Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
Ačkoli pak všecko to přejasné jest a patrné a nepochybné, žeť i z nich mnozí tomu rozumějí: oni však pro svou zapekleněnost nechtí ustoupiti a papeže Antikristem vyznati. Hryzou (jakž Jan s. v Zjevení píše) jazyky své pro bolest ran, kterýmiž je dojímá Písmo, avšak nečiní pokání. Zjev. 16, 10. Než vymýšlejí chytře divné způsoby, jak by od papeže před lidmi nářek ten odvedli a lid zmámený předce při něm zadrželi. Jak to? Dvojím způsobem.
Jedno, přistírají papeže divnými plášti, aby se zdálo, že se to na něj netrefuje, což o Antikristu z proroctví již připomenuto: On že se neprotiví Kristu, než že toliko jeho služebným náměstkem se býti praví. Že se nerovná Bohu, ovšem nad něj se vypíná, než raději služebníkem služebníků býti se vyznává. A tak dále. Ale odpovídám: Příliš hloupě tomu, což o Antikristovu vypínání Písmo mluví, rozumějí; jako by jmenovitě hned zjevně protivníkem a nepřítelem Kristovým se jmenovati měl a proti Bohu válku vyzdvihnouti chtěl; hloupé jest to, pravím, myšlení. Nebo co by tak spravil, koho po sobě potáhl, zdaž by všickní nemyslili, že to vtělený nějaký satan býti musí, kterýž se Bohu protiviti smí?
Protož nechť poslechnou Hilaria, jakým způsobem Antikrist Kristu protivník býti měl, vypravujícího, kdež (Contra Auxentium) tak dí: Sub opinione falsae pietatis, sub specie evangelicae praedicationis Christo erit contrarius: ut Dominus noster Jesus Christus denegetur, cum praedicari creditur. Pod přikrytím falešné pobožnosti a pod tvárností evanjelitského kázání Kristu bude odporný, tak aby Kristus tu zapírán byl, kdež se zdáti bude, že se víra jeho hlásá. A Cyprianus (Liber de unitate ecclesiae): Ďábel prý vymyslí novou chytrost, aby pod titulem křesťanského jména neopatrní zklamáni a podvedeni byli.
Hle s. ti Otcové Antikristovo dílo, dílo lstivé, dílo podvodu býti praví. A tak praví i Písmo, 2 Tes. 2, 11, a Janovi ukázáno, že se stavěti bude jako beránek, ačkoli hlas jeho bude vlastní dračí hlas, Zjev. 13, 11. A v tenť smysl i Pererius jezuita (Commentarius in Danielem) napsal těmito slovy: Antichristus futurus est callidissimus et variis artificiis utetur ad homirtes decipiendos; principio eos, qui student pietati, capiet specie et simulatione sanctitatis, castitatis, abstinentiae, pietatis. Bude prý Antikrist velice chytrý a rozličných umění užívati bude, aby lidi zmámil. Nejpředněji ty jme, kterýmž pobožnost a náboženství k mysli jest, a to pokrytou tvárností a ukazováním na sobě svatosti, čistoty, zdrželivosti, pobožnosti. To hle svědectví jezuitovo!
A protož nehleďme na to, co papež o sobě praví, a že z potvorství a pokrytství pokorné některé titule sobě dává, než hleďme na samy skutky: ti nám ukáží, co papež jest neb není. A dobře dím, že z potvorství nízké titule sobě dává, a jako na smích lidem. Nazývá se zajisté služebníkem služebníků, a mezitím chce, aby mu králové národů a páni pánů sloužili; toho od nich nejen vyhledává, ale i mečem a ohněm, aby mu to ujímáno nebylo, toho hájí. Nazývá se Kristovým služebným náměstkem, a mezitím ne jako služebník v domu božím sobě počíná, než jako loupežník a pán, co chce, dělá, ruší, boří etc. A protož s Ciceronem pravím: Ubi rerum testimonia adsunt, non opus est verbis. Nedbáme na řeči, než skutky examinujeme, a ti nám zpotvořilou potvoru, stkvostně nevěstčím způsobem okrášlenou a ulíčenou ukazují.
Druhé, snažují se nářek antikristství od papeže odvésti tak, že fintují Antikrista jiného a jinakšího, nežli jakýž předpovědín jest. Praví totiž, že Antikrist má přijíti teprva na skonání světa, půl čtvrtá léta přede dnem soudným; a že se narodí v Babylóně, v království perském, z židovského národu a z pokolení Dan; a že potáhne po sobě Židy, kteříž jeho za svého Mesiáše přijmou a s ním k Jeruzalému potáhnou; a tu že vystavějí město a chrám, v kterémž se Antikrist posadí jako modla nějaká a za Boha se ctíti dá. Mezitím že pošle vojska svá po všem světě a podmaní sobě všecky národy a křesťany všudy mordovati bude. Vtom že přijdou Enoch a Eliáš do Jeruzaléma a budou proti němu kázati, a on že je zamorduje, a oni po třech dnech zase oživou a na nebe vstoupí; a vtom že přijde soudný den.
To jest suma jejích učení o Antikristu, odkudž se oni utvrzují, že Antikrist ještě nepřišel. Ale přihází se jim, co ubohým Židům na onen čas, kteříž nevyrozuměvše Písmu prorockému, Krista sobě jinak fintovali, než býti měl, takže když přišel, naprosto ho nepoznali, a uprostřed sebe Krista majíce, odjinud ho čekali. Protože oni čekali Mesiáše takového, kterýž by slavně a všechněm známě v Jeruzalémě se narodil, kterýž by království Davidovo ujal a proti Římanům válku vedl etc. Toho když při Kristu nespatřili, nepoznali ho, a mimo sebe pustíc, jiného čekají: tak Řím v klíně pěstuje Antikrista a mezitím ohledá se, brzy-li přijde.
Ach Bože všemohoucí, ďáblovať jest to praktika, jeho jest to umění, že lidem zastříti oči umí, aby toho, což v očích jest, znamenati nemohli. Aby však mázdra taková a zakrytí z očí sňato bylo, připomenu, že smysl takový o Antikristu bláznivý jest a svodný, k tomu jen vymyšlený, aby papež nezdál se Antikristem býti. Kdož grunt věci této poznati chceš, poslechni; připomenu, čím oni těch svých balík zastávají, a jak nedůvodné ty věci jsou, vyrozumíš.
Nejprve pak praví, že Antikrist půl čtvrtá léta přijde před skonáním světa, protože Kristus půl čtvrtá léta před svou smrtí kázal etc. Ale s. Pavel zievně praví, že tajemství nepravosti již za jeho času se působilo a plně zmoci se mělo, když by ten, kterýž jej tehdáž zdržoval (t. císař římský), vytisknut byl. 2 Tes. 2.
Druhé, praví, že se narodí v Babyloně, ježto Písmo nikdež toho ani literkou nedotýká. Praví, že z národu židovského a z pokolení Dan: ježto ani Písmo o tom nemluví, odkud Antikrist rodem býti měl, poněvadž Antikristem nemíní se jistá nějaká osoba, o níž by se říci mohlo, odtud neb odtud jest rodem: ale míní jistou sběř lidí shromážděných pod jednu hlavu krále Abaddon, protivících se Kristu životem i učením. Natahují sic k této věci Písma, 1 Moj. 49, kdež Jákob patriarcha k synu svému Dan tak mluví: Bude prý Dan jako had podle cesty, jako had rohatý podle stezky, štípaje kopyta koně, aby spadl jezdec jeho zpět. Ale sámť Bellarminus, lib. 3. De Romano pontificatu c. 12, pochybuje, aby se na tom místě co o Antikristu rozuměti mohlo: kdež Jákob ne nětco zlého předpovídá, ale raději požehnání dává synu svému Dan, z něhož Samson pojíti měl, kterýž filistinskému národu právě byl hadem štípavým etc.
Třetí, praví, že Židé jej za Mesiáše přijmou. Ježto ví se, že Židé Mesiáše očekávají pouhého člověka a ne Boha: jakž tedy toho přijmou, kterýž se jim za Boha vystavovati bude?
Čtvrté, vystavějí prý město a chrám. Odpověď: Spěšné to nějaké dílo Antikristovo býti musí. Za půl čtvrtá léta ze všeho světa Židy sobě bude moci svolati, s nimi k Jeruzalému táhnouti, město tak veliké vystavěti, odtud zase na všecky krajiny světa vojska rozsílati a nad desíti králi jedno po druhém vítězství obdržeti etc.
Kdo medle nevidí, že to pletky jsou? Praví sic s. Pavel, že se posadí v chrámě božím: ale chrámem míní církev Kristovu, v níž se papež uvázal a jí se za hlavu vystavil. Řekl sic i anjel Janovi, že tyranství Antikrist provoditi bude v městě velikém, kteréž duchovně Sodoma a Ejipt slově, kdež i Pán náš Ježíš Kristus ukřižován jest. Zjev. 11, 8. Ale nevyvracíť těmi slovy toho, což jinde Janovi oznámil: že hnízdo Antikristovo bude veliké to město vzdělané na sedmi horách, kteréž moc má nad králi země. Zjev. 17, 9 a 18. A protož tuto nemůže se Jeruzalém rozuměti, než Řím raději: kterýž pro ohavnosti a nečistoty své Sodomou a pro tyranství Ejiptem se nazývá, kdež také i Pán náš ukřižován, totiž pod jeho mocí. Nebo Pontský Pilát, římský vladař, Krista k smrti oddal.
O Enochovi a Eliášovi, že přijdou, kde Písmo mluví? Nikdež. O Eliášovi sic proroci říkávali, že přijde před příštím Mesiáše a že obrátí srdce synu k otcům. Malach. 4. Ale Kristus, nejlepší Písem vykladač, pověděl nám, kdo jest to ten Eliáš, když o Janovi, předchůdci svém, řekl: Onť jest Eliáš, kterýž přijíti měl. Mat. 11. Kristu tedy věříme, že Eliáš, kterýž přijíti měl, přišel a více ho čekati netřeba. A podobného bláznovství se dopouštějí papeženci, když o příchodu Eliáše Tesbitského mluví, jako i Židé, kteříž téhož Eliáše před příštím Mesiáše čekají a protož, že ho ještě na světě nevidí, nechtí věřiti, že Mesiáš přišel. Ale nechať čekají obojí, však se nic nedočekají. Nebo Kristova slova jsou: Eliáš již přišel. Mat. 17, 12.
O Enochovu pak příští na svět nikdež ani literkou jednou Písmo nedokládá. Není-liž to, hádej, křesťane milý, smělost, v tak velikých věcech ledcos sobě fintovati? A to netoliko bez Písma, ale i proti němu, k svodu a oklamání duší lidských. Víme, co anděl k Janovi řekl, Zjev. 11: že dva svědkové povstanou proti šelmě a od ní zmordováni budou. Ale víme také, že tu o Enochovi a Eliášovi nic nemluví. Než ukazuje se toliko řídkost těch, kteříž by v takových svodích Antikristových jemu na odpor se postavovali a pravdy boží hájili: a i ti, když se kde vyskytnou, hned že mordováni budou, jakž se to dálo až posavad a řeč anjelova se plnila, že když kdy koho z svědků Ježíše Krista proti bludům papežským mluvícího dopadnouti mohli, hned s ním pod meč, na oheň etc. A to svedouc, radost a plesání sobě z toho tropili, jedni druhým na znamení radosti dary posílajíce: tak jakž tam anděl byl předpověděl. Kdež také ku potěšení takovým věrným svědkům připomíná se, že byť i zbiti byli pro slovo boží, nic jim to neuškodí: ale k vzkříšení a slávě věčné že přijdou.
Považiž již, křesťanský člověče, kteří důvodové mocnější jsou: ti-li, kteříž papeže římského Antikristem býti prokazují, čili kterýmiž nás jakýmsi jiným, budoucím Antikristem troštují. Čiň to bedlivě a s modlitbami svatými, žádaje Boha, aby pro milosrdenství své tebe v zmatcích nenechával, ale oči tvé duchem svým jasně osvítil, aby na obě straně, co jest neb není, poznati mohl. A když poznáš, dej Bohu čest, kterýž tě vystřáhl.
Chtěli-Ii by i tu opět svůdcové zviklati tebe ukazováním, že Patres na větším díle tak o Antikristu jako oni smýšlejí, můžeš jím odpovědíti, že což Patres o Antikristu věděti mohli, z proroctví Písem to toliko měli. A proroctví, víme, že v svém splnění teprv k dokonalému vyrozumění přichází. A protož že Patres scestně nětco o Antikristu se dovtipovali, nic není divného, poněvadž ještě splnění nespatřovali. Při nás pak bylo by divné, kdybychom, již na placi šelmu tu potvornou na odivu světu, tak jakž o ní předpovídáno bylo, trety provodící vidouce, předce nechtěli, co se děje, viděti. Ale odstup to, abychom příčinou Otců oči sobě zastírati dáti měli tak hrubě, až bychom ani tomu, což sami patrně vidíme, věřiti nechtěli. Ne Patres nám prorokovali o Antikristu, než Písmo prorokuje. Toho tedy šetře, na to, co se děje a jak skutek s předpovídáním se srovnává, pozor měj, to nezmýlí: budiž tobě v tom přítomná milost boží.