Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Jak rozpoznal pravdu od lži? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
Koho označil Jan Amos Komenský za antikrista? Je náhoda, že v této otázce dospěl ke stejnému závěru jako Luther, Hus a další reformátoři v různých dobách? Před kterými antikristovými svody obzvlášť varoval? Která jeho falešná učení odhalil? Na základě čeho dokázal rozpoznat pravdu od lži, pravé biblické učení od bludů a pověr? Co všechno se můžeme naučit od "učitele národů"?
I když knihu Retuňk proti Antikristu a svodům jeho napsal J. A. Komenský před téměř čtyřmi sty lety (1617-1618), rozhodně stojí za přečtení. Může být velkou pomocí těm, kteří se chtějí držet biblické pravdy a vyvarovat se podivného křesťansko-pohanského mixu bludů a pověr, kterým se satan snaží svést lidi ze správné cesty...
kteříž v zarmoucených těchto časích mnohým k zahynutí nešťastně se rozmáhají, a nejedněch od víry odstupování se děje, těm, kdož by duše své retovati a před zahynutím vystřáhnouti dáti chtěli, podaný od jednoho z milovníků Ježíše Krista.
Pořádek kapitol:
K čtoucímu napomenutí
01. Naříkání nad vrtkavostí lidskou a snadností k oblíbení bludu a svodu
02. O příčinách nynějšího mnohých od svatého evanjelium odstupování
03. Podlé čeho jednomu každému, i nejhloupějšímu, papežské náboženství podezřelé býti může
04. Že Písmo svaté jest základem víry a náboženství, ne církev, a že Písma šetřiti musí, kdož náboženství vyrozuměti chce
05. Že církev blouditi může a že pod papežem římským víc než kdy v světě zbloudila a bloudí ještě
06. Že čímž papežovi nachlebníci evanjelickou stranu hyzdí, nic není
07. Že se římané starožitností daremně prochloubají
08. Že náboženství papežovo spletené jest z křesťanského, židovského, pohanského náboženství, a zvláště také z smyslů starých, od církve potupených kacířů zlípané
09. Co se o svornosti a stálosti římanů smejšleti má
10. Že církev římská není katolická
11. Že množství následovníků církve římské není dostatečným znamením pravé církve
12. O štěstí a prospěchu církve římské
13. O chloubě papeženců, kterouž sobě berou z epištoly svatého Pavla k Římanům psané
14. Že papežové od Krista a apoštolů sukcesí aneb posloupnosti nemají
15. Že římská církev od Petra a na Petru založená není, totiž že Petr biskupství římského nezačal, ani v Římě jak živ nebyl
16. Že papež Petrův náměstek není a k němu žádné podobnosti nemá, ani v učení, ani v životu
17. Že náramně všetečná věc jest, kterouž papež na sebe bere, že se plnomocným vikariem božím v světě vyhlašuje
18. Že papež té své nade všemi moci z Písma provésti nemůže, a tak že jí od Boha sobě dané nemá
19. Že papež ukázati nemůž, aby od církve k tomu, čímž se dělá, řádně zvolen byl
20. Jakými cestami k tomu přišlo, že římský biskup takové moci a slávy v církvi dosáhl, pravdivé ponavržení
21. Že papež římský jest veliký ten Antikrist a svůdce světa
22. Že čímž hájí papeže a od něho nářek antikristství odhánějí, nic neprospívá
23. Jak nebezpečno jest Antikrista se přidržeti
24. Napomenutí k těm křesťanům, kteříž ještě římského svůdce se přídržejí
25. Napomenutí těm, kteříž buď z přelstění, aneb přinucení cestu svatého evanjelium opustivše, k Antikristu se připojili
26. Napomenutí ke všechněm evanjelia svatého se přídržejícím
27. Naučení těm, kteříž libá pokušení od Antikrista snášejí
28. Naučení těm, kteříž by v protivenství pro pravdu postaveni byli
29. Napomenutí k rodičům evanjelickým
30. Napomenutí k služebníkům církví evanjelistských
31. Napomenutí k vrchnostem křesťanským
32. Promluvení k jezuitům a jiným církve římské služebníkům
Zavírka