Už více než dva tisíce let vyvolává v lidech rozporuplné reakce. Jedni ho milují a jsou pro něj ochotni vzdát se všeho, třeba i vlastního života. Jiní nevědí, co si o něm mají myslet. Další jím opovrhují, nechápou jej a obrací se k němu zády. Kdo byl Ježíš z Nazareta? Jaký měl jeho život smysl? Má cenu se o něj ještě dnes zajímat?
O několik dní později se Ježíš zjevil u Galilejského jezera znovu. Tentokrát za ním přišli nejen učedníci, ale i dalších pět set věřících. V zástupu nechyběli vzkříšený chlapec a dívka, slepec, jemuž Ježíš vrátil zrak, uzdravený malomocný, lidé, kteří se stali svědky Ježíšových zázraků, a další. Všichni byli zvědaví na zprávy o zmrtvýchvstalém Ježíši.
Učedníci chodili od jednoho hloučku ke druhému a hovořili o všem, co viděli a slyšeli. Tomáš se přiznal ke své nevíře a vyprávěl, jak ho Ježíš zbavil pochybností. Nadšení davu sílilo. Lidé toužili po dalších a dalších informacích. Najednou se mezi nimi objevil sám Ježíš, aniž kdo věděl, odkud a jak přišel. Na nohou a rukou měl stopy po ukřižování, z jeho tváře zářilo božství. Začali se mu klanět.
Ježíš se postavil na vyvýšené místo, přehlédl dav a pronesl: „Zvítězil jsem. Získal jsem veškerou moc na nebi i na zemi. Zlo bylo poraženo!“ Lidé zpozorněli. „Svou smrtí jsem vám otevřel cestu k Bohu. Ukázal jsem vám, že se ho nemusíte bát. On vás miluje. Je na vaší straně a chce vás přijmout. Jste jeho děti a on je váš milosrdný Otec. Žádné zlo, které jste v životě spáchali, není tak velké, aby vás od něho mohlo oddělit. Chci, abyste to pochopili a řekli to ostatním! Rozhlaste to po celém světě!“
V davu to zašumělo. Lidem pomalu začínaly docházet souvislosti. Pochopili, že Bůh není jen Bohem Židů, ale i lidí z ostatních částí světa. Miluje dokonce i ty největší darebáky a ztroskotance. Přeje si, aby mu všichni důvěřovali a nechali se proměnit jeho mocí.
„Budu s vámi až do konce světa,“ dodal zvýšeným hlasem a odmlčel se.
„Kde ale máme začít?“ ozvalo se z davu.
„Jděte do Jeruzaléma...“
„Do Jeruzaléma?“ opakoval Jan udiveně. „Vždyť tam máš spoustu nepřátel.“
„To je sice pravda,“ řekl Ježíš, „ale je tam také hodně lidí, kteří jsou ochotni naslouchat. Je třeba dát jim šanci. Jsou to přece moje děti...“ Ježíš věděl, že je tam hodně lidí, kteří v něho věří, a také početná skupina těch, kteří se nechali oklamat kněžími a vůdci národa. Jim bylo třeba oznámit radostnou zprávu. Přál si, aby učedníci tyto lidi přivedli k pokání a seznámili je s Boží milostí.
„Kamkoli půjdete, Duch svatý bude s vámi,“ připomněl jim a zmizel, aniž by ho kdokoli z přítomných viděl odcházet.
Týdny míjely. Ježíš se učedníkům zjevoval stále znovu. Vyučoval je všemu, co potřebovali vědět. Snažil se, aby správně pochopili souvislosti. Probíral s nimi texty Starého zákona a odhaloval jejich význam. Z drobných úlomků jim před očima skládal překrásný obraz, který v sobě obsahoval milost i spravedlnost, a nechával ho na ně působit.
Jednoho dne se jim Ježíš zjevil, když jedli, a usedl k jejich stolu. Po jídle se na ně dlouze zadíval a řekl: „Nezačínejte pracovat dřív, dokud vám otec nesešle Ducha svatého.“
Po těchto slovech zavládlo v místnosti tíživé ticho. Učedníci pochopili, že se přiblížil okamžik, kdy je Ježíš opustí.
Ráno čtyřicátého dne po vzkříšení se Ježíš svým jedenácti zjevil naposled. Vyzval je, aby šli s ním. Prošli jeruzalémskou branou a vydali se po cestě, po níž kráčeli den před ukřižováním. Když dorazili k Olivové hoře, Ježíš je vedl přes vrchol k Betanii. Kousek před ní se zastavil a pohlédl na učedníky. Z jeho laskavé tváře jako by vycházely paprsky světla. Nevyčítal jim jejich chyby a nedostatky. Poslední slova, která jim řekl, byla plná té nejčistší lásky. Potom je znovu ujistil, že s nimi bude až do konce lidských dějin, a pomalu se vznesl z jejich středu. Unášela ho moc silnější než zemská přitažlivost. Učedníci zkameněli údivem. Stáli jako přikovaní a zírali vzhůru. Vtom zaslechli nějaké hlasy. Otočili se a uviděli anděly v lidské podobě.
„Co tady stojíte a hledíte vzhůru?“ řekli andělé. „Ježíš, který byl vzat do nebe, přijde znovu právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“
Učedníci se pomalu vzpamatovávali z šoku. Ježíš, jenž s nimi chodil, diskutoval a modlil se, jedl s nimi, plavil se po jezeře v jejich člunech a vystoupil s nimi na Olivovou horu, nyní odešel ke svému Otci. A tento Ježíš, který jim před chvílí zmizel v oblacích, se znovu vrátí. Každý ho uvidí.
Ještě jednou pohlédli na nebe a potom se vrátili do Jeruzaléma. Když je tamní obyvatelé uviděli, byli překvapení. Mysleli si, že po ukřižování jejich Učitele budou zdrcení a poražení. Oni však zářili štěstím. Vypadali, že by nejraději skákali radostí. Nenaříkali, ale děkovali Bohu. S nadšením vyprávěli o Ježíšově obdivuhodném vzkříšení a nanebevstoupení a strhávali na svou stranu stovky lidí.