Celosvětová potopa (Genesis 6-9)

Zkažený předpotopní svět

^{Gen 6,5}I viděl Hospodin, jak se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý. ⁶Litoval, že na zemi učinil člověka, a trápil se ve svém srdci (bolest měl v srdci svém – BKR). ⁷Řekl: "Člověka, kterého jsem stvořil, smetu z povrchu země, člověka i zvířata, plazy i nebeské ptactvo, neboť lituji, že jsem je učinil." ⁸Ale Noe našel u Hospodina milost.

⁹Toto je rodopis (příběh – B21) Noeho: Noe byl muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení; Noe (ustavičně – BKR) chodil s Bohem. ¹⁰A Noe zplodil tři syny: Šéma, Cháma a Jefeta. ¹¹Země však byla před Bohem zkažená a plná násilí.

Noe staví archu

¹²Bůh pohleděl na zemi; byla zcela zkažená, protože všechno tvorstvo pokazilo na zemi svou cestu. ¹³I řekl Bůh Noemu: "Rozhodl jsem se skoncovat se vším tvorstvem, neboť země je plná lidského násilí. Zahladím je i se zemí. ¹⁴Udělej si archu z goferového dřeva. V arše uděláš komůrky a vysmolíš ji uvnitř i zvenčí smolou. ¹⁵A uděláš ji takto: Délka archy bude tři sta loket, šířka padesát loket a výška třicet loket. ¹⁶Archa bude mít světlík; na loket odshora jej ukončíš a do boku archy vsadíš dveře. Uděláš v ní spodní, druhé i třetí patro.

¹⁷Hle, já uvedu potopu, vody na zemi, a zahladím tak zpod nebe všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zhyne. ¹⁸S tebou však učiním smlouvu. Vejdeš do archy a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. ¹⁹A ze všeho, co je živé, ze všeho tvorstva, uvedeš vždy po páru do archy, aby s tebou zůstali naživu; samec a samice to budou. ²⁰Z rozmanitých druhů ptactva a z rozmanitých druhů zvířat a ze všech zeměplazů rozmanitých druhů, z každého po páru vejdou k tobě, aby se zachovali při životě. ²¹Ty pak si naber k obživě různou potravu, nashromáždi si ji, a bude tobě i jim za pokrm." ²²Noe udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal.

^{Gen 7,1}I řekl Hospodin Noemu: "Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý. ²Ze všech zvířat čistých vezmeš s sebou po sedmi párech, samce se samicí, ale ze zvířat, která nejsou čistá, jen po páru, samce se samicí. ³Také z nebeského ptactva po sedmi párech, samce a samici, aby zůstalo naživu potomstvo na celé zemi, ⁴neboť již za sedm dní sešlu na zemi déšť, který potrvá čtyřicet dní a čtyřicet nocí. Smetu z povrchu země vše, co povstalo, co jsem učinil." ⁵Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal.

Potopa

⁶Šest set let bylo Noemu, když nastala potopa, vody na zemi. ⁷Před vodami potopy vešel Noe a s ním jeho synové i jeho žena a ženy jeho synů do archy. ⁸Z čistých zvířat i ze zvířat, která nejsou čistá, z ptactva i ze všeho, co se plazí po zemi, ⁹vždy po páru vešli samec a samice k Noemu do archy, jak mu Bůh přikázal. ¹⁰Po sedmi dnech pak pronikly na zemi vody potopy.

¹¹V šestistém roce života Noeho, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně (prameny veliké hlubiny – CSP) a nebeské propusti se otevřely. ¹²Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí. ¹³Právě toho dne vešli Noe i Šém, Chám a Jefet, synové Noeho, i žena Noeho a tři ženy jeho synů s nimi do archy, ¹⁴oni i všechna zvěř rozmanitých druhů, všechen dobytek rozmanitých druhů, všichni plazící se zeměplazi rozmanitých druhů i všechno ptactvo rozmanitých druhů, každý pták, každý okřídlenec. ¹⁵Vešli k Noemu do archy vždy pár po páru ze všeho tvorstva, v němž je duch života. ¹⁶Vcházeli, samec a samice ze všeho tvorstva, jak mu Bůh přikázal. A Hospodin za ním zavřel.

¹⁷Potopa na zemi trvala čtyřicet dní, vod přibývalo, až nadnesly archu, takže se zdvihla od země. ¹⁸Vody zmohutněly a stále jich na zemi přibývalo. Archa plula po hladině vod. ¹⁹Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. ²⁰Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory. ²¹A zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk. ²²Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo. ²³Tak smetl Bůh vše, co povstalo, co bylo na povrchu země: od lidí až po zvířata, po plazy a nebeské ptactvo, všechno bylo smeteno ze země. Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše. ²⁴Mohutně stály vody na zemi po sto padesát dnů.

^{Gen 8,1}Bůh však pamatoval na Noeho i na všechnu zvěř a všechen dobytek, který s ním byl v arše. Způsobil, že nad zemí zavanul vítr, a vody se uklidnily. ²Byly ucpány prameny propastné tůně (prameny veliké hlubiny – CSP) i nebeské propusti a byl zadržen lijavec z nebe. ³Když přešlo sto padesát dnů, začaly vody ze země ustupovat a opadávat, ⁴takže sedmnáctého dne sedmého měsíce archa spočinula na pohoří Araratu. ⁵A vody ustupovaly a opadávaly až do desátého měsíce; prvního dne desátého měsíce se objevily vrcholky hor.

⁶Když pak přešlo čtyřicet dnů, otevřel Noe v arše okno, které udělal, ⁷a vypustil krkavce; ten vylétával a vracel se, dokud se vody na zemi nevysušily. ⁸Pak vypustil holubici, kterou měl u sebe, aby viděl, zda vody z povrchu země ustoupily. ⁹Holubice však nenalezla místečka, kde by její noha mohla spočinout, a vrátila se k němu do archy, neboť vody dosud pokrývaly povrch celé země. Vztáhl tedy ruku, vzal ji a vnesl ji k sobě do archy. ¹⁰Čekal ještě dalších sedm dní a znovu vypustil holubici z archy. ¹¹A holubice k němu v době večerní přilétla, a hle, měla v zobáčku čerstvý olivový lístek. Tak Noe poznal, že vody ze země ustoupily. ¹²Čekal ještě dalších sedm dní a opět vypustil holubici; už se však k němu zpátky nevrátila.

Opět na suché zemi

¹³Léta šestistého prvého, první den prvního měsíce, začaly vody na zemi vysychat. Tu Noe odsunul příklop archy a spatřil, že povrch země osychá. ¹⁴Dvacátého sedmého dne druhého měsíce byla již země suchá. ¹⁵I promluvil Bůh k Noemu: ¹⁶"Vyjdi z archy, ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. ¹⁷Vyveď s sebou všechno tvorstvo, jež je s tebou, všechnu zvěř i ptactvo a dobytek a všechnu havěť plazící se po zemi. Ať se na zemi hemží, ať se na zemi plodí a množí." ¹⁸Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů. ¹⁹Všechna zvěř, všechna havěť a všechno ptactvo, vše, co se plazí po zemi, vyšlo podle svých čeledí z archy.

²⁰Noe pak vybudoval Hospodinu oltář a vzal ze všech čistých dobytčat i ze všeho čistého ptactva a zapálil na tom oltáři oběti zápalné. ²¹I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: "Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil. ²²Setba i žeň a chlad i žár, léto i zima a den i noc nikdy nepřestanou po všechny dny země."

^{Gen 9,1}Bůh Noemu a jeho synům požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. ²Bázeň před vámi a děs z vás padnou na všechnu zemskou zvěř i na všechno nebeské ptactvo; se vším, co se hýbe na zemi, i se všemi mořskými rybami jsou vám vydáni do rukou. ³Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno. ⁴Jen maso oživené krví nesmíte jíst. ⁵A krev, která vás oživuje, budu vyhledávat. Budu za ni volat k odpovědnosti každé zvíře i člověka; za život člověka budu volat k odpovědnosti každého jeho bratra. ⁶Kdo prolije krev člověka, toho krev bude člověkem prolita, neboť člověka Bůh učinil, aby byl obrazem Božím. ⁷Vy pak se ploďte a množte, hemžete se na zemi a množte se na ní."

Smlouva s Bohem

⁸Bůh řekl Noemu a jeho synům: ⁹"Hle, já ustavuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem ¹⁰i s každým živým tvorem, který je s vámi, s ptactvem, s dobytkem i s veškerou zemskou zvěří, která je s vámi, se všemi, kdo vyšli z archy, včetně zemské zvěře. ¹¹Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi."

¹²Dále Bůh řekl: "Toto je znamení smlouvy, jež kladu mezi sebe a vás i každého živého tvora, který je s vámi, pro pokolení všech věků: ¹³Položil jsem na oblak svou duhu, aby byla znamením smlouvy mezi mnou a zemí. ¹⁴Kdykoli zahalím zemi oblakem a na oblaku se ukáže duha, ¹⁵rozpomenu se na svou smlouvu mezi mnou a vámi i veškerým živým tvorstvem, a vody již nikdy nezpůsobí potopu ke zkáze všeho tvorstva. ¹⁶Ukáže-li se na oblaku duha, pohlédnu na ni a rozpomenu se na věčnou smlouvu mezi Bohem a veškerým živým tvorstvem, které je na zemi." ¹⁷Řekl pak Bůh Noemu: "Toto je znamení smlouvy, kterou jsem ustavil mezi sebou a veškerým tvorstvem, které je na zemi."

¹⁸Synové Noeho, kteří vyšli z archy, byli Šém, Chám a Jefet; Chám je otec Kenaanův. ¹⁹Tito tři jsou synové Noeho; podle nich se rozdělila (z nich se zalidnila – B21) celá země (rozprostřeli se po celé zemi – BKR).

…

²⁸Po potopě žil Noe tři sta padesát let. ²⁹Všech dnů Noeho bylo devět set padesát let, a umřel.

(Český ekumenický překlad, v závorkách jsou kurzívou uvedeny přesnější (nebo alternativní) překlady některých částí textu – BKR – Bible kralická, CSP – Český studijní překlad, B21 – Bible 21)

S nalezením Genesis 6-9 v jiných překladech mohou pomoci odkazy na stránce Bible online.

Několik poznámek na okraj (nemusíte číst )

Jestli dobře počítám (podle rodokmenu z Genesis 5), od vyhnání Adama a Evy z ráje do potopy uběhlo asi 1656 let. Za tuto dobu došlo na zemi k nebývalému rozmachu zla. Lidská srdce se naprosto zkazila, hřích ukázal svou pravou tvář. A to v takové míře, že Bůh musel zasáhnout.

Přitom je zajímavá skutečnost, že někteří z bezbožných lidí, kteří se dožili potopy, mohli svého Stvořitele poznávat i díky svědectví člověka, kterého Bůh vytvořil vlastníma rukama. Vzhledem k délce lidského života před potopou (více než 900 let) se nejstarší z nich mohli ve svém mládí setkat s Adamem, který zemřel cca 726 let před touto celosvětovou katastrofou… (Například Metuzalém, Noemův děda, který zemřel v roce potopy ve věku 969 let, byl Adamovým současníkem asi 243 let.)

Noe, hlavní hrdina příběhu o potopě, se sice s Adamem setkat nemohl (Adam zemřel asi 126 let před Noemovým narozením), ale mohl se setkat s jeho vnukem Enóšem (asi 84 let byli současníky), za jehož života se počalo vzývat Boží jméno (Gn 4,26).

Hřích se ve své ohavnosti začal projevovat krátce po Adamově a Evině provinění. Poté, co jejich prvorozený syn Kain zabil svého mladšího bratra Ábela, se Adamovi a jeho ženě narodil další syn Šét a postupem času došlo k rozdělení lidstva na dvě skupiny – na potomky Šéta, kteří následovali Boha a na potomky Kaina, kteří se obrátili proti Bohu. Tyto dvě skupiny žily zpočátku odděleně, ale po nějaké době se začaly mísit (Gn 6,1-4). „Synové Boží“ (potomci Šéta) si brali krásné „dcery lidské“ (potomky Kaina), což napomohlo neúnosnému rozmachu nepravosti, zla a násilí.

Když Bůh viděl, že se „na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý“ (Gn 6,5), pocítil lítost a bolest ve svém srdci. Velice se trápil nad duchovním stavem svého stvoření (Gn 6,6). Bůh miloval a dosud miluje své stvoření, snaží se o smíření s padlými lidmi, chce jejich záchranu, chce, aby se vrátili do jeho milující náruče. Vždyť jsou to jeho děti! A ač to může na první pohled vypadat nelogicky, právě ze své lásky vyhlásil nad zemí soud, ohlásil přicházející potopu, při které měla naprostá většina všeho živého na zemi zahynout.

Možná se vám zdá, že jsem musel utrpět vážný úraz hlavy, když si myslím, že Boží motivací pro zaplavení světa vodami potopy byla láska. Vypadá to přinejlepším na projev Boží spravedlnosti, ale spíše to zavání Božím hněvem nebo dokonce zuřivostí či pomstychtivostí. Rozhodně to ale nevypadá na projev lásky k člověku. Nebo snad ano? Pokusím se to v krátkosti vysvětlit.

Abychom alespoň z části pochopili toto Boží jednání, musíme se na tehdejší kritickou situaci dívat z jeho perspektivy. Co by se stalo, kdyby Bůh proti rozmachu zla nezasáhl? Co by se stalo, kdyby nechal lidskému odpadnutí naprosto volný průběh? Určitě by to nedopadlo tak, že by Noe, který byl věrný svému Stvořiteli, svým příkladem a kázáním dovedl celý svět k pokání a obrátil jej na pravou víru. Stal by se pravý opak – bezbožnost by pronikla i do Noemovy rodiny a nakonec by bylo v odpadnutí celé lidstvo. Bez výjimky.

Kdyby Bůh nezasáhl a neposlal zničující potopu, nikdo z lidí by nemohl být zachráněn pro věčný život. Srdce všech byla naprosto zkažená a ani další generace neměly vyhlídky na lepší budoucnost. Lidi čekal jen krátký (z pohledu věčnosti) a nepříliš šťastný život na zemi plné násilí, zla a nepravosti a pak věčná smrt. Tím, že Bůh zaplavil svět potopou a zachránil malou skupinku, která mu uvěřila a vstoupila do korábu, dal šanci dalším pokolením ho poznávat, přijmout jeho nabídku spasení a získat věčný život.

Boží soud, který přišel na předpotopní svět se dá přirovnat k ozdravnému řezu lékaře, který amputuje nohu s gangrénou, aby dal pacientovi naději na přežití. Díky tomu, že zahynuli bezbožní lidé, kteří by stejně Boží nabídku věčného života nepřijali (byli tedy už z pohledu věčnosti mrtví) a kteří ohrožovali věčný život skupinky věrných, respektive věčný život dalších generací, mohli mnozí z potomků Noeho nabídku záchrany a smíření s Bohem přijmout a získat věčný život v Boží blízkosti.

Bůh při potopě obětoval své děti, které by stejně zahynuly věčnou smrtí pro jejich odpadnutí, aby otevřel cestu k záchraně milionů svých dětí, kterým potopa dala šanci budovat vztah s jejich Stvořitelem. Zkrátka – zahynuli bezbožní, ale byl zachráněn ostatek věrných, kteří by jinak byli bezbožností také brzy pohlceni.

I v bezbožném předpotopním světě měl Bůh své věrné a jedním z nich byl Noe, „muž spravedlivý, bezúhonný ve svém pokolení“, muž, který „ustavičně chodil s Bohem“ (Gn 6,9), muž, se kterým Bůh uzavřel smlouvu (Gn 6,18). Bůh dal Noemovi zvláštní úkol - postavit obrovskou loď, která měla sloužit pro záchranu jeho rodiny, zvířecích párů a všech, kteří uvěří Božímu slovu o blížícím se soudu a vstoupí na její palubu. Bůh nabízel záchranu každému, kdo byl ochoten jeho nabídku přijmout a vstoupit do korábu. Žel na jeho palubu vstoupilo pouze 8 lidí…

Noe udělal všechno přesně podle Božích instrukcí (Gn 6,22; 7,5), přes výsměch bezbožných lidí a přes jasná "vědecká fakta".

Proč musel Noe čelit posměchu? Už jen proto, že tento muž stavěl loď na kopci a kázal o přicházejícím dešti, který bude trvat 40 dní a o následné celosvětové potopě. Jak by se mohlo něco takového stát, když v předpotopním světě nikdy nepršelo? Od stvoření světa až dosud fungovalo veškeré zavlažování na principu rosy nebo páry, která napájela celý zemský povrch (Gn 2,5-6). Přesto, že Boží slova byla v rozporu s tehdejším "vědeckým" poznáním a praktickou zkušeností, Noe naprosto slovům svého Stvořitele věřil a jednal přesně podle nich.

Na Boží slovo reagovala i zvířata. Krátce před začátkem potopy se shromáždila kolem archy a po párech, dle svého druhu, vstupovala na palubu. (To mimochodem neznamená, že se do korábu muselo vejít 837 párů psích ras, 1256 párů jednotlivých druhů antilop apod. V genetické výbavě původního psího, antilopího či jakéhokoliv jiného páru Bůh zakódoval veškerou rozmanitost budoucích plemen.) Ani evidentní zázrak - zvířata vstupující do archy - nepohnul s kamenným srdcem bezbožných lidí. Do mohutné lodi vešla zvířata, vlétli ptáci, vstoupil Noe a jeho rodina, ale okolo stojící lidé ne. A pak Bůh zavřel dveře.

Přesně podle Božího slova se po sedmi dnech (Gn 7,4.10) strhla obrovská průtrž mračen, která trvala 40 dní a 40 nocí (Gn 7,12). Kde se vzalo tolik vody, že „vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy“ (Gn 7,19)? Především – nevíme nic o výšce hor v předpotopním světě. Velehory, které máme na Zemi dnes, vznikly patrně při potopě nebo krátce po ní, kdy byla naše planeta geologicky velmi aktivní. Jak můžeme číst v Bibli, pršelo 40 dní a 40 nocí a nebyl to obyčejný déšť, ale "lijavec", při kterém se „provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely“ (Gn 7,11). Při této události začala tryskat na povrch podzemní voda a patrně vypršel ochranný obal vodních par, který byl kolem Země od jejího stvoření (Gn 1,6-7) a který zajišťoval rovnoměrné mírné podnebí pro celou planetu. (Více se můžete dočíst v 5. kapitole knihy Jablko sváru: Je evoluce pravdou?)

Není divu, že při této celosvětové katastrofě „zahynulo všechno tvorstvo, které se na zemi pohybuje, ptactvo, dobytek i zvěř a také všechna na zemi se hemžící havěť, i každý člověk. Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo. (…) Zachován byl pouze Noe a to, co s ním bylo v arše.“ (Gn 7,21-23)

Bůh samozřejmě na osazenstvo archy nezapomněl (Gn 8,1). Zastavil příval vod, uklidnil rozbouřenou hladinu a po 150 dnech začaly vody opadávat. 5 měsíců po začátku potopy zakotvila archa na pohoří Ararat, za další 2 a půl měsíce byly vidět vrcholky hor a za další 3 měsíce začal osychat povrch země. Po 1 roce a 10 dnech od začátku potopy byla země opět suchá.

Na Boží pokyn vystoupilo veškeré osazenstvo z archy a Noe vybudoval oltář Hospodinu, na kterém mu přinesl oběť ze všech čistých zvířat, která byla v arše zachráněna. (Rozdělení zvířat na čistá a nečistá nebylo oznámeno až Mojžíšovi, ale bylo známo už před potopou (Gn 7,2).) Bůh měl radost z Noemovy věrnosti a rozhodl se už nikdy nezatopit svět vodami potopy. Noemovi a jeho rodině požehnal, zaslíbil jim určitou ochranu před divokými zvířaty (zvířata se začnou člověka bát) a pozměnil jejich jídelníček – dal lidem možnost jíst maso. (Tato změna spolu se změnou životního prostředí je patrně jedním z faktorů, jejichž důsledkem bylo dramatické zkrácení délky lidského života po potopě.)

Bůh také s lidmi a s celou Zemí uzavřel smlouvu, ve které se zavázal, že „už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“ (Gn 9,11). Jako znamení této smlouvy dal duhu, která měla lidem tento Boží slib připomínat, měla je ujišťovat, že Bůh na své sliby nezapomíná, že jeho slovo je naprosto spolehlivé.

Biblická zpráva o potopě může působit jako báchorka, jako příběh, kterému mohou věřit leda tak děti. Taková událost by přece musela zanechat znatelné stopy. Existují snad důkazy, že k této obrovské celosvětové katastrofě skutečně došlo?

Samozřejmě, že existují. Jen je třeba se rozhlédnout kolem sebe s otevřenou myslí.

S legendami o katastrofální potopě, při níž zahynulo vše živé kromě několika lidí a zvířat plujících v plavidle, se můžeme setkat téměř po celém světě. Tento příběh se traduje již tisíce let v mnoha národech a kmenech. V současnosti je známo asi 270 příběhů o potopě, která zaplavila Zemi. Kromě známého babylónského Eposu o Gilgamešovi se o potopě vyprávělo mezi Kurnaji v Austrálii, Čiriguany v Bolívii, mořskými Dajaky na Borneu, Kríji v Kanadě, původními obyvateli Kuby, Masaji ve východní Africe, Maory na Novém Zélandu, také na Fidži, ve Francouzské Polynésii, na Islandu, v Mexiku, v Rusku, ve Vietnamu, v Peru, na Aljašce… Všechny tyto příběhy se vyznačují několika společnými rysy - zničení světa vodou, božská příčina, varování předem, záchrana jen několika lidí, záchrana zvířat, k záchraně použito plavidlo. Badatelé obvykle soudí, že není možné, aby tyto pověsti pocházely z kontaktu s misionáři a musí být tedy založeny na skutečné události.

Další důkazy pro celosvětovou potopu můžeme najít v geologii. Téměř všechny geologické vrstvy jsou tvořeny usazenými horninami a musely tedy vznikat pod vodou. (Tomuto tématu jsem se věnoval ve článku Geologické vrstvy - evoluční teorie v ohrožení?) Mezi další argumenty patří nálezy pozůstatků mořských živočichů na vrcholcích hor, důkazy o velmi rychlém pohřbení rostlin a zvířat atd. V podstatě každá zkamenělina nebo uhelné ložisko je důkazem proběhnuvší katastrofy… (Zájemci si mohou přečíst například článek Šest argumentů pro celosvětovou potopu nebo zapátrat na internetu po dalších důkazech.)

V biblickém záznamu o potopě je uvedeno, že archa spočinula na pohoří Araratu (Gn 8,4). V této souvislosti jsou zajímavé archeologické nálezy Rona Wyatta (www.b-a-n.cz nebo třeba toto video).

Nevěříte tomu, co je napsáno v Bibli? Máte pochybnosti o tom, že se udála celosvětová potopa? Nebo se vám tento příběh dokonce zdá směšný? Máte na to právo, nakonec i Písmo předpovídá, že se tento postoj mezi lidmi objeví:

Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření." Těm, kdo toto tvrdí, zůstává utajeno, že dávná nebesa i země byly vyvolány slovem Božím z vody a před vodou chráněny. Vodou byl také tehdejší svět zatopen a zahynul. Týmž slovem jsou udržována nynější nebesa a země, dokud nebudou zničena ohněm; Bůh je ponechal jen do dne soudu a záhuby bezbožných lidí. (2 Pt 3,3-7)

Na konci času povstanou posměvači, kterým bude utajena skutečnost, že Bůh stvořil svět a také to, že celá Země byla zatopena vodami potopy. Tito lidé nebudou věřit ani v zaslíbený druhý příchod Ježíše Krista, nebudou vidět znamení, která na něj poukazují, budou tvrdit, že vše zůstává stále stejné. Zůstane jim také utajeno, že všichni bezbožní zahynou v ohnivém jezeře.

Ve 2 Pt 3,3-7 je potopa zmíněna ve spojitosti s Božím soudem na konci věků. Není to jediný případ, sám Ježíš svým učedníkům řekl následující slova:

Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka. (Mt 24,37-39)

Příběh o potopě je předobrazem soudu, ke kterému dojde i v samotném závěru lidských dějin. Základní scénář je shodný – vyhlášení soudu, věrný ostatek Božího lidu, který věří Božímu slovu a přijme nabídku záchrany, zahynutí všech, kteří tuto nabídku odmítnou, život zachráněných na nové zemi…

Před Ježíšovým návratem to bude jako za dnů Noe. Lidé budou hodovat, pít, ženit se, vdávat, budou se vysmívat „bláznům“, kteří budou mluvit o Kristově návratu. Vždyť něco takového je naprostý nesmysl, něčemu takovému přece nemůže člověk se zdravým rozumem věřit! Vždyť je to proti všem vědeckým poznatkům moderní doby! Podobnou odpověď pravděpodobně slýchal i Noe, když lidem tvrdil, že začne padat voda z nebe a celý svět bude zatopen. Takový nesmysl!

„Nic nepoznali, až přišla potopa.“ Pak se smích posměvačů změnil v nářek. To už ale byly dveře zavřeny a do archy už nebylo možné vstoupit…

I dnes je třeba přijmout nabídku záchrany - dokud je čas, dokud trvá doba milosti. I dnes se musíme rozhodnout, jestli "vstoupíme na palubu archy" nebo zahyneme. Nemusíme být dokonalí, vždyť ani na palubě archy nebyli dokonalí lidé (viz. Noemova opilost a hřích Cháma – Gn 9,20-27). Bůh nás miluje a jako své děti nás prosí, abychom nesměřovali k věčné smrti, ale přijali nabídku spasení, které nám zdarma nabízí. Ježíš za nás zaplatil obrovskou cenu. Zemřel za naše hříchy a nabízí nám svou spravedlnost. Díky němu můžeme přežít konec tohoto světa.

Přijmeš jeho nabídku?