Obětování Izáka (Genesis 22)

¹Po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel. Řekl mu: Abrahame! On odpověděl: Tady jsem. ²Bůh řekl: Nuže, vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Mórija. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím. ³Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka, naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh.

⁴Třetího dne, když Abraham pozvedl oči, uviděl v dáli to místo ⁵a řekl svým služebníkům: Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se (vzdáme poctu – CEP) Bohu a vrátíme se k vám. ⁶Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti a naložil je na svého syna Izáka. Vzal s sebou také oheň a nůž. A šli oba spolu. ⁷Tu Izák řekl svému otci Abrahamovi: Otče? Abraham řekl: Tady jsem, synu. Izák řekl: Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti? ⁸Abraham odpověděl: Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu. A šli oba spolu.

⁹Když přišli na místo, o kterém mu řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka a položil ho na oltář na dříví. ¹⁰Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. ¹¹Vtom na něho zavolal Hospodinův anděl (posel – CEP, YLT) z nebes: Abrahame, Abrahame! Odpověděl: Tady jsem. ¹²I řekl: Nevztahuj ruku na chlapce a nic mu nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného. ¹³Abraham pozvedl oči a uviděl, že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. ¹⁴A Abraham pojmenoval ono místo: Hospodin opatří. Odtud se dodnes říká: Na hoře Hospodinově se opatří.

¹⁵Hospodinův anděl (posel – CEP, YLT) zavolal z nebes na Abrahama podruhé ¹⁶a řekl: Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok: Protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, ¹⁷proto tě jistě (velmi – BKR) požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. ¹⁸Ve tvém semeni si budou žehnat (dojdou požehnání – CEP, B21) všechny národy země, protože jsi mne uposlechl. ¹⁹Pak se Abraham navrátil ke svým služebníkům a vydali se společně do Beer-šeby. A Abraham bydlel v Beer-šebě.

(Český studijní překlad, v závorkách je kurzívou uveden přesnější (nebo alternativní) překlad některých částí textu – CEP - Český ekumenický překlad, B21 – Bible 21, KR – Bible kralická, YLT – Young’s Literal Translation)

S nalezením Genesis 22 v jiných překladech mohou pomoci odkazy na stránce Bible online.

Několik poznámek na okraj (nemusíte číst )

Abraham projevil svou víru, když důvěřoval Božím zaslíbením a přes svůj relativně pokročilý věk poslechl Boží výzvu a odešel ze své rodné země do neznáma (viz Gen 12,1-4). Projevil svou víru, když uvěřil Božím slovům o potomstvu, kterého se přes své stáří a neplodnost své ženy dočká (viz Gen 15, 4-6). Přesto se však Bůh rozhodl, že Abrahama vyzkouší. Bůh tuto zkoušku nepotřeboval, aby poznal, jestli mu je Abraham věrný nebo ne. Bůh znal Abrahamovo srdce i opravdovost jeho víry. Proč se jej tedy rozhodl této velice drsné zkoušce podrobit?

Myslím, že jedním z důvodů bylo ukázat lidem, kteří jednou budou příběh o obětování Izáka slyšet nebo číst, jak velkou oběť Bůh podstoupil, když vydal svého jednorozeného Syna jako dokonalou oběť za lidské hříchy. Když nechápavě kroutíme hlavou nad Abrahamovou ochotou obětovat svého milovaného a dlouho očekávaného syna, když se vcítíme do bolesti, kterou musel prožívat, když si představíme naše pocity, kdyby byl stejný požadavek vznesen i na nás, můžeme si uvědomit něco z velikosti oběti Ježíše Krista.

Abrahamova reakce na Boží požadavek obětovat Izáka je pro každého normálního člověka jen těžko pochopitelná. Těžko pochopitelný je pro nás i tento krutý Boží požadavek, ale my víme to, co Abraham nevěděl – že je to zkouška, a že Bůh ve skutečnosti nechtěl, aby byl Izák obětován jako zápalná oběť, nepřál si, aby zemřel na oltáři. Abraham to však nevěděl a přesto poslechl. I když mu to Bůh nijak neulehčoval, když mu řekl: „vezmi svého syna, svého jediného, jehož miluješ, Izáka“… Brzy ráno (možná proto, aby se ho Sára nevyptávala) učinil veškeré přípravy na cestu a vydal se se dvěma služebníky a se svým synem k místu, o kterém mu řekl Bůh.

Abraham musel znát Boží hlas, musel si být jistý, že k němu skutečně mluví Bůh. Zvláštní je, že neprotestoval, že se s Bohem nedohadoval (alespoň o tom v Bibli nemáme záznam), že nepoukazoval na nesmyslnost (Izák byl zaslíbeným synem, ze kterého mělo vzejít Abrahamovo potomstvo) a hrůznost Božího požadavku. V té době sice bylo běžné, že lidé přinášeli pohanským božstvům lidské oběti, že obětovali své děti, ale Abraham by měl vědět, že podobný požadavek je v naprostém rozporu s charakterem pravého Boha. Abraham však přesto poslechl.

Navíc to nebylo v nějakém chvilkovém pohnutí mysli, nebyl to nějaký náhlý popud. Cesta do země Mórija trvala tři dny a Abraham tak měl dostatek času přehodnotit své rozhodnutí poslechnout, mohl zvažovat pro a proti, měl čas se proti Božímu požadavku vzbouřit. Jistě si dovedeme představit, jakou agónii musel Abraham na této cestě prožívat, když svého milovaného syna vedl na smrt. Určitě musel přemýšlet o tom, jak se tento hrozný Boží požadavek slučuje se zaslíbením o potomstvu, které má z Izáka vzejít. Do Abrahamovy mysli můžeme nahlédnout díky zmínce v listu Židům:

Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: ‘Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.‘ Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení. (Žid 11,17-19)

Vzhledem k výše uvedenému Abraham možná ani nelhal, když se přiblížili na dohled k horám Mórija a on svým služebníkům řekl, že dál půjde s Izákem sám, pokloní se Bohu a pak se oba vrátí zpět (v. 5). Podle uvedeného textu z listu Židům byl Abraham připraven svého syna obětovat, ale věřil v platnost Božích zaslíbení a proto počítal s tím, že Bůh Izáka vzkřísí a tak bude cesta k naplnění zaslíbení o potomstvu, které má z něj vzejít, otevřená.

Když bylo Izákovi divné, že s sebou nesou dřevo, oheň i nůž, ale nevedou žádné obětní zvíře, Abraham svému synu odpověděl, že Bůh sám si opatří beránka k zápalné oběti. I když to tak Abraham asi nemyslel, byla to prorocká slova, protože přesně to se stalo. Jak v případě Izáka, tak v případě celého lidstva, kdy si Bůh vyhlédl „Beránka Božího, který snímá hřích světa“ (J 1,29) a ze své lásky k padlým lidem, pro naši záchranu, přinesl největší oběť v dějinách vesmíru.

Když dorazili na určené místo, Abraham neváhal splnit Boží příkaz. Připravil oltář i dřevo, svázal svého syna a položil ho na oltář. Mimochodem, je pravděpodobné, že se Izák nechal svázat dobrovolně, že přijal svou úlohu oběti, podobně jako ji dobrovolně přijal Ježíš Kristus. Je totiž dost pochybné, že by Abraham při svazování přemohl Izáka silou. Podle židovského historika Josefa Flavia měl Izák v té době 25 let, podle některých rabínů měl 36, podle jiných 33 let - tedy stejně jako Ježíš, když byl obětován. Ať je to jakkoliv, Izák byl mladý a podle všeho v nejlepší kondici a svému o sto let staršímu otci by se pravděpodobně dokázal poměrně snadno ubránit.

Nicméně Izák byl svázán a Abraham vtáhl ruku po noži, aby svého syna zabil. V tom byl zastaven zvoláním z nebe. Hlas Božího posla mu řekl, aby svého jediného syna nezabíjel. Bůh sám připravil oběť, která měla být přinesena místo Izáka. Abrahamův syn nemusel zemřít. Stejně tak Bůh připravil oběť, Beránka Božího, aby nemusely kvůli hříchu zemřít naše děti, naši blízcí, ani my sami. Díky oběti Ježíše Krista nikdo nemusí zemřít.

Tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých. (Žid 9,28)

Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Abraham, bezpochyby naplněn obrovskou radostí, pojmenoval toto místo „Hospodin opatří“, protože Bůh opatřil oběť, která zemřela místo Abrahamova syna. Stejně tak Bůh opatřil Oběť, která zemřela místo našich synů a dcer, místo našich rodičů, místo mne a tebe, místo všech lidí. Každý kdo uvěří v Ježíše Krista a v jeho milost, každý kdo přijme jeho oběť, nezemře pro své hříchy, ale bude žít.

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 6,23)

Mimochodem, podle mnohých vykladačů byla tato konečná oběť, kterou přinesl Ježíš Kristus, přinesená na stejné hoře, na které měl být obětován Izák. Každopádně hora (nebo pohoří) Mórija je situovaná v Jeruzalémě (viz např. 2Par 3,1).

Bůh velice ocenil Abrahamovu věrnost v této nadmíru obtížné zkoušce a znovu zopakoval svá zaslíbení týkající se početného potomstva a území, které pro svou věrnost dědičně obdrží. Navíc v jeho potomku dojdou požehnání všechny národy země (proroctví na zaslíbeného Mesiáše pocházejícího z Abrahamova rodu, které bylo naplněno na Ježíši Kristu).

Jak Abraham předem řekl, vrátil se spolu s Izákem ke svým služebníkům a společně se vydali do Beer-šeby, jejich bydliště. Abraham v Boží zkoušce uspěl. Všechno dobře dopadlo.

I když, možná ne tak docela. Je zajímavé porovnat si verše Genesis 22,19 a 23,2. Abraham bydlel v Beer-šebě, ale jeho žena zemřela v Kirjat-arbě, což je Chebrón v Kenaanské zemi. Když zemřela, Abraham nebyl u ní. Musel k ní přijít, aby ji oplakával. Proč Sára bydlela cca 38 km od svého muže? Důvodem může být, že Abraham měl několik přechodných bydlišť, mezi kterými se přesouval kvůli svým početným stádům. Proč ale jeho žena neputovala s ním? Nebo proč starost o stáda na vzdálenějších pastvinách nesvěřil svému služebnictvu? Na zasloužený odpočinek už byl starý dost.

Je to jen spekulace, ale co když Sářino odloučení od jejího muže bylo důsledkem problémů v jejich manželství spojených s Abrahamovou ochotou obětovat jejich jediného, dlouho očekávaného a milovaného syna? Co když pro to Sára jako milující matka neměla pochopení?