Narození Izmaele a Izáka (Genesis 15-18.21)

Abram touží po potomkovi

^{Gen 15,1}Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ ²Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ ³Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ ⁴Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ ⁵Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ ⁶Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetljako spravedlnost.

Hagar a narození Izmaele

^{Gen 16,1}Sáraj, žena Abramova, mu nerodila. Měla egyptskou otrokyni, která se jmenovala Hagar. ²Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram Sárajiny radyuposlechl. ³Vzala tedy Abramova žena Sáraj svou otrokyni, Hagaru egyptskou, deset let po tom, co se Abram usadil v kenaanské zemi, a dala ji svému muži Abramovi za ženu. ⁴I vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit.

⁵Tu řekla Sáraj Abramovi: „Mé příkoří musíš odčinit. (Za mé příkoří můžeš ty! - B21) Sama jsem ti dala svoji otrokyni do náruče, ale ona, jakmile uviděla, že je těhotná, přestala si mě vážit. Ať mezi mnou a tebou rozsoudí Hospodin.“ ⁶Abram Sáraji odvětil: „Hle, otrokyně je v tvých rukou, nalož s ní, jak uznáš za dobré.“ Od té doby ji Sáraj pokořovala tak, že Hagar od ní uprchla.

⁷Nalezl ji Hospodinův posel ve stepi nad pramenem vody, nad pramenem při cestě do Šúru, ⁸a otázal se jí: „Hagaro, otrokyně Sáraje, odkud jsi přišla a kam jdeš?“ Odvětila: „Prchám od své paní Sáraje.“ ⁹Hospodinův posel jí řekl: „Navrať se ke své paní a pokoř se pod její ruku.“ ¹⁰Dále jí řekl: „Velice rozmnožím tvé potomstvo, takže je nebude možno ani spočítat.“ ¹¹A dodal: „Hle, jsi těhotná, porodíš syna a dáš mu jméno Izmael (to je Slyší Bůh), neboť Hospodin tě ve tvém pokoření slyšel. ¹²Bude to člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“ ¹³I nazvala Hagar Hospodina, který k ní promluvil, „Bůh vševidoucí“, neboť řekla: „Zda právě zde jsem nesměla pohlédnout za tím, který mě vidí?“ ¹⁴Proto se ta studně nazývá ‚Studnicí Živého, který mě vidí‘; je mezi Kádešem a Beredem.

¹⁵Hagar porodila Abramovi syna. Abram nazval svého syna, kterého Hagar porodila, Izmael. ¹⁶Abramovi bylo osmdesát šest let, když mu Hagar porodila Izmaela.

Boží smlouva s Abramem, změna jmen

^{Gen 17,1}Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! ²Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“

³Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: ⁴„Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. ⁵Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. ⁶Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. ⁷Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. ⁸A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“

⁹Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. ¹⁰Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. ¹¹Dáte obřezat své neobřezané tělo a to bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. ¹²Po všechna pokolení každý, kdo je mezi vámi mužského pohlaví, bude osmého dne po narození obřezán, doma zrozený i koupený za stříbro od kteréhokoli cizince, který není z tvého potomstva. ¹³Musí být obřezán každý zrozený v tvém domě i koupený za stříbro. Tak bude má smlouva pro znamení na vašem těle smlouvou věčnou. ¹⁴Neobřezanec, který by nedal své neobřezané tělo obřezat, bude ze svého lidu vyobcován; porušil mou smlouvu.“

¹⁵Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to jeKněžna). ¹⁶Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“ ¹⁷Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“ ¹⁸Proto Abraham Bohu řekl: „Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!“

¹⁹Bůh však pravil: „A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Bude se smát). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou. ²⁰A pokud jde o Izmaela, vyslyšel jsem tě: Hle, požehnám mu a rozplodím a rozmnožím ho převelice; zplodí dvanáct knížat a učiním z něho veliký národ. ²¹Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase.“ ²²Bůh skončil rozmluvu s Abrahamem a vystoupil od něho.

²³Abraham tedy vzal svého syna Izmaela a všechny zrozené ve svém domě i všechny koupené za stříbro, všechnu svou čeleď mužského pohlaví, a obřezal jejich neobřezané tělo hned toho dne, kdy k němu Bůh promluvil. ²⁴Abrahamovi bylo devětadevadesát let, když jeho neobřezané tělo bylo obřezáno.²⁵Jeho synu Izmaelovi bylo třináct let, když bylo jeho neobřezané tělo obřezáno. ²⁶Abraham i jeho syn Izmael byli obřezáni v týž den. ²⁷Také všechna jeho čeleď, ať doma zrození či za stříbro od cizince koupení, byli obřezáni spolu s ním.

Sára se směje slovům andělů

^{Gen 18,1}I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. ²Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi ³a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. ⁴Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom. ⁵Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominetesvého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“

⁶Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“ ⁷Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil. ⁸Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem.

⁹Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ ¹⁰I řekl jeden z nich: „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu. ¹¹Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský. ¹²Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“

¹³Tu Hospodin Abrahamovi řekl: „Pročpak se Sára směje a říká: ‚Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?‘ ¹⁴Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ ¹⁵Sára však zapírala: „Nesmála jsem se,“ protože se bála. On však řekl: „Ale ano, smála ses.“

Narození Izáka, vyhnání Hagar a Izmaele

^{Gen 21,1}Hospodin navštívil Sáru, jak řekl, a splnil jí, co slíbil. ²Sára otěhotněla a Abrahamovi, ačkoli byl stár, porodila syna v čase, který mu Bůh předpověděl. ³Abraham dal svému narozenému synu, kterého mu Sára porodila, jméno Izák. ⁴Když mu bylo osm dní, Abraham svého syna Izáka obřezal, jak mu Bůh přikázal. ⁵Abrahamovi bylo sto let, když se mu syn Izák narodil. ⁶Tu Sára řekla: „Bůh mi dopřál, že se mohu smát. Se mnou ať se směje každý, kdo o tom uslyší.“ ⁷A dodala: „Kdo by byl Abrahamovi řekl, že Sára bude kojit syny? A přece jsem mu porodila syna, ačkoli je stár.“

⁸Dítě rostlo a bylo odstaveno. V den, kdy Izáka odstavili, vystrojil Abraham veliké hody. ⁹Sára však viděla, že syn, jehož Abrahamovi porodila Hagar egyptská, je poštívač (posměvač – B21, podobně i v dalších překladech). ¹⁰Řekla Abrahamovi: „Zapuď tu otrokyni i jejího syna! Přece nebude syn té otrokyně dědicem spolu s mým synem Izákem.“ ¹¹Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna. ¹²Bůh však Abrahamovi řekl: „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka. ¹³ Učiním však národ i ze syna otrokyně, neboť také on je tvým potomkem.“

¹⁴Za časného jitra vzal Abraham chléb a měch vody a dal Hagaře. Vložil jí dítě (v hebr. potomek, syn, mládenec, mladík) na ramena a propustil ji. (Abraham vstal časně ráno, vzal chléb a měch s vodou, naložil to Hagar na záda a poslal ji s dítětem pryč. - B21, podobně i v dalších překladech) Šla a bloudila po Beeršebské stepi. ¹⁵Když voda v měchu došla, odložila dítě (v hebr. potomek, syn, mládenec, mladík) pod jedním křoviskem. ¹⁶Odešla a usedla opodál, co by lukem dostřelil, neboť si řekla: „Nemohu se dívat, jak dítě (v hebr. potomek, syn, mládenec, mladík) umírá.“ Usedla tam, zaúpěla a rozplakala se.

¹⁷Bůh uslyšel hlas chlapce a Boží posel z nebe zavolal na Hagaru. Pravil jí: „Co je ti, Hagaro? Neboj se! Bůh slyšel hlas chlapce na tom místě, kde je. ¹⁸Vstaň, vezmi chlapce a pečuj o něj, já z něho učiním veliký národ.“ ¹⁹Tu jí Bůh otevřel oči a ona spatřila studni s vodou. Šla, naplnila měch vodou a dala chlapci napít. ²⁰A Bůh byl s chlapcem. Když vyrostl, usadil se ve stepi a stal se lučištníkem. ²¹Usadil se v Páranské stepi a jeho matka mu dala ženu z egyptské země.

S nalezením Genesis 15-18.21 v jiných překladech mohou pomoci odkazy na stránce Bible online.

Několik poznámek na okraj (nemusíte číst )

Abram poslouchal Boha. Spolu se svým otcem Terachem, synovcem Lotem a se svou ženou Sáraj vyšel na Boží pokyn z chaldejského Uru do kenaanské země a usadili se v Cháranu (Gen 11,31).

I řekl Hospodin Abramovi: „Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“

A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal. Šel s ním také Lot. Abramovi bylo sedmdesát pět let, když odešel z Cháranu. Vzal svou ženu Sáraj a Lota, syna svého bratra, se vším jměním, jehož nabyli i duše, které získali v Cháranu. Vyšli a ubírali se do země kenaanské a přišli tam. (Gen 12,1-5)

Abram byl na základě Božího slova ochoten opustit své rodiště i dům svého otce, vzdát se jistot, které měl a stát se kočovníkem. Důvěřoval Bohu, a proto šel tam, kam ho Bůh poslal. Rozhodl se přijmout plán, který měl Hospodin pro jeho život. Proto vyšel z pohanského prostředí, ve kterém vyrůstal, do země, kterou chtěl Bůh dát jeho potomkům (viz Gen 12,7). Na cestě ho provázelo Boží požehnání a také on se stal požehnáním pro lidi, se kterými se setkal. Jak je to s námi? Přinášíme lidem Boží požehnání? Jsme pro ně požehnáním?

Abramovi bylo 75 let, jeho ženě Sáraj o 10 let méně, a velmi je trápilo, že nemají žádné děti. Bůh však Abramovi opakovaně sliboval, že se to změní. Když se Abram rozloučil se svým synovcem Lotem, Bůh mu řekl:

„A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám.“ (Gen 13,16-17)

Přes opakovaná Hospodinova zaslíbení se však dlouhá léta nic nedělo. Abram a Sáraj zůstávali bezdětní. Při jednom svém rozhovoru s Bohem si Abram posteskl, že stále nemá syna a že s takovou se dědicem jeho majetku stane damašský Elíezer. Hospodin zopakoval své zaslíbení o potomku, kterého Abramovi dá a slíbil, že Abramova potomstva bude jako hvězd na nebi. Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. (viz Gen 15,1-6).

Abrama zdobila jeho důvěra v Boží slovo. Bral je vážně a spoléhal se na ně. I on si však vybral své slabší chvilky, například když si chtěl při domnělém nebezpečí zachránit život tím, že zapřel svou ženu s tvrzením, že je jeho sestra. I v pokročilém věku byla totiž nádherná a on se obával, že ho pohané zabijí, aby ji mohli získat pro sebe. Stejnou chybu udělal hned dvakrát (viz Gen 12,10-20 a Gen 20).

Abram se Sáraj žili v kenaanské zemi už 10 let, ale zaslíbený potomek stále nepřicházel. Protože vzhledem k pokročilému věku Sáraj (bylo jí 75 let) už nebylo pečetí dítěte přirozenou cestou možné, přišla Abramova žena s řešením, které sice vedlo k vytouženému cíli (Abram získal potomka), ale zároveň mělo destruktivní vliv na vztahy v Abramově rodině. Když se Bůh tolik let neměl ke splnění svého zaslíbení, rozhodla se mu Sáraj pomoci a vzít záležitost do svých rukou. Z dalšího vývoje událostí můžeme vidět, jak to dopadá, když člověk ztratí důvěru v Boží řešení a začne problémy řešit posvém.

Sáraj Abrama přesvědčila, aby vešel k její otrokyni Hagar a měl syna z ní. Sama ji k němu uvedla. Abram svou ženu poslechl a na její naléhání vešel do stanu její egyptské služky. Možná se i jemu zdálo, že to není špatný nápad, že je to jediné možné řešení jejich situace. Možná, že takto to Bůh zamýšlel, když mu zasliboval četné potomstvo…

Velice brzy se však začalo projevovat, jak velká chyba to byla. Když Hagar zjistila, že je těhotná a že může svému pánovi dát to, co mu nedokázala dát jeho žena, přestala si Sáraj vážit. Sáraj, která to celé vymyslela a sama dala Hagar Abramovi do náruče, s bezchybnou ženskou logikou svého muže obvinila:„Za mé příkoří můžeš ty!“ (Gen 16,5 B21), respektive ho vyzvala: „Mé příkoří musíš odčinit.“ (ČEP) Když Abram Sáraj dovolil, aby s jejich služkou nakládala dle svého uvážení, udělala jí Sáraj ze života peklo. Vztahy v této rodině měly najednou k idylce daleko.

Když Hagar od své paní prchala, setkala se na cestě do Egypta s Hospodinovým poslem (první setkání člověka s andělem zaznamenané v Bibli), který ji vyzval k návratu k její paní s tím, že se jí má podřídit. Zároveň ji ujistil, že ji Bůh v jejím pokoření slyší a že její potomstvo velice rozmnoží. Svého syna měla pojmenovat Izmael (to je Slyší Bůh) a dozvěděla se, že to bude „člověk nezkrotný, jeho ruka bude proti všem a ruce všech budou proti němu; bude stát proti všem svým bratřím.“ (Gen 16,12) Vezmeme-li v úvahu, že Izmael je praotcem Arabů, musíme uznat, že se toto proroctví beze zbytku naplnilo. Izmael se narodil, když bylo Abramovi 86 let.

Když bylo Abramovi 99 let, uzavřel s ním Bůh smlouvu, jejímž symbolem byla obřízka. (Obřezané tělo mělo symbolizovat, že Abram a jeho potomci jsou lidem odděleným pro Hospodina. Od novozákonní doby není obřízka těla důležitá. Podstatné je, jestli máme „obřezaná srdce“ – viz Řím 2,28-29.) Bůh Abramovi znovu zaslíbil, že se stane „praotcem hlučícího davu pronárodů“ (Gen 17,4) a že zaslíbeného syna mu porodí Sáraj. Jako potvrzení tohoto slibu Bůh Abramovi i jeho ženě změnil jména. Z Abrama (tj. Vznešený otec) se stal Abraham (tj. Otec velikého množství) a ze Sáraj se stala Sára (tj. Kněžna).

Když Hospodin Abrahamovi řekl, že mu zaslíbeného syna porodí Sára, že se jeho žena stane „matkou pronárodů“ (Gen 17,16), starý muž se neubránil hořkému úsměvu a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“ (Gen 17,17) Abraham už tomu nevěřil a proto se přimlouval za svého syna Izmaele, aby ten žil v Boží blízkosti. Bůh však Abrahama ujistil, že za rok mu Sára porodí syna, kterému dají jméno Izák - a právě s ním Hospodin ustanoví svou smlouvu.

Když o něco později Sára zaslechla slova andělů, kteří se u nich zastavili při cestě do Sodomy, a mluvili s Abrahamem o tom, že Sára bude mít brzy syna, smála se. Už nevěřila, že by ji takové štěstí mohlo potkat. Bylo jí 89 let a dávno jí „ustal běh ženský“ (její menstruační cyklus skončil). Jejímu muži bylo 99 let. Nebylo už možné, aby se jim narodilo dítě. Přesto se to však stalo. Bůh dokázal, že na jeho slovo je spolehnutí, splnil to, co zaslíbil. Když bylo Abrahamovi sto let, jeho devadesátileté ženě se narodil syn, kterému dali jméno Izák (tj. Smíšek).

Po Izákově narození se situace v Abrahamově rodině dále vyostřovala. Z pubertálního Hagařina syna (v době narození Izáka mu bylo 14 let) se stal potomek druhé kategorie. Nositelem Božího zaslíbení byl Izák. Není asi divu, že Izmael tuto skutečnost těžko nesl a při hostině na počest Izákova odstavení (bylo mu 3-5 let) svého nevlastního bratra snižoval a posmíval se mu. Sára proto trvala na tom, aby Hagar a její syn byli vyhnáni. „Ale Abraham se tím velmi trápil; vždyť šlo o jeho syna.“ (Gen 21,11)

Hospodin sice Abrahamovi zaslíbil, že požehná i jeho synu Izmaelovi, ale přesto bylo pro Abrahama velice těžké se s ním rozloučit. Pro klid v rodině to však musel udělat a navíc – Bůh ho ujistil, že jeho zaslíbené potomstvo vzejde z Izáka. Vidíte, jak ničivý účinek na vztahy v Abrahamově rodině měl Sářin nápad dát svému muži do náruče jinou ženu a Abrahamův souhlas s tímto pošetilým řešením Sářiny neplodnosti? Vidíte, jakou bolest, zranění, problémy a trápení na všech stranách toto rozhodnutí přineslo?

Abraham tedy poslal Hagar s jejím synem pryč. Když jim při bloudění po Beeršebské stepi došla voda, Izák patrně v důsledku vyčerpání a dehydratace zkolaboval. (Mimochodem nebyl už žádným dítětem, jak se zdá z českého překladu, ale mladíkem ve věku 17-19 let. Hebrejský výraz přeložený do češtiny jako dítě znamená také potomek, syn nebo mládenec.) Jeho matka se nemohla dívat na to, jak umírá a proto od něj poodešla a rozplakala se. Milostivý Bůh jí a jejímu synovi přispěchal na pomoc. Bůh miluje i Hagar a Izmaele a žehná jim.

Abrahamovo a Sářino rozhodnutí vzít situaci do svých rukou mělo tragický dopad na vztahy v jejich rodině a způsobilo mnoho bolesti. Jeho důsledky můžeme sledovat až do dnešních dnů. Tato nejdelší rodinná krize v dějinách trvá už dlouhá tisíciletí. Izmaelovi potomci jsou stále nezkrotným lidem, jejich ruka je proti všem a ruce všech jsou proti nim. Stojí proti svým bratřím přesně tak, jak to Bůh předpověděl (Gen 16,12). Konflikt mezi potomky Izmaele a Izáka nepolevuje. Nepřátelství mezi Araby a Židy je stále živé.

Jaké poučení si můžeme vzít z tohoto příběhu?

Muž má mít pouze jednu ženu a žena jednoho muže. Více žen (nebo více mužů) s sebou přináší velké problémy, bolest a zranění. Rozhodně to neprospívá rodinné pohodě.

Božímu slovu a jeho zaslíbením se vyplatí důvěřovat, i když se nám může zdát, že na jejich naplnění čekáme příliš dlouho, i když se nám může zdát, že jejich naplnění již není možné. Naopak lidská řešení s sebou mohou přinášet více problémů než užitku.

Důvěřujme Bohu. On nelže. Svá zaslíbení splní, na to se můžeme zcela spolehnout.