Konec světa můžeme přežít

Spousta lidí je přesvědčená, že do konce světa zbývá už jen něco málo přes rok. Na základě mayského kalendáře, jehož cyklus končí 21. prosince 2012, proroctví Sibyly, Merlina, Nostradama, nebo třeba Čínské knihy proměn došli mnozí k závěru, že nás příští rok čekají dramatické události globálního rozsahu, které povedou k zániku tohoto světa. Mluví se o přepólování zemských magnetických pólů, o slunečních supererupcích, o mytické planetě Nibiru, která se má přiblížit k Zemi, o přímé linii, do které se má dostat naše planeta, Slunce a střed naší galaxie, o stupňujících se přírodních katastrofách, nebezpečných vesmírných tělesech a podobně.

Někteří lidé tyto názory neberou vážně a vysmívají se jim, jiní jsou zvědaví, co se bude dít. Stále však přibývá těch, kteří se třesou strachy, protože věří, že příští rok skutečně nastane konec světa…

Asi pro nikoho z nás není překvapením, že tomuto tématu věnuje velkou pozornost také Bible. V Knize knih se můžeme dočíst, že náš svět skutečně spěje ke svému zániku, že už brzy má nastat "hrozný den Hospodinův". Například ve Zjevení 6,12-17 o tomto dni můžeme číst následující:

A hle, když (Beránek) rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody, nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. Králové země i velmoži a vojevůdci, boháči a mocní - jak otrok, tak svobodný, všichni prchali do hor, aby se ukryli v jeskyních a skalách, a volali k horám a skalám: "Padněte na nás a skryjte nás před tváří toho, který sedí na trůnu, a před hněvem Beránkovým!" Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?

Tento popis posledních dnů skutečně nahání strach. Ve Zjevení 16 navíc můžeme číst o sedmi nádobách Božího hněvu, které budou krátce před koncem světa vylity na lidi označené znamením dravé šelmy a klekající před jejím obrazem. Mimo jiné je tam řeč o zhoubných vředech, o zničení života v oceánech, o nesnesitelné sluneční výhni, o nejhroznějším zemětřesení v lidských dějinách, při kterém budou mizet ostrovy a po horách nezůstane ani stopy, a také o obrovských kroupách, které budou na lidi padat z nebe.

Není divu, že se lidé bojí. Vždyť i biblické popisy událostí spojených s koncem světa vyvolávají hrůzu a obavy z budoucnosti…

Jak mi určitě potvrdí matky, které jsou tady, porodní bolesti nejsou nic příjemného, určitě se na ně žádná z vás netěšila, určitě si v nich žádná z vás nelibovala. Tím, o co při porodu skutečně jde, však nejsou porodní bolesti, ale narození miminka. Porodní bolesti odezní, ale velká radost z dítěte zůstává. Bible nezastírá, že v posledních dnech nastane velká krize. Katastrofy a utrpení spojené s koncem světa však nejsou to nejdůležitější. Neměly by být středem našeho zájmu. Jsou to pouze porodní bolesti a podstatné je, co přijde po nich. A právě k tomu se má naše pozornost upírat.

Z Písma nemůžeme vyčíst přesné datum, kdy dojde ke konci světa, ale máme v něm určitá znamení, ze kterých můžeme poznat, že se tato vrcholná událost lidských dějin blíží. Z Bible se můžeme dozvědět něco o tom, co se při této události stane, jak se na ni připravit a dokonce i to, jak konec světa přežít. A právě na to bych se ve svém kázání rád zaměřil. Konec světa můžeme přežít. Klíčová otázka je jasná – jak?

Dříve, než na ni budeme hledat odpověď, myslím, že bychom se měli zamyslet ještě nad jednou otázkou – jestli to vůbec stojí za to. Měli bychom si vůbec přát přežít konec světa? Jak bude vypadat život poté, co tento svět zanikne?

Podle Bible čeká ty, kteří přežijí konec našeho hříchem poznamenaného světa, něco nesrovnatelně lepšího. Konec tohoto světa je totiž spojen s návratem Ježíše Krista, který si přijde pro svůj lid. Pro ty, kteří mu patří, stvoří Bůh nové nebe a nádhernou novou zemi. Jak můžeme číst ve Zjevení 21, bude to svět, kde nebude žádná stopa zla. Už žádné utrpení, žádné nemoci, žádná nespravedlnost, žádná bolest, žádná smrt. Bude to svět, kde budeme moci žít plnohodnotným a naplňujícím životem bez konce. V úžasné radosti, kterou si nedovedeme představit, obklopení láskou, v nádherném prostředí, spolu s ostatními zachráněnými a také s naším Stvořitelem a Vykupitelem, který tam bude s námi, se svými dětmi.

Myslím, že jsme všichni zajedno v tom, že je nač se těšit. Nebudu to rozebírat podrobněji, protože se určitě shodneme, že podle Bible se rozhodně vyplatí konec světa přežít. Bůh nám chystá nádherný nový domov.

Jak je psáno: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují." (1Kor 2,9)

Ale pojďme už k našemu hlavnímu tématu. Jak můžeme přežít konec tohoto světa?

V Janově evangeliu 13,1 je napsáno:

Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.

V tomto verši je uvedeno, že Ježíš věděl, že přišla jeho hodina. Byl si vědom času, ve kterém se právě nachází. Proto se s maximální vážností a úsilím připravoval na krizi, která měla zanedlouho nastat. V kontrastu proti Ježíšovu jednání stojí chování jeho učedníků, kteří naopak vůbec nechápali vážnost událostí, které se kvapem blížily. I když je Ježíš opakovaně upozorňoval na to, co přijde, oni měli jiné starosti. Hádali se, kdo z nich je větší, kdo by měl zastávat významnější postavení v Božím království.

Zatímco se Ježíš o něco později s čelem zbroceným krvavým potem modlil o sílu pro sebe i své učedníky, jeho nejbližší následovníci spali. Přesto, že jim řekl: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení“ (Luk 22,40). Ježíš si byl vědom času, jeho učedníci ne. Ježíš se připravoval na přicházející krizi, jeho učedníci ne. A podle toho to také vypadalo, když krize skutečně nastala. Ježíš naplnil plán spasení až do konce, kdežto jeho učedníci nechápali, co se děje, třásli se strachy a i přes své nedávné sliby věrnosti byli schopní Ježíše zapřít. Vzpomeňme na Petra. Nemůže se nám stát něco podobného?

Je velmi důležité, abychom si byli vědomi času, ve kterém se nacházíme. Proč? Protože by nás toto vědomí mělo motivovat k odpovídající přípravě.

Když se v noci probudíte, co uděláte? Já osobně se podívám na mobil. Ne že bych čekal nějakou smsku nebo si chtěl zavolat. Nemám u postele budík a tak se dívám na mobil, abych zjistil kolik je hodin. Proč? Protože podle času poznám, co mám dělat. Mé jednání se bude lišit podle toho, jestli na hodinách uvidím 2:30, 5:20 nebo 7:00. Kdybych se na hodiny nepodíval, mohlo by se mi stát, že o půl třetí ráno vyrazím do práce nebo že se v sedm hodin převalím na druhý bok a budu dál vyspávat, i když mi pracovní doba začíná v šest. Vědomí času je důležité, protože má vliv na naše jednání.

Někdy nám to, v jakém čase se nacházíme, nemusí ukazovat hodiny. Přicházející události nám mohou být signalizovány i jinak, než prostřednictvím časových údajů. Když mě probudí zvonění budíku, vím, že mám vstávat, i když se nepodívám na ciferník. Když se mi nad hlavou honí bouřková mračna, můžu z toho usuzovat, že bude brzo pršet.

Poznání, v jakém čase se právě nacházíme, nám může pomoci přestat s bláznivým jednáním a začít jednat rozumně, začít se připravovat na to, co je před námi. Když zaoceánský parník, na kterém se plavím, narazí na ledovec a do jeho podpalubí se valí voda, je to jasným znamením, že bych měl přestat bezstarostně tancovat na palubě a začít se shánět po záchranných vestách a člunech, snažit se o svou záchranu a také o záchranu svých blízkých.

Podobnou funkci mají podle mě i znamení, která Ježíš dal svým učedníkům, když se ho ptali na konec světa. Tato znamení jsou určená zvlášť pro nás, kteří žijeme v této době. Ježíš chtěl, abychom poznali vážnost času, ve kterém žijeme, abychom si uvědomili, že je třeba se připravit na přicházející krizi, abychom přestali s bláznovstvím a začali jednat moudře.

Kdybych měl rozebírat všechna znamení, která svědčí o blízkém konci tohoto světa, bylo by to na dlouho. Mohl bych vám tady ukazovat grafy svědčící o dramatickém nárůstu zemětřesení, hurikánů, záplav a dalších přírodních katastrof, mohl bych mluvit o zblázněném počasí, o záhadných hromadných úmrtích ptáků, ryb i dobytka, o hladomoru, nemocech, o morálním stavu lidské společnosti, který přesně odráží to, co je v 2. listu Timoteovi 3. kapitole naspáno o jednání lidí v době konce. Mohl bych vám vyprávět o tom, jak je stále častěji dobré považováno za zlé a zlé za dobré, o krachující ekonomice, o připravovaném Novém světovém řádu a podobně. Ale to není předmětem tohoto kázání.

Osobně si myslím, že je dobré těmto znamením věnovat pozornost, je dobré vědět, co se děje. Proč by nám je Ježíš jinak dával? Chtěl, abychom si uvědomili, v jakém čase žijeme a připravili se na to, co je před námi.

Určitě je také dobré studovat proroctví z knihy Daniel a z knihy Zjevení, protože ta jsou obzvlášť určena pro poslední dobu, tedy pro dobu, ve které žijeme. Bůh nám tato proroctví dal, abychom nebyli zaskočení přicházejícími událostmi, abychom věděli, že se Bohu situace nevymkla z rukou. Dal nám je, abychom věděli, jak jednat.

Pokud důvěřujeme Bohu a jeho slovu, nemusíme být přicházející krizí zaskočeni. To, že nám Bůh dává nahlédnout do budoucnosti, že důkazem jeho péče a lásky. Chce nás přivést ke správnému rozhodnutí přinášejícímu věčný život.

Pokud chceme přežít konec světa, vyžaduje to přípravu. V čem by měla tato příprava spočívat a jak by měla vypadat? Na čem závisí naše přežití? Na čem skutečně záleží?

Čím dál tím víc lidí si začíná uvědomovat, že se svět řítí do velkých problémů. Nemusí ani věřit biblickým proroctvím. Stačí, když sledují, co se kolem nich děje a dají si dvě a dvě dohromady. Nedávno jsem četl, jak se někteří američtí boháči chystají na velkou krizi, kterou brzy očekávají. Nechávají si stavět bunkry vysoko v horách a plní je zásobami, které by jim zajistily co nejdelší přežití. Jiní si kupují místa v již vybudovaných a dobře vybavených bezpečných krytech, aby se měli kam uchýlit, až to se světem půjde z kopce.

Mají peníze a podle toho jejich příprava vypadá. Je to tak, že se šance na přežití konce světa zvyšují v přímé závislosti na tučném bankovním kontě? Stoupenci hnutí New Age zase věří, že rozhodující je stupeň naší duchovní evoluce. Jak to tedy je? Je to o penězích, o naší duchovnosti, o ostrých loktech nebo prostě o štěstí?

Ne. Ani peníze, ani ostré lokty ani štěstí vám nepomůžou. Já vám řeknu, o čem to je. Je to o známostech. Opravdu. Klíčové pro přežití konce světa jsou známosti. Známosti na nejvyšších místech. Protože konec tohoto světa je spojen s návratem Ježíše Krista a ustanovením Božího království, tak logicky jedině díky velice úzkému vztahu s Ježíšem Kristem, naším Vykupitelem, můžeme konec světa přežít.

O tom, kdo bude zachráněn a kdo navždy zahyne, se rozhoduje na Božím soudu. A podle Bible můžeme na tomto Božím soudu obstát jedině tehdy, je-li naším obhájcem Ježíš Kristus. Žádné naše bohatství, zásluhy nebo dobré skutky tam nehrají roli. Podstatné je, jestli jsme od Ježíše přijali jeho nabídku záchrany a odevzdali mu své srdce.

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2,8-9)

Ježíš za naši záchranu zaplatil obrovskou cenu…

Byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. (Iz 53,5)

Jestli si myslíme, že na Božím soudu obstojíme díky našim zásluhám, díky tomu, co jsme my vykonali, je to tragický omyl. Jediná cesta ke spasení je skrze to, co pro nás vykonal Ježíš. Podstatný je úzký osobní vztah lásky mezi námi a naším Spasitelem. To je to, na čem skutečně záleží.

Ježíš řekl, že při Božím soudu k němu někteří přijdou a budou se odvolávat na to, co v jeho jménu vykonali. Podívejme se do Matoušova evangelia 7,22:

Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´

Tito lidé přicházejí k Ježíši, vyznávají ho jako Pána a poukazují na mnohé činy, které vykonali v jeho jménu. Překvapivá je Ježíšova reakce (verš 23):

A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´

Ono Ježíšovo „nikdy jsem vás neznal“ není o tom, že by nevěděl, jak se jmenují nebo odkud pocházejí. Ježíš o nich ví naprosto všechno. Má spočítány i vlasy na jejich hlavách, zná i nejskrytější touhy jejich srdcí. Zná je líp, než znají oni sami sebe.

Toto „nikdy jsem vás neznal“ ukazuje na chybějící vztah lásky mezi nimi a jím. Slovíčko "poznat" totiž v Bibli ukazuje na nejužší, nejintimnější vztah.

V Genesis 4,1 je psáno o tom, že po vyhnání z ráje "poznal" Adam svou ženu. Nešlo o nějakou intelektuální záležitost, protože po tomto "poznání" se jim narodil první syn. Ve spojitosti s mužem a ženou ukazuje slůvko "poznat" na to nejintimnější spojení, na sexuální styk. V překladu Bible 21 je přímo psáno: „Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina.“

V Janovi 17,3 můžeme číst:

A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

"Poznání" pravého Boha, "poznání" Ježíše Krista je rozhodující pro naše spasení. Konec světa přežijí jen ti, kteří mají úzký osobní vztah se svým Stvořitelem a Vykupitelem, kteří "chodí s Bohem" podobně jako Enoch (Gn 5,22.24). Je to o lásce, o milování Boha z celého srdce, z celé své mysli a z celé své síly (Luk 10,27). Je to také o věrnosti, která je s pravou láskou spojená a o správném jednání, které je na pravé lásce založeno.

Když Ježíš určité skupině lidí řekne: „nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti“, značí to problém ve vztahu. Ti lidé sice vyznávají Ježíše jako Pána, mohou se dokonce vykázat velkými skutky, které dělali v Ježíšově jménu, ale Ježíš říká, že je nezná. To znamená, že mezi nimi není blízký vztah založený na lásce. A z Písma jasně vyplývá, že pokud je vztah mezi Bohem a člověkem narušený, chyba je vždy na straně lidí.

Můžeme to pozorovat už u prvního hříchu. Když se Adam a jeho žena provinili proti svému Stvořiteli, vytvořili tím ve svém vztahu k Bohu bariéru. Začali se Boha bát, snažili se před ním ukrýt, nepřímo ho obviňovali z problémů, do kterých se vlastní vinou dostali. Naproti tomu Bůh člověka hledá, snaží se o obnovení vztahu důvěry a lásky. Dokonce byl ochoten zaplatit neuvěřitelně velkou cenu za to, aby se jeho děti mohli vrátit do jeho náruče a navždy s ním žít ve šťastném a radostném společenství. Bůh nás vroucně miluje. Problematickým partnerem v tomto vztahu není Bůh, ale člověk.

Když se znovu podíváme na text z Matouše 7,22-23, může se nám zdát, že je Ježíš nespravedlivý nebo přinejmenším příliš náročný. Co by chtěl víc? Vždyť ti lidé ho vyznávají jako Pána a dokonce dělají velké věci v jeho jménu. Vždyť to jsou ukázkoví věřící. Proč je od sebe vyhání? Proč říká, že je nezná? Klíčem k pochopení je poslední část 23. verše, kde je napsáno: „jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti“. V originále je zde použito slovíčko "anomia", které znamená bezzákonnost, ignorování a přestupování zákona.

Tito lidé přestupovali Boží přikázání a pro svou duchovní pýchu z tohoto svého jednání nečinili pokání. Pošlapávali Boží zákon lásky, a proto není jejich vztah k Bohu v pořádku. Proto je Ježíš "nezná". Kdyby Boha opravdu milovali, žili by v souladu s  jeho přikázáními. Ve 21. verši Ježíš jasně říká, že opravdový vztah k Bohu se neprojevuje jen slovy, ale také správným jednáním:

Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.

Ve Zjevení 14,12 je napsáno, že pravý ostatek Božího lidu se i v době konce vyznačuje poslušností Božích přikázání. Ve Zjevení 22,14 pak můžeme v kralickém překladu číst, že jedině ti, kteří jednají v souladu s Božími přikázáními, budou mít právo přístupu do svatého města a ke stromu života.

Bůh svou lásku k lidem projevil v nejvyšší míře tím, že Ježíš za nás zemřel na kříži. Naše láska k Bohu se má v praktické rovině projevit poslušností jeho přikázání. Ta jsou totiž právě o praktických projevech lásky k Bohu i k lidem.

Už jsme si tedy řekli, že přežití konce světa nezáleží na penězích, ostrých loktech, na štěstí ani na zásluhách, kterými bychom se mohli před Bohem pochlubit. Záleží na opravdovosti našeho vztahu, který s Pánem máme. Jak tedy tento vztah budovat? Jak ho prohlubovat?

Hned na začátku svého veřejného působení říká Ježíš následující slova:

Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. (Mar 1,15)

Ježíš nám říká, že moudrou reakcí na blížící se příchod Božího království je pokání. To je prvním krokem k očištění od hříchů, které nás oddělují od Boha, které narušují náš vztah se Stvořitelem. Je třeba uvědomit si špatnost svých hříchů, litovat jich, vyznat je Bohu, opustit je a přijmout jejich odpuštění. Právě odpuštění hříchů je tím evangeliem, tou dobrou zprávou, které máme věřit.

Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. (1J 1,9)

Díky Ježíši Kristu můžeme být smířeni s Bohem.

Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. (2Kor 5,19)

Bůh nám nabízí absolutní odpuštění našich hříchů, naprosté očištění od každé nepravosti.

Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. (Iz 1,18)

Pro budování a prohlubování našeho vztahu s Bohem je nezbytná také vzájemná komunikace a poznávání Božího charakteru. Jen tak mu můžeme stále více důvěřovat a stále více ho milovat. Samozřejmě, že základní nástroje pro komunikaci s Bohem a pro poznávání jeho charakteru a vůle všichni známe. Jde jen o to, jak často a s jakým soustředěním a pozorností je využíváme.

Najdeme si každý den dostatek času na studium Bible a na modlitbu? Neodbýváme je? A když už si na ně najdeme čas, dokážeme u nich udržet i své myšlenky a své srdce?

Do budování každého vztahu je třeba investovat čas a vztah mezi člověkem a Bohem v tom není výjimkou. Když budeme ochotni věnovat dostatek svého času poznávání našeho Stvořitele a Vykupitele, výsledkem bude naše ochota zcela mu odevzdat svoje srdce, naprostá důvěra v jeho jednání a moc, konec strachu z budoucnosti. Poroste naše láska k Bohu i k lidem. Láska, která se prakticky projeví v našich životech.

V listu Římanům 8,38-39 je napsáno:

Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Mimochodem, všimli jste si, že nás od Boží lásky nemůže oddělit ani smrt? Skutečně dobrou zprávou je, že konec světa můžeme přežít, i když zemřeme!

Když zemřel Lazar, Ježíš řekl Martě: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ (J 11,25-26)

Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu. Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte. (1Tes 4,14-18)

Od Boží lásky nás nemůže nic oddělit. Bůh nás miluje, i když jeho lásku nepřijímáme, i když ji neopětujeme. Svým rozhodnutím se však můžeme oddělit od Boha, můžeme od něj odejít. Pokud bychom zvolili tuto cestu vzpoury, bylo by to to nejhorší rozhodnutí, ta největší chyba, kterou bychom ve svém životě udělali.

V době konce budou na Zemi dvě rozdílné skupiny lidí. Pro jedny bude konec světa absolutně tragická událost znamenající naprosté zničení, pro druhé bude konec světa ta nejlepší zpráva, naplnění toho, na co dychtivě čekali. Jen na nás záleží, ke které z těchto dvou skupin budeme patřit. Jestli přežijeme konec světa, záleží na našem rozhodnutí. Odevzdáme své srdce Ježíši Kristu a přijmeme jeho nabídku spasení?

Pokud nebudeme připraveni, bude pro nás konec světa znamenat konec všech nadějí a věčný zánik. Vzpomeňte si na deset panen z Ježíšova podobenství zaznamenaného ve 25. kapitole Matoušova evangelia. O jejich osudu rozhodlo to, jaké úsilí věnovaly včasné a odpovídající přípravě na ženichův příchod. Když se ozvalo volání „Ženich přichází!“, bylo už pozdě na dohnání toho, co některé z nich zanedbaly…

Znovu opakuji, že jediná smysluplná příprava na konec světa spočívá v budování vztahu lásky a důvěry s naším Bohem. Konec světa je o návratu Ježíše Krista, o tom, že si přijde pro svůj lid a vezme jej k sobě.

Pokud se rozhodneme stát na správné straně, pokud budeme chodit s Bohem, bude pro nás konec světa radostnou událostí, začátkem něčeho nesrovnatelně lepšího.

Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Žijme řádně jako za denního světla: ne v hýření a opilství, v nemravnosti a bezuzdnostech, ne ve sváru a závisti, nýbrž oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním. (Řím 13,11-14)

To je cesta k přežití konce světa. To je cesta k záchraně. Záleží na tom, jestli první místo na našem žebříčku hodnot odevzdáme Bohu nebo čemukoliv jinému. Zvažte to rozumně.

Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? (Mar 8,36-37)

Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. (Mat 6,19-21)

Rozhodněte se moudře. Je na vás, jestli budete svou naději skládat v pozemských věcech a hodnotách, což Bible nazývá bláznovstvím, nebo ve Stvořiteli, Vládci vesmíru, což je podle Bible moudré. Není rozumné toto rozhodnutí brát na lehkou váhu. Nechci vás strašit, ale je to otázka života a smrti. Věčného života a věčné smrti. Je třeba učinit opravdové rozhodnutí a je potřeba učinit ho dnes. Jestli ho budeme odkládat, hrozí, že promarníme dobu milosti, která je nám dána a konec světa nás zastihne nepřipravené.

Ježíš slíbil: „Přijdu brzy.“ Přijď, pane Ježíši.

Amen.

Zvukový záznam tohoto kázání (mp3)