Koho představuje tajemná dravá šelma z propasti, o které hovoří 11. kapitola knihy Zjevení? Je tato mocnost aktivní i v dnešní době? Dotýká se nás nějak její působení? Máme si na ni dávat pozor? Čím je tak nebezpečná? Existuje plán na zničení křesťanství? Jaké jsou jeho body? Do jaké míry se je již podařilo splnit?
Když jsem koncem února stál tady za kazatelnou a otevíral s vámi knihu Zjevení, uklidňoval jsem vás, že se nebudeme pouštět do žádného složitého výkladu proroctví plných dravých šelem, rohů a korunovaných hlav. Jestli si vzpomenete, zaměřili jsme se tenkrát na pouhé dva verše ze 14. kapitoly, ve kterých je zaznamenáno poselství anděla, který letěl středem nebe a nesl dobrou zprávu určenou všem lidem.
Podobně jako tento anděl, i já mám pro vás dobrou zprávu. Po těch několika měsících s vámi chci opět otevřít poslední knihu Bible, k jejímuž čtení jsme vyzýváni a jejíž studium nám může přinést velké požehnání. Vždyť hned ve 3. verši první kapitolyje napsáno:
Blahoslavený, kdo předčítá, i ti, kdo slyší slova tohoto proroctví a zachovávají, co je v něm zapsáno, neboť ten čas je blízko. (Zj 1,3 ČSP)
A protože bych byl rád, abyste vy i já byli co nejvíce blahoslavení, nespokojíme se dnes s pouhými dvěma verši, ale přečteme si jich o něco víc. A abyste se necítili ochuzení, budeme dnes hovořit i o některých prorockých symbolech, kterými se Zjevení jen hemží a na které se minule nedostalo. Především setkání s dravými šelmami dnes neuniknete.
Pojďme tedy na to. Otevřete si prosím se mnou 12. kapitolu knihy Zjevení, abyste mohli zakusit nejen požehnání z toho, že tato slova uslyšíte, ale také z toho, že je spolu se mnou budete sledovat.
A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. (Zj 12,1-6)
Následuje několik veršů, ve kterých je popsána bitva, ke které došlo na nebi, ve kterých je odhalena totožnost draka jakožto satana, který sváděl celý svět, a ve kterých je také uveden výsledek nebeské bitvy, jímž byla prohra draka a jeho andělů a jejich svržení na zem.
Od 13. verše pak text pokračuje:
Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku. A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl. Ale země přispěla ženě na pomoc, otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil. Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova. A drak se postavil na břeh moře. (Zj 12,13-18)
Zjevení je plné symbolů a prorockých obrazů, kterým není lehké porozumět. Mnozí lidé dokonce pokládají tuto knihu za zapečetěnou, i když samotná Bible tvrdí opak. Ve Zjevení 22,10 je uvedeno, že tato kniha plná prorockých slov nemá být zapečetěná, protože „čas je blízko“. Této knize je možné porozumět, pokud se budeme držet zlatého pravidla, že Bible se vykládá Biblí.
Ve 12. kapitole, kterou jsme právě četli, se objevuje několik hlavních postav. Zaměříme se na dvě z nich. Drak, který spolu se svými anděly prohrál nebeskou bitvu a byl svržen na zem, je v 9. verši identifikován jako ďábel a satan. Žena (případně panna) symbolizuje církev, neboli Boží lid (např. Jer 6,2 kral., 2Kor 11,2). Četli jsme o tom, že se satan na Boží lid hněvá, vede proti němu válku a snaží se zničit ostatek jeho potomstva, tedy ty, kdo zachovávají Boží přikázání a drží se svědectví Ježíšova.
O tom, jakým způsobem satan tuto válku proti ostatku Božího lidu vede, více napovídá 13. kapitola, ve které se objevují dvě dravé šelmy. První vystupuje z moře a druhá ze země. V této kapitole můžeme číst o tom, že dravá šelma vystupující z moře měla moc po 42 měsíců a v této době pronásledovala Boží lid. Asi vám nemusím vysvětlovat, že těchto 42 měsíců představuje v hebrejském počítání 1260 dní a že 1 den v proroctví představuje 1 skutečný rok (Ez 4,6; Num 14,34). Jestli jste dávali pozor, stejné časové období se hned dvakrát objevilo i ve 12. kapitole, kterou jsme před chvílí četli.
1260 let se šelmě z moře dařilo pronásledovat Boží lid. Mimochodem, víte, jakou mocnost představuje tato šelma? Díky indiciím, které máme ve 13. kapitole Zjevení a také v 7. kapitole knihy Daniel můžeme s velkou mírou jistoty tvrdit, že se za tímto prorockým symbolem skrývá papežství. Tedy ne jednotliví členové katolické církve, ale papežský systém. Stejně tomu rozuměli Jan Hus, Martin Luther, Jeroným, John Wycliffe a další reformátoři. Papežství tedy od roku 538 po dlouhých 1260 let pronásledovalo křesťany, kteří se snažili držet pravd Božího slova. Šelma z moře však v roce 1798 utrpěla smrtelnou ránu, když Napoleonův generál Berthier vstoupil do Říma, zrušil papežskou vládu a papeže odvedl do zajetí, ve kterém o 18 měsíců později zemřel. Tato událost ukončila papežskou moc, pokud jde o vynucování poslušnosti papežských nařízení silou.
Protože se papežství na nějakou dobu dostalo mimo hru, potřeboval drak další nástroj, další mocnost, jejímž prostřednictvím by mohl bojovat proti ostatnímu ženinu potomstvu. Proto v době, kdy šelma z moře utržila smrtelnou ránu, povstala šelma ze země. Na základě indicií, které nám Bible poskytuje, můžeme opět usoudit, o kterou světovou mocnost, která povstala na konci 18. století, se jedná.
Tyto dravé šelmy známe. Víme o nich. Sledujeme papežství, jehož smrtelná rána se po roce 1929 začala uzdravovat, sledujeme i Spojené státy, které ač od doby svého vzniku nesou určité znaky beránka, stále více mluví a jednají jako drak. Na tyto mocnosti dáváme pozor, abychom byli připraveni, až spojí své síly v posledním mohutném útoku proti věrným Božím synům a dcerám. Na konci 1260 let papežského pronásledování, v době smrtelné rány, však povstává ještě jedna šelma, které tolik pozornosti nevěnujeme a na kterou možná zapomínáme. Kromě šelmy z moře a šelmy ze země sehrává důležitou roli v dějinách ještě jedna mocnost – šelma z propasti.
Koho tato šelma představuje? Jaká mocnost se za tímto prorockým symbolem ukrývá? Podívejme se společně do 11. kapitoly Zjevení, ve které šelma z propasti vystupuje na scénu.
Tu mi byla dána rákosová míra a anděl mi řekl: "Vstaň, změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí. Ale vnější chrámový dvůr vynech a neměř, protože byl vydán pohanům; ti budou pustošit svaté město po dvaačtyřicet měsíců. A povolám své dva svědky, a oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní." To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země. A kdyby jim chtěl někdo ublížit, vyšlehne oheň z jejich úst a sežehne jejich nepřátele; takto zahyne každý, kdo by jim chtěl ublížit. Ti dva svědkové mají moc uzavřít nebesa, aby nebylo deště za dnů jejich prorokování, a mají moc proměnit vody v krev a sužovat zemi všemi možnými pohromami, kdykoliv budou chtít.
Až ukončí své svědectví, vynoří se z propasti dravá šelma, svede s nimi bitvu, přemůže je a usmrtí. Jejich těla zůstanou ležet na náměstí toho velikého města, které se obrazně nazývá Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. Lidé ze všech národů, čeledí, jazyků a kmenů budou hledět tři a půl dne na jejich mrtvá těla a nedovolí je pochovat. Obyvatelé země budou z toho mít radost, budou jásat a navzájem si posílat dary, protože tito dva proroci jim nedopřáli klidu. Ale po třech a půl dnech vstoupil do nich duch života přicházející od Boha, postavili se na nohy a hrůza padla na ty, kdo to viděli. Tu uslyšeli ti dva proroci mocný hlas z nebe: "Vstupte sem!" A vstoupili do nebe v oblaku, a jejich nepřátelé na to hleděli. (Zj 11,1-12)
V textu, který jsme právě četli, se z propasti vynořuje dravá šelma, kterou bychom rádi identifikovali. Potřebujeme zjistit, o jakou mocnost se jedná a jestli je její řádění aktuální i v dnešní době, jestli se její činnost nějak dotýká i nás. Na rozdíl od šelem vycházejících z moře a ze země nemáme příliš mnoho indicií, které by nám její totožnost pomohly odhalit, ale i tak se jí pokusíme podívat na zoubek.
Na základě 3. a 7. verše 11. kapitoly můžeme určit čas, kdy se tato dravá šelma vynořila z propasti. Ve 3. verši se nám opět objevuje známé období 1260 dní (neboli let) a právě na jeho konci se má podle 7. verše tato šelma objevit, aby svedla bitvu se dvěma svědky, kteří po tuto dobu prorokovali oblečeni v smuteční šat. Už jsme si řekli, že prorocké období 1260 let končí v roce 1798 a právě na konci 18. století by tedy měla dravá šelma z propasti vstoupit na scénu.
Klíčové pro určení totožnosti šelmy z propasti je, abychom poznali, kdo jsou oni dva svědkové, ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před Pánem země, a které byly šelmě z propasti trnem v oku. Problém je, že vykladači při určení jejich totožnosti tápou. Není zcela jasné, jestli jde o skutečné lidi nebo jestli jsou tito svědkové symbolem něčeho jiného. Díval jsem se na tuto otázku do několika biblických komentářů, ale v žádném z nich jsem odpověď nenašel. Osobně se domnívám, že vzhledem k tomu, že tito dva svědkové měli prorokovat, tedy zjevovat Boží vůli a pravdu po celou dobu pronásledování Kristových následovníků ze strany papežského Říma, tedy po celých 1260 let od roku 538 do roku 1798, jen těžko mohlo jít o lidské posly.
Z tohoto důvodu a také vzhledem k historickým skutečnostem se osobně přikláním k výkladu, který uvedla v 15. kapitole knihy Velký spor věků Ellen G. Whiteová. V současnosti tomu tedy rozumím tak, že tito dva svědkové představují Písmo Starého a Nového Zákona. Jak Starý tak i Nový zákon podávají důležité svědectví o Božím charakteru a o původu a věčném trvání Božího zákona. Oba také svědčí o plánu záchrany člověka. Předobrazy, oběti a proroctví Starého zákona ukazují na budoucího Spasitele a evangelia a epištoly Nového zákona pak vyprávějí o Spasiteli, který přišel přesně tak, jak to předobrazy a proroctví Starého zákona předpověděly.
Pro podporu tohoto výkladu bych rád uvedl Ježíšova slova z 39. verše z 5. kapitoly Janova evangelia:
Zkoumáte Písma a myslíte si, že v nichž máte věčný život; a Písma svědčí o mně.
Písma svědčí o Ježíši, jsou to tedy svědkové. Slova Žalmu 119,105 (kral.), zase ukazují, proč jsou tito svědkové označováni také jako dva svícny:
Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
Četli jsme, že tito dva svědkové prorokovali po 1260 let papežského útlaku oblečeni v smuteční šat. Tento obraz ukazuje na skutečnost, že v době papežské nadvlády nad Evropou nemělo psané Boží slovo na růžích ustláno. Řím z předstírané úcty uzavřel poselství Bible v neznámém jazyku a snažil se je udržet mimo dosah lidí. Bible dokonce figurovala na seznamu zakázaných knih a laikům bylo přísně zakázáno z ní číst. Vatikán dobře věděl, proč to dělal. Jakmile v době reformace začalo Boží slovo pronikat mezi prostý lid, znamenalo to pro papežský Řím velké ohrožení jeho moci a postavení. Už nebylo tak snadné držet lidi v nevědomosti, strachu a v zajetí pověr.
Berme to tedy tak, že tito dva svědkové ze Zjevení 11 jsou symbolem Písem Starého a Nového zákona a uvidíme, jestli nám tento výklad bude dávat smysl při dalším studiu této kapitoly a při odhalování totožnosti dravé šelmy z propasti.
Šelma z propasti měla podle proroctví z 11. kapitoly vystoupit na světlo světa s koncem 1260 let pronásledování, zaútočit na dva svědky, přemoci je a zabít. Město, na jehož náměstí měli zůstat tři a půl dne ležet mrtví, se mělo obrazně nazývat Sodoma a Egypt. Mělo to být město, kde byl ukřižován jejich Pán. Lidé ze všech národů se měli radovat při pohledu na mrtvá těla dvou svědků a oslavovat jejich smrt. Po třech a půl dnech pak měli být k velkému úžasu všech lidí dva svědkové vzkříšeni, měli se znovu postavit na nohy a být vzati do nebe.
Nemáme příliš mnoho jasných stop, ale pokusím se držet alespoň toho, co mi dává smysl. Dravá šelma z propasti se měla objevit koncem 18. století. Měla to být mocnost, která útočila na Bibli a podařilo se jí na dobu tři a půl let její hodnověrnost zcela zničit, obrátit lidi proti jejímu poselství a pošlapat Boží zákon. Mělo jít o mocnost, která se otevřeně postavila proti Ježíši Kristu a která nesla znaky Sodomy a Egypta. Základním znakem Sodomy byla sexuální zvrácenost a Egypt, který nejtroufaleji popíral existenci živého Boha a odmítal jeho nařízení, se stal symbolem ateismu. Vzpomeňme si na faraona, který pyšně odpovídal Mojžíšovi: „Kdo je Hospodin, že bych ho měl uposlechnout a propustit Izraele? Hospodina neznám a Izraele nepropustím!“ (Ex 5,2)
Která mocnost mohla nést tyto charakteristiky? V uvedené době vznikly Spojené státy, ale ty byly založeny na křesťanských základech a jsou symbolizovány šelmou ze země. My hledáme mocnost, která byla založena na otevřené vzpouře proti Bohu a jeho slovu.
Vím o jediné mocnosti, která tyto charakteristiky splňuje a tou je První Francouzská republika, která vznikla při Velké francouzské revoluci, která probíhala mezi lety 1789 a 1799 a která je všeobecně vnímána jako hlavní přelomový bod evropských kontinentálních dějin. Nemáme časový prostor na příliš mnoho podrobností, ale při Francouzské revoluci skutečně došlo k událostem, které v symbolech popisuje 11. kapitola knihy Zjevení.
Velká Francouzská revoluce vypukla v předpovězený čas krátce před koncem 18. století a nesla znaky Egypta i Sodomy. Historikové psali o tom, že právě při Francouzské revoluci „svět poprvé uslyšel, jak shromáždění mužů, kteří se narodili a byli vychováni v civilizovaném světě a přisvojili si právo vládnout jednomu z nejušlechtilejších evropských národů, zvedlo svůj hlas, aby jednomyslně popřelo základní pravdu, kterou člověk obdržel, a jednomyslně odmítlo víru a uctívání Boha“. (Sir Walter Scott: Život Napoleonův, díl 1, kap. 17)
V listopadu 1870 uvedl Blackwood`s Magazine: „Francie je jediným národem na světě, který se zapsal do dějin tím, že jako národ pozvedl ruku ve zjevné vzpouře proti Stvořiteli vesmíru. Bylo a stále je mnoho rouhačů, mnoho nevěřících v Anglii, Německu, Španělsku a jinde, avšak Francie vystupuje v dějinách světa jako jediný stát, který výnosem svého Ústavodárného shromáždění prohlásil, že Bůh není, a jehož obyvatelé v hlavním městě i jinde, muži i ženy, tančili a zpívali radostí, když přijali toto prohlášení.“
Vhodné podhoubí pro vznik Francouzské revoluce připravil papežský Řím, i když s takovýmto vyústěním svých snah rozhodně nepočítal. Po dlouhá staletí s vydatnou pomocí francouzských panovníků vybíjel a vyháněl z domovů všechny věrné Kristovy následovníky, ať už to byli albigenští nebo hugenoti. Doufal, že tak upevní svou moc nad jednou z nejdůležitějších evropských monarchií.
Konečný výsledek se však podstatně lišil od toho, co si Řím přál. Nedokázal udržet lidové masy ve slepé poslušnosti svých dogmat, vychoval z nich nevěrce a revolucionáře, kteří viděli v římském katolicismu jen opovržení hodné kněžské intriky. Duchovenstvo chápali jako součást svého útlaku. Jediný bůh, kterého znali, byl bůh Říma. Učení Říma bylo jejich jediným náboženstvím. Hrabivost a krutost Říma považovali za zákonité ovoce Bible, a s tím nechtěli nic mít.
Řím nesprávně představoval Boží povahu a převrátil Boží požadavky a lidé nyní odmítli Bibli i jejího Původce. Řím vyžadoval slepou víru ve svá dogmata a přitom se dovolával Bible. Voltaire a jeho spojenci na to reagovali tím, že úplně odmítli Boží slovo a začali šířit jed ateizmu. Řím srazil lid k zemi svou železnou patou, a nyní se tento ponižovaný a znásilňovaný lid, začal nejen zbavovat tyranie Říma, ale odhodil také všechny zábrany. Natolik se rozzuřil proti podvodnému pozlátku, které tak dlouho uctíval, že pak spolu s bludem odmítl i pravdu; otroci neřesti zaměnili volnost za nevázanost a jásali nad svou domnělou svobodou. (Velký spor věků, kap. 15)
Ateistická moc, která vládla ve Francii za revoluce a za následné hrůzovlády, se opovážila vést proti Bohu a Božímu slovu válku, jakou svět nikdy před tím neviděl. Národní shromáždění zrušilo uctívání Boha. Nechali sbírat Bible a s posměchem je veřejně pálit. Pošlapávali Boží zákon. Odmítli biblická ustanovení. Zrušili den odpočinku jednou v týdnu a místo něho ustanovili každý desátý den jako den radovánek a rouhání. Zakázali konání křtů a večeře Páně. Oznámení vylepená na hřbitovech hlásala, že smrt je věčný spánek. Tvrdili, že úcta k Bohu je tak vzdálena začátku moudrosti, že je vlastně začátkem hlouposti. Zakázali jakékoli náboženské uctívání kromě uctívání svobody, vlasti a rozumu.
Mimo charakteru Egypta se za Francouzské revoluce projevovala také mravní zvrhlost a zkaženost, která se nápadně podobala stavu, který přivodil zkázu Sodomy a dalších měst v Jordánské nížině.
Hrozné následky vzpoury vůči Bohu a jeho slovu - kruté násilí, smrt, bída a utrpení - na sebe nenechaly dlouho čekat. Nechci zacházet do podrobností, ale několik let po začátku Francouzské revoluce se Francie stala peklem na zemi, kde krev nevinných tekla proudem. Rozhodně to nebyl nádherný ráj, kde vládl rozum, volnost, svornost a bratrství. Jestli chcete, více si o tom můžete přečíst v 15. kapitole knihy Velký spor věků, v knihách, které se tímto obdobím evropské historie zabývají, nebo si potřebné informace najděte na internetu.
Pro úplnost bych možná jen dodal, že tři a půl roku poté, co francouzské Národní shromáždění přijalo dekret, kterým zakázalo křesťanské náboženství a odmítlo Bibli, stejné shromáždění tento dekret zrušilo a opět povolilo šíření Písma. Svět se zděsil velikosti zla, které přišlo jako důsledek odmítnutí Bible a lidé poznali, jak důležitá je víra v Boha a v Boží slovo jako základ ctnosti a mravnosti. Krátce poté, co Francie rozpoutala válku proti dvěma Božím svědkům, se jim dostalo takových poct jako nikdy předtím. Byly založeny mnohé biblické společnosti a Písmo se začalo v milionech výtisků lavinovitě šířit do celého světa.
Tolik tedy k identitě šelmy z propasti. Vím, že jsem toto téma proletěl velice rychle a povrchně, ale nechci vás tady držet až do večera. Ještě se musíme dostat k tomu podstatnému. Za Francouzské revoluce se satan pokoušel zničit moc psaného Božího slova a vést jeden z velkých evropských národů k otevřenému odmítnutí živého Boha a jeho zákona. Ale co to má společného s námi? Od Francouzské revoluce uplynulo více než 200 let, je to poměrně dost vzdálená minulost. Jak se to tedy dotýká nás?
Co když vám řeknu, že dravá šelma z propasti, která se snažila zničit Písma Starého a Nového zákona stále žije, má se docela dobře a pokračuje ve svém úsilí i dnes? Co když i po dvou stovkách let stále útočí na tyto dva svědky a snaží se je zabít? Co když k tomu používá podobné prostředky jako za Francouzské revoluce?
Šelma z propasti se snažila a stále snaží zničit moc psaného Božího slova. A protože za ní stojí velice chytrý padlý cherub zvaný satan, jde na to od lesa. Pokusím se to vysvětlit.
Rozhodně pomůže, pokud budete mít na paměti, že základním poznávacím znakem činnosti dravé šelmy z propasti je charakter Egypta a Sodomy, tedy popírání existence pravého Boha, odmítání jeho zákona a morální zvrácenost, spolu se snahou zdiskreditovat učení Bible. Může se zdát, že Francouzská revoluce je minulostí, ale její výdobytky jsou tu stále s námi. Několik jich zmíním.
Říká vám něco jméno Jean Baptiste Lamarck? Tento přírodovědec, který byl sympatizantem Francouzské revoluce, přišel s teorií transformismu, která pojednává o tom, že každý organismus se během svého života adaptuje na okolní prostředí, vyvíjí se a vylepšení, která tak získal, předává svým potomkům. Nová generace je pak vyspělejší, silnější a lépe připravená přežít. Připomíná vám to něco? Už za Francouzské revoluce se objevuje první ucelená evoluční teorie, na kterou o několik desítek let později navázal Charles Darwin.
Asi nemusím zdůrazňovat, jak teorie přirozeného vývoje, na jehož počátku stojí náhoda a nikoliv Stvořitel, oslabuje pozici dvou svědků, tedy Starého a Nového zákona. Určitě nemusím mluvit ani o tom, že celosvětové rozšíření evoluční teorie a její nekritická podpora ze strany vzdělávacího systému i médií produkuje ateismus, jehož důsledkem je i změna pohledu na morální hodnoty. Evoluční teorie zůstává tedy i v současnosti jednou z velmi silných zbraní šelmy z propasti, kterou získává mnohá vítězství a to i na půdě některých církví.
Když už jsme u evoluční teorie a adaptace na změnu okolního prostředí, to je přesně to, o co jde satanovi. Snaží se přimět ostatek Božího lidu, aby se přizpůsobil změnám ve společnosti, aby učinil určité kompromisy, aby mohl zapadnout mezi ostatní a přežít. V Římanům 12,2 je však napsáno:
Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé. (B21)
Satan se nám snaží namluvit, že kdo se nepřizpůsobí hodnotám dnešní společnosti, nepřežije. Podle Bible je tomu však právě naopak. Ti, kdo se přizpůsobí tomuto věku, v konečném důsledku zahynou a ti, kteří se nepřizpůsobí a zůstanou věrní Bohu a jeho pravdám, budou žít navěky.
Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej. (Mat 13,25)
Dalším jménem neodmyslitelně spojeným s Francouzskou revolucí je Voltaire, který je známý svým chvástavým prohlášením o brzkém konci křesťanství a který ve svých divadelních hrách snižoval Boha a Bibli. Myslím, že k podobným věcem dochází i dnes - nejen v divadelních hrách, ale především v televizních pořadech, filmech, v populární hudbě a podobně.
Dalším současníkem Francouzské revoluce je markýz de Sade označovaný za proroka pornografie. Myslím, že o vlivu pornografie na morálku, o jejím rozšíření a všeobecné dostupnosti není třeba dlouze mluvit. Zde se obzvlášť projevuje charakter Sodomy. Pornografie rozhodně nepřispívá k rozvoji zbožnosti a nepřitahuje lidi k Božímu slovu.
Po Francouzské revoluci došlo k rozmachu humanismu a romantismu. Humanismus staví na přední místo rozum a učí, že člověk může sám určovat, co je dobré a co zlé. Romantismus, jehož čelním představitelem byl Jean-Jacques Rousseau, je jeho protiváhou a učí, že nejdůležitější jsou emoce. Pokud se při něčem cítíš dobře, dělej to bez ohledu na to, jestli to je dobré nebo špatné. Také vliv těchto filozofických směrů můžeme vidět i v současnosti. Vyvyšování rozumu a vlastního potěšení je i dnes moderní.
Jak jsme četli ve 12. kapitole Zjevení, satan se snaží zničit ostatek Božího lidu. Není proto divu, že vlivy, o kterých jsem se teď v krátkosti zmínil a jejichž původ se dá vztáhnout k Francouzské revoluci, pronikají také do křesťanské církve a také zde konají své dílo zkázy.
To ale není zdaleka všechno. Za šelmou z propasti stojí satan, padlý cherub, který stojí také za hnutím New Age, jehož vliv už není patrný pouze v zábavním průmyslu, ale v posledních několika desítkách let proniká téměř do všech oblastí našeho života, od psychologie, přes politiku až po vzdělávání.
Jedním z klíčových zakladatelů hnutí New Age byla Alice Bailey, která se v první polovině 20. století stala vedoucí postavou okultismu a prominentním médiem ochotně spolupracujícím s démony na šíření jejich vlivu. Tato žena napsala 24 knih, které jsou pro učení New Age zásadní. Tvrdila, že tyto knihy vlastně nenapsala ona, ale byly jí nadiktovány jejím duchovním vůdcem, démonem s šíleným jménem, které neumím vyslovit (Djwhal Khul).
Podle Alice Bailey vše, co napsala, pochází z duchovního světa a k tomu, co jí nadiktovali duchové, nic vlastního nepřidala ani z toho nic neubrala. Démoni, se kterými byla ve styku, jí předali strategii na zničení křesťanství označovanou jako "Plán". Alice Bailey tuto strategii shrnula do 10 bodů a řekla, že pokud kterýkoliv národ těchto 10 bodů přijme, ztratí v něm křesťanské náboženství svou moc. Lidé budou osvobozeni z okovů křesťanství a díky New Age se budou moci stát konečně svobodnými…
Alice Bailey dále řekla, že pokud chcete změnit národ, nemá cenu ztrácet čas se starými lidmi. Jsou příliš zakotveni v tradicích a s výraznými změnami mají problém. Její rada byla jasná – zaměřte se na děti, především na ty mladší deseti let. Ty je možné formovat mnohem snadněji…
Jak tedy vypadá desetibodový "Plán" na zničení křesťanství dle Alice Bailey? Myslím, že v něm můžeme rozpoznat stejné principy, které jsme mohli pozorovat u šelmy z propasti při jejích snahách o zničení vlivu Písma a zlikvidování ostatku Božího lidu. Můžeme v něm snadno rozpoznat charakter Egypta i Sodomy. Vzhledem k tomu, kdo zahnutím New Age i za šelmou z propasti ve skutečnosti stojí, se není čemu divit. Satanovi jde stále o stejnou věc.
Cílem zmíněného "Plánu" je "vysvobodit národy z okovů křesťanské tradice", změnit křesťanský pohled na svět. Zapomněl jsem říct, že tento "Plán" byl zveřejněn před asi 50 lety. Stručně zmíním jeho jednotlivé body a sami můžete posoudit, s jakým úspěchem se je daří plnit, jakých vítězství padlý cherub za těch několik desítek let dosáhl.
Podle Alice Bailey je důležité, aby byl Bůh odstraněn ze škol. Děti jsou totiž ochotny věřit tomu, co se jim předkládá, přijímat hodnoty, které dostanou a aplikovat je ve svém životě. Pokud bude Bůh ze škol odstraněn, děti budou vychovávány v přesvědčení, že Bůh neexistuje, případně že není pro jejich život důležitý. Škola je přece od toho, aby se v ní učily důležité věci a pokud ve školních osnovách není o Bohu zmínka, nebudou děti vztahu s Bohem přikládat žádnou váhu.
Přesně to se v posledních desetiletích děje. Nejen ve státech, kde vládl či vládne totalitní režim, ale i ve vyspělých národech je Bůh z učebních osnov vytlačován a pro většinu lidí se stává nedůležitým. K tomu samozřejmě napomáhá vyučování evoluční teorie jako nezpochybnitelného vědeckého faktu, zesměšňování křesťanské víry a hodnot atd.
Podle Alice Bailey je důležité přerušit komunikaci mezi rodiči a dětmi, aby rodiče nemohli předávat dětem svou víru v Ježíše a ukazovat jim na křesťanské hodnoty. Účelem má být osvobození dětí od tradic, kterými jsou svázáni jejich rodiče. Nástrojem ke snížení rodičovské autority u dětí by mimo zákazu tělesných trestů měla být i propagace dětských práv odmítat poslušnost rodičům a odmítat hodnoty, které jim rodiče chtějí výchovou předat. Výraznou pomocí pro potlačení rodičovské autority by měli být učitelé, kteří by měli děti od útlého věku vést k zaměření na sebe, na svá práva, k sebevyjádření, seberealizaci, k naplnění svých potřeb, k objevení svého já…
Podle Bible bude v posledních dnech tohoto světa narůstat bezbožnost, děti se budou bouřit proti svým rodičům a nebudou je poslouchat. Možná nejde o náhodný trend...
Jak je známo, "rodina je základ státu". Zničíte-li rodinu, rozpadá se národ. Touhou Alice Bailey bylo "osvobodit lidi z pout" tradiční rodiny a to především propagací sexuální promiskuity a odstraněním všech omezení v sexuální oblasti.
Alice Bailey tvrdila, že sex je největší radostí v životě a že křesťanství člověka o toto potěšení okrádá. Podle ní je třeba, aby byl sex zbaven veškerých omezení, aby nebyl vyhrazen pouze pro manžele, ale aby si ho mohl užívat kdokoliv, kdykoliv a s kýmkoliv.
Prosazovala volný předmanželský a mimomanželský sex, chtěla, aby všichni byli pyšní na svou sexuální aktivitu, aby se chlubili svými nevěrami, počtem sexuálních partnerů atd. Pro propagaci sexuálních radovánek jako největšího potěšení, které se lidem může dostat, má být použit reklamní průmysl a veškerá média – televize, film, časopisy, hudba… Podle plánu Alice Bailey musí sexuální žádostivost ovládnout mysl lidí a média všeho druhu jsou pro to nejvhodnějším prostředkem.
Sami můžete posoudit, do jaké míry se v dnešní době povedlo tento záměr splnit.
Podle paní Bailey musí mít ženy svobodu podstoupit potrat a zbavit se nechtěného dítěte. Jelikož podle ní má být sex volnou zábavou bez závazků, je třeba, aby si ho mohli bez zbytečných obav užívat jak muži, tak ženy. Aby promiskuitní ženy nemusely být znepokojovány rizikem možného otěhotnění, měla by tato případná "nepříjemnost" být řešitelná legálním a snadno dosažitelným lékařským zákrokem - zabitím nenarozeného dítěte.
Alice Bailey tvrdila, že „křesťanský postoj k potratům je despotický a potlačuje práva žen. Ženy mají právo si vybrat, jestli chtějí mít dítě nebo ne. Pokud žena nechce být těhotná, měla by mít svobodu zbavit se těhotenství bezbolestně a tak jednoduše, jak je to jen možné.“
Dnes jsou potraty ve většině zemí nejen legální a dostupné, ale jsou dokonce považovány za legitimní prostředek kontroly porodnosti. Jsou považovány za naprosto normální a běžnou věc, právo každé ženy, a jsou velice hojně využívány, o čemž svědčí oficiální statistiky. Například v ČR se v roce 2011 narodilo necelých 109 tisíc dětí a lékaři provedli více než 24 tisíc interrupcí. To znamená, že loni bylo v naší republice před narozením zabito každé páté dítě. To je docela slušná genocida.
Ať se potraty jakkoliv zlehčují, faktem je, že jde o zabití nenarozeného dítěte. V dávných dobách obětovaly ženy své děti Molochovi, aby si zajistily snazší a bezproblémovější život a nám to připadá hrozné, nelidské. Dnes obětují ženy své nenarozené děti z podobných důvodů a mnohým to připadá naprosto normální…
Podle Alice Bailey mají být lidé osvobozeni od manželství jakožto celoživotního svazku. Proto musí být rozvody co nejjednodušší a musí být naprosto běžnou praxí.
V současnosti lidé vstupují do manželství (pokud tedy do něj vůbec vstupují a nežijí pouze na "hromádce") s tím, že v něm setrvají, dokud to bude klapat a potom z manželství zase vystoupí a porozhlédnou se jinde. Před několika desítkami let byl rozvod téměř nemyslitelný, dnes je naprostou samozřejmostí.
Jak už jsem zmínil, Alice Bailey prohlašovala, že sex je největším potěšením, které si mohou lidé užívat. Podle jejího názoru tedy nikdo nemůže být odmítnut a nikdo nemůže být omezován ve způsobu, kterým si tuto slast dopřává. Lidem musí být dovoleno užívat si jakýmkoliv způsobem, který si zvolí, ať už jde o homosexuální jednání, incest, sex se zvířaty, sadismus, orgie nebo cokoliv jiného. Vše je v pořádku, pokud s tím obě strany (případně více stran) souhlasí.
Všichni víme, že homosexuální chování zažívá svůj rozmach, je považováno za zcela normální a pokud se někdo odváží poukázat na to, jak na něj pohlíží Bible, je označen za homofobního primitiva a v některých zemích může čelit pokutě nebo i vězení. Registrovaná partnerství jsou ve stále více zemích stavěna na roveň manželství a dokonce i v kreslených pohádkách nebo knížkách pro děti se objevují homosexuální hrdinové. Když se loni v Praze uskutečnila Pride Parade, tedy pochod, ve kterém homosexuálové ukazují, jak velmi jsou hrdí na svůj životní styl, byla s ním spojená i ekumenická bohoslužba na téma “Oslava sebe“. V některých zemích (Švýcarsko, Rumunsko) se uvažuje o legalizaci incestu, jinde začínají psychologové volat po legalizaci pedofilie.
Biblický pohled je jasný, ale žel žijeme v době, kdy se dobré považuje za zlé a zlé za dobré...
Alice Baliey volala po propagaci nových forem umění, které budou svou nemravností, obscénností a okultismem ovlivňovat představy a myšlení lidí. Stačí se podívat na pár hudebních klipů nebo na nějaký film a rozhodně se s nemravností, obscénností, násilím a okultismem setkáte.
Alice Bailey napsala, že nejlepším nástrojem pro změnu lidských postojů jsou média. Volala po tom, aby se jí propagované "hodnoty" vštěpovali masám prostřednictvím tisku, rádia, televize, filmu, hudby atd.
S odstupem asi padesáti let od doby, kdy Alice Bailey tento plán publikovala, můžeme vidět, jak úspěšným nástrojem ve formování veřejného mínění a žebříčku hodnot média jsou. Nechme stranou otázku, kdo kontroluje média, ale faktem je, že bez násilí, sexu a okultismu se obejde jen málokterý film či videoklip.
Promiskuita a mimomanželský sex jsou v médiích prezentovány jako něco naprosto přirozeného, stejně jako již zmíněné homosexuální jednání. Manželská věrnost je představována jako přežitek. Naše mysl a především mysl dětí (na které se chtěla Alice Bailey obzvlášť zaměřit) postupně ztrácí citlivost na utrpení jiných, bezpráví, násilí, na to, co je dobré a co špatné. Nejvyššími hodnotami se stává bohatství, zábava, sex, alkohol… Užít si jak jen to jde a pak ať si nás sežerou červi…
V dnešní době média stanovují, co je dobré a co ne. "Hodnoty", které propagují, jsou v souladu s "Plánem" Alice Bailey, ale určitě ne s biblickými hodnotami.
Alice Bailey chtěla dosáhnout toho, aby Ježíš přestal být považován za jedinou cestu k věčnému životu. Chtěla, aby lidé věřili, že ke spáse vede spousta cest a že Ježíš je jen jednou z možností. Důležitost křesťanství měla být co nejvíce snížena a ostatní náboženství vyvýšena. Především volala po propagaci humanismu, o kterém jsem se už zmínil jako o jednom z produktů Francouzské revoluce.
Pokud se těchto 10 bodů podaří ve společnosti prosadit, znamená to podle Alice Bailey konec křesťanství. V tomto kázání není možné jít do větších podrobností, ale myslím, že je zřejmé, že během posledních desetiletí se jednotlivé body démonského plánu na zničení křesťanství daří plnit velice úspěšně. To co bylo před 50 lety jen těžko představitelné se v současnosti stává samozřejmostí.
Najde Ježíš při svém návratu na zemi víru? Naštěstí máme zaslíbeno, že pravé křesťanství nebude vymýceno, že ostatek Božího lidu, ti kdo zachovávají Boží přikázání a drží se svědectví Ježíšova, bude zachráněn a bude žít věčně. Naopak následovníky satana a ctitele jím představovaných hodnot čeká naprostý zánik, věčná smrt. Naše rozhodnutí, na které straně budeme stát, předznamená náš věčný osud.
Účelem tohoto kázání je pomoci vám znovu si uvědomit, že na této zemi zuří boj o každého z nás a že hlavními zbraněmi Božího nepřítele jsou svod a klam. Mimo šelem z moře a ze země bychom měli sledovat i šelmu z propasti. I ona stále žije a je aktivní. I dnes se snaží snižovat poselství Bible a závaznost Božího zákona, snaží se vést lidi k odmítnutí živého Boha a k bezbožnému životu. Chtěl jsem vám ukázat něco málo ze zákeřných zbraní nepřítele, aby vám to pomohlo v orientaci v tom, co je dobré a co špatné a abyste se mohli přidržet Boží vůle, toho, co je dobré, Bohu milé a dokonalé (Řím 12,2).
Držme se svého Boha, který nás stvořil a draze vykoupil. Jen v něm máme naději. Jen on je hoden našeho uctívání. Držme se pravd jeho psaného slova, aby byly světlem našim nohám, abychom na naší cestě životem neklopýtali nebo abychom se na ní dokonce neztratili.
Amen.
Zajímá vás historie sporu mezi pravdou a lží od zničení Jeruzaléma v roce 70 až po události doby konce? Zajímáte se o dějiny Božího lidu plné těžkostí ale i Božích přiznání, o pronikání falešného učení do církve, o boj mezi dobrem a zlem? Zajímá vás biblická vize budoucích událostí? Pak je tato kniha určena právě pro vás.
Koho představuje šelma z bezedné propasti, která se objevuje v 11. kapitole knihy Zjevení? Co má tato šelma společného s Francouzskou revolucí a její filozofií? Co má společného s Novým světovým řádem, po jehož nastolení mnozí volají? Je toto staré proroctví aktuální i pro naši dobu? Je aktuální pro nás?
Dravé šelmy ze Zjevení 13 jsou prorockými obrazy mocností, které mají vládnout světu v době konce. Koho představuje první z těchto šelem? Máme dostatek indicií, abychom odhalili její totožnost? Ovlivňuje tato mocnost chod světa už v našich dnech? Proč nás Bible tak důrazně varuje, abychom tuto šelmu neuctívali?
