, stanou se jeho přáteli. Jestliže se ale budou jeho vlivu bránit, dopadne to s nimi špatně.