Kdož jste Boží bojovníci

Zdravím vás, stateční bojovníci a bojovnice! Jsem rád, že jste sem dnes přišli. Věřím, že jste tady proto, že jste se dobrovolně rozhodli pro celoživotní oddanou službu a věrnost svému Veliteli. Raduju se z toho, že jste se v probíhajícím boji mezi dobrem a zlem rozhodli postavit na správnou stranu. Toto vaše rozhodnutí je velice cenné. Vyžaduje velkou odvahu, protože jeho přímým důsledkem je, že se nevyhnete boji s nepřítelem. Nevyhnete se problémům a těžkostem, které jsou s vaším rozhodnutím spojeny, ale přesto je to to nejlepší rozhodnutí, které jste mohli udělat.

Chceme-li věrně následovat našeho Velitele, je třeba, abychom se na to náležitě připravili. Je třeba, abychom byli co nejlépe vybaveni na boj s největším a nejzákeřnějším nepřítelem, se kterým se kdy lidstvo střetlo.

Jak víte, náš boj není bojem o pozemské statky. Nebojujeme o území ani o bohatství, nejde ani o mocenské zájmy České republiky. Nebojujeme o nadvládu nad jinými lidmi či národy. Nebojujeme dokonce ani o ropu a další přírodní zdroje. Bojujeme o mnohem víc. Bojujeme na straně dobra, spravedlnosti a pravdy proti zlu, bezpráví a lži. V tomto boji jde o to nejcennější. Tento boj je bojem o naše životy a o životy našich bližních.

V sázce je věčný osud miliard lidí. V sázce je náš věčný osud a osud našich nejmilejších. Pokud však v probíhajícím konfliktu budeme stát na správné straně, nemusíme mít obavy. Pokud zůstaneme věrní našemu Veliteli, nemusíme mít strach, protože on nikdy neprohrál žádnou bitvu. On je v této válce jistým vítězem.

Přesto, že o vítězi je již rozhodnuto, náš boj rozhodně není zbytečný. Jde o to, kolik bude mít tato válka obětí. Jde o to, kolik lidí v ní ztratí věčný život. Náš boj rozhodně není jednoduchý. Našeho nepřítele se nevyplácí podceňovat a není snadné ho porazit. Ale i když čelíme mocným silám temnoty a zla, můžeme jít do každé bitvy s jistotou, že náš Velitel nekonečně převyšuje jakéhokoliv nepřítele a pokud mu zůstaneme věrní, spolu s ním zvítězíme.

Ještě jednou vás zdravím, stateční bojovníci a bojovnice, následovníci našeho Velitele Ježíše Krista. Vítejte v Boží armádě!

* * *

Možná se nepovažujete za statečné bojovníky nebo za hrdiny. Asi jen málokdo z vás se dnes ráno postavil před zrcadlem, se zalíbením na sebe pohlédl a zvolal: „Jsem mocný válečník! Jsem hrdina! Jsem statečný, silný a připravený bojovat!“ Možná jste na tom podobně jako já. Když jsem se dnes ráno podíval do zrcadla, určitě jsem v něm neviděl hrdinu. I když pravda je, že jsem tak trochu vypadal, jako kdybych celou noc bojoval...

Dokonce ani když jsem si připlácl neposlušné vlasy, které si vždycky v noci začnou žít svým vlastním životem, vyčistil zuby, abych nikoho neomráčil svým dechem a oholil dvoudenní strniště, abych mohl přijít do sboru a nevyděsil vás, nemrkal jsem na sebe do zrcadla, nezatínal bicepsy a neprovolával: „Jsem mocný Boží muž! Jsem zrozen pro vítězství! Nepřítele rozdrtím na prach!“

Možná na sebe taky nepohlížíte jako na vyvolené Boží bojovníky, ale Bůh v nás může vidět to, co my sami nevidíme. Naštěstí sílu a odvahu pro boj se zlem nemusíme hledat sami u sebe. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Je pravděpodobné, že sami sebe nevidíme jako hrdiny víry. Máme rádi svůj klid. Možná jsme neradi středem pozornosti. Myslím si, že jen málokdo z nás vyhledává boj se zlem a libuje si v něm. I když se modlíme, chodíme do sboru a milujeme Boha, nevidíme se jako duchovní superhrdinové. Nejsme nic víc než hříšníci, očištění krví Ježíše Krista a zachránění Boží milostí. Jsme obyčejní chybující křesťané, kteří doufají ve spasení díky Božímu milosrdenství. Proč bychom měli bojovat?

Přesto, že jsme mírumilovní následovníci mírumilovného Spasitele, boji se nevyhneme. Přesněji řečeno – pokud jsme skutečně opravdoví následovníci Ježíše Krista, boji se nevyhneme.

V Janově evangeliu 15. kapitole můžeme od 18. verše číst slova, která řekl Ježíš svým učedníkům:

Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho. Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí. Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat - jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal. (J 15,18-21)

V 16. kapitole Ježíš pokračuje:

To jsem vám pověděl, abyste se nedali svést. Budou vás vylučovat za synagóg; ano, přichází hodina, že ten, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím uctívá Boha. To s vámi budou činit, protože nepoznali Otce ani mne. (J 16,1-3)

Ježíšova slova o budoucím pronásledování rozhodně nebyla pro jeho učedníky příjemná. Z dějin však víme, že se do puntíku naplnila. Dnes nám v České republice nejde kvůli víře v Ježíše Krista o život. Jsou země, kde věřící takové štěstí nemají, ale u nás má v současnosti pronásledování jemnější charakter. Možná se s ním můžeme setkat ve formě problémů při hledání zaměstnání, do kterých se můžeme dostat kvůli našemu rozhodnutí jednat v souladu s Božím zákonem, určitého vyčlenění ze společnosti, když nás někteří lidé mohou považovat za "exoty", problémů v rodině nebo možná jen ve formě nevhodných narážek či posměchu.

Z proroctví knihy Zjevení však víme o tom, že brzy nastane doba, kdy se pronásledování a tlak na ty, kteří se rozhodli jít za Ježíšem, zintenzivní. Rozhodně vás ale nechci zmalomyslnět nepříjemnými vyhlídkami. Podívejme se proto na Ježíšova slova u Matouše 5,10-12:

Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

A u Jana 16,33 Ježíš říká:

To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

I když z toho nikdo z nás nemá radost, na naší planetě zuří válka mezi dobrem a zlem. Žijeme na bitevním poli a pokud jsme se rozhodli následovat Ježíše, jsme povoláni bojovat na Boží straně. Přesto, že se možná necítíme jako Boží bojovníci.

V čem tento boj spočívá? Máme bojovat proti lidem, kteří jsou proti nám, kteří nám působí protivenství a nesnáze, o kterých jsem před chvílí mluvil? Máme bojovat proti nevěřícím nebo proti těm, kteří věří něčemu jinému než my? Máme pořádat novodobé křižácké výpravy a ty, kteří se k nám nepřidají, bez milosti vyhladit?

Náš Velitel, Ježíš Kristus k tomu říká toto:

Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mt 5,44-45)

Jak to tedy je? Proti komu bojuje Bůh a proti komu tedy máme bojovat i my?

Jsme povoláni bojovat na Boží straně, ale ne proti lidem. Přečtěme si, co je napsáno v listu Efezským 6,12:

Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.

Našimi skutečnými nepřáteli nejsou lidé. Tím skutečným protivníkem je ďábel, který obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil (1 Pt 5,8), který v hněvu vůči Božímu lidu rozpoutal válku proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova (Zj 12,17). Bojujeme proti mocnostem temnoty. Ty ovládají lidská srdce, která se staví proti Kristu. Tyto síly ve skutečnosti stojí za protivenstvími a za pronásledováním Božího lidu.

Bůh miluje všechny lidi, dokonce i ty, kteří se staví proti němu. Se všemi chce obnovit vztah lásky a důvěry, chce zachránit každého, kdo mu to dovolí.

Má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. (2 Pt 3,9)

Bůh je odhodlán zachránit maximum lidí a chce, abychom se na tomto jeho díle podíleli i my. Máme bojovat proti silám, které svádějí lidi, odvádějí je od jejich Stvořitele a Vykupitele a vedou je k věčnému zahynutí. Cílem boje, ke kterému jsme povoláni, je záchrana lidí, která je možná jedině v Kristu. V tom spočívá náš boj. Je to vlastně mise na záchranu lidských životů.

Náš úkol je jasný – ukázat lidem cestu. Představit jim Ježíše, který jediný je může převést ze smrti do života. Vítězství a spasení je možné jedině v Kristu a právě na Krista máme lidem ukázat.

Když Ježíš povolal na cestě do Damašku Saula, aby bojoval na jeho straně, řekl mu tato slova:

Budu tě chránit před izraelským národem i před pohany, k nimž tě posílám, abys otevřel jejich oči a oni se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu, a vírou ve mne dosáhli odpuštění hříchů a podílu mezi posvěcenými. (Sk 26,17-18)

Všichni víme o úkolu, který dal Ježíš svým učedníkům krátce před tím, než se vrátil k Otci.

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku. (Mt 28,19-20)

Bůh touží po záchraně lidí, touží po tom, aby se dobrovolně vrátili do jeho náruče, přijali jeho lásku a opětovali mu ji. Úkolem nás, kteří víme o vítězství, které Ježíš vybojoval na Golgotě, je, abychom lidem kolem nás předali dobrou zprávu o spasení, které je nabízeno zdarma každému, kdo jej z Kristových probodených dlaní přijme.

Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. (2Kor 19,5)

Ve válce mezi dobrem a zlem je už rozhodnuto o vítězi. V pokračujícím boji jde už “jen“ o počet obětí. Ukažme lidem na toho, kdo je vykoupil svou krví, aby byli zachráněni z otroctví a po celou věčnost mohli prožívat pravou svobodu. Na toho, kdo zemřel, aby oni mohli žít. Dokážeme říct lidem o Ježíši a o tom, co pro ně vykonal?

Bůh miluje všechny lidi a my máme své bližní také milovat. Láska by nás měla vést k tomu, abychom stejně jako Bůh toužili po jejich záchraně, abychom v klidu nesledovali, jak spějí k záhubě. Je potřeba, aby se i naším prostřednictvím dostávala k lidem dobrá zpráva o Boží lásce.

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. (1J 4,9)

A to je to svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život. (1 J 5,11-12)

Jde o životy lidí kolem nás, ale jde i o náš život. O život každého z nás. „Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.“ Boj mezi dobrem a zlem stále pokračuje a ani my nemáme ještě nic jistého. Je potřeba bojovat dobrý boj víry, je potřeba vytrvat až do konce, abychom byli spaseni.

Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky. (1Tim 6,12)

Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. (Mt 10,22)

V čem spočívá dobrý boj víry? V čem máme vytrvat až do konce?

Ve 2. listu Timoteovi napsal Pavel tato slova:

Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. (2Tim 4,7)

Jestli si vzpomenete, minule jsem měl kázání o tom, že můžeme přežít konec světa. To, jestli ho přežijeme nebo ne, záleží na našem vztahu s Ježíšem Kristem. V boji o naši záchranu jde tedy o to, jestli zůstaneme Bohu věrní až do konce. Jestli ho budeme milovat a budeme mu důvěřovat, ať se bude dít cokoliv. Jestli podobně jako apoštol Pavel "zachováme víru".

Udělali jste toto rozhodnutí? Nemusím asi zdůrazňovat, že pokud je naše víra a láska k Bohu opravdová, projeví se to samozřejmě v našem životě, projeví se to v našich postojích i v našich činech. Jaké svědectví vydává váš život o vašem vztahu s Ježíšem?

* * *

Abychom mohli uspět v duchovním boji se zlem, potřebujeme mít dostatek síly a správnou zbroj. Odkud brát sílu a jakou zbroj si máme obléci, se můžeme dozvědět z listu Efezským 6,10-18:

A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy `opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje´ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také `přílbu spasení´ a `meč Ducha, jímž je slovo Boží´. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry...

Stať, kterou jsme právě četli, začíná radou, kde hledat sílu pro těžký boj se zlem. Máme obrovskou výhodu a přednost, že ji můžeme hledat „u Pána, v jeho veliké moci“. V evangeliu Matouše 28,18 je napsáno, že Ježíšovi byla dána veškerá moc na nebi i na zemi. U Jana 16,33 jsme četli, že Ježíš přemohl svět. Ježíš už de facto zvítězil i nad satanem. I když boj ještě doznívá, je jen otázkou času, kdy satan, jeho stoupenci a dokonce i smrt skončí v ohnivém jezeře (Zj 20,10.14) a nezůstane po nich ani hromádka popela.

Ježíš je vítěz. Když se cítíte slabí, nezoufejte. Právě v naší slabosti se může naplno projevit Kristova síla (2Kor 12,9-10).

Apoštol Pavel napsal do Efezu:

A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. (Ef 6,10)

Do Filipis:

Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu. (Fil 4,13)

Do Korintu:

Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. (1Kor 10,13)

Ve svém prvním listu Timoteovi Pavel napsal:

Děkuji našemu Pánu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za spolehlivého a určil ke své službě. (1Tim 1,12)

Podobně ve svém prvním listu píše i apoštol Petr:

Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. Kdo slouží, ať to činí ze síly, kterou dává Bůh - tak aby se všecko dělo k oslavě Boží skrze Ježíše Krista. Jemu buď sláva i moc na věky věků. (1Pt 4,11)

Bible jasně ukazuje, z jakého zdroje máme získávat sílu pro dobrý boj víry. Děláte to? Obracíte se k Bohu, když se cítíte slabí? Obracejte se k němu i tehdy, když se cítíte silní.

Nezastupitelnou funkci v čerpání síly a odvahy od Boha má Duch svatý.

Ve Skutcích 1,8 Ježíš zaslibuje svým učedníkům:

Dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Pokud se vám zdá, že jako bojovníci v Boží armádě jsme nepoužitelní, můžete si u proroka Ezechiele ve 37. kapitole přečíst popis vidění o pláni plné suchých kostí a o tom, co se dělo, když do nich Bůh vložil svého ducha. Možná je to trošku strašidelné čtení, ale výsledkem působení Božího ducha bylo, že ze spousty suchých nepoužitelných kostí se stalo „převelmi veliké vojsko“ (Ez 37, 10). Podobně i do nás může vstoupit nový život, síla a odvaha, pokud na nás Bůh vloží svého Ducha. I my se můžeme díky jeho působení stát “převelmi velikým vojskem“, které bude věrně následovat svého Velitele.

Je jisté, že zdrojem síly pro dobrý boj víry je Bůh. Jakmile budeme spoléhat na sebe, na svou sílu, svou odolnost, svou odvahu a pevnost svého charakteru, velmi pravděpodobně se sami v sobě zklameme. Vzpomeňme na Petra, který při poslední večeři s pevným přesvědčením sliboval svou věrnost Ježíši.

"Kdyby všichni od tebe odpadli, já nikdy ne!" (Mt 26,33)

"I kdybych měl s tebou umřít, nezapřu tě." (Mt 26,35)

Petr byl o své věrnosti a stálosti přesvědčen. Ale uplynulo jen několik hodin a Petr Krista opakovaně zapřel. Spoléhejme více na Boha než na své vlastní odhodlání.

Když máme jasno v tom, kdo je zdrojem naší síly, můžeme se v krátkosti podívat na tajemství Boží zbroje, o které jsme četli v 6. kapitole listu Efezským. Důležité je, že abychom mohli odolat ďáblovým svodům, máme si obléci kompletní zbroj (Ef 6,11). Žádnou její část nemáme opomenout nebo považovat za nedůležitou, abychom „se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.“ (Ef 6,13)

Tajemství Boží zbroje spočívá především v tom, že chrání naši mysl nebo chcete-li naše srdce. Pokud se budeme pevně držet biblické pravdy o Bohu, o jeho charakteru, o jeho lásce k nám a o tom, co pro nás vykonal, budeme nepohnutelní. Přijmeme-li Kristovu spravedlnost, kterou nám Ježíš daruje, pokud činíme pokání ze svých hříchů, pokud máme pevnou víru v Boha a jeho vedení, která nemůže být otřesena žádným útokem nepřítele, pokud našemu Pánu plně důvěřujeme a milujeme ho, pokud milujeme i naše bližní a jsme jim připraveni přinášet evangelium pokoje, pokud pochopíme, že naše spasení nezávisí na našich zásluhách, ale že ho pro nás vydobyl Ježíš a nabízí nám ho zdarma jako dar, pokud tento dar přijmeme a máme jistotu spasení, pokud používáme Boží slovo, jako meč Ducha, pokud jsme naplněni Duchem svatým, pokud jsme na Boha napojení i skrze opravdovou modlitbu, budeme se moci „v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.“

V Bibli najdeme spoustu příkladů mužů a žen, kteří čerpali svou sílu od Boha a díky poznané pravdě, přijaté spravedlnosti, pevné víře a lásce k Bohu dokázali obstát i ve velmi těžkých zkouškách. Svou věrností vybojovali velmi důležité bitvy ve válce mezi dobrem a zlem. Svou důvěrou v Boha, láskou a odhodláním stát na správné straně a dělat správné věci oslavili svého Stvořitele a Vykupitele.

Mohl bych tu teď vyprávět známé i méně známé příběhy lidí, kteří i v nepříznivých okolnostech byli věrní Bohu, kteří jednali podle jeho vůle a zákona, i když to pro ně znamenalo problémy, ohrožení jejich postavení nebo i života. Mohl bych tu vyprávět příběhy těch, kteří i přes největší protivenství projevovali svou lásku k Bohu i k lidem, kteří činili dobro, které jim Bůh připravil. I my se máme učit prokazovat dobro a dělat to, co je správné.

Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. (Iz 1,17)

Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Ef 2,10)

Vzpomeňme na Noeho, který poslouchal Boha, i když se kvůli tomu stal terčem posměchu a byl lidmi považován za blázna. Přesně podle Božího plánu postavil velikou loď, která mohla být prostředkem záchrany pro ty, kdo vstoupí na její palubu. Vzpomeňme na porodní báby, které neposlechly přímý rozkaz faraona a nezabíjely novorozené izraelské chlapce.

Vzpomeňme na tři mládence, kteří se odmítli poklonit zlaté soše, přestože trestem za neuposlechnutí tohoto příkazu byla smrt v rozpálené peci. I když nevěděli, zda je jejich Bůh z ohně zachrání, rozhodli se zůstat mu věrní. Pro věrnost Bohu se rozhodl i Daniel, i když to znamenalo, že bude vhozen do lví jámy. Můžeme vzpomenout třeba i na apoštola Pavla, který píše ve druhém listu Korintským 11,23-27:

Ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu.

Přesto byl odhodlán nést evangelium na všechna místa, kam ho Pán poslal. Byl ochoten toto všechno podstoupit ne pro slávu, ale pro záchranu lidí. Dokonce pro záchranu pohanů.

Jednu z největších vítězných bitev v boji mezi dobrem a zlem vybojoval Jób. I když přišel o majetek, o děti i o zdraví a nikdy se nedozvěděl, proč právě na něj dopadly tak těžké rány, zůstal věrný Bohu.

A tak bych mohl pokračovat dál. Podobné příklady věrnosti nejsou samozřejmě omezeny pouze na biblickou historii. Můžeme je nacházet v dějinách, můžeme je v různé míře vidět kolem sebe. A co je nejdůležitější, stejně věrní, odhodlaní a plní lásky bychom měli být i my. Podobně jako Izaiáš bychom měli být ochotni na Boží povolání odpovědět: „Zde jsem, pošli mne.“ (Iz 6,8)

Nemusíme přitom čekat na velké zkoušky, těžkosti a pronásledování, ve kterých by se mohla naše věrnost projevit. Není moudré čekat na velké příležitosti, kdy se budeme moci ukázat jako hrdinové víry. Je důležité, abychom dokázali být věrní i v maličkostech, i v těch nejmenších věcech. Pak nám dá Bůh sílu a odvahu obstát i ve větších. Pak budeme moci slyšet: `Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána.´ (Mat 25,21)

Možná stojí za zmínku, že nejen Boží zbroj, ale i duchovní dary, které nám Bůh dává, jsou užitečné v boji o záchranu životů. Dostali jsme je proto, abychom jimi sloužili druhým, abychom jim mohli pomoci bojovat jejich boj víry. Děláme to? Používáme dary, které jsme od Boha dostali, pro dobro druhých? Pro jejich záchranu?

Náš život, naše věrnost v těžkostech, naše rozhodnutí dělat to, co je správné, je tím nejlepším svědectvím o Boží moci a povzbuzením pro druhé, aby se také rozhodli stát na Boží straně. Pokud se postavíme na odpor zlu a obstojíme i v protivenství, oslavujeme tím Boha. Vyhráváme tím bitvu pro Pána.

Oblečme plnou Boží zbroj, abychom mohli s apoštolem Pavlem říci:

Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista. (2Kor 10,3-5)

Samozřejmě nesmíme zapomínat, že to vše je možné jen v Boží síle, že je to Bůh kdo bojuje, že je to Bůh, kdo dává vítězství. Důležité je však naše rozhodnutí, naše svobodná volba stát na jeho straně. Bůh chce, abychom za ním šli z lásky a plně mu důvěřovali.

Nechci, aby mé kázání vyznělo tak, že musíme být dokonalými Božími bojovníky, kteří nikdy neselžou. Stejně jako hrdinové víry z 11. kapitoly listu Židům, děláme v našem boji chyby, spousta věcí se nám nepodaří. Některým bojům se budeme snažit vyhnout, z některých možná utečeme, v některých bitvách prohrajeme. Ale to neznamená, že jsme prohráli válku. Ježíš je vítěz. Pokud naše chyby a hříchy vyznáme, on nám je odpustí. Pokud mu odevzdáme svoje srdce, zvítězíme spolu s ním.

Ať se nám to líbí nebo ne, jsme součástí bitvy mezi dobrem a zlem. Jen na naší volbě záleží, zda budeme patřit k vítězům, které čeká věčný život, nebo mezi poražené, jejichž údělem bude věčná smrt. Na našem rozhodnutí záleží, zda svým svědectvím nebo vlivem pomůžeme zachránit své blízké a své bližní.

Rozhodněte se dnes věrně stát na Boží straně, jednat v souladu s jeho vůlí, projevovat lásku, milosrdenství, spravedlnost. Rozhodněte se dnes bojovat dobrý boj víry. Pokud se zcela spolehneme na Ježíše Krista a jeho zásluhy, pokud se mu cele odevzdáme, zvítězíme spolu s ním. On je jediná cesta k vítězství. On už zvítězil.

Dobrou zprávou je, že i kdybychom v tomto boji víry ztratili život, získáme život věčný. Určitě znáte verš z Janova evangelia 11,25, kde Ježíš říká Martě: „Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ Podobně je to napsáno i u Marka 8,35: „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.“

Obětí boje mezi dobrem a zlem se můžeme stát jedině tak, že odejdeme od Boha. On je zdrojem života. Rozhodnete se právě teď, v této chvíli, plně důvěřovat Bohu a stát na jeho straně? Odevzdáte mu právě teď své srdce. Rozhodnete se patřit k vítězné Boží armádě?

Je rozhodně lepší být mezi těmi, kteří budou již brzy radostně vítat vracejícího se Vykupitele, v něhož skládali svou naději, než mezi těmi, kteří budou v panice prchat a volat k horám a skalám: „Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!“ (Zj 6,16)

Ať vám Bůh pomůže udělat správné rozhodnutí, ať vás v něm posiluje, ať vám dodá sílu i odvahu obstát v případných těžkostech. Přeju vám Boží vedení a požehnání.

Amen.