Utrpení duší v očistci?
Vatikán - Benedikt XVI. se dnes, při svátku všech věrných zesnulých, jak je zvykem nástupců sv. Petra, pomodlil v kryptě vatikánské baziliky u hrobů svých předchůdců. Papežové takto prosí za jejich duše při každé liturgické památce všech věrných zesnulých.
O smyslu dnešního svátku hovořil pro Vatikánský rozhlas kardinál Francis Arinze, prefekt kongregace pro božský kult a svátostnou kázeň:
„Církev si připomíná naše bratry a sestry zesnulé ve stavu milosti, ale ne zcela očištěné, kteří ještě nejsou v nebi. Jistě do nebe dojdou, ale prozatím trpí v očistci. A jak dlouho ještě musí trpět v očistci? To nemůžeme vědět. Jen Bůh to ví. Církev učí, že naše modlitby, zvláště mše sv., naše oběti, naše práce, naše almužny mohou pomoci těmto duším, které se nacházejí v očistci, aby se přiblížil den jejich vstupu do nebe. Pak existují plnomocné odpustky, když je člověk získá pro některou z těchto duší, pak jdou ihned do nebe. Máme se proto za ně modlit a tak můžeme pomáhat duším v očistci.“
Dnes se říkává při smrti nějaké osoby, že se vrátila do Otcova domu. Tím se chce říci, že ona duše je už v ráji?
„Lidé, kteří jsou přítomni na pohřbu, nemají žádnou autoritu někoho kanonizovat. Mohou doufat, že už dospěl do Otcova domu v nebi, ale stejně je možné, že se ta duše nachází v očistci. Pouze, když je nějaká osoba svatořečená nebo blahořečená, jsme si jisti, že je v nebi. Jen Bůh ví, je-li ta osoba už v nebi, my to nemůžeme vědět a tedy se za tu osobu modlíme, protože by mohla být ještě v očistci. Je-li však už v nebi, Bůh jistě použije oněch modliteb pro jinou osobu.“
Zdroj: Rádio Vaticana, 2.11.2007
komentář: Tento článek představuje hrozné učení Katolické církve o utrpení duší v očistci. Asi nemusím zdůrazňovat, že toto učení nemá žádnou oporu v Bibli. Ve skutečnosti pochází učení o očistci z pohanského babylónského náboženství a Katolickou církví bylo přijato v roce 593 n.l.
Je hrozné, že tato církev učí své ovečky, že existuje místo, na kterém po své smrti mohou zkrze utrpení dosáhnout stupeň svatosti potřebný pro vstup do nebe. Znovu opakuju - toto učení nemá se zvěstí Písma naprosto nic společného. Konečně i v článku je napsáno „Církev učí...“ Bible jasně ukazuje, že oběť Ježíše Krista na kříži je naprosto dostatečující pro zaplacení našich hříchů. Jsme spaseni díky jeho milosti, pokud jeho nabídku záchrany přijímáme. Namátkou pár veršů:
Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 6:23)
Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. (1J 1,7)
Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. (1J 2,1-2)
Dále tento článek zmiňuje nesmyslné učení o plnomocných odpustcích a dokonce se tu píše, že o tom, kdo je v nebi rozhoduje papež. Cituju: „Pouze, když je nějaká osoba svatořečená nebo blahořečená, jsme si jisti, že je v nebi.“ Můžu vás ujistit, že tím, že papež někoho svatořečí nebo blahořečí, určitě ho do nebe neprotlačí...