12. Co s pochybností?

Pochybnosti občas znepokojují mnohé, zvláště pak ty, kteří začínají křesťansky žít. V Bibli je mnoho věcí, které nedovedou vysvětlit, ba nedovedou je vůbec pochopit. Toho využívá satan, aby otřásl jejich vírou v Písmo svaté jako ve zjevené slovo Boží. Ptají se: "Jak mám poznat, která cesta je pravá? Je-li Bible vskutku slovo Boží, jak se mohu zbavit těchto pochyb a nejasností?

Bůh nás nežádá, abychom něčemu věřili, aniž by dal dostatek důvodů, na nichž můžeme svou víru založit. Jeho existence, jeho povaha, pravdivost jeho slova jsou doloženy svědectvími, jež se dovolávají našeho rozumu; takových svědectví je dostatek. Bůh však přesto ponechal možnost pochyb. Ti, kdo chtějí pochybovat, najdou k tomu příležitost; ale ti, kdo vskutku chtějí poznat pravdu, najdou dost důvodů, o něž mohou opřít svou víru.

Člověk nemůže plně pochopit podstatu díla Nekonečného. I nejbystřejšímu rozumu, nejvzdělanějšímu mozku musí zůstat svatá bytost Boha obestřena tajemstvím. "Myslíš, že pronikneš do hloubky Boží a dosáhneš hranic Všemohoucího? Je vyšší než nebesa. Co můžeš dělat? Je hlubší než podsvětí. Co ty o tom víš?" (Job 11,7.8).

Apoštol Pavel volá: "Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty!" (Řím 11,33). Ačkoli však "oblak a mrákota jsou kolem něho, spravedlnost a právo jsou pilíře jeho trůnu" (Žalm 97, 2). Můžeme pochopit jednání Boží s námi a pohnutky, jimiž je Bůh vedeni natolik, abychom poznali bezmeznou lásku a milosrdenství spojené s všemohoucností. Z úmyslů Božích můžeme pochopit jen tolik, kolik je pro nás dobré; a co je nad to, tomu musíme věřit, musíme věřit ruce Všemohoucího a jeho srdci, jež je plné lásky.

Slovo Boží, stejně jako povaha Božského Původce, nás staví před tajemství, jež smrtelné bytosti nemohou nikdy plně pochopit. Příchod hříchu na svět, vtělení Kristovo, znovuzrození, vzkříšení a mnohé jiné věci, o nichž mluví Bible, jsou tajemství příliš hluboká, než aby je lidský rozum mohl vysvětlit nebo je plně pochopit. Nemáme však příčinu k tomu, abychom pochybovali o slovu Božím proto, že nemůžeme pochopit tajemství prozřetelnosti Boží. V přírodě nás stále obklopují tajemství, jež neumíme vysvětlit. I nejjednodušší formy života představují problém, který nedokáží vysvětlit ani nejmoudřejší myslitelé. Všude narážíme na divy, jež se vymykají našemu chápání. Můžeme se tedy divit, že v duchovní oblasti nacházíme také tajemství, jež nemůžeme odhalit? Příčina je v nedokonalosti a omezenosti lidského rozumu. Bůh nám dává v Písmu svatém dostatek důkazů o své božské povaze. Neměli bychom o slově Božím pochybovat proto, že nemůžeme pochopit všechna tajemství prozřetelnosti Boží.

Apoštol Petr píše, že v Písmu svatém jsou "některá místa těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo k vlastní záhubě" (2 Petr 3,16). Tato nesnadno pochopitelná místa Písma svatého uvádějí pochybovači jako důkaz, že Bible není slovem Božím; je tomu však naopak: je to právě silný důkaz toho, že Bible je Bohem inspirovaná. Kdyby vypovídala o Bohu jen to, co bychom mohli snadno pochopit, pak by Bible neměla neomylnou pečeť božského původu. Právě vznešenost a neproniknutelnost předkládaných myšlenek by v nás měly vzbuzovat víru v Bibli jako ve slovo Boží.

Bible podává pravdu tak prostě a tak dokonale přizpůsobenou potřebám a tužbám lidského srdce, že to udivilo a uchvátilo i největší vzdělance, současně však umožňuje i nejprostším a nevzdělaným poznat cestu spásy. Tyto jednoduše vyjádřené pravdy pojednávají o věcech tak vznešených, dalekosáhlých, nekonečně přesahující schopnost lidského chápání, že jsme s to je přijmout jen proto, že je vyřkl Bůh. Takto se nám otevírá plán vykoupení, aby každý poznal, jak má projevit pokání před Bohem a víru v našeho Pána Ježíše Krista, aby byl spasen, jak si to Bůh přeje. Za těmito pravdami, tak snadno pochopitelnými, jsou ještě tajemství, která v sobě ukrývají Boží slávu - tajemství, která přesahují možnosti lidského chápání. Avšak v člověku, který upřímně hledá pravdu, vzbuzují hlubší úctu a víru. Čím více hledá v Bibli, tím více se přesvědčuje, že Bible je slovo živého Boha. Lidský rozum se sklání před majestátem Božího zjevení.

Prohlašujeme-li, že neumíme pochopit velké pravdy Bible, připouštíme tím pouze, že nedokonalá mysl je neschopna pochopit nekonečné; že člověk se svým omezeným, lidským věděním nemůže pochopit plány Všemohoucího.

Pochybovači a nevěrci zavrhují slovo Boží, protože nemohou pochopit všechna jeho tajemství; a ani všichni ti, kdo tvrdí, že věří Bibli, nejsou před takovým nebezpečím zcela uchráněni. Apoštol praví: "Dejte si pozor, bratři, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha" (Žid 3,12). Je správné pečlivě promýšlet učení Bible a hledat "hlubiny Boha" (1 Kor 2,10), pokud jsou v Písmu svatém zjeveny. "Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, zjevené však patří nám a našim synům" (5 Moj 29,29). Satan se však snaží převrátit chápavost naší mysli. Když lidé začínají poznávat Boží pravdu, vzniká v nich také určitý druh duchovní pýchy. Pozbývají trpělivosti a cítí se zahanbeni, když neumí uspokojivě vyložit každou stať Písma. Je pro ně velmi pokořující přiznat se k tomu, že nechápou slova vnuknutá Duchem. Nemají chuť trpělivě čekat, až Bůh uzná za vhodné odhalit jim pravdu. Myslí si, že jejich lidské vědění stačí k tomu, aby porozuměli Písmu svatému, a když se jim to nedaří, popírají prostě jeho autoritu. Je pravda, že mnohé učení a názory, o nichž se všeobecně předpokládá, že mají svůj původ v Bibli, z učení Písma svatého vůbec nevycházejí, ba jsou v naprostém rozporu s celým duchem Písma. To zavdává mnohým příčinu k pochybám a vyvolává to v nich zmatek. Nesmíme však za to volat k odpovědnosti slovo Boží, nýbrž člověka, který převrátil jeho smysl.

Kdyby bylo stvořeným bytostem možné dosáhnout plného pochopení Boha a jeho díla, pak by po dosažení tohoto cíle nebylo pro ně žádného dalšího odhalování pravdy, žádného dalšího nabývání znalostí, žádného dalšího rozvoje rozumu a mysli. Bůh by už nebyl nejvyšší bytostí a člověk, kdyby dosáhl vrcholu poznání a vědění, by se přestal rozvíjet. Děkujeme Bohu, že tomu tak není. Bůh je nekonečný; v něm jsou "všechny poklady moudrosti a poznání" (Kol 2,3). Lidé mohou celou věčnost bádat a učit se, a přesto nikdy nevyčerpají poklady jeho moudrosti, jeho dobroty a moci.

Bůh má zájem, aby se pravdy jeho slova odhalovaly jeho lidu již nyní. Je jen jeden způsob, jak lze získat tuto znalost. K pochopení slova Božího můžeme dospět jen tehdy, budeme-li osvíceni tím Duchem, jenž slovo dal. "Nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží"; "Duch totiž zkoumá všechno i hlubiny Boží" (1 Kor 2, 11. 10). A zaslíbení, které dal Spasitel svým následovníkům, zní: "Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. A oznámí vám, co má přijít" (Jan 16, 13. 14).

Bůh chce, aby člověk rozvíjel své rozumové schopnosti; a studium Bible posílí a pozvedne mysl tak jako žádné jiné. Musíme však dávat pozor, abychom nezbožňovali rozum, jenž je slabý a nedokonalý jako všechno lidské. Nechceme-li, aby Písmo svaté zůstalo našemu chápání zahaleno, takže bychom nepochopili ani nejjasnější pravdy, musíme mít prostotu a víru dítěte, musíme být ochotni se učit a musíme prosit o pomoc Ducha svatého. Vědomí moci a moudrosti Boží a pocit vlastní neschopnosti pochopit velikost Boží, by nás měly naplňovat pokorou, a měli bychom otvírat slovo Boží s posvátnou úctou, jako kdybychom vstupovali do přítomnosti Boží. Když přistupujeme k Písmu svatému, musí rozum uznat moc, jež je vyšší než on sám, srdce i mysl se musí sklonit před vznešeným "JA JSEM".

Je mnoho věcí, zdánlivě těžko pochopitelných nebo nejasných, jež Bůh vyloží a objasní těm, kdo o jejich pochopení usilují. Bez vedení Ducha svatého jsme však stále náchylní překrucovat Písmo svaté nebo je vykládat nesprávně. Lidé často čtou v Bibli tak, že jim to nepřináší užitek, ba v mnoha případech jim je to ke škodě. Když se slovo Boží zpytuje bez zbožné úcty a bez modlitby, když přitom nejsou myšlenky a city upřeny k Bohu nebo nejsou v souladu s jeho vůlí, je mysl obestřena chybami; a právě při zkoumání Bible mohou v nás pochybnosti sílit. Satan se zmocňuje myšlenek a vnucuje nám výklady, jež nejsou správné. Kdykoli se lidé nesnaží být slovem i skutkem v souladu s Bohem, pak - ať jsou sebevzdělanější - mohou se ve svém chápání Písma svatého mýlit, takže není radno věřit jejich výkladu. Ti, kdo hledají v Písmu, aby v něm našli nesrovnalosti, nemají duchovní přehled. Převráceným pohledem v něm najdou mnoho věcí, jež v nich vyvolají pochyby a nevíru, ačkoli jsou ve skutečnosti jasné a prosté.

Ať to lidé maskují, čím chtějí, pravou příčinou pochyb a pochybovačnosti je ve většině případů láska k hříchu. Učení a zákazy slova Božího nejsou vhod pyšnému srdci, milujícímu hřích, a ti, kdo nechtějí poslouchat přikázání Boží, jsou vždy ochotni pochybovat o jeho autoritě. Abychom poznali pravdu, musíme upřímně toužit ji poznat a musíme být ochotni přijmout ji a být jí poslušni. Všichni, kdo přistupují ke zkoumání Bible v tomto duchu, najdou v ní dostatek důkazů, že to je slovo Boží. Mohou pochopit její pravdy, jež je učiní moudrými k spáse.

Kristus praví: "Kdo chce činit jeho vůli, pozná, zda je mé učení z Boha nebo mluvím-li sám za sebe" (Jan 7, 17). Místo, abys pochyboval a znepokojoval se tím, čemu nerozumíš, dbej světla, jehož se ti už dostalo, a dostane se ti většího světla. V Kristově milosti plň každou povinnost, jež ti byla objasněna tak, že jsi ji pochopil, a tak budeš moci pochopit a plnit ty povinnosti, o nichž jsi ještě na pochybách.

Existuje důkaz pro každého - pro nejvzdálenější i pro nejprostší - důkaz, který poskytuje vlastní zkušenost. Bůh nás zve, abychom pravdivost jeho slova, pravdu jeho zaslíbení vyzkoušeli na sobě. Vyzývá nás: "Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý" (Žalm 34,9). Místo, abychom spoléhali na slova jiných, máme se přesvědčit sami. Pán praví: "Proste a dostanete" (Jan 16,24). Zaslíbení Boží se plní. Nikdy neselhala a nikdy nemohou selhat. A jak se přibližujeme Ježíši a radujeme se z plnosti jeho lásky, mizí naše pochyby a nejasnosti ve světle jeho přítomnosti.

Apoštol Pavel praví, že Bůh nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna" (Kol 1,13). A každý, kdo přešel ze smrti do života, může "potvrdit, že Bůh je pravdomluvný" (Jan 3,33). Může dosvědčit: "Potřeboval jsem pomoc a našel jsem ji v Ježíši. Všechny mé potřeby byly uspokojeny, hlad mé duše byl utišen. Bible je nyní pro mne zjevením Ježíše Krista. Ptáte se, proč věřím v Ježíše? - Protože je pro mne božským Spasitelem. Proč věřím Bibli? - Protože jsem poznal, že je pro mne hlasem Božím." Můžeme mít sami v sobě svědectví, že Bible je pravdivá a že Kristus je Syn Boží. Víme pak, že nejdeme za chytře myšlenými bajkami.

Petr nabádá své bratry: "Kéž rostete v milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.' (2 Petr 3,18). Když lid Boží roste v milosti, chápe stále lépe a jasněji slovo Boží. Poznává nové světlo a novou krásu v jeho posvátných pravdách. Tak tomu bylo v dějinách církve ve všech dobách a tak tomu bude až do konce času. "Cesta spravedlivých je jako světlo Jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne" (Přís 4, 18).

Vírou můžeme vidět, co přijde; splní se zaslíbení Boží, že náš rozum se bude zdokonalovat, že naše lidské schopnosti se spojí s božskými a všechny síly naší mysli se přímo spojí se Zdrojem světla. Můžeme se těšit, že všechno, co nám z prozřetelnosti Boží je dosud nejasné, bude pak objasněno, pro věci, jež dosud těžko chápeme, najdeme pak vysvětlení, a kde náš nedokonalý rozum dosud vidí zmatek a bezúčelnost, uvidíme pak nejdokonalejší a nejkrásnější soulad. "Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne" (1 Kor 13,12).