4. Mudrci z Východu

V době Ježíšova narození pozorovalo několik mudrců z Východu noční oblohu a všimlo si zajímavého úkazu. V dálce spatřili podivný zářící bod, jakousi neznámou hvězdu, která upoutala jejich pozornost. Nepodobala se ani stálici, ani planetě. Nevěděli, co by to mohlo být, ale tušili, že by to pro ně mohlo mít zvláštní význam. Začali se radit s kněžími a filozofy a hledat ve starých spisech. V Balámově proroctví, které patří mezi prastaré mystické spisy, se dočetli, že „vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele“.

„Je snad tato hvězda znamením, že se v Izraeli narodil očekávaný Zachránce?“ říkali si.

Následně dostali ve snu od Boha pokyn, aby se vydali hledat právě narozeného krále. Bez váhání vyrazili na cestu.

Nechali se vést hvězdou, a proto putovali v noci. Kráčeli ztichlou krajinou, nad hlavou měli černé nebe poseté hvězdami a jejich nitro naplňoval zvláštní pocit. Připadali si, jako by je vedla neviditelná ruka, jako by je táhla jakási záhadná síla, které se nedokázali vzepřít. Jejich očekávání každým krokem rostlo a nemohli se dočkat, až spatří toho, který vyvede svět z bídy a zoufalství.

Po dlouhých týdnech putování dorazili do Izraele. Sestupovali z Olivové hory a kochali se pohledem na spící Jeruzalém. Hvězda, která je celou dobu doprovázela, se zastavila nad chrámem a po chvíli jim zmizela z očí.

„Jsme na místě,“ řekli si s uspokojením, a jakmile se rozednilo, vyrazili do ulic. Očekávali, že celé město bude na nohou a všichni budou mluvit o Mesiášově narození. To se však spletli. Nikdo nic nevěděl. Všichni jen bezradně krčili rameny, kroutili hlavami a odpovídali neurčitě. Zamířili do chrámu v naději, že se tam dozvědí víc. Ale ani tam nepochodili. Kněží na ně hleděli s opovržením a odmítali se s nimi bavit. Po Jeruzalémě se zatím rozkřiklo, že do města zavítali mudrci z Východu a hledají novorozeného krále. Zpráva se brzy donesla až k Herodovi a velice ho zneklidnila. Moc dobře věděl, že ho jeho poddaní nenávidí a že by ani na okamžik neváhali a zbavili se ho.

Ze strachu se začal pídit po informacích. Zavolal si přední kněze a znalce zákona a zeptal se jich: „Kde se má narodit Zachránce světa?“

Představitele národa jeho nenadálý zájem zaskočil. Nechtěli se s ním, pohanem, o duchovních věcech vůbec bavit, a proto mlčeli.

„No tak, bude to? Dozvím se konečně, kde se má Mesiáš narodit!?“ rozčílil se Herodes.

„My to nevíme,“ odpověděl jeden z nich a doufal, že tím nepříjemnou audienci ukončí.

„Tak mi to zjistěte! A hned!“ přikázal král rozzuřeně. „Jinak...“ Nechal nakousnutou větu viset ve vzduchu a gestem ruky naznačil, že s nimi udělá krátký proces.

Když viděli Herodovo rozčílení, dostali strach. Po krátké poradě se nejstarší z nich postavil a rozechvělým hlasem řekl: „Podle všeho se narodí v judském Betlémě. Naznačuje to citát z proroka Micheáše: ‚A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných...‘“

Když to Herodes uslyšel, začala se mu chvět kolena, celý zrudl a jeho nitrem lomcoval hněv smísený se strachem. Nakonec se ale ovládl a zdánlivě klidným hlasem pravil: „Dobrá, můžete jít.“ Potom k sobě pozval mudrce a na všechno se jich dopodrobna vyptal. Tvářil se, že mu zpráva o Mesiášově narození udělala obrovskou radost, a s předstíraným zájmem řekl: „Až ho najdete, dejte mi vědět, kde je. Rád bych se mu také poklonil.“

Mudrci slíbili, že se u něho na zpáteční cestě určitě zastaví, uctivě se s ním rozloučili a vydali se do Betléma. Když vyjížděli z bran Jeruzaléma, byla už noc. Nad obzorem se k jejich veliké radosti opět objevila ona zvláštní hvězda.

***

Cestou se jim hlavou honily znepokojivé myšlenky. Chování Židů je mátlo. Nedokázali pochopit, jak je možné, že o novorozeném králi nic nevědí, ba dokonce jsou ke zprávě o jeho narození neteční. Copak je nezajímá, že se v jejich národě narodil Zachránce lidstva? Copak je jim jedno, že do jejich světa vstoupil samotný Tvůrce vesmíru? Doufali, že aspoň v Betlémě bude situace jiná.

Ale ani tam lidé nic nevěděli. Všichni zase jen bezradně krčili rameny. Nakonec je jakýsi pastýř poslal do nízkého stavení na konci města. Nikde nebyla žádná stráž, která by chránila vzácné dítě, ani se tam nekonaly oslavy. Malý chlapec ležel v roztrhaných plenkách a jeho jedinou stráží byli rodiče, prostí vesničané.

Mudrci byli zaražení. Opravdu je tohle ten, který má zachránit svět? Nemohli tomu uvěřit.

Potom však dali na chvíli všechny předsudky stranou a v chudém dítěti poznali Boží přítomnost. Obrátili se k němu jako ke svému Zachránci, poklonili se mu a dali mu královské dary – zlato, kadidlo a myrhu.

Druhý den se chtěli vypravit zpět do Jeruzaléma, aby Heroda seznámili s tím, jak úspěšně pořídili. Ve snu však dostali pokyn, aby k němu nechodili. Vyhnuli se tedy Jeruzalému a vraceli se do své země jinou cestou.

***

Podobné varování dostal i Josef. Anděl mu v nočním vidění řekl, aby s Marií a dítětem okamžitě uprchl do Egypta a zůstal tam, dokud bude Herodes dítěti usilovat o život. Josef uposlechl a ještě té noci vyrazil s rodinou na cestu.

Když Herodovi došlo, že se už mudrců nedočká, začal běsnit. Napadlo ho, že se rabíni proti němu spikli a požádali cizince, aby mu nic neříkali. Toto pomyšlení ho dohánělo k šílenství. Rozhodl se použít násilí. Dá Židům jasně najevo, aby si s ním nezahrávali a aby je ani ve snu nenapadlo pokusit se na trůn dosadit svého krále.

Poslal do Betléma vojáky a nařídil jim zabít všechny chlapce ve věku do dvou let. Poklidné město se znenadání proměnilo v místo bolesti a utrpení. Herodes se radoval. Bláhově si myslel, že svým krutým činem od sebe odvrátil nebezpečí. Ve skutečnosti však na sebe přivolal zkázu. Krátce po této události zemřel.

Po Herodově smrti se Josef s Marií a malým Ježíšem vrátili do Izraele. Původně se chtěli usadit v Betlémě, ale anděl jim řekl, aby do Betléma nechodili, protože tam vládne Herodův syn Archelaos, který je téměř stejně tak krutý jako jeho otec. Podobal se mu nejvíce ze všech synů. Vrátili se tedy do svého starého domova v Nazaretě. Tam Ježíš prožil převážnou část svého života.