Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
Schylovalo se k nejvýznamnější události lidské historie. Na zem se chystal sestoupit sám Tvůrce vesmíru. Bylo nutné mu připravit cestu. Oznámit to lidem a přimět je, aby na něj čekali. Bůh jim proto poslal člověka, který je měl vyburcovat ze spánku, probudit ze sna a vyzvat je, aby zkoumali své svědomí. Měl jim oznámit, že se brzy stanou svědky dramatických událostí. Kdyby se Zachránce objevil bez ohlášení, většina lidí by se k němu otočila zády a nepřijala by ho. A to Bůh nechtěl.
***
V malé vesnici v judské vrchovině žil kněz Zachariáš se svou ženou Alžbětou. Byli to jedni z mála lidí, kteří opravdově důvěřovali Bohu. Znali proroctví a s nadějí vyhlíželi den, kdy Bůh splní svá zaslíbení a pošle jim Zachránce, který zničí zlo a zvítězí nad smrtí.
Zachariáš sloužil dvakrát do roka v chrámu. Pokaždé se vypravil do Jeruzaléma a týden tam vykonával kněžskou službu. Při jedné takové příležitosti na něj padl los, aby vešel do svatyně svatých a obětoval tam kadidlo.
Opatrně odhrnul závěs a vešel do nejsvětější místnosti, kde přebývala Boží sláva. Zastavil se před oltářem a srdce mu divoce tlouklo. Měl pocit, jako by stál před Božím trůnem. Ruce se mu chvěly, v uších mu hučelo a po zádech mu stékaly drobné krůpěje potu. Vtom si všiml, že v místnosti není sám. Na pravé straně oltáře kdosi stál. Pohlédl tím směrem a hrůzou zkameněl. Neznámým vetřelcem byl nebeský posel. Místnost se naplnila podivným měkkým světlem.
„Neboj se, Zachariáši,“ řekl anděl klidným hlasem. „Tvá žena Alžběta ti porodí syna, kterému dáš jméno Jan. Bude to veliký prorok, který mnohé Izraelce obrátí k Bohu.“
Zachariáš zalapal po dechu. „To přece není možné...,“ vydechl překvapeně. „Vždyť jsme už staří a moje žena je neplodná.“
„Jsem Gabriel, nejbližší Boží služebník,“ řekl anděl, aby svým slovům dodal váhu.
Zachariáš to jméno dobře znal. Před pěti sty lety anděl Gabriel navštívil proroka Daniela a oznámil mu, kdy se narodí Mesiáš. Zachariáš padl v posvátné bázni na kolena. Došlo mu, že se ocitl ve víru událostí, na které čekal celý život.
„Jelikož jsi neuvěřil mým slovům, oněmíš.“
Zachariáš se chvíli nemohl hnout z místa. Byl ochromený hrůzou a v hlavě měl zmatek. Nechápal, co se s ním děje.
„Co tam tak dlouho dělá?“ podivovali se lidé, kteří na něho čekali před chrámem. „Snad ho Bůh nepotrestal?“
Nakonec se přece jen otevřely dveře chrámu a Zachariáš vyšel ven. Napřáhl ruce, aby lidem požehnal, ale z jeho úst nevyšla ani hláska. Podle toho lidé poznali, že měl v chrámu vidění.
***
Krátce poté, co se Zachariáš vrátil z Jeruzaléma domů, Alžběta otěhotněla. A o devět měsíců později se jí narodil syn. Když se její příbuzní dozvěděli, jaké štěstí ji potkalo, radovali se spolu s ní. Osmý den se sešli k obřízce, a jak bylo zvykem, chtěli dítě pojmenovat po otci – Zachariáš. Alžběta se však proti tomu ohradila: „Ne, bude se jmenovat Jan.“
„Takhle se ale nikdo z vaší rodiny nejmenuje,“ kroutili sousedé i příbuzní překvapeně hlavami. „Zachariáši, jak chceš, aby se jmenoval tvůj syn?“ ptali se šťastného otce.
Zachariáš uchopil tabulku a chvějící se rukou na ni napsal: JAN. Jakmile dopsal poslední písmeno, jeho ústa se otevřela a začal chválit Boha. Vzal své dítě do náruče, pohlédl k nebi a zvolal: „Staneš se prorokem Nejvyššího. Připravíš cestu Zachránci a oznámíš lidem, že se k nim Bůh sklání a zve je k sobě. Za tebou pak půjde ten, který je vyvede z temnoty a stínu smrti a přinese jim pokoj.“
Všichni, kteří tam toho dne byli, poznali, že skrze Zachariáše promluvil Bůh, a nadšeně o všem vyprávěli svým sousedům a známým. Díky tomu se zvěst o narození Mesiášova předchůdce roznesla po judských horách.