Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
Když byla Alžběta v šestém měsíci těhotenství, anděl Gabriel navštívil dalšího člověka. Byla jím dívka Marie, která žila v Nazaretě a byla zasnoubená s Josefem. Znenadání se před ní objevila zářící postava. Marie se polekala a padla na kolena.
„Neboj se, Marie, Bůh tě chce použít k velkým věcem,“ řekl jí anděl. „Porodíš syna a pojmenuješ ho Ježíš. Nebude to obyčejný člověk, ale Boží Syn. Získá trůn krále Davida a založí věčné království.“
„Jak se mi může narodit dítě? Vždyť ještě nejsem vdaná a s nikým nespím,“ divila se Marie.
„Sám Tvůrce vesmíru na tobě projeví svou moc. Narodí se ti dítě, které bude mít s Bohem velmi úzký vztah. Nediv se tomu. I tvá příbuzná Alžběta otěhotněla, třebaže se o ní říkalo, že je neplodná. U Boha není nic nemožné.“
Marie se celá chvěla. Věděla, že pokud se to opravdu stane, bude mít velké potíže. Lidé to nepochopí. Budou si myslet, že byla svému snoubenci nevěrná. Je možné, že ji dokonce ukamenují. A jak to vysvětlí Josefovi? Pak si ale uvědomila, že tento úkol před ni postavil samotný Vládce vesmíru – a ten přece ví, co dělá. Nenechá ji v tom.
„Dobře,“ pronesla odhodlaně, „ať se mi stane, co jsi řekl.“ Jakmile to vyslovila, anděl zmizel.
***
Když se po nějaké době Josef dozvěděl, že jeho nastávající je těhotná, byl v šoku. Nemohl tomu uvěřit. Ležel v noci na lůžku a trápil se. Měl Marii rád, ale neuměl se smířit s tím, že ho podvedla. Zbortil se mu celý svět. Všechny plány na spokojený život vzaly zasvé. „Co si počnu? Správně bych měl veřejně oznámit, co udělala, a vyhnat ji. Tím bych ji ale společensky znemožnil, a dost možná vystavil i posměchu a lynčování. Ne, to neudělám. Nikomu nic neřeknu a tajně se s ní rozejdu.“ Zdálo se mu to rozumné a s touto myšlenkou konečně usnul.
Ve snu se mu však zjevil anděl, který řekl: „Josefe, vím, že jsi poctivý člověk. Nerozcházej se s Marií. Její dítě je od Boha. Přichází na svět, aby pomohlo lidem najít cestu k Bohu a přemohlo smrt.“
Ráno Josef udělal, co mu anděl řekl. Tak se Marie stala jeho ženou.
***
Krátce předtím, než měla Marie porodit, nařídil císař Augustus sčítání lidu. Pro obyvatele to znamenalo, že se museli dostavit tam, odkud pocházela jejich rodina. Josef s Marií se proto vydali do Betléma, Davidova města, kde se podle proroctví měl narodit Zachránce. Neviditelná ruka začala posouvat figurky po šachovnici světa. Jedna událost navazovala na druhou a proroctví ožívala lidem před očima.
Když Josef s Marií dorazili k cíli své cesty, byli neuvěřitelně unavení. Vysílená Marie seděla na oslu a Josef se marně pokoušel najít nocleh.
„Moje žena je těhotná,“ vysvětloval zoufale. „Brzy porodí.“
Lidé však byli neteční. „Máme obsazeno,“ odpovídali lhostejně.
Josef s Marií prošli celé město, ale marně. Nenašel se nikdo, kdo by je vzal k sobě domů. Nakonec jim nezbylo, než se skrýt ve stáji pro dobytek. A tam, uprostřed špíny a zápachu, se narodil Zachránce světa. Jeho křik prořízl ticho večera. Šťastná matka ho přivinula k sobě, v očích se jí zaleskly slzy a po krátké chvíli vyčerpáním usnula.
Na krajinu se zatím snesla tma. Marie spala. Josef držel novorozeně v náruči a přemítal. Nešlo mu na rozum, jak může toto mrně zachránit svět. Prohlížel si jeho drobounký obličej a malé ručky a trápil se. „Co jen s námi bude? Jak to všechno zvládneme? Budeme schopni se o toto vzácné a zázračné miminko postarat?“ Měl z toho strach. Odpovědnost na něm ležela jako těžký balvan. Nebylo mu ani trochu do smíchu.
Ve stejné chvíli se nebe radovalo. Andělé se stále více zajímali o dění na zemi. Nad betlémskými kopci se jich shromáždily celé zástupy a čekaly, až budou moci lidem oznámit radostnou zprávu. Rozhodli se předat ji obyčejným pastýřům ovcí, kteří seděli na pastvinách, hlídali spící stáda a povídali si o zaslíbeném Zachránci.
„Podle proroctví by se měl každou chvíli objevit,“ tvrdil jeden.
„No ano,“ přidal se jiný. „Vzpomeňte si jen, co se stalo knězi Zachariášovi. Jeho žena, která byla neplodná, otěhotněla a porodila syna. Možná je to sám Mesiáš.“
„To těžko, ale prorok to možná je,“ nesouhlasil další.
„Kéž by už přišel Mesiáš a začal vládnout! Pod Římany se žije tak těžko.“
Vtom se zvedl vítr, koruny stromů zašuměly a tmu noci projasnilo měkké světlo. Pastýři strnuli. Nedaleko místa, kde seděli, se objevil anděl.
„Nebojte se,“ pronesl klidným klasem. „Přináším vám radostnou zprávu. Dnes se v Betlémě narodil Zachránce. Jmenuje se Ježíš.“
Jejich strach se proměnil v radost. „Konečně to přišlo! Utrpení skončilo!“ jásali v duchu. „Zachránce se ujme vlády a vrátí Izraeli jeho důstojnost!“
Anděl věděl, že čekají urozeného panovníka a že by se k dítěti v chlévě mohli otočit zády. Proto řekl: „Narodil se v chlévě chudým rodičům a nyní leží ve žlabu pro dobytek.“
Po jeho slovech pláň ozářilo oslepující světlo Božích zástupů. Země ztichla a ozvala se překrásná píseň:
„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi.“
Když andělé zmizeli, na betlémské kopce se opět snesla tma. Pastýři ale stále měli před očima oslepující záři. Ten neobvyklý výjev se jim nesmazatelně zapsal do paměti. Dlouho seděli a mlčky zírali před sebe. Nemohli se z toho vzpamatovat. Konečně jeden z nich řekl: „Pojďme se podívat do Betléma. Musíme zjistit, co se stalo.“
Vydali se tam a našli Marii s Josefem a malým dítětem ležícím v jeslích. Měli z toho obrovskou radost a všem o tom vyprávěli. Tak se zpráva o malém Ježíši začala šířit mezi lidmi.