Ponížení Díny

Dlouho jsem přemýšlel, jaké zvolit téma pro dnešní kázání. A nic mě nenapadalo. Modlil jsem se, aby mi Bůh ukázal, co by vám chtěl mým prostřednictvím sdělit. A pořád nic. Žádná myšlenka. Až jsem jednou šel do práce a cestou se znovu modlil za Boží pomoc s tímto kázáním, za to, aby mi ukázal na nějaký biblický příběh nebo na něco, čeho bych se mohl chytit. A když jsem se takto modlil, zvedl jsem oči a uviděl název firmy, kolem které jsem právě procházel. DINAS. Ten nápis jsem před tím viděl mnohokrát a nechával mě dokonale chladným, ale když jsem ho uviděl při mé modlitbě, hned jsem věděl, o čem má dnešní kázání být.

Víte, který biblický příběh mi v tu chvíli vyvstal na mysli? V okamžiku, kdy jsem ten nápis zahlédl, mě napadl příběh, který je zaznamenán ve 34. kapitole knihy Genesis. Řekl jsem si: Proč ne? Zdá se, že tento příběh se příliš často v kázání neobjevuje. Aspoň si nevzpomínám, že bych na něj někdy nějaké kázání slyšel. A popravdě – ani se nedivím. Není to zrovna příjemný, povzbuzující nebo povznášející příběh, ve kterém by zúčastněné postavy projevovaly svou věrnost Bohu, není to ani příběh, ve kterém bychom mohli číst o Božích zázracích, o tom, jak Bůh zasáhl ve prospěch člověka. Naopak, je to příběh, u kterého by asi mělo zaznít varování, že není vhodný pro děti a možná ani pro citlivější osoby. Je v něm psáno nejen o sexuálním násilí vůči mladé dívce, ale i o brutálním masakru s mnoha oběťmi, o následném vyrabování města a zotročení žen a dětí. Nic pěkného, nic pozitivního.

Když jsem si k tomuto příběhu hledal nějaké materiály na internetu, dozvěděl jsem se, že je prý většině křesťanů neznámý. Není součástí textů, které se čtou v neděli v kostelech, není součástí příběhů, které se vyprávějí dětem. Dokonce i Židé prý tuto část Tóry nezmiňují příliš často. Jak jste na tom se znalostí tohoto příběhu vy? Znáte příběh o ponížení Díny a o hrozném masakru, který následoval? Kdo z vás ho zná?

Když jsem si pročítal 34. kapitolu Genesis, zjistil jsem, že asi budu mít problém najít to, co nám tímto textem chce Bůh sdělit. Určitě by bylo jednodušší kázat na něco jiného, ale nutkání kázat na tuto část Písma bylo silnější než má pohodlnost. Tomuto příběhu je v Bibli věnována celá kapitola, což je pozoruhodné, vezmeme-li v úvahu, že mnoha z našeho pohledu důležitějším událostem není věnováno ani zdaleka tolik prostoru. Nabyl jsem tedy přesvědčení, že tu musí být něco, co nás Bůh chce z této stati naučit. Dnes to spolu zkusíme objevit.

Události zaznamenané ve 34. kapitole Genesis se staly poté, co Jákob po dvacetileté službě odešel se svými ženami a dětmi od svého tchána Lábana, prodělal dramatický noční zápas u potoku Jabok, setkal se a usmířil se svým bratrem Ezauem a poté, co se usadil u města Šekem na poli, které koupil od synů Chamóra, otce Šekemova za sto kesít. Otevřete si prosím spolu se mnou 34. kapitolu Genesis, kde si přečteme první dva verše:

Dína, kterou Jákobovi porodila Lea, si vyšla, aby se podívala na dcery té země. Uviděl ji Šekem, syn Chivejce Chamóra, knížete země, vzal ji a ležel s ní, a tak ji ponížil.

Pokud víme, Dína byla jediná Jákobova dcera. Jak se jí asi vyrůstalo mezi jedenácti bratry? Protože neměla žádné sestry, asi se nemůžeme moc divit, že byla zvědavá na dívky v Šekemu, na to, jak se oblékají, jak si upravují vlasy, čím se baví…

Nevíme přesně, kolik v té době bylo Díně let. Většina komentátorů se shoduje na tom, že pravděpodobně měla mezi dvanácti až čtrnácti lety. Takže to patrně byla hodně mladá dívka. Ve své zvědavosti opustila bezpečí rodinného tábora a vydala se na průzkum do blízkého města, „aby se podívala na dcery té země“. Podle židovského historika Josepha Flavia pořádali Chivejci v té době nějakou slavnost. Asi si dokážeme představit, jak lákavá mohla být exotická podívaná plná barev, hudby a tanců pro mladou dívku, která žila na poli za městem ve stanech svého otce, jak lákavé pro ni mohlo být setkání s dívkami v jejím věku, když neměla žádné sestry, se kterými by mohla řešit holčičí záležitosti.

A tak se Dína rozhodla, že se půjde na děvčata v Šekemu podívat. Povolení rodičů k tomu patrně neměla, ale její zvědavost byla silnější než obavy nebo překážky, které by ji od výletu do města odradily. Její rozhodnutí vyrazit sama, tedy bez jakékoliv ochrany, na pohanskou slavnost, rozhodně nebylo moudré a krutě se jí vymstilo.

Ze zkušenosti víme, že tam, kde jsou děvčata, se zaručeně objeví i kluci nebo, chcete-li, mladí muži. A přesně tak tomu bylo i na slavnosti v Šekemu. Ze druhého verše se dozvídáme, že i když byla Dína teprve čerstvě náctiletá, evidentně byla dostatečně vyspělá na to, aby přitahovala mužskou pozornost. A tak se stalo, že ji uviděl sám Šekem, syn Chamóra, knížete země. Zpočátku možná bylo Díně příjemné, když se kolem ní začal točit princ, ale pak dostaly události rychlý spád. Můžeme číst, že když ji Šekem uviděl, „vzal ji a ležel s ní a tak ji ponížil“.

V době, kdy k této politováníhodné události došlo, žil Jákob a jeho rodina poblíž Šekemu už několik let. Koupil si tam pozemek a určitě s obyvateli města přicházel do styku, určitě s nimi obchodoval. Je tedy možné, že Dína už ve městě několikrát byla a Šekem ji tam mohl vidět. Možná, že po ní toužil už nějakou dobu. A teď, když se mu naskytla příležitost, prostě si vzal to, co chtěl. Jako syn místního vladaře si to mohl dovolit. Kdo by mu v tom mohl zabránit?

Mimochodem, v některých překladech Bible (např. CSP, B21, JBCZ) je přímo napsáno, že Šekem Dínu znásilnil. Někteří novodobí komentátoři se to však snaží vyvrátit. Tvrdí, že staromódní Jákob a jeho synové se snažili ženy ve své domácnosti ovládat, upírali jim právo na vlastní rozhodnutí, a že Dína byla svobodomyslná dívka, která se zamilovala do prince a která svobodně souhlasila s tím, že se s ním vyspí a že s ním bude žít. Tato její neposlušnost a nespoutanost prý jejího otce a bratry natolik rozhorlila, že sáhli ke kruté pomstě, o které budeme za chvíli mluvit. Jinými slovy, šlo prý o zakázanou lásku dvou mladých lidí, které rodina Díny nepřála.

Osobně si myslím, že tento pohled je scestný. Nebo se vám zdá, že slova „vzal ji a ležel s ní a tak ji ponížil“ naznačují, že by Dína s tímto skutkem souhlasila? Čteme zde, že ji Šekem „ponížil“, v 5. verši je napsáno, že ji „poskvrnil“ a totéž můžeme číst i ve 13. a 27 verši. V 7. verši je napsáno, že se Šekem tímto činem dopustil „hanebnosti“, něčeho, co se „nemělo stát“ (CSP). Myslím, že biblický text celkem jasně ukazuje, že Dína byla znásilněná. Možná nejednala rozumně, když opustila tábor. Možná toužila vidět pohanskou slavnost s celou její nádherou. Možná se dokonce nevhodně oblékla, možná se na prince usmála a možná jí jeho nadbíhání bylo zpočátku příjemné. Ale faktem je, že Šekem Dínu vzal a ležel s ní proti její vůli, přinutil ji a tak ji ponížil.

Dína byla náctiletá holka, která odešla z bezpečí domova a byla vystavena násilí prince, kterému se nedokázala ubránit. Žádný zákon ji nemohl ochránit, protože Šekem byl zákon. Nikdo ho nezastavil, protože byl synem vládce města. Pohlavní styk má sloužit jako akt lásky mezi mužem a jeho ženou, ale zde to byl akt krutosti a chtíče. Ve 34. kapitole můžeme opakovaně číst, že Šekem Dínu poskvrnil, že ji znečistil a ona se tak opravdu musela cítit. Poskvrněná a znečištěná. Už jako náctiletá prožila noční můru každé ženy. Mimochodem oficiální statistiky uvádějí, že v České republice zažilo sexuální násilí nebo obtěžování 39 % lidí a že obětí znásilnění se někdy stala každá desátá žena. Odhaduje se, že u nás dojde asi ke 12 tisícům znásilnění ročně. To jsou dost hrozná čísla.

Vraťme se ale k příběhu. Ve 3. a 4. verši se o Šekemovi dozvídáme zajímavou věc:

Přilnul však k Díně, dceři Jákobově, celou duší, zamiloval si tu dívku a vemlouval se do jejího srdce. Svému otci Chamórovi pak Šekem řekl: “Vezmi mně to děvčátko za ženu.“

Je tu propastný rozdíl mezi jednáním Šekema a dalšího sexuálního násilníka, o kterém čteme ve 13. kapitole 2. knihy Samuelovy. Když se Davidův syn Amnón zamiloval do své nevlastní sestry Támary, znásilnil ji, podobně jako Šekem Dínu. Na rozdíl od Šekema však Amnón začal po svém činu dívku, která předtím byla předmětem jeho touhy, převelice nenávidět a vyhnal ji od sebe. Šekem naproti tomu k Díně přilnul celou duší, zamiloval si ji. Přesto však můžeme říct, že s jeho láskou nebylo něco v pořádku. Ve 13. kapitole 1. listu Korintským je psáno, že láska je trpělivá, laskavá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nemá radost ze špatnosti. Tak vypadá pravá láska. Ale Šekemova láska tak nevypadala.

Šekem byl poblouzněný. Jeho city k Díně byly směsicí dobrého a zlého. Jeho takzvaná láska ponížila a poskvrnila mladou dívku. Pravá láska však neponižuje a neposkvrňuje. Vemlouval se jí do srdce sladkými slůvky, ale jeho jednání bylo drsné, násilnické. Mluvil o jejích nádherných hlubokých očích, o její sličné tváři, hebkých vlasech, dokonalé postavě, o její vůni, inteligenci, o tom, co všechno jí může nabídnout. Ale vůbec ho nezajímalo, co cítí Dína. Nebylo pro něj důležité, co si ona myslí o něm, neptal se jí, jestli o něj má zájem. Neptal se jí, co cítí, co si přeje.

Zavřel Dínu ve svém domě, pravděpodobně ji nechal strážit, aby mu neutekla, a šel za svým otcem Chámorem s žádostí, aby chystal svatbu. “Vezmi mně to děvčátko za ženu.“ Zní to, jako by žádal o nového koně. Zní to, jako by byl zvyklý dostat to, co chce. Dokonce ani nezmiňuje její jméno. Dína je pro něj „to děvčátko“, možná dočasná hračka, než se jí nabaží.

Příběh pokračuje dál 5. veršem:

Když Jákob uslyšel, že Šekem jeho dceru Dínu poskvrnil, byli jeho synové na poli s dobytkem. Jákob mlčel, dokud nepřišli.

To je velice zajímavý verš. Především proto, že se z něj nedozvídáme, co si Jákob o celé záležitosti myslí. Jákob totiž mlčí. Hlavou mu muselo běžet tisíc myšlenek, ale neříká nic. Mlčení je poněkud zvláštní reakce na to, když se dozvíte, že vaše náctiletá dcera byla znásilněná a násilník ji drží v zajetí. Jak mohl Jákob v takové situaci mlčet a nic nedělat? Možná měl strach, aby proti sobě nepopudil obyvatele Šekemu. Jákobovou slabostí bylo, že když hledal cestu z problémů, důvěřoval někdy spíše lidem než Bohu. A tak v tomto případě spoléhal na své syny, že si s nepříjemnou situací nějak poradí.

Svou úlohu mohlo hrát také to, že Dína byla dcerou a ne synem a že ji porodila Lea, méně oblíbená Jákobova žena, která mu byla při svatební noci podstrčená místo Ráchel. Víme, že Jákob měl problém s upřednostňováním některých svých dětí (vzpomeňme na Josefa) a Dína možná nepatřila mezi ty nejoblíbenější. Z Genesis 33,1-2 je patrné, že Josef, kterého porodila Ráchel, byl pro Jákoba potomek první kategorie, děti Leji patřily do druhé kategorie a děti služebných do třetí. Pokud měla Dína štěstí, řadila se v Jákobových očích mezi děti druhé kategorie, možná však na tom jako dcera byla i hůř a řadila se na úroveň synů Bilhy a Zilpy nebo dokonce až za ně. To by mohlo vysvětlit Jákobovu velice zdrženlivou reakci na zločin, kterým se vůči jeho dceři Šekem provinil.

Genesis 34, 6-7 Šekemův otec Chamór pak vyšel k Jákobovi, aby s ním promluvil. Jákobovi synové přišli z pole, jakmile o tom uslyšeli. Bolestně to ty muže ranilo a velmi se rozlítili. Vždyť spáchal v Izraeli hanebnost, ležel s dcerou Jákobovou, a to je nepřípustné.

Chamór, vládce země, přišel k Jákobovi, aby si s ním promluvil jako otec s otcem a aby se spolu domluvili na řešení události, ke které došlo mezi jejich dětmi. Do toho se však domů vracejí Jákobovi synové. Zprávy o tom, co se stalo jejich sestře, se evidentně šířily rychle. Přece jen, Šekem byl místní celebrita a jeho vzplanutí k mladé dceři kočovníka, který sídlil za hradbami, se stalo událostí číslo jedna, o které mluvil každý.

Reakce Jákobových synů se razantně liší od reakce, nebo spíš netečnosti, jejich otce Jákoba. Jákobovi synové jsou bolestně ranění a planou spravedlivým hněvem. Myslím, že tato jejich reakce je adekvátní, že se jí nemůžeme divit. Divím se ale tomu, že o Jákobovi nečteme, že by byl bolestně raněn násilím vůči jeho dceři, že by byl velmi rozlícen. Co to bylo za otce?

Všimněte si, že Jákobovi synové přijali novou identitu, kterou dal Bůh Jákobovi. Označují se za Izrael, za lid, který je oddělený od ostatních, za lid, ve kterém je Šekemův čin chápán jako hanebnost, která je nepřípustná. Začali o sobě přemýšlet jako o lidu, který má jiné hodnoty než okolní svět. Jejich svaté rozhořčení je výtkou Jákobovu mlčení. Jak ale budeme číst dál, ani tito mladí muži z tohoto příběhu nevyjdou bez úhony.

Genesis 34,8-12 Chamór s nimi mluvil takto: "Můj syn Šekem lpí na vaší dceři celou duší. Dejte mu ji prosím za ženu. Spřízněte se s námi, dávejte své dcery nám a berte si dcery naše. Můžete sídlit s námi, je před vámi celá země. Usaďte se, volně v ní obchodujte a mějte ji jako vlastní." Také Šekem jejímu otci a jejím bratrům řekl: "Kéž bych získal vaši přízeň. Dám vám, oč mě požádáte. Určete mi jakkoli veliké věno i dar. Dám vám, oč mě požádáte, jen mi tu dívku dejte za ženu!"

V těchto verších můžeme číst slova Chamóra a poté i jeho syna Šekema k Jákobovi a jeho synům. Chamór se snaží ukázat na to, že Šekem opravdu Dínu miluje, že k ní přilnul celou svou duší a prosí jejího otce a bratry, aby ji jeho synovi dali za ženu. Snaží se ukázat na to, že ze strany jeho syna nešlo o chvilkové pobláznění, ale že chce s Dínou vstoupit do manželství.

Chamór jde ještě dál, když říká, že svatbou Šekema a Díny to nemá skončit. Jákobův lid se má spříznit s jeho lidem, a manželství mezi oběma skupinami se má stát běžnou záležitostí. Chamór se snaží Jákoba a jeho syny přesvědčit, že tato smíšená manželství budou výhodná pro obě strany. Přichází s lákavou nabídkou, když Jákobovi říká: Pokud budete souhlasit se sňatkem a spřízníte se s námi, „můžete sídlit s námi, je před vámi celá země. Usaďte se, volně v ní obchodujte a mějte ji jako vlastní.“

Slova se ujímá také hříšník Šekem. Neomlouvá se za to, co udělal, nevrátil Dínu jejímu otci, nekál se ze svého hříchu, ale z jeho nabídky se zdá, že si je alespoň částečně vědom toho, že učinil špatnou věc a cítí za to určitou zodpovědnost. Nabízí, že za Dínu dá jakkoli veliké věno, cokoli, oč Jákob a jeho synové požádají. Touží po jejich přízni (což je dost velká troufalost po tom, co udělal) a žádá je o ruku své vyvolené.

Jak se Jákob k tomuto návrhu postaví? Přijme nabídku Chamóra a jeho syna a dovolí, aby se lid náležející pravému Bohu spříznil s uctívači model?

K něčemu podobnému došlo před potopou, kdy si synové Boží (potomci Šéta) brali za ženy dcery lidské (potomky Kainovy). A jak to dopadlo? Jaký byl výsledek? Posvětili a očistili synové Boží dcery lidské? Přivedli je k následování Boha? Ne. Sůl ztratila svou chuť. Synové Boží sešli ze správné cesty a celý svět, kromě Noeho, se stal zlý. I teď je v sázce něco podobného. Bude Jákob držet Boží korouhev nebo dovolí, aby se jeho rodina smísila s uctívači stromů, nebeských těles a kamenných model?

Můžeme se na to podívat i takto: Stane se Jákob dalším Lotem? Vzpomeňte si, jak Lot postavil svůj stan nedaleko Sodomy. A zanedlouho už se dozvídáme, že žije přímo v Sodomě, že jeho žena k životu v Sodomě velice přilnula a nechtěla se ho vzdát a poté, co Bůh Sodomu zničil, můžeme vidět, jaký vliv měl pobyt v Sodomě na morálku Lotových dcer. Pustí se Jákob touto cestou rostoucích kompromisů, přijme on a jeho potomci postupně pokřivené hodnoty Šekemu?

Chamór se snaží Jákoba přesvědčit, aby se spojil s jeho lidem, aby si učinil domov v jejich zemi, aby tam obchodoval a zbohatl, aby tam ukládal svůj poklad. A jaká je Jákobova odpověď? Žádná. Jákob opět neříká nic. Opět mlčí. V tomto kritickém momentu selhává ve svém úkolu vést rodinu a nechává odpověď na svých synech.

Genesis 34,13-17 Avšak Jákobovi synové odpověděli Šekemovi a jeho otci Chamórovi lstivě. Jednali tak proto, že jejich sestru Dínu poskvrnil. Řekli jim: "To my nemůžeme udělat, abychom dali svou sestru muži neobřezanému, byla by to pro nás potupa. Svolíme jen tehdy, budete-li jako my: dá-li se u vás každý mužského pohlaví obřezat. Pak vám budeme dávat své dcery a budeme si brát dcery vaše, usídlíme se u vás a staneme se jedním lidem. Jestliže nás neuposlechnete a nedáte se obřezat, vezmeme svou dceru a odejdeme."

Jákobovi synové přebírají vůdčí roli za svého mlčícího a nečinného otce a začínají jednat. Z toho, co jsme mohli číst je patrné, že jablko nepadlo daleko od stromu. Podobně jako Jákob jednal lstivě se svým bratrem Ezauem a se svým otcem Izákem, jednají lstivě i jeho synové, když Šekemovi a jeho otci odpověděli, že svou sestru dají chivejskému princi za ženu pouze tehdy, když se každý muž z jeho lidu nechá obřezat. Pak už nic nebude bránit smíšeným manželstvím mezi Chivejci a Jákobovým domem a tyto dva kmeny se stanou jedním lidem.

Požadavek na obřízku byla pouze lest, která neměla s náboženstvím nic společného. Jak budeme číst dále, tato lest měla vyřadit z provozu bojeschopné muže města. Ale to Jákob nemohl vědět. Jak to, že opět mlčí a nezasáhne? Jak to, že opět selhává ve své vůdčí roli a nechrání čistotu Božího lidu? Jak to, že mlčky sleduje, jak jeho synové požadují po modloslužebnících obřízku, která měla být znamením vyvoleného Božího lidu a slibují, že se potom oba kmeny smísí? Co se to s Jákobem děje?

Každopádně Jákobovi synové ani náhodou neměli v úmyslu spříznit se s Chivejci. Byli rozhodnutí krutě pomstít poskvrnění své sestry a obřízku, která měla být Božím znamením smlouvy a milosti, použili jako zbraň. V okamžiku, kdy Šekem sáhl na Dínu, ocitl se on i celé město ve vážných problémech. Jákobovi synové byli tvrdí muži, se kterými si nebylo radno zahrávat. Chamór a Šekem si mysleli, že učinili šlechetnou nabídku, když přišli vyjednávat o svatbě, ale nevěděli, s kým mají co do činění. Úmysly Jákobových synů, přesněji Šimeóna a Léviho, nebyly o dobru, ale o zlu. O velkém zlu, které mělo brzy dopadnout na město, o zlu, které mělo být mnohem horší než to, kterého se dopustil Šekem vůči Díně.

Genesis 34, 18-24 Chamórovi i jeho synu Šekemovi se jejich slova líbila. Mládenec nemeškal a vykonal to, neboť si Jákobovu dceru oblíbil. V otcově domě byl ze všech nejváženější. Chamór a jeho syn Šekem přišli k bráně svého města a promluvili k mužům svého města:

"Tito muži se k nám chovají pokojně. Ať se tedy usídlí v zemi a volně v ní obchodují. Ať je pro ně tato země na všechny strany otevřená. My si budeme brát za ženy jejich dcery a budeme jim dávat dcery své. Avšak aby s námi bydlili jako jeden lid, svolí ti muži jen tehdy, dá-li se u nás každý mužského pohlaví obřezat, jako jsou obřezáni oni. Nebudou tak jejich stáda a majetek i všechen jejich dobytek patřit nám? Buďme jen svolni a oni se u nás usídlí."

Poslechli tedy Chamóra a jeho syna Šekema všichni, kdo měli právo vycházet k bráně jeho města; dal se obřezat každý mužského pohlaví, kdo vycházel k bráně jeho města.

Chamórovi a jeho synovi se slova Jákobových synů líbila a přistoupili na jejich požadavek. Přesvědčili dokonce všechny muže ve městě, aby se nechali obřezat. Těžko říct, jestli je přesvědčili ekonomickými výhodami, které to přinese (všechna jejich stáda, všechen jejich majetek bude patřit nám), nebo jestli byl souhlas mužů města dán naprostou poslušností svému panovníkovi, kterému nebylo radno odporovat. Ať to bylo jakkoliv, všichni muži ve městě se dali obřezat. Což byla největší a zároveň poslední chyba v jejich životě.

Genesis 34,25-29 Ale třetího dne, když byli v bolestech, vtrhli bezpečně do města s mečem v ruce dva Jákobovi synové, Šimeón a Lévi, bratři Díny, a všechny mužského pohlaví povraždili. Zavraždili mečem také Chamóra a jeho syna Šekema, vzali z Šekemova domu Dínu a odešli. Na pobité potom přišli Jákobovi synové a za poskvrnění své sestry město vyloupili. Pobrali jejich brav a skot i jejich osly a co bylo v městě i na poli. Zajali všechny jejich děti a jejich ženy a uloupili všechno jejich jmění, vše, co bylo v domě.

Nevíme, kolik Jákobových synů bylo zapojeno do lsti s obřízkou, ale víme, kteří synové se dopustili masové vraždy. Vlastní bratři Díny Šimeón a Lévi počkali tři dny, aby finta s obřízkou nabyla maximální účinnosti, popadli meč a vybili všechny muže ve městě. Zdá se, že následného rabování se zúčastnili všichni bratři, ale byli to pouze Šimeón a Lévi, kteří byli dostatečně tvrdí a chladnokrevní na to, aby se dopustili genocidy.

I když muže města neznali, rozhodli se Šimeón a Lévi, že tato odplata je úměrná zločinu, kterého se Šekem dopustil na jejich sestře. Tito Jákobovi synové zapomněli na to, že pomsta i odplata náleží Bohu (Dt 32,35) a dopustili se velkého hříchu. Při svém vraždění osvobodili Dínu a vrátili ji domů její matce Leji. Potom spolu s ostatními vyrabovali město a zajali všechny ženy a děti, které zůstaly po zabitých mužích. Jak na tyto hrozné činy, kterých se dopustili jeho synové, zareagoval Jákob?

Genesis 34,30-31 I řekl Jákob Šimeónovi a Lévimu: "Přivedete mě do zkázy, způsobili jste, že vzbuzuji nelibost u obyvatel země, u Kenaanců a Perizejců. Mám málo lidí. Seberou-li se proti mně, pobijí mě a budu vyhuben já i můj dům." Odvětili: "Což směl s naší sestrou zacházet jako s děvkou?"

Jákob konečně promlouvá! Poprvé v tomto příběhu. Možná měl ale raději dál mlčet. Jeho synové se dopustili hrozné genocidy, rabování, zotročili nevinné ženy a děti. A to nemluvím o tom, že poskvrnili znamení, které Bůh určil svému lidu. A co na to Jákob? Co řekl svým synům? Co ho nejvíc tížilo? „Způsobili jste mi problémy. Moje pověst utrpěla. Teď vzbuzuji nelibost u ostatních obyvatel země. Co když se proti mně seberou, pobijí mě a budu vyhuben já i můj dům?“ Jákob se stará o sebe, o svou pověst. Neřeší, že jeho jediná, náctiletá dcera byla znásilněná. Neřeší, že jeho synové jsou masoví vrazi. Neomlouvá se, že celou dobu mlčel a nic nedělal, nečiní pokání z toho, že neshromáždil svou rodinu k oltáři a nehledal Boží vůli. Má obavu o to, že jej okolní kmeny mohou napadnout. Na slova, kterými Šimeón a Lévi ospravedlňují svůj motiv pro masovou vraždu, opět neodpovídá. Vypadá to, že ho to, co se stalo jeho jediné dceři, nechávalo vcelku klidným. Byl zaměřený na sebe.

Jak jsem říkal na začátku, ve 34. kapitole Genesis není příjemný, povznášející příběh plný kladných hrdinů. Po pravdě řečeno, tento příběh je tvrdý a nepříjemný a kladného hrdinu v něm asi nenajdeme. Jaké si tedy z něčeho takového máme vzít poučení? Co nám dnes může takový příběh říci? Proč ho Bůh nechal do Bible zaznamenat? Proč mu věnoval takový prostor?

Nastíním v krátkosti několik poučení, která si můžeme ze 34. kapitoly Genesis vzít a nechávám na Bohu, jestli vás některým z nich osloví. Nebo jestli vás případně osloví nějakou jinou myšlenkou, která mě třeba ani nenapadla.

Začnu u Díny. Mladá, lehkomyslná holka, která podlehla své zvědavosti a šla tam, kam neměla. Určitě nebylo moudré, aby si sama vyrazila na pohanský festival, patrně plný nevázanosti a spojený s uctíváním model. Jméno Dína znamená soud a je to pro tuto dívku vhodné jméno. Svým neuváženým jednáním odsoudila sama sebe k utrpení a kvůli jejímu poskvrnění provedli její bratři soud nad celým městem. Rozhodně měla být soudnější, rozhodně měla lépe posoudit, co je správné a bezpečné a co ne. Jaké poučení si od ní můžeme vzít? Myslím, že to je zřejmé. Ne každé místo je bezpečné, ne každá zábava nevinná a ne každá společnost vhodná, obzvlášť pro mladou, osamocenou holku. Ale platí to i pro kluky a pro nás všechny. Je dobré posoudit, jestli se máme vydat tam, kde nás to láká, jestli tam pustit svoje děti. K tomuto tématu píše Jan ve svém prvním listu:

1. list Janův 2,15-17 Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.

Dína však rozhodně není jediná, kdo se v tomto příběhu nezachoval správně. V jejím věku se její nerozumný výlet dá i pochopit. Jsou tu však jiní, u kterých bychom čekali zcela jiné chování, než jaké předvedli. Ponechejme stranou pohanského prince Šekema, který dal volný průchod svému chtíči, ponechejme stranou i Šimeona a Léviho, kteří v reakci na ponížení své sestry vzpláli spravedlivým hněvem, ale protože nenechali pomstu na Bohu a vzali odplatu do vlastních rukou, dopustili se mnohem hroznějšího hříchu, než jaký byl učiněn na jejich sestře.

Rád bych se zaměřil na muže, který měl duchovně vést svou rodinu k opravdovému živému vztahu s Bohem, který měl své blízké ochraňovat a být jim oporou. Rád bych se zaměřil na Jákoba, nebo chcete-li Izraele, který v tomto dramatickém příběhu plném hrozných událostí vynikal nicneděláním, neaktivitou, netečností a mlčením.

První chyba, která padá na Jákobova bedra ve spojitosti s událostmi popsanými ve 34. kapitole Genesis je ta, že Jákob a jeho rodina neměli u města Šekem co pohledávat. Vůbec tam neměli být. Jákob se totiž před téměř třiceti lety zavázal Bohu slibem, že když bude Bůh s ním a postará se o všechny jeho potřeby, Jákob se vrátí na místo, kde se s Bohem setkal – do Bét-elu. Po svém odchodu od Lábana však se splněním svého slibu váhal. Možná se ještě necítil připraven přijít do Bét-elu, tedy do Domu Božího, protože někteří z jeho rodiny se stále drželi svých pohanských bůžků (viz Gen 35,2). Možná si myslel, že ví lépe, co je pro jeho rodinu dobré a přes svůj slib Bohu zvolil za jejich novou domovinu raději Šekem, místo, kde se střetávaly obchodní cesty, místo vhodné pro chov dobytka, místo, kde měl větší šanci ekonomicky prosperovat.

Boží vůle však byla, aby Jákob splnil svůj slib a šel do Bét-elu. Je to zřejmé z 1. verše 35. kapitoly Genesis, kde Bůh bezprostředně po hrozných událostech, které jsou předmětem tohoto kázání, promlouvá k Jákobovi: "Vstaň a vystup do Bét-elu, usaď se tam a udělej tam oltář Bohu, který se ti ukázal, když jsi prchal před svým bratrem Ezauem." Pokud by to Jákob udělal už předtím, mohl uchránit svou jedinou dceru před poskvrněním. A dva ze svých synů před tím, aby se stali masovými vrahy.

Poučení je jednoduché – je to varování před tím, abychom volili určité místo jen pro jeho materiální hodnoty. Na základě čeho si vybíráme novou práci nebo místo k životu? Řešíme pestrost kulturního a sportovního vyžití, blízkost obchodního centra, krásný výhled, nebo to, do jakého prostředí přivedeme svou ženu a svoje děti? Řešíme, co bude pobyt na tom místě znamenat pro náš duchovní život? A především, řešíme s Bohem, jestli je to místo pro nás vhodné? Ptáme se Boha na jeho radu? Toužíme být v Boží blízkosti nebo se Bét-elu vyhýbáme? Plníme sliby, které jsme dali Bohu?

Jaké poučení si můžeme vzít z Jákobova nicnedělání, když měl jednat, z jeho mlčení, když měl mluvit? Když vidíme, jak Jákob selhal ve výchově svých dětí, v jejich usměrňování, ve formování jejich vztahu s Bohem, jaké poučení si z toho vezmeme? Jaké poučení si vezmeme z toho, že Jákob toleroval uctívání pohanských bůžků ve své rodině, že se staral více o svou pověst a poklidný život než o to, jakým utrpením si prochází jeho dcera? Jaké poučení si vezmeme z toho, jak selhal ve své vůdčí roli, jak selhal v roli ochránce své rodiny?

Jak my mužové zvládáme naši zodpovědnost být hlavou a ochráncem své rodiny? Jak zvládáme svou úlohu být jejím knězem? Projevujeme svým nejbližším lásku, zájem a soucit? Jsme jim oporou v poznávání Boha a jeho cest? Dokážeme hřích nazvat pravým jménem nebo jsme k němu benevolentní? Hledáme Boží vůli, a to nejen v obtížných situacích? Neděláme kompromisy, které by ohrozily náš vztah s Bohem a nasměrování naší rodiny? Když jde do tuhého, jde nám na prvním místě o dobro našich bližních nebo o naše vlastní zájmy?

Jákobovo selhání nám ukazuje na to, že nemáme svou víru zakládat na lidech. Potřebujeme někoho většího, než je Jákob! Bůh tohoto muže znovu a znovu ochraňoval, znovu a znovu mu žehnal a učil ho, že majetek není podstatný, že důležité je dědictví nevadnoucí a nehynoucí, které můžeme převzít z Boží ruky. Učil ho, že je lepší spoléhat na Boha než na lidi. Jákob na to ale opakovaně zapomínal. Máme však někoho většího! Máme někoho, kdo by měl být centrem každého kázání, a proto o něm chci i dnes pronést alespoň několik slov.

Pán Ježíš uspěl tam, kde Jákob selhal. Chce nás přivést do pravého Bét-elu, připravuje nám tam místa. Má pro nás pochopení, chrání nás, a když se nás někdo dotkne, je to, jako by se dotkl zřítelnice jeho oka. Pokud nám někdo ublíží, trpí s námi. Když jsme byli poskvrnění hříchem, nebyl netečný. Nemá na předním místě sebe, svou pověst, své pohodlí, ale nás. Neváhal opustit bezpečí a nádheru nebe a vstoupit na tento svět plný hříchu. Neváhal podstoupit toto riziko a vystavit se útokům zlého, aby nás mohl zachránit. Udělal vše pro naši záchranu, dokonce za nás dal svůj život.

Ježíš odolal pokušení nenávidět své nepřátele, poráží zlo dobrem. Nikdy nezhřešil, nikdy neselhal. Nesnaží se dosáhnout svého vítězství lstí ani nepředstírá spojení svého lidu se světem. Naopak, varuje nás, abychom nepodlehli svodům a pozlátku tohoto světa, zve nás k tomu, abychom svůj poklad ukládali v nebesích, kde neztrácí hodnotu. Zve nás do své rodiny, chce, abychom byli dětmi Otce, který nás nikdy neopustí, ani když se vlastní vinou dostaneme do těžkostí. Soud nad tímto světem je dán do Ježíšových rukou a on nám slibuje, že pokud přijmeme jeho oběť, nebudeme tomuto soudu podléhat, nebudeme mezi odsouzenými. Budeme mezi těmi, kdo budou ospravedlněni, mezi těmi, kdo zvítězí a budou s ním věčně žít.

Ještě poslední věc. Mě na této kapitole zaujalo především mlčení. Mlčení Jákoba, o kterém už jsem mluvil, mlčení Díny, které se nikdo neptal na to, co cítí, na to co chce, které nikdo nedal šanci promluvit. Jaká by byla její slova, kdyby tu šanci dostala? Možná „Tati, proč ti na mně víc nezáleží?“ Mlčení o tom, co bylo s Dínou dál, jestli byl touto událostí zničen celý její život. Mlčení její matky Leji, mlčení žen a dětí, které zajali Jákobovi synové, mlčení o jejich dalším osudu, a především mlčení Boha a mlčení o Bohu.

Všimli jste si toho, že v této kapitole není o Bohu ani slovo?Poslední verš 33. kapitoly zmiňuje Boha,první verš 35. kapitoly zaznamenává Boží slova k Jákobovi, ale ve 34. kapitole nic. Žádná zmínka o Bohu. Nikdo se při všech těch dramatických událostech na Boha neobrací, nikdo nehledá jeho vůli. Neptá se ho Dína, jestli je dobrý nápad jít sama na pohanskou slanost, neobrací se na něj Jákob poté, co byla jeho jediná dcera znásilněná ani poté, co jeho synové vyvraždí a vyplení město. Neobrací se na něj dokonce ani ve svých obavách o svou bezpečnost před okolními kmeny. Neobrací se k němu ani Šimeón a Lévi při plánování své pomsty. A podle toho to také dopadlo.

Pokud jste si z tohoto kázání neodnesli žádné jiné poučení, budu rád, když si zapamatujete alespoň toto jedno. Je jednoduché. Když ze svého života a ze svého rozhodování vynecháme Boha, vede to k hrozným důsledkům.

Amen.

Zvukový záznam tohoto kázání (mp3)