Nejmoudřejší blázen

Hlavní postavou mého dnešního kázání je jedna z nejznámějších osobností, které kdy žily. A protože jde o kázání z Božího slova, mám samozřejmě na mysli osobnost, o které se píše v Bibli. Myslím si ale, že i většina z těch, kteří Písma Starého a Nového zákona nikdy v rukou nedrželi, o tomto člověku slyšeli nebo alespoň znají jeho jméno. Je to opravdová celebrita, muž, kterého Bůh obdařil slávou, vysokým postavením a velice mu požehnal v nejrůznějších oblastech. V biblickém záznamu o jeho narození je dokonce uvedeno, že si ho Hospodin zamiloval a proto bylo jeho rodičům skrze proroka oznámeno, že ho mají pojmenovat Jedidjáš (Jedidiah – BKR), což doslova znamená „Milovaný Hospodinem“ nebo „Hospodinův miláček“.

Asi je to ve sboře plném znalců Písma hloupá otázka, ale přesto se zeptám – zvedněte ruku, kdo z vás zná Jedidjáše a dovedl by vyprávět o jeho životě? Je tu někdo kdo Jedidjáše, opravdovou biblickou celebritu, nezná?

Abychom všichni měli jistotu, o koho se jedná, přečteme si záznam o Jedidjášově narození, který je uveden ve 2. Samuelově 12,24-25.

Po smrti jejich prvorozeného syna, který zemřel, když mu bylo pouhých sedm dní, „David potěšil svou ženu Batšebu, vešel k ní a spal s ní. I porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Hospodin zamiloval a ohlásil skrze proroka Nátana, že ho mají pojmenovat Jedidjáš (to je Hospodinův miláček) kvůli Hospodinu.“

V této chvíli už je všem jasné, o kom je řeč. Hlavní postavou mého kázání je nejmoudřejší král, který kdy panoval na Zemi, král, o kterém ještě před jeho narozením řekl Bůh Davidovi tato slova:

Hle, narodí se ti syn. Ten bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinout od všech jeho okolních nepřátel. Vždyť jeho jméno bude Šalomoun (to je Pokojný). Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj a mír. On vybuduje dům pro mé jméno. On se stane mým synem a já mu budu Otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky. (1Par 22,9-10)

Bůh dal Davidovi úžasná zaslíbení týkající se požehnání, kterými hodlal zahrnout jeho syna Šalomouna. A jak víme ze Šalomounova příběhu, Hospodin své slovo drží. A dokonce přidává i něco navíc. Bůh rád dává svým dětem hodnotné dary. Nabízí je a dává také nám. O Šalomounovi Bůh dokonce řekl, že se stane jeho synem a Bůh mu bude Otcem. Tak velmi Hospodin Šalomouna miloval a stejně miluje i nás, protože také nás chce přijmout za své děti a za dědice toho, co Bůh zaslíbil (Gal 3,29).

Bůh zvolil Šalomouna za Davidova nástupce na trůnu Izraele. Když král David umíral, řekl svému synovi následující slova:

„Odcházím cestou všeho pozemského. Ty však buď rozhodný a mužný. Dbej na to, co ti svěřil Hospodin, tvůj Bůh: Choď po jeho cestách a dodržuj jeho nařízení a přikázání, jeho práva a svědectví, jak jsou zapsána v zákoně Mojžíšově, a tak budeš mít úspěch ve všem, co budeš konat, ať se obrátíš kamkoli. A Hospodin splní své slovo, které mi dal: ‚Budou-li tvoji synové dbát na svou cestu tak, aby chodili přede mnou věrně celým srdcem a celou duší, nebude z izraelského trůnu vyhlazen následník z tvého rodu.‘“ (1Kr 2,2-4)

„Ty pak, můj synu Šalomoune, poznávej Boha svého otce a služ mu celým srdcem a ochotnou myslí. Hospodin zkoumá srdce všech, postřehne každý výtvor mysli. Budeš-li se ho dotazovat, dá se ti najít, jestliže ho opustíš, odvrhne tě navždy.“ (1Par 28,9)

Šalomoun bral Davidova slova vážně. Miloval Hospodina a řídil se nařízeními svého otce (1Kr 3,3). Alespoň z počátku.

I dosedl Šalomoun na Hospodinův trůn jako král místo svého otce Davida a provázel ho zdar a celý Izrael ho poslouchal; též všichni předáci a bohatýři, také všichni synové Davida se králi Šalomounovi podrobili. Hospodin Šalomouna před zraky celého Izraele nesmírně vyvýšil. Dal mu takovou královskou velebnost, jakou před ním neměl žádný král nad Izraelem. (1Par 29,23-25)

Šalomoun, syn Davidův, pevně vládl svému království a Hospodin, jeho Bůh, byl s ním a nesmírně jej vyvýšil. (2Par 1,1)

Šalomoun se ujal trůnu a své kralování začal dobře - s pohledem upřeným na Hospodina. Jednoho dne se vydal do Gibeónu, aby tam obětoval. Když ulehl ke spánku, ukázal se mu ve snu Bůh a dal mu nabídku, která se neodmítá: „Žádej mě o cokoli a dám ti to.“ (1Kr 3,5 B21)

Šalomoun byl šťastlivec. Opravdu musel být Hospodinovým oblíbencem, když mu Stvořitel vesmíru nabídl něco takového. To nebyla slova pronesená do větru. Bůh může učinit cokoliv a před Šalomounem se tak otevřely netušené možnosti. Přemýšleli jste někdy o tom, o co byste Boha požádali vy, kdyby vám dal takovou nabídku? Co byste si přáli? Pokud závidíte Šalomounovi, že takovou možnost od Boha dostal, přečtěte si Ježíšova slova v Janově evangeliu 14,13-14.

Všichni víme, co si Šalomoun na Hospodinu vyžádal. Ve své odpovědi poukázal na veliké milosrdenství, které Bůh prokazoval jeho otci Davidovi, který věrně a s upřímným srdcem chodil po cestách spravedlnosti, a které mu prokázal také tím, že jeho syn Šalomoun mohl po něm usednout na trůn Izraele. Potom pokračoval:

„Hospodine, můj Bože, ty jsi nyní po mém otci Davidovi ustanovil za krále svého služebníka, ale já jsem příliš mladý, neumím vycházet a vcházet. A tvůj služebník je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil, lidu tak početného, že nemůže být pro množství počítán ani sečten. Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout?“ (1Kr 3,7-9)

Bohu se odpověď mladého krále velice zamlouvala. Promluvil tedy k němu:

„Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk, ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bezživotí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle, učiním podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný. A dávám ti i to, oč jsi nežádal, bohatství i slávu, tak aby nebyl nikdo tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny. Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny.“ (1Kr 3,11-14)

Šalomoun tak dostal od Boha mnohem víc, než žádal. Bůh je ke svým dětem opravdu štědrý. Nejen že dal mladému králi moudrost, ale také slávu, bohatství a pokud nesejde ze správné cesty, bude se moci těšit i z dlouhého života.

Nově nabytou rozumnost král projevil krátce po svém návratu do Jeruzaléma, když nevídaným způsobem vyřešil případ dvou nevěstek hádajících se o jedno živé novorozeně.

Když se celý Izrael dozvěděl o rozsudku, který král vynesl, jala je bázeň před králem. Viděli, že je nadán Boží moudrostí k vykonávání soudu. (1Kr 3,28)

Více se o Šalomounově moudrosti můžeme dočíst v 1. Královské 5,9-14:

Bůh dal Šalomounovi moudrost, převelikou rozumnost a takovou hojnost myšlenek, jako je písku na břehu moře. Šalomounova moudrost převýšila moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou. Byl moudřejší než všichni lidé, než Étan Ezrachejský a Héman, Kalkol a Darda, synové Machólovi. Jeho jméno bylo proslulé mezi všemi okolními pronárody.

Vyslovil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět. Dovedl také mluvit o stromech, od cedru, který je na Libanónu, až po yzop, který roste na zdi, a dovedl mluvit i o zvířatech, ptácích, plazech a rybách.

Šalomounově moudrosti přicházeli naslouchat ze všech národů i ode všech králů země, kteří se o jeho moudrosti doslechli.

Královna ze Sáby, která se přijela osobně o velikosti Šalomounovy moudrosti přesvědčit, musela vyznat:

Co jsem slyšela ve své zemi o tvém podnikání i o tvé moudrosti, je pravda. Nevěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla a nespatřila to na vlastní oči. A to mi nebyla sdělena ani polovina. Překonal jsi moudrostí a blahobytem pověst, kterou jsem slyšela. Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří jsou ustavičně v tvých službách a naslouchají tvé moudrosti. Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na izraelský trůn. Protože si Hospodin zamiloval Izraele navěky, ustanovil tě králem, abys zjednával právo a spravedlnost. (1Kr 10,6-9)

Z královniných slov vyplývá, že Šalomounova moudrost, sláva a bohatství nebyly samoúčelné. Jejich prostřednictvím se mohli lidé ze všech národů, včetně jejich vládců, dozvědět o tom, kdo ve skutečnosti za Šalomounovou moudrostí stojí, mohli se dozvědět o Bohu Izraele a o požehnáních, která dává těm, kteří chodí po jeho cestách. Díky možnostem a požehnání, které moudrý král od Hospodina dostal, mohl být jeho velvyslancem. Mohl pravého Boha představovat ostatním národům, mohl šířit jeho slávu, mohl mnoho ztracených přivést do Boží náruče.

I my bychom měli brát v úvahu to, jakým vlivem působíme na své okolí, jaký příklad dáváme svým bližním. Máme před Bohem zodpovědnost za to, jestli lidem kolem nás pomáháme najít cestu k Bohu nebo jestli jsme jim kamenem úrazu na cestě ke spasení. Svým vlivem můžeme mnohým napomoci k poznání Krista, svým vlivem však také můžeme mnohé vést k záhubě. Především naše děti jsou citlivé na přetvářku, velice dobře poznají, jestli si v sobotu ve sboře hrajeme na zbožné a doma jednáme úplně jinak.

Šalomounovi leželo na srdci veliké dílo, které z Božího rozhodnutí nemohl vykonat jeho otec David. A ujal se ho opravdu zodpovědně. Za sedm let vystavěl velkolepý chrám, ve kterém měl přebývat Hospodin uprostřed svého lidu. Pro jeho stavbu a výzdobu použil bohatství nashromážděné Davidem i jím samotným. Pozoruhodné bylo mimo jiné to, že při budování nebylo v chrámu slyšet kladivo ani dláto, vůbec žádné železné nástroje (1Kr 6,7). Šalomoun nechával kámen pro stavbu chrámu opracovat přímo v lomu a klid svatého místa tak nebyl rušen ani při jeho výstavbě.

Když byl chrám dokončen a kněží do něj vnesli truhlu smlouvy, „naplnil Hospodinův dům oblak, takže kněží kvůli tomu oblaku nemohli konat službu, neboť Hospodinův dům naplnila Hospodinova sláva.“ (1Kr 8,10-11)

Šalomoun se k Bohu Izraele modlil za svůj lid, „obětoval Hospodinu v oběť pokojnou dvacet dva tisíce kusů skotu a sto dvacet tisíc kusů bravu. Tak zasvětili král a všichni Izraelci Hospodinův dům.“ (1Kr 8,63)

Mohl bych teď mluvit o tom, jak velkolepý dům vystavěl Šalomoun pro sebe. Mohl bych mluvit o jeho neuvěřitelném bohatství, o hromadách zlata, drahých kamenů, slonoviny, vzácného koření a spoustě luxusního zboží, které mu pravidelně dovážely jeho lodě z celého světa. Mohl bych mluvit o desítkách tisících koní, které vlastnil. Představte si, že máte 40 tisíc luxusních aut nejrůznějších značek a ráno si vybíráte mezi 40 tisíci klíčky a přemýšlíte, čím se dnes svezete…

To byl Šalomoun. Postavil nádherný chrám, který se stal jedním z divů světa. Sám měl velkolepý palác, nesmírné bohatství, slávu a samozřejmě moudrost, která přesahovala moudrost všech synů dávnověku i všechnu moudrost egyptskou.

Panoval nad celým územím na západ od Řeky od Tifsachu až ke Gáze, nad všemi králi za Řekou, a měl pokoj ode všech sousedů. A Juda i Izrael bydleli v bezpečí po všechny dny Šalomounovy, každý pod svou vinnou révou a pod svým fíkovníkem, od Danu až po Beer-šebu. (1 Kr 5,4-5)

Všechno bylo ideální. Prosperoval Šalomoun i celé jeho království. Jenže pak to začalo jít se Šalomounem z kopce. Ne pokud jde o jeho bohatství a slávu, Šalomoun začal upadat po duchovní stránce. Nedošlo k tomu najednou, jeho pád byl pozvolný. Ale když padl, bylo to z veliké výšky. Z nejmoudřejšího muže na světě se stal blázen.

Jak můžu říct něco takového? Jak můžu tvrdit, že se Šalomoun postupem času zařadil mezi blázny?

V Žalmu 111,10 je napsáno: „Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí.“

Podobně v Přísloví 9,10: „Začátek moudrosti je bázeň před Hospodinem a poznat Svatého je rozumnost.“

Naopak v Žalmu 14,1 (BKR) je napsáno toto: „Říká blázen v srdci svém: Není Boha.“

Ze Šalomounova příběhu víme, že nejmoudřejší panovník světa se postupně zařadil mezi blázny, kteří ve svém srdci zapomínají na Boha. Jak se to mohlo stát?

Možná, že Šalomoun neustál svou slávu, že neustál pochlebování tisíců lidí, včetně nejmocnějších vládců, kteří byli fascinováni jeho moudrostí a bohatstvím. Možná, že změna v jeho srdci nastala, když každý den od rána do večera slyšel opěvování jeho majestátu. Možná neustávajícímu přívalu sladkých řečí neodolal a začal ve svém srdci vyvyšovat sebe místo toho, aby vyvyšoval Boha, který mu ze své milosti dal vše, čím se král chlubil.

Možná, že problém byl v tom, že si Šalomoun díky svému bohatství a postavení mohl dopřát úplně všechno. Píše o tom v Kazateli 2. kapitole. Píše o tom, jaké bohatství nashromáždil, o tom, že postavil domy, zřídil vodní nádrže pro zavlažování lesů, vysadil vinice, zahrady a sady, nakoupil si otroky i otrokyně, vlastnil nespočetná stáda dobytka, opatřil si zpěváky, zpěvačky i konkubíny. V 9. a 10. verši píše:

Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou; nadto při mně stála má moudrost. V ničem, co si žádaly mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost.

Šalomoun si dopřával blahobytu a rozmanitých druhů zábavy plnými doušky. Neodepřel si víno, zpěv ani ženy. O Šalomounově vztahu k ženám se hodně píše v 1. Královské 11:

Král Šalomoun si zamiloval mnoho žen cizinek, faraónovu dceru, Moábky, Amónky, Edómky, Sidóňanky a Chetejky, z těch pronárodů, o nichž Hospodin Izraelcům řekl: „Nebudete vcházet k nim a oni nebudou vcházet k vám. Jistě by naklonili vaše srdce ke svým bohům.“ Šalomoun k nim přilnul velkou láskou.

Měl mnoho žen: sedm set kněžen a tři sta ženin. Jeho ženy odklonily jeho srdce. Když nadešel Šalomounovi čas stáří, jeho ženy odklonily jeho srdce k jiným bohům, takže jeho srdce nebylo cele při Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalomoun chodil za božstvem Sidóňanů Aštoretou a za ohyzdnou modlou Amónců Milkómem. Tak se Šalomoun dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, a neoddal se cele Hospodinu jako jeho otec David.

Tehdy Šalomoun vystavěl posvátné návrší Kemóšovi, ohyzdné modle Moábců, na hoře, která je naproti Jeruzalému, a Molekovi, ohyzdné modle Amónovců. Totéž udělal pro všechny své ženy cizinky, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům. Hospodin se na Šalomouna rozhněval, že se srdcem odklonil od Hospodina, Boha Izraele, jenž se mu dvakrát ukázal a výslovně mu zakázal chodit za jinými bohy. Ale on nedbal na to, co Hospodin přikázal. (1Kr 11,1-10)

Nejmoudřejší muž světa nedbal na to, co mu samotný Hospodin výslovně zakázal. Pochybuju, že se v tomto okamžiku dá ještě mluvit o tom, že Šalomoun byl moudrý. Opravdu se choval jako blázen, kterému jde pouze o uspokojení jeho tělesných choutek a zapomíná na to, co má skutečnou hodnotu.

Pochybuju, že si král vzal všech svých tisíc žen z lásky. Spíš to vypadá, že Šalomoun byl sběratel. Někteří boháči sbírají obrazy, jiní automobily, Šalomoun zaměřil svou sběratelskou vášeň na ženy. Jak by se mohl zamilovat do tisíce žen? Jak by mohl s každou z nich trávit dostatek času na to, aby se vzájemně poznali a mohli se sblížit? Myslím, že měl co dělat, aby zvládal fyzickou stránku jejich vztahu. Rok má pouhých 365 dní a on měl tisíc žen, jejichž touhy měl uspokojovat…

Hlavním problémem však bylo, že se nesnažil uspokojovat pouze jejich touhu po tělesné blízkosti se svým mužem, ale také jejich touhy náboženské. Pohanské ženy byly určitě krásné, ale do nového domova si s sebou přinesly své staré modly. Jak jsme mohli číst, Šalomoun těmto ohavným modlám vystavěl posvátná návrší a sám jim začal sloužit. Účastnil se sexuálních orgií při uctívání Aštorety, vystavěl posvátné návrší i Molekovi, ohyzdné modle Amónovců, které byly přinášeny dětské oběti. Šalomoun se dopouštěl toho, co je zlé v Hospodinových očích, odklonil se srdcem od Hospodina a nedbal na to, co mu Hospodin přikázal. Nejmoudřejší muž světa úplně ztratil rozum.

Z této Šalomounovy zkušenosti vyplývá poučení platné až do dnešních dnů. Není příliš moudré spojit svůj život s někým, kdo nás bude táhnout špatným směrem, s někým, kdo se nás bude snažit odloučit od Boha. Mnohem rozumnější je jít životem s tím, kdo nám bude povzbuzením a oporou při našem chození s Bohem.

Šalomounovo bláznivé jednání mělo samozřejmě důsledky. Bůh se na něj rozzlobil, vzbudil mu nepřátele, kteří začali napadat Izrael a dokonce Šalomounovi oznámil, že pro jeho přestoupení bude rozděleno království a deset kmenů bude dáno královu služebníkovi (1Kr 11,11-13). Šalomoun však ani na základě tohoto Božího rozhodnutí nečinil pokání. Když se dozvěděl, že prorok Achijáš označil Jarobeáma za toho, komu má být vláda nad deseti kmeny svěřena, snažil se ho zabít. Aby si zachránil život, musel Jarobeám uprchnout do Egypta a zůstat tam až do Šalomounovy smrti (1Kr 11,40).

Samolibý Šalomoun se otevřeně bouřil proti Boží vůli, když chtěl usmrtit toho, koho sám Hospodin označil za budoucího krále nad deseti kmeny Izraele. Myslel si, že silou udrží království pohromadě, ať si Bůh říká, co chce. Myslíte si, že Šalomoun byl stále nejmoudřejším králem na světě?

Počátek moudrosti je bát se Hospodina; velice jsou prozíraví všichni, kdo tak činí. (Ž 111,10)

Šalomoun už k těmto prozíravým lidem nepatřil. Přes všechna požehnání, která od Boha dostal, přes osobní zkušenost s Hospodinem, přes jasná Boží slova o tom, jak má žít a čeho se má vyvarovat, Šalomoun sešel ze správné cesty vedoucí k životu. Postupně se dostal do stavu, který se dá charakterizovat slovy ze Žalmu 14,1 (BKR):

Říká blázen v srdci svém: Není Boha.

Byla to tragédie. Ten, koho si Bůh zamiloval, ten, kterému se mělo říkat Jedidjáš, Hospodinův miláček, ten, kterého Bůh obdařil moudrostí jako nikoho před ním ani po něm, úžasným bohatstvím, slávou, pokojem, ten, který dostal zaslíbení dlouhého života, ten, který začal tak dobře, se na sklonku svého života postavil proti Bohu. Zapomněl na svého Stvořitele a přiklonil se k ohyzdným modlám.

Šalomoun tak nesplnil podmínku, na základě které mu na začátku jeho kralování Bůh zaslíbil dlouhý život. Nechodil po Božích cestách, nezachovával jeho nařízení a přikázání. Není tedy divu, že Hospodin Šalomounovy dny neprodloužil. Šalomoun zemřel, když mu bylo asi 60 let.

Je možné, že se Šalomoun na sklonku svého života obrátil zpět k Bohu. Jeho hodnocení prostopášného života v knize Kazatel, kdy všechny radovánky, rozkoše i blahobyt označuje za marnost a pomíjivost a především poslední verše této knihy, ve kterých poukazuje na to, že to na čem opravdu záleží, je bázeň před Bohem a zachovávání jeho přikázání, dávají určitou naději, že před smrtí obrátil své srdce opět k Hospodinu. Jasnou biblickou zprávu o tom ale nemáme.

Když se mohl nejmoudřejší Izraelský král stát bláznem, když mohl ve svém srdci odstavit Hospodina na vedlejší kolej, nemůže podobné nebezpečí hrozit i nám? Nebuďme si příliš jistí sami sebou. Apoštol Petr se v sobě krutě zmýlil, když Ježíšovi sliboval: „Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne! I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě.“ (Mat 26,33.35) Od jeho slibu uběhlo jen několik hodin a Petr zapřel Ježíše hned třikrát (Mat 26,69-75).

A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl. (1Kor 10,12)

My všichni, kteří jsme zde, jsme dostali od Boha určitou moudrost, určité poznání. Jak s ním nakládáme? Jak se to, co víme a to, čemu věříme, projevuje v našem jednání? Máme v našem životě, při každodenním rozhodování, upřený pohled na našeho Stvořitele a Vykupitele, nebo jednáme tak, jako kdyby tu Bůh nebyl?

Opravdová víra v Boha není jenom o lásce k němu, kterou vyznáváme svými ústy. Opravdová láska musí být stejně jako opravdová víra spojená se správným jednáním, s činy.

Všichni známe podobenství o dvou stavitelích (Mat 7,24-27). Co nám chce toto podobenství říct? Každý, kdo slyší Ježíšova slova a plní je, je podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále. Každý, kdo slyší Ježíšova slova a neplní je, je podoben bláznivému muži, který stavěl svůj dům na písku. Víme, jak oba tyto domy dopadly, když přišel příval. Všimli jste si? Rozvážný i bláznivý muž slyší Ježíšova slova. Klíčový rozdíl je v tom, že rozvážný podle Ježíšových slov jedná, kdežto bláznivý ne.

Šalomoun znal Boží vůli, slyšel, co mu Bůh říkal, ale přestal se Hospodinovými slovy řídit. Proto se stal bláznem. I my máme k dispozici Boží slovo, spoustu toho známe, víme, co je dobré v Božích očích. Pokud podle toho jednáme, jsme moudřejší než Šalomoun. Pokud ne, řadíme se k ostatním bláznům, kteří ve svém srdci nemají pro Boha místo.

Veškeré naše poznání, veškeré naše biblické znalosti nám budou naprosto k ničemu, pokud nebudeme chodit s Bohem. Měli bychom se vší vážností zkoumat náš vztah s Bohem a pracovat na jeho prohlubování. Největší tragédií, která by nás mohla potkat, by bylo, kdybychom jednou uslyšeli z Ježíšových úst tato slova: „Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.“ (Mat 7,23)

Nevzdalujeme se od Boha? Neděláme nebezpečné kompromisy? Nekoketujeme příliš s hříchem, s tím, co Bůh označil za špatné nebo dokonce s tím, co označil za ohavnost? Nepohybujeme se na hraně? Neriskujeme příliš, že ztratíme náš věčný život? Držíme se toho, co je dobré v Božích očích? Jednáme podle našeho poznání, podle toho, co nám říká Bůh? Spoléháme se na jeho zaslíbení?

Spousta otázek. Ale myslím, že je moudré si podobné otázky klást. Na tomto světě probíhá boj, ve kterém jde o náš věčný úděl, ve kterém jde o věčný úděl našich nejbližších.

Nejmoudřejší člověk s ohromným poznáním a zkušenostmi s Bohem se od svého Stvořitele odvrátil. A nebylo to v mládí, nešlo o mladickou nerozvážnost nebo o nějakou pubertální vzpouru. Odvrátil se od Boha v pokročilém věku. Boha je možné nalézt v každém věku a stejně tak je možné v každém věku od Boha odejít. Dokonce i těm, kteří Boha následovali celý život, hrozí nebezpečí, že ke konci života sejdou ze správné cesty. Když se to stalo nejmoudřejšímu muži, kde bereme jistotu, že se to nemůže stát i nám? Stojíme jistě na pevném základě? Jednáme podle Ježíšových slov? Stavíme svůj dům na skále nebo na písku?

Pamatujte, že naším bohem není ten, komu ústy vyznáváme lásku, ale ten, komu svou lásku projevujeme činy.

Kdo říká: `Poznal jsem ho´, a jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravdy. (1J 2,4)

V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká. (1J 5,3)

Opravdová láska k Bohu se projevuje zachováváním jeho přikázání (J 14,15). Naším bohem je ta osoba, nebo ta věc, které věnujeme podstatnou část svého volného času, která ovlivňuje naše myšlení a naše jednání. Každý den se tak musíme rozhodovat, kdo nebo co bude naším bohem. Šalomoun se ke konci svého života rozhodl pro nesprávné bohy. Měl všechno pozlátko tohoto světa, ale ztratil to hlavní.

Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? (Mar 8,36)

Na našem každodenním rozhodnutí závisí, jestli budeme jednat moudře nebo jako blázni. Jakého boha se dnes rozhodneme následovat? Jakého boha se rozhodneme následovat zítra? Poučme se z chyb Šalomouna a dávejme si pozor, abychom se neklaněli novodobým modlám.

Je možné, že se Šalomoun v závěru svého života k Bohu vrátil. Ale rozhodně není moudré čekat s tak závažným krokem až na konec našich dnů. Je to příliš riskantní. Je to skoro sebevražda. Navraťme se k Bohu dnes. Obnovme s ním dnes svůj vztah. Hledejme Boha, dokud je možné ho nalézt. Dnes je ten nejvhodnější den, teď je ta pravá chvíle znovu mu odevzdat svoje srdce. Jedině tak budeme v Božích očích moudří, jedině tak nebudeme blázny.

Dnes je ten správný den k následování Boha. A hned zítra bude další. Pokud jsme v minulosti selhali, nedá se s tím nic dělat. Nezměníme to. Ale dnes a každý další den, který bude následovat, se můžeme rozhodovat pro Boha. V každém okamžiku mu můžeme odevzdávat naše srdce. Je bláznovstvím to odkládat.

Na sklonku svého života zaznamenal Šalomoun tato moudrá slova:

Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v nich zalíbení."

Pamatuj na svého Stvořitele, než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá a džbán se roztříští nad zřídlem a kolo u studny se zláme. A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.

Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. (Kaz 12,1.6-7.13-14)

Můžete být moudřejší než Šalomoun. Jste moudřejší než Šalomoun, pokud každý den odevzdáváte své srdce Ježíši Kristu a zůstanete mu věrní po všechny dny svého života.

Amen.

Zvukový záznam tohoto kázání (mp3)