Skutečně je to papež, kdo rozhoduje o tom, komu a za jakých podmínek budou odpuštěny hříchy? Jakou úlohu v tom má uctívání Marie a modlitby k ní? Opravdu vede cesta k očištění od našich nepravostí přes přestupování druhého přikázání desatera?
Hlavní penitenciář Apoštolského stolce, kardinál James Francis Stafford včera podepsal dekret, kterým papež Benedikt XVI. uděluje plnomocné odpustky všem účastníkům oslav 150. výročí zjevení Panny Marie v Lurdech.
"Uctíváním blahoslavené Panny Marie v místě, 'na kterém spočinula její noha', přivádí věřící k čerpání posily ze svátostí, k pevnému odhodlání vést nadále křesťanský život a k chápání významu církve," stojí v úvodu dekretu.
Plnomocné odpustky mohou za obvyklých podmínek získat věřící, kteří v období od 8. prosince letošního roku do 8. prosince roku 2008 navštíví čtyři místa související s životem sv. Bernadety Soubirousové v Lurdech: farní baptisterium, kde byla Bernardeta pokřtěna, dům rodiny Soubirousových, jeskyni Massabielle, kde došlo ke zjevení a nemocniční kapli, kde Bernardeta přijala první svaté přijímání. Na každém místě má poutník setrvat v modlitbě "po určitou dobu" a rozjímání uzavřít modlitbami Otče náš, Vyznáním víry a jubilejní či jinou mariánskou modlitbou. Plnomocné odpustky získají také na ti, kdo ve dnech 2. až 11. února 2008, navštíví "lurdskou jeskyni" či zobrazení Panny Marie Lurdské určené k veřejné úctě, v jakémkoliv kostele na světě a setrvá zde v modlitbě a zbožném rozjímání, které uzavře modlitbami Otče náš, Vyznáním víry a vzýváním Panny Marie.
V tomto období mohou plnomocné odpustky získat také ti, kdo pro stáří, nemoc, či z jiného přiměřeného důvodu nemohou zmiňované podmínky splnit. Získávají však plnomocné odpustky, pokud v období od 2. do 11.2. s úmyslem splnit co nejdříve obvyklé podmínky, navštíví výše zmíněná místa duchovně, pomodlí se dané modlitby a "v důvěře svěří své nemoci a životní obtíže Bohu skrze Pannu Marii."
Obvyklými všeobecnými podmínkami na získání odpustků jsou svátost smíření, přijetí Eucharistie a modlitba na úmysl Svatého otce.
Zdroj: Rádio Vaticana, 6.12.2007
komentář: Další zajímavý článek, který ukazuje na to, jak je učení Římsko-katolické církve vzdáleno jasným pravdám Božího slova. Kde se v Bibli píše o tom, že papež může udělovat „plnomocné odpustky“ na základě splnění církví stanovených podmínek? Moc odpouštět hříchy má jedině Bůh. Člověk, který tvrdí, že může odpouštět hříchy se rouhá.
"Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?" (Mk 2,7)
Kde se v Písmu vůbec píše o odpustcích? Pokud vím, spasení je nám nabízeno zdarma na základě Boží milosti a oběti Ježíše Krista.
Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2,8-9)
Spasení si nemůžeme zasloužit svými skutky, návštěvou jakýchsi poutních míst ani účastí na mši. A už vůbec si ho nemůžeme zasloužit uctíváním Marie. V Bibli nenajdeme žádnou zmínku o tom, že by Marie vstoupila na nebesa, nebo že by byla bez hříchu, jak tvrdí Katolická církev. Není ani naší ochránkyní, přímluvkyní či prostřednicí.
Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš. (1Tim 2,5)
Modlitby k Marii a uctívání jejích soch či obrazů jsou modloslužbou.
Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat." (Luk 4,8)
Před klaněním se obrazům a sochám varuje druhé přikázání desatera, které Vatikán své verze vyřadil... (viz. Útok na desatero Božích přikázání)
Pochopitelně. Vždyť sám papež ho okázale porušuje... (pro zastavení slideshow najeďte myší na obrázek nebo vedle něj)
Aktualizováno (2.1.2012): Na základě e-mailového upozornění jsem zjistil, že jsem měl chybnou představu o odpustcích.
Ve skutečnosti nejsou v Římsko-katolické církvi odpustky spojeny s odpuštěním hříchů, ale s „prominutím časných trestů před Bohem za hříchy, jejichž vina a s ní související věčné tresty již byly odpuštěny. Je to odpuštění, které může náležitě připravený věřící obdržet prostřednictvím církve. Podle toho odpouštějí-li všechny časné tresty, nebo jen část, rozlišují se odpustky na úplné a částečné. (…) Každý věřící přitom může získat tyto odpustky buď sám pro sebe, nebo pro zemřelé na způsob přímluvy. K tomu, aby byl někdo způsobilý získat odpustky, musí být pokřtěný, neexkomunikovaný a ve stavu milosti. K tomu, aby způsobilý člověk odpustky získal, musí mít úmysl je získat a musí splnit uložené skutky v předepsané době a stanoveným způsobem.“ (viz Co jsou to odpustky?)
Pokud tedy pokřtěný, neexkomunikovaný katolík, který je ve stavu milosti a má úmysl získat odpustky, splní předepsaným způsobem ve správném čase a na správném místě uložené skutky, získá odpustek a budou mu odpuštěny časné tresty za jeho provinění. Případně budou odpuštěny časné tresty některému ze zemřelých, který si je údajně odpykává v očistci a v jehož prospěch byly odpustky získány.
Dejme tomu, že projedu křižovatku na červenou a nachytá mě policie. Je to tak, že pokud splním všechny Katolickou církví dané podmínky a získám odpustek, nebudu muset platit pokutu (časný trest za mé přestoupení)? Nebo pokud někoho okradu nebo zabiju a zajistím si odpustek, nebudu muset do vězení? Nebo pokud podvedu svou ženu a zajistím si odpustek, náš vztah bude naprosto v pořádku? Jsou snad odpustky jakousi formou pojištění před přirozenými důsledky nesprávného jednání? Nebo se odpustky vztahují pouze na zkrácení utrpení duší v očistci?
Můžu vás ujistit, že svými skutky rozhodně žádnému mrtvému muka v očistci nezkrátíte. Ve skutečnosti totiž neexistuje místo, kde by si musely duše zemřelých, kteří byli vykoupeni Ježíšovou krví a očištěni od svých hříchů, odpykávat "časné tresty" za svá provinění. Učení o očistci je pohanského původu a je zcela nebiblické. Pokud někdo z vašich blízkých zemřel, rozhodně nemusíte mít strach, že by trpěl v očistci. Bůh žádné takové místo nevytvořil.
Desatero přikázání - zákon, jehož autorem je sám Stvořitel. Je závazné pro všechny lidi? Zůstává v platnosti i dnes? Je Boží zákon dokonalý, nebo potřebuje poopravit? Kdo si osobuje právo ho měnit? Která mocnost se staví na roveň Všemohoucího? Koho máme poslouchat - člověka nebo Boha?
Skutečně se na různých místech světa zjevuje Marie, Ježíšova matka? Opravdu nám bytost, která se představuje jejím jménem, přináší poselství z nebes? Jak tuto bytost identifikuje Bible? Máme tato zjevení poslouchat a uctívat nebo se před nimi máme mít na pozoru? Je možné, že jde o rafinovaný satanův svod?
Jaký mají smysl modlitby za mrtvé? Můžeme svou účastí na mši, modlitbami, odpustky a strádáním zajistit zesnulým, aby se mohli zcela očištěni účastnit života věčného? Existuje místo zvané „očistec“? Kde se o něm píše v Bibli? Kdy se rozhoduje o našem spasení?