Jsou odpustky dávno zapomenutou praxí středověké církve, nebo se s nimi můžeme setkat i v současnosti? Za jakých podmínek je možné je získat? Jsou skutečně zárukou očištění od hříchů? Vychází odpustkový systém z Písma svatého, nebo je naprosto nebiblický?
Střední Čechy - Svátost smíření, svaté přijímání, modlitba na úmysl Svatého otce, modlitba Páně a vyznání víry zbaví dnes věřící římskokatolického vyznání hříchů v každém kostele v kraji. Mohou je totiž vykoupit odpustky. Zaplatí za ně ale právě modlitbou, nikoli penězi jako ve středověku.
„Je to celosvětově rozšířené, pravidelně rok co rok v období dušiček. Když člověk splní předepsané podmínky, církev se za něho zaručí,“ vysvětluje duchovní správce poutního místa Svatá Hora u Příbrami páter Stanislav Přibyl.
Svůj odpustek ale získají až do 8. listopadu dokonce i ti, kteří nezamíří do kostela, ale přijdou na hřbitov uctít památku svých blízkých. I oni však musí splnit stanovené podmínky.
Kdo dušičkový termín nestihne, nemusí zoufat. Odpuštění mu bude dopřáno i mimo tento čas. „To ale není v tak intenzivní míře,“ doplňuje Přibyl. Částečný odpustek získá podle církve hříšník, který obrátí mysl k Bohu a přidá modlitbu. K získání odpuštění mu pomůže například i pomoc bližním.
Všechny podmínky pro získání odpustku plní každoročně náměstek středočeského hejtmana a radní pro oblast sociálních věcí Josef Vacek (KDU-ČSL).
„Jsem aktivní katolík, věřím proto na odpustky,“ říká. Kromě vzpomínky u hrobů svých zemřelých blízkých proto vždy navštíví mši, pomodlí se a zajde také ke zpovědi. To všechno měl v plánu splnit už včera, kvůli zdlouhavému zasedání středočeské krajské rady ale tyto povinnosti nestihl. „Mám ještě čas, nejspíš se mi to podaří ve čtvrtek,“ podotýká radní Josef Vacek. Zatímco současní věřící získají odpustek hříchů za splnění tří podmínek, ve středověku se prodávání odpustků stalo zdrojem obrovských příjmů církve.
Jejich velkým kritikem byl Mistr Jan Hus. Dostal se kvůli nim dokonce do sporu s papežem Janem XXIII. Hus napadl odpustkovou bulu a nazval papeže antikristem. Každý věřící člověk může získat odpustky nejen sám pro sebe, ale i pro své blízké zemřelé.
Zdroj: Mladá fronta DNES, str. 1, Střední Čechy, Zuzana Čechová, 2.11.2006
komentář: Tento článek je dalším důkazem pohanských praktik katolické církve. Bible hovoří jasně o tom, že odpuštění hříchů si nemůžeme zasloužit. Je to dar Boží milosti nabízený zdarma. Naše skutky nás nespasí. Zajímavé je tvrzení, že se Církev zaručí za toho, kdo splní její podmínky... Pokud vím, Bible nikde nemluví o spasení díky příslušnosti k nějaké církvi. Znám jediného Spasitele - Ježíše Krista. Další zajímavé tvrzení je, že věřící můžou získat odpustky nejen pro sebe, ale i pro své blízké zemřelé... Kde přesně se o tom píše v Božím slově?
Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2,9)
Aktualizováno (2.1.2012): Na základě e-mailového upozornění jsem zjistil, že jsem měl chybnou představu o odpustcích (a autorka výše uvedeného článku evidentně taky).
Ve skutečnosti nejsou v Římsko-katolické církvi odpustky spojeny s odpuštěním hříchů, ale s „prominutím časných trestů před Bohem za hříchy, jejichž vina a s ní související věčné tresty již byly odpuštěny. Je to odpuštění, které může náležitě připravený věřící obdržet prostřednictvím církve. Podle toho odpouštějí-li všechny časné tresty, nebo jen část, rozlišují se odpustky na úplné a částečné. (…) Každý věřící přitom může získat tyto odpustky buď sám pro sebe, nebo pro zemřelé na způsob přímluvy. K tomu, aby byl někdo způsobilý získat odpustky, musí být pokřtěný, neexkomunikovaný a ve stavu milosti. K tomu, aby způsobilý člověk odpustky získal, musí mít úmysl je získat a musí splnit uložené skutky v předepsané době a stanoveným způsobem.“ (viz Co jsou to odpustky?)
Pokud tedy pokřtěný, neexkomunikovaný katolík, který je ve stavu milosti a má úmysl získat odpustky, splní předepsaným způsobem ve správném čase a na správném místě uložené skutky, získá odpustek a budou mu odpuštěny časné tresty za jeho provinění. Případně budou odpuštěny časné tresty některému ze zemřelých, který si je údajně odpykává v očistci a v jehož prospěch byly odpustky získány.
Dejme tomu, že projedu křižovatku na červenou a nachytá mě policie. Je to tak, že pokud splním všechny Katolickou církví dané podmínky a získám odpustek, nebudu muset platit pokutu (časný trest za mé přestoupení)? Nebo pokud někoho okradu nebo zabiju a zajistím si odpustek, nebudu muset do vězení? Nebo pokud podvedu svou ženu a zajistím si odpustek, náš vztah bude naprosto v pořádku? Jsou snad odpustky jakousi formou pojištění před přirozenými důsledky nesprávného jednání? Nebo se odpustky vztahují pouze na zkrácení utrpení duší v očistci?
Můžu vás ujistit, že svými skutky rozhodně žádnému mrtvému muka v očistci nezkrátíte. Ve skutečnosti totiž neexistuje místo, kde by si musely duše zemřelých, kteří byli vykoupeni Ježíšovou krví a očištěni od svých hříchů, odpykávat "časné tresty" za svá provinění. Učení o očistci je pohanského původu a je zcela nebiblické. Pokud někdo z vašich blízkých zemřel, rozhodně nemusíte mít strach, že by trpěl v očistci. Bůh žádné takové místo nevytvořil.
Skutečně je to papež, kdo rozhoduje o tom, komu a za jakých podmínek budou odpuštěny hříchy? Jakou úlohu v tom má uctívání Marie a modlitby k ní? Opravdu vede cesta k očištění od našich nepravostí přes přestupování druhého přikázání desatera?
Odkud pochází učení o utrpení duší v očistci? Má tato katolická nauka nějakou oporu v Bibli? Je možné posmrtným utrpením změnit svůj úděl? Skrze bolest si zasloužit spasení? Můžeme svými činy zajistit zemřelým přímou cestu do nebe? Jakou jistotu dává svatořečení?
Jaký mají smysl modlitby za mrtvé? Můžeme svou účastí na mši, modlitbami, odpustky a strádáním zajistit zesnulým, aby se mohli zcela očištěni účastnit života věčného? Existuje místo zvané „očistec“? Kde se o něm píše v Bibli? Kdy se rozhoduje o našem spasení?