Kázání Kaziho Smolky s názvem Osmý král se mi dostalo do rukou už před několika lety. Velice mě zaujal výklad totožnosti osmi králů ze 17. kapitoly knihy Zjevení, se kterým jsem se do té doby nesetkal. Podle tohoto výkladu je Benedikt XVI. předposledním papežem v dějinách a za vlády toho následujícího nastane předpovězené pronásledování Božího lidu a brzy nato návrat Ježíše Krista.

Při hledání na internetu jsem našel několik dalších výkladů totožnosti osmi králů ze Zjevení 17, které ukazovaly stejným směrem. Zajímavé je, že i podle jednoho katolického proroctví, údajně zaznamenaného irským mnichem Malachiášem (1095-1148), je současný papež předposledním papežem v dějinách a o posledním je napsáno: „Během extrémního pronásledování svaté římské církve bude sedět na stolci "Petrus Romanus" (Petr Římský), který bude pást své stádce uprostřed mnoha soužení; po jejich skončení bude město na sedmi pahorcích zničeno a obávaný Soudce bude soudit svůj lid. Konec.“

Proroctví katolického mnicha není samozřejmě podstatné, uvádím ho jen pro zajímavost. Podstatné je, co nám o naší blízké budoucnosti říká Bible. Faktem je, že proroctví ze Zjevení 17 patří mezi texty Písma, u kterých je obtížné najít jednoznačný výklad. Jsou výklady, které vidí naplnění tohoto proroctví v dávné minulosti, jsou výklady, které jej kladou do vzdálené budoucnosti. Jako nejhodnověrnější se jeví výklady, které 7 králů ztotožňují s určitými královstvími (národy, mocnostmi), počínajíc Egyptem nebo Babylónem, přes pohanský a papežský Řím až po nábožensko-politickou mocnost, která bude pronásledovat Boží lid krátce před Ježíšovým návratem. Je skutečně obtížné určit, který ze soupeřících výkladů je správný.

Doporučuju, abyste si kázání K. Smolky přečetli a porovnali s Písmem a sami posoudili, jestli je tento výklad možný. Pokud by byl správný, znamenalo, by to, že čas se nachýlil… (Opozici k tomuto výkladu můžete najít například zde: Jon Paulien: Seven Heads of Revelation 17 (anglicky).

Osmý král - Kazimierz Smolka

„Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi, A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude.“ (Zj 10,5.6 kral.)

V sobotu večer, 2. dubna (2005), jsem jel na nádraží pro ženu, když v rozhlase byla oznámena zpráva, kterou s obavami očekávalo celé Polsko. Ve 21.37 hod. zemřel papež. Byla přerušena všechna rozhlasová i televizní vysílání. Od této chvíle po sedm dnů se ve všech médiích hovořilo pouze o jednom. Každý z nás to slyšel z rozhlasu, televize, novin i od lidí. Můj bratranec, který je katolík, zažertoval, že se bojí otevírat dokonce i kapotu svého auta, protože i odtamtud uslyší o papeži.

Ano, moji drazí, byli jsme svědky hromadného klamu po smrti papeže. Ve dne i v noci se statisíce lidí shromažďovaly na náměstích mnoha měst. Lidé byli velmi dojati, plakali, modlili se. Najednou se stali velmi nábožnými a zbožnými. Všechny rozhlasové a televizní programy, noviny, se staly velmi nábožnými, dokonce i politici a novináři. Víte, když jsem se díval na některé programy o papežovi i mně se zmocňovalo toto vzrušení. Ale okamžitě jsem to odmítal, protože jsem věděl, jaký je jeho původ.

Jedna sestra ze sboru přišla ke mně a ve velké důvěře mi řekla: „Víš, že jsem plakala za papežem? Pověz, nebyl snad papež dobrým člověkem, nevedl snad lidi k Bohu? Přece učinil mnoho dobrého pro svět, vyzýval k lásce a pokoji. Kazi, pověz mi, zda naše ztotožňování papežství se šelmou z knihy Zjevení není nějaký omyl.“ Téměř hodinu jsem hovořil s touto sestrou o náboženství. Ve skutečnosti mě tento rozhovor přivedl k napsání tohoto kázání. Nerad se dotýkám tohoto tématu v kázáních, obávám se, že bych mohl zranit něčí náboženské city. Tím více, že mezi katolíky je hodně lidí, kteří upřímně hledají Boha a jsou přesvědčeni, že Ho naleznou právě v Katolické církvi.

Ale moji drazí, poslední události, které budou, jak se za chvíli přesvědčíme, vyplněním posledních proroctví, mě přesvědčily, že nastal čas, abych mluvil o tom hlasitě, protože to je jeden z prvků trojandělského poselství, protože je to čas, ve kterém se všechna vyznání přiklánějí k Římu a tímto způsobem se pokloní drakovi. A nakonec je to čas posledního svodu světa a dokonce i vyvolených. Tak jako jednoho z našich horlivých bratří z jihu, který byl nezávislý. Události spojené se smrtí papeže a celé to mediální prostředí zapůsobily na něho takovým dojmem, že pověděl, že se vrací do lůna katolické církve. Jaký je tvůj postoj a myšlení v tomto ohledu? Je snad takový jako postoj některých bratří, kteří z obavy, aby nedráždili šelmu, ji hladí smířlivými gesty a ekumenickými kázáními?

Kde je dnes úplné adventní poselství - pravda o spasení pouze v Ježíši Kristu skrze Jeho smrt a vzkříšení, Jeho službu v pravé svatyni v nebi? Víte snad, že žádná jiná církev neučí tuto pravdu. A přece v té skutečné svatyni v nebi se dokončuje proces našeho spasení skrze jednoho Prostředníka mezi Bohem a člověkem - Ježíše Krista, který je naším Veleknězem v nebi. Kde je pravda o desíti přikázáních odmítnutých světem a také jinými církvemi a uprostřed nich pravda o svatém sobotním dni, který je pečetí Boha a Stvořitele? Kde je pravda o posvěcení a o zdravotní reformě? Kde je výzva k vyjití z Babylóna a zavržení falešných náboženství? A nakonec, kde je pravda o brzkém příchodu Ježíše Krista, konci tohoto světa, tisíciletém království ve vesmíru a věčném životě na nové zemi?

Bratři a sestry, nastala doba, abychom říkali sobě i lidem pravdu. Samozřejmě, nemůžeme provokovat pronásledování nesprávným, hrubým představováním pravdy, ale nemůžeme rovněž zapomínat na to, že pronásledování Božího lidu jsou nevyhnutelná. A to stejně tak v osobním měřítku, protože jak řekl Pán Ježíš: „Každý, kdo mě bude následovat, bude pronásledován.“ Slyšeli jste. Neřekl někteří, ale pověděl: „Každý“. Pocítili jste to? Já a moje žena jsme to pocítili. Někdy se nám zdá, že povstává proti nám boj a také i v měřítku celé Boží církve, protože jak píše kniha Zjevení: „Drak šel bojovat s ostatky z jejího semene“ (Zj 12,17 kral.). A víte, kdy propukne pronásledování proti církvi? Prorok Boží píše, že tehdy, když se Boží lid vrátí k původní zbožnosti, jaká existovala pouze v době apoštolské a s mocí začne hlásat trojandělské poselství a výzvu k vyjití z Babylonu. Tehdy se ďábel rozzuří a rozpoutá pronásledování proti lidu Božímu. Proto, moji drazí, budu dnes hovořit o věcech, které budou možná těžké k poslouchání, zvláště pak pro přátele anebo hosty. Proto mi odpusťte, jestliže bude něco pro vás bolestné, ale bude lepší, abyste nyní prožili bolest, než abyste se o tom dozvěděli příliš pozdě a stali se účastníky ran, které brzy dopadnou na zemi a nakonec věčné smrti.

Začněme od 13. kapitoly Zjevení. Nebudeme se podrobně zabývat výkladem každého slova, protože na to nemáme čas a kromě toho mám za to, že tato proroctví znáte. Ale budeme se soustředit na to, co nás přivede k odhalení toho, v jakém bodu tohoto proroctví žijeme. Otevřme si 13. kapitolu knihy Zjevení a tam budu číst od 1. verše:

I viděl jsem šelmu vystupující z moře, kteráž měla sedm hlav a deset rohů. A na rozích jejích deset korun, a na hlavách jejích jméno rouhání. Byla pak šelma ta, kterouž jsem viděl, podobná pardovi, a nohy její jako medvědí, a ústa její jako ústa lvová. I dal jí drak sílu svou, a trůn svůj, a moc velikou. A viděl jsem, ano jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest. Tedy divivši se všecka země, šla za tou šelmou. A klaněli se drakovi, kterýž dal moc šelmě; a klaněli se šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní? I dána jsou jí ústa mluvící veliké věci a rouhání, a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce. Protož otevřela ústa svá k rouhání se Bohu, aby se rouhala jménu jeho, i stánku jeho, i těm, kteříž přebývají na nebi. Dáno jí i bojovati s svatými a přemáhati je; a dána jí moc nad všelikým pokolením, nad rozličným jazykem, i nad národem. Protož klaněti se jí budou všickni, kteříž přebývají na zemi, jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka, toho zabitého od počátku světa. Má-li kdo uši, slyš. (Zj 13,1-9 kral.)

Šelma vystupující z moře je nábožensko-politická mocnost. Poukazuje na to verš 5. a 6. Je uvedeno rovněž trvání prvního období působnosti této moci - 1260 let. To je čas papežské nadvlády. Od r. 538, kdy papežství získalo nábožensko-politickou moc přes období, kdy byli praví křesťané pronásledováni, mučeni a upalováni na hranicích, až do roku 1798, kdy ji této moci zbavil Napoleon tím, že vzal papeže Pia VI. do zajetí. Důležitá informace je uvedena ve verši 2. Odkud pochází trůn a moc té šelmy? Druhá část 2. verše: „I dal jí drak sílu svou, a trůn svůj, a moc velikou.“ Víte, když vidím, jak miliony lidí na setkáních s papežem, a to inteligentní a vzdělaní lidé, vzdávají čest jednomu člověku, klekají před sochami a obrazy a upadají do náboženských extází, tehdy jsem přesvědčen, že za tím stojí velká moc, tak jak to je zde napsáno.

Bratři, nikdy nezapomeňme na to, dokonce ani když slyšíme krásná slova o lásce, o pokoji, o Kristu, či zvěsti o uzdravení, tak nikdy nezapomeňme, že za tím stojí drak. A kdo je drak, to už víte. Zjevení ho demaskuje. Povím vám, že když jsem to objevil poprvé, když jsem jako katolík četl Písmo svaté, tak jsem byl zděšen. Ale když jsem četl Zjevení, najednou jsem se zorientoval, o koho se to jedná. 3. verš: „Ano jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt, ale rána její smrtelná uzdravena jest.“ Smrtelná rána byla, jak už jsme říkali, zasazena v r. 1798, když Napoleonův generál Bertier uvěznil papeže. Papežství a vatikánský stát byl nakonec v r. 1798 usnesením italského parlamentu zlikvidován. Smrtelná rána se začala uzdravovat, když v r. 1929 na základě konkordátu s Mussolinim vatikánský stát získal zpět svá práva.

Chci nyní odejít od středověku, kde se v době 1260 let toto proroctví už jednou vyplnilo. Brzy se vyplní znovu, ale zajímavou věcí je to, že se rovněž vyplnilo v životě jednoho papeže - Jana Pavla II. Jak víte, obdržel smrtelnou ránu tím, že byl postřelen, ale rána se uzdravila. Jak sám říkal, vrátila ho k životu Maria, po čemž celá země šla v úžasu za ním. A všichni se mu klaněli. Dokonce i premiéři a prezidenti států klekali před ním a líbali ho na prsten na ruce. Uvědomujete si, co to znamená? Prsten na ruce krále byl vždycky symbolem moci. Králové poražených států museli pokleknout před vítězným panovníkem a políbit jeho prsten na ruce. Právě to máme zde před našima očima. A dále píše: „A klaněli se tomu draku, kterýž dal moc šelmě; a klaněli se šelmě, řkouce: Kdo jest podobný té šelmě? Kdo bude moci bojovati s ní?“ Slyšeli jste to už někde? To je ozvěna výpovědí milionů lidí na světě a to i světových vůdců, kteří říkají: „Papež je jediná největší morální autorita světa. Je to největší vůdce světa. Nikdo mu není podobný.“ Dnes by se nikdo neodvážil bojovat proti papeži.

A když rozmlouvám s mojí maminkou, ona říká: „Synu, to byl tak dobrý člověk, udělal tolik dobrého pro svět. Přiváděl lidi k Bohu, trpěl za svět jako Kristus.“ Ano, maminka opakuje to, co o něm říkají a píšou - že trpěl za svět jako Kristus. A dále maminka říká: „Měl bys mu vzdát čest tak jako všichni, alespoň v den jeho pohřbu.“ A tehdy musím odhalit před maminkou bolestnou pravdu. Říkám jí: „Maminko, já nemám právo ho odsuzovat, Bůh ho odsoudí, i když lidé už nad ním vyřkli soud - prohlásili ho za svatého. Prý už sedí po pravici Boha v nebi.“

A vůbec, proč žádají okamžité blahořečení, prohlášení ho za svatého, když celý život volali: „Svatý otče“? Víte proč? Protože se chtějí k němu modlit. To je přesně to samé jako římští císařové nebo egyptští faraóni, kteří měli za života božské tituly a po smrti byly odlévány jejich sochy a lidé se k nim modlili jako k bohům.

Říkám: „Maminko, je pravda, že tento člověk vzbuzoval sympatie, mluvil také o dobrých věcech, ale nevedl lidi k Bohu, nýbrž k modloslužbě.“ Např. když korunoval obrazy Marie, klekal před nimi a spolu s ním miliony lidí, kteří tím přestupovali první i druhé přikázání. A ústřední postavou každého náboženského shromáždění nebyl Bůh, ale on sám, protože jemu zástupy lidí vzdávaly čest a ne Bohu. Jemu bylo zpíváno „Abba – Otče“ a on neprotestoval. Čest patřící pouze Bohu přijímal pro sebe a je jedno, co řekl, je jedno jaká slova, dav mu za to provolával slávu a volal bravo, upadal do náboženských extází. Viděli jste to? Nechal se nazývat „Svatým otcem“, titulem náležejícím pouze Bohu, „protože jeden je váš Otec,“ praví Ježíš „a jeden je svatý - Bůh v nebi.“ Svým jednáním a učením odporujícím Písmu svatému svedl miliony lidí na smrt a to na věčnou smrt.

Jak to bude strašné pro ty miliony lidí, když na Božím soudu po druhém vzkříšení vstanou a uvidí, že byli tragicky oklamáni. Uvidí všecky papeže vně zdí Božího města a tehdy pochopí, že byli podvedeni. Prorok píše, že se vrhnou dokonce i na své náboženské vůdce, ale bude již příliš pozdě. Řekl jsem: „Maminko, chceš se přesvědčit, že jsi se mýlila, teprve až tehdy?“

A ty, bratře a sestro, na kom nebo na čem buduješ svou víru? Komu věříš - svému vůdci, knězi, kazateli, některému z bratří anebo jenom Bohu a Jeho Slovu? Možná, že jdeš za většinou tak jako celý svět. Nemysleme si, že pouze katolíci jdou za většinou. To je univerzální psychologická zásada, kterou ďábel využívá. Jestliže všichni jdou v neděli do kostela, tak to musí být pravda. Jestliže všichni jdou za papežem, tak to musí být pravda. Adventista se tomu směje, avšak v jiných oblastech života také někdy jde za většinou a říká: Přece to všichni dělají, přece všichni se dívají na filmy, přece všichni poslouchají takovou hudbu, přece všichni se tak oblékají, přece všichni to jedí, přece všichni si tak zařizují byty, přece všichni pijí kávu, a tak dále, a tak dále, a tak dále...

Moji drazí, dokonce jako církev jsme odešli dále za tímto světem, než se nám zdá. Díváme se na miliony lidí shromážděné před papežem a říkáme si, jak jsou ubozí. A současně v jiných oblastech života plujeme s proudem zesvětačtění spolu s těmito lidmi. S politováním kroutíme hlavami, když vidíme, jak se moudří, vzdělaní lidé klanějí obrazům a hostii a líbají je. Oni si samozřejmě neuvědomují, komu se ve skutečnosti klanějí, protože neznají pravá přikázání a zvláště druhé, které bylo odstraněno papežstvím. Určitě jste slyšeli příběh o mém obrácení, kdy v jistém okamžiku mého objevování pravdy v Písmu svatém, jsem se nacházel v kostele na mši a nastal okamžik pozvednutí hostie. Tehdy v mých myšlenkách jsem uslyšel slova ze Starého zákona: „Nebudeš sloužit bohům cizím, nebudeš se jím klaněti, pouze Bohu budeš sloužit, pouze Jemu se budeš klanět.“ A tehdy jsem nemohl pokleknout, protože jsem pochopil, že můj Bůh je v nebi, a ne v té hostii, jak učí všeobecná církev. Všichni už klečeli, téměř tisíc lidí, pouze já jsem stál uprostřed jako svíce. Nohy se mi třásly, ale nemohl jsem pokleknout, i když tlak ze strany lidí, kteří na mě hleděli, a také kněze, byl velký. A tento tlak, bratři a sestry, bude stále více narůstat, zvláště pak během funkčního období nového papeže Benedikta XVI, ale o tom až později.

Komu se v životě klaníš? Komu sloužíš? Víte, drakovi je jedno, zda se mu pokloníš takovým nebo jiným způsobem. Vzdáš mu čest tím, že se pokloníš před hostií, ale vzdáš mu čest také tehdy, když porušíš kterékoli z deseti Božích přikázání. Pamatuj si, že se mu klaníš pokaždé, když děláš něco, o čem ti Bůh řekl, že je to zlé, anebo tehdy, když neděláš to, o čem ti Bůh řekl, že je dobré. Bůh řekl v knize Samuele: „Neposlušnost je stejné zlo jako čarodějnictví a jako vzdávání cti obrazům.“ (1Sam 15,23 - parafr.) Slyšeli jste to? Přemýšlejme o tom v našem každodenním životě. Dávejme Bohu každý den ráno otázku: „Pane můj, jak bych Ti dnes mohl sloužit? Co bych měl a co bych neměl činit?“ Pán Ježíš čeká na takovou modlitbu, odpoví ti a dá ti moudrost a sílu, abys mohl činit dobro, abys mohl činit Jeho vůli ve svém životě, abys mohl chodit za Ježíšem. Nechoď za papežem ani za kazatelem. Běž za Ježíšem, protože On neřekl: „Pojď za tím nebo za tamtím,“ ale řekl: „Pojď za mnou.“ Pamatuj si, že každý sám za sebe vydá počet před Bohem. Proto nikoho nenásleduj ve svém životě, dokonce ani nejsvětějšího bratra anebo kazatele, protože oni jsou také jenom lidé a rovněž se dopouštějí chyb. Ve skutečnosti je satan ještě více pokouší, aby když je svedl, byli pohoršením pro lidi. Samozřejmě, poslouchej, co říkají, ale ověřuj si, zda je to v souladu Písmem svatým, zda to, co říkají, tě přivádí k Bohu a k poslušností Jeho přikázání anebo ne. Zda to vzbuzuje v tobě pocity lásky k Bohu a vůči bližním anebo ne. To je jednoduchý test.

Avšak ďábel tak zaslepil miliony lidí, že nevidí, kam jsou vedeni. Kniha Zjevení píše, že je to - cituji - ostrý omyl, proto jsem se nebál to nazvat šílenstvím. Nevidí, že jdou na smrt v milionech. Máme snad my, kteří známe pravdu o spasení, tomu nečinně přihlížet? Měli bychom roztrhnout svá srdce a hlasitě křičet: „STOP!!! Nechoďte touto cestou, tam zahynete!!!“ Vyvrcholení tohoto davového šílenství bylo v pátek, v den pohřbu papeže. Již dříve někteří adventisté mluvili tak, že jak tento papež zemře, tak se všechno skončí. Mýlili se. Nejhorší teprve začíná. Více než miliarda lidí se zúčastnila tohoto pohřbu. Žádná událost neshromáždila tolik lidí, tolik náboženských a politických vůdců na jednom místě - v Římě. A média celého světa oznámila: „Toto je největší pohřeb v dějinách lidstva.“ Zemřel člověk, ale lidé stále zůstali pod vlivem moci, která působila skrze tohoto člověka. Když jsem jel tady s ženou přes celé Polsko, co kousek jsme viděli obrovské billboardy, na kterých je obraz papeže jakoby ducha, jakoby promlouval z onoho světa slovy: „Doufejte, hle, já jsem s vámi.“ Jaký to podvod! Tato moc, dokonce i po jeho smrti svádí lidi. Svádí vírou v posmrtný život. To je jedna z těch falešných nauk, kterými papežství svedlo celý svět, neboť Písmo svaté na mnoha místech píše, např. v knize Šalomouna - Kazatel 9,5, že mrtví nevědí nic, že spí v prachu země, než je Bůh navrátí k životu - jedny k životu věčnému a druhé k věčnému zničení.

Ale drak stále klame lidi, tak jak to dělal po tisíce let. Vidíte to? Tato moc stále působí a má už další hlavu, dalšího krále. A tak jsem si pomyslel, co bude mít z toho, že tolik milionů stálo nad jeho rakví, že tolik milionů se modlí za jeho duši? Jenom proč, když prý je už v nebi? Co z toho, že z lidského hlediska měl největší pohřeb v dějinách lidstva? Nic mu to nepomůže, protože zemřel a jak píše kniha Zjevení nebude mít podíl na prvním vzkříšení. A ve Zjevení je psáno, že je „blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmiť ta druhá smrt nemá moci, ale budou kněží Boží a Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let.“ (Zj 20,6 kral.)

Jak zcela jinak vypadal pohřeb našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Nebylo žádných procesí, nebylo milionů lidí, nebylo přepychu a okázalosti, ale tiše a tajně bylo přeneseno Jeho tělo do hrobu, který nebyl Jeho. To byl největší pohřeb v dějinách lidstva. Ježíš nejenže zde neměl svůj domov, ale neměl ani svůj hrob. Víte proč? Protože hrob pro Něho nebyl potřebný. Vstal z mrtvých. Nepotřeboval už hrob. Zemřel a vstal z mrtvých, aby dal život každému, kdo v Něho věří. Tak i my - píše apoštol Pavel - ponořeni v Jeho smrt, povstali jsme k novému životu. To je velké tajemství. Moji milovaní, největší pohřeb je tehdy, když je udělen nový život. Největší pohřeb je tehdy, když člověk skrze křest umírá, aby povstal k novému životu. Ježíšova smrt a křest každého věřícího - to je největší pohřeb v dějinách lidstva. To je zázrak, který chce Bůh vykonat v tobě i ve mně. Proto je to tak důležité, aby každý z nás vstoupil do vody a skrze křest měl spoluúčast na smrti a vzkříšení Ježíše Krista.

V ten pátek došlo k precedentu - bez ústavy, bez jakéhokoliv zákona byl bleskově ustanoven státní náboženský svátek. Najednou je nařízen svátek a běda každému, kdo by se pokoušel v tento den okázale pracovat. Víte, v tento den jsem projel půl Polska a přesto, že bylo pěkné počasí, byla to doba pilných jarních polních prací, neviděl jsem venku ani jednoho člověka. V pátek ráno jsem zavolal kolegovi - lakýrníkovi. Chtěl jsem, aby mi něco opravil na autě. Víte, co mi řekl? „Kazi, zbláznil ses? Chceš snad, aby mě všichni sežrali?“ Bál se, i když není katolík. To je příklad pro ty, kteří pochybují o tom, že přichází doba povinného svěcení neděle. Nový papež Ratzinger o tom otevřeně mluvil, když byl ještě kardinálem. Celý pátek jsem studoval knihu Zjevení. Kladl jsem si otázku: „V kterém bodě tohoto proroctví se nyní nacházíme?“ A objevil jsem něco zvláštního. Prosil jsem Boha, aby mi dal schopnost porozumět tomuto proroctví, protože Bůh slíbil v 7. verši 17. kapitoly: „Co se divíš? Já tobě povím tajemství té ženy i šelmy, kteráž ji nese, mající hlav sedm a rohů deset.“ Kdo je tato žena, popsaná v předcházejících verších této kapitoly? Od 4. verše: „... odína byla šarlatem a brunátným rouchem... mající koflík zlatý v ruce své, plný ohavností a nečistoty... A na čele jejím napsané jméno: Tajemství, Babylon veliký, Mátě smilstva a ohavností země... opilá krví svatých a krví mučedlníků Ježíšových...“

Je to samozřejmě Církev katolická, odpovědná za to, že zavedla do křesťanství pohanské nauky a také pronásledování a zabíjení křesťanů. 8. verš 17. kapitoly knihy Zjevení říká: „Šelma, kterous viděl, byla, a již není, a máť vystoupiti z propasti..“ Tento verš ukazuje, že Jan vidí obrozující se papežství po zasazené ráně. A kdy papežství znovu získalo svá práva? Pamatujete si? Ano, v r. 1929, na základě lateránských traktátů podepsaných fašistickým vůdcem Itálie a papežem Piem XI. Vatikánský stát začal znovu právně existovat a začal se obrozovat. Verš 9: „Tentoť pak jest smysl, a máť moudrost: Sedm hlav jest sedm hor, na kterýchž ta žena sedí.“ To je doslovně sedm hor, na kterých je vystavěn Řím, aby nikdo neměl pochybnosti o tom, kde je sídlo šelmy. A teď dávejte pozor. „A králů sedm jest.“ (v. 10)

Všimněte si, tady už nejsou symboly. Zde se jedná o konkrétní osoby, přesněji o papeže. Sedm králů se objevuje teprve v 17. kapitole v konkrétním čase - těsně před osmým králem, který byl a znovu bude, a je z těch sedmi. Jestliže podle 11. verše 17. kapitoly je osmý král obrozenou šelmou popsanou v 13. kapitole a ve verši 18. a je člověkem s počtem 666, tak to bude papež. A když je jedním z těch sedmi, znamená to, že sedm králů jsou rovněž papežové. Jsou to konkrétní lidé, tak jako deset králů, kteří přijmou jedné hodiny moc spolu se šelmou (v. 12).

Můžeme přesně určit čas panování těchto králů, protože osmý král panuje těsně před příchodem Ježíše Krista (v. 14). To je poslední papež a tak ti, kteří byli před ním, jsou předposlední, šestý, pátý, čtvrtý, třetí, druhý a první. A první - to je ten, který panoval v okamžiku, kdy začalo vystupování papežství z propasti, čili času, kdy bylo zbaveno nábožensko-politické moci. A ten okamžik - to je rok 1929, ve kterém tuto moc znovu získalo. Když spočítáme papeže, kteří panovali od tohoto roku, tak velmi snadno identifikujeme sedm králů a tímto způsobem se dozvíme, že Jan Pavel II. byl šestým králem a Benedikt XVI. je sedmý. A tak osmý král bude po něm. Tento výklad nevylučuje tradiční výklad, že sedm králů jsou po sobě jdoucí mocnosti od Babylonu až po papežský Řím. Všimněme si, že proroctví se často naplňují dvojím a dokonce trojím způsobem - symbolicky i doslovně. Např. ve výkladu obrazu ze snu Nabuchodonozora prorok Daniel říká, že zlatá hlava je Babylon, ale také i sám král. A řekl: „Ty králi, jsi ta hlava zlatá“ (Dan 2,38).

Rovněž v knize Zjevení máme doslovné označení. (Např. 5. verš 12. kapitoly). V 17. kapitole knihy Zjevení sám anděl provádí výklad symbolů. V 9. verši 17. kapitoly například říká, že sedm hlav je sedm hor. Dále říká v 5. verši 17. kapitoly, že žena je matka smilstva a ohavností země a tedy odpadlická církev. A v 18. verši 17. kapitoly je napsáno, že žena je veliké město, které má království nad králi země. A nyní chápeme, proč v 9. verši je řečeno, že hlavy - to je sedm hor, na kterých ta žena sedí. Ve 14. verši 17. kapitoly je vysvětlení, že Beránek je Pán pánů a Král králů. Ve 12. verši je řečeno, že deset rohů je deset králů. A v 11. verši je vysvětleno, kdo je šelma, že je osmým králem. Kdežto tam, kde hovoří o králích, nevysvětluje je dále. Neříká, že jsou symbolem, že něco označují, ale hovoří o nich doslovně jako o panovnících. A to nejenom v 17. kapitole, ale všude v Bibli je to přesně tak. A tak podle 11. verše 17. kapitoly - šelma je král, doslovný panovník. Potvrzuje to 18. verš 13. kapitoly, který říká, že šelma je člověk s počtem jména 666. Z kontextu 13. kapitoly vyplývá, že je to papežství, reprezentované papežem. A když osmý bude papež, tak ti, kteří byli před ním, jsou také papežové. Tím více, že sedm králů vystupuje v poslední době, kdy šelma byla a není. (8. verš 17. kapitoly). S jistotou vystupuje až po r. 1798, kdy byl papež uvězněn, dokonce až po roce 1870, kdy byl úplně zlikvidován vatikánský stát. A s jistotou teprve od r. 1929, kdy získává znovu politickou moc a začíná se uzdravování rány. Píše o tom také Antonín Godek v Apokalypse, že v r. 1929 se začíná uzdravování rány šelmy. A od té doby, ve skutečnosti až podnes, se objevuje sedm králů - papežů, za kterých šelma postupně získává znovu svou moc a autoritu, zvláště pak za Jana Pavla II., prohlášeného světem a samotnou Katolickou církví za největšího papeže v dějinách.

A ihned se dozvíme, jaký okamžik v dějinách byl ukázán Janovi. 10. verš: „Pět jich padlo, jeden jest, a jiný ještě nepřišel; a když přijde, na malou chvíli musí trvati.“ Víte už, který papež byl ukázán Janovi? Počítejme. Papežství vystoupilo z propasti v r. 1929 a znovu získalo politickou moc. A píše „pět jich padlo“, čili už byli. Od r. 1929 - Pius XI., který podepsal konkordát s Mussolinim, druhý byl Pius XII., třetí byl Jan XXIII., čtvrtý byl Pavel VI., pátý Jan Pavel I., čili v okamžiku Janova vidění těch pět papežů už bylo. A dále píše: „Jeden jest.“ A to byl právě Jan Pavel II. - šestý král, kterého Jan viděl ve svém vidění, největší z papežů, jak ho označil celý svět. Právě ten čas v dějinách papežství byl ukázán Janovi, kdy ve skutečnosti celý svět šel v úžasu za tou šelmou (Zj 13,3).

To, co jsme viděli na vlastní oči v televizních přenosech - papežské cesty po celém světě, holdy prokazované papeži stamiliony lidí a také světovými vůdci, právě to viděl Jan ve svém vidění. Tvrzení, že Janovi byl ukázán pontifikát Jana Pavla II., je založeno na tom, že v životě žádného jiného papeže se nevyplnilo proroctví, popisující obrozující se papežství, protože šelma - to je papežství, a také papežové, kteří ho reprezentují. Např. to, že celá země šla v úžasu za tou šelmou - poprvé v dějinách světa, celá země vzdávala hold jednomu člověku, včetně vůdců největších světových mocností a zvláště pak Spojených států amerických, které ve středověku ještě neexistovaly. Poprvé mu také byly postaveny na celém světě sochy a v Buenos Aires byla postavena socha papeže vycházejícího z moře. Kromě toho může být Jan Pavel II symbolem šelmy vystupující z propasti, protože sám byl smrtelně raněn a ožil, po čemž šel za ním v úžasu celý svět. Ano, moji drazí, Jan Pavel II. byl šestým králem z tohoto proroctví. Ale ono se vyplnilo už dále, protože, když Jan viděl šestého krále - papeže Poláka - anděl řekl „jiný“ a tedy sedmý „ještě nepřišel a když přijde na malou chvíli bude trvati.“ Moji drazí, už přišel, vlastně byl zvolen - Benedikt XVI. - sedmý král z tohoto proroctví. Bude ale trvat jen krátkou chvíli, protože tak to říká proroctví, i když také má k odehrání svou roli při znovunavrácení plné moci papežství, jakou mělo ve středověku a jeho panování.

Šestý král - Jan Pavel II., obnovil ve světě mohutnou autoritu papežství. Souhlasíte s tím? Po jeho pohřbu vůdci států Evropské unie řekli, že je třeba zrevidovat záznam o křesťanských hodnotách v evropské ústavě. Benedikt XVI. oznámil, že o to bude usilovat. Šestý král - Jan Pavel II. přivedl k ekumenismu - tzn. dobrovolnému uznání svrchovanosti papeže - většinou protestantských církví. To je to, co předpověděl Boží prorok, že nejprve budou přemlouvat k dobrovolnému podřízení se papežství. Sedmý král Benedikt XVI. ohlašuje konec liberalismu a netolerance pro jiná vyznání. Přečtěte si jeho výpovědi na internetu, anebo poslouchejte rozhovory, které s ním učinili novináři. Řekl: „Je pouze jedna víra a jedna pravá církev - církev katolická.“ A tak jsou připravovány základy a podmínky, aby papežství byla znovu navrácena práva a politicko-náboženská moc, jakou mělo ve středověku. A stane se to za osmého krále, o kterém píše 11. verš: „A šelma, kteráž byla (tedy ve středověku) a není, onať jest osmý, a z sedmiť jest.“

Bratři a sestry, a to je právě ten okamžik, ve kterém žijeme. Jsme těsně před začátkem panování osmého krále, který bude posledním papežem a člověkem, o kterém píše proroctví 13. kapitoly a 18. verš - 666 - obrozenou šelmou ze středověku. A za toho papeže dojde znovu k náboženskému pronásledováni. Bude to tato šelma, které deset králů odevzdá jedné hodiny svou moc. Přečtěme si 11., 12. a 13. verš 17. kapitoly: „A šelma, kteráž byla a není, onať jest osmý, a z sedmiť jest…. Deset pak rohů, kteréžs viděl, jestiť deset králů, kteříž ještě království nepřijali, ale přijmouť moc jako králové, jedné hodiny spolu s šelmou. Tiť jednu radu mají, a sílu i moc svou šelmě dají.“ Ale neznepokojujte se. Tam v 11. verši je poslední věta za čárkou. Já jsem ji záměrně přeskočil, abych si ověřil, zda mě posloucháte. Co je tam napsáno? „Jde na zahynutí.“ A 14. verš říká: „Tiť bojovati budou s Beránkem, a Beránek zvítězí nad nimi, neboť Pán pánů jest a Král králů, i s ním (a teď dávejte pozor) ti, kteříž jsou, povoláni a vyvolení, (a také jací?) – věrní.“

Moji milovaní, vidíte, že žijeme v posledních letech dějin tohoto světa. Před námi jsou velké události. Už se odehrávají před našima očima. V knize „Události doby konce“ Ellen Whiteová píše, že čím blíže budeme konci, tím intenzivněji a s modlitbou bychom měli studovat knihu Zjevení, že díky tomu bude lépe pochopena a to nám pomůže projít posledním svodem a pronásledováním.

Bratři a sestry, před námi je velká světová krize, poslední svod, zapečeťování satanem a zapečeťování Bohem. A pak konec doby milosti, sedm ran a Ježíšův příchod. Vyvstává otázka: Co já a ty máme činit s ohledem na tyto věci? Jak máme žít? Nechť jsou odpovědí na tuto otázku verše ze Zjevení 14,9 a z 18. kapitoly 1-4:

A třetí anděl letěl za nimi, pravě velikým hlasem: Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu, a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou. I tenť také bude píti víno hněvu Božího.

A 18,1-4: „Potom pak viděl jsem anděla sstupujícího s nebe, majícího moc velikou“ (bratři a sestry, kdo má dnes velikou moc k ohlášení poselství o spasení světu?) „a země osvícena byla od slávy jeho. I zkřikl silně hlasem velikým, řka: Padl, padl Babylon ten veliký, a učiněn jest příbytkem ďáblů, a stráží každého ducha nečistého, a straží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové, a králové zemští smilnili s ním, a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli. I slyšel jsem jiný hlas s nebe, řkoucí: Vyjděte z něho, lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran.“

Pamatujete si, jakým hlasem zkřikl anděl? „Silně hlasem velikým.“ V 10. kapitole knihy Zjevení a tam v 1. verši čteme: „Viděl jsem jiného anděla silného, sestupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví.“ O kom je zde řeč? Ano, to je Kristus. „A v ruce své měl knížky otevřené.“ (v. 2). Bratři a sestry, pamatujete si, co to bylo za knížku? Pamatujete si, jak v dřívějších kapitolách Jan vidí zapečetěnou knihu, kterou nikdo nemohl otevřít, z které nikdo nemohl zlomit pečetě, nikdo ani v nebi, ani na zemi? Jan velmi plakal, protože věděl, že je to budoucnost světa, že je to budoucnost každého z nás. Jestliže se nikdo nenajde, kdo tuto budoucnost otevře, všichni zahyneme. Avšak našel se, našel se zabitý Beránek, našel se Ježíš Kristus, který díky tomu, že dal za nás život, mohl jako jediný v celém vesmíru otevřít tuto knihu. A hle, nyní ji drží otevřenou a postavil se pravou nohou na moři, a levou na zemi (v. 2) a zkřikl silně hlasem velikým - jako řev lva - a na Jeho volání se ozvalo sedm hromů. Víte, tento verš se zvlášť dotýká mého srdce. Povím vám proč.

Kdysi, když jsme šli po ulici, se mi můj malý syn najednou vytrhl z rukou a rozběhl se k silnici, po které se řítilo auto. A víte, očima představivosti jsem už viděl, jak moje dítě vběhlo pod kola toho automobilu. Samozřejmě, že jsem běžel za ním, ale nestihl bych ho chytit. Co si myslíte, že jsem udělal? Zakřičel jsem pronikavým hlasem - promiňte mi to: „STŮJ“. A zůstal stát. Moji milovaní, Bůh vydá poslední velké volání směřující k lidstvu, směřující ke každému z nás, aby tě zastavil a odvrátil od zlé cesty. Já nevím, jaký je tvůj život, Bůh to ví. Já nevím, v kterém okamžiku svého křesťanského života se nacházíš. Já nevím, zda je ve tvém životě něco, co tě stáhlo z Boží cesty, ale Bůh to ví a Bůh to vidí. Bůh ví, že dějiny tohoto světa se brzy skončí, ale On tě nechce ztratit. On tě miluje celým srdcem a když vidí, že se od Něho odvracíš a běžíš přímo pod kola jedoucího automobilu, tak On ve velkém zoufalství na tebe volá: „Stůj, nechoď tam, tam zahyneš.“

Bratře a sestro, drahý příteli, možná že dnes, možná že nyní Bůh vydá směrem k tobě poslední volání, protože tě miluje a nechce tě ztratit. On tě nemůže zastavit silou, ale jak praví v knize Jeremiáše: „Navraťte se od svých zlých cest, proč máte zahynout? Ó zdi srdce mého svíjí se bolestí.“ A tak jako milující otec nebo matka pláče a zoufá si, když vidí, že Jeho dítě si volí cestu smrti. On tě nikdy nepřestane milovat, dokonce ani tehdy, když se od Něho odvracíš.

Vzpomínáte si na příběh Samuele - toho dítěte, které bylo po narození zabito a kterému Bůh vrátil život a umístil ho v mé rodině, kterému jsem se stal otcem a zamiloval jsem si ho více, než svého syna? Tento příběh má další pokračování. Už má 3,5 roku. Kvůli těm poporodním těžkostem jsme se obávali, že nemusí být zcela normální. Dlouhou dobu se nám zdálo, že nedovede projevovat city, i když jsme ho milovali a s ženou jsme ho tiskli k sobě, nosili jsme ho celé hodiny na rukou.

Stejně tak je tomu i s Bohem. Dokonce když mu neprojevuješ city, tak On tě stále nosí na rukou, tiskne tě k sobě a hladí. A jsou takové okamžiky, zvláště tehdy, kdy se probudí ze spánku, kdy přicházím k němu, usmívám se na něho a říkám mu: „Synáčku můj, jak se ti spalo?“ A on, nevěda proč, začíná na mě plivat a odstrkovat mě. Moje srdce tehdy trpí, ale stále ho miluji. On není schopen učinit to, abych ho přestal milovat. Stále ho miluji a od počátku mu říkám: „Synáčku můj, tatínek tě nikdy nezanechá.“ Stejně tak s námi jedná Bůh. Každému z nás se podařilo poplivat Pána Boha anebo Ho odmítnout. Děláme to pokaždé, když upadáme do hříchu, ale On stále vztahuje k nám milující dlaň a říká: „Synu můj, dcero má, já tě stále miluji.“

A víte, díky Bohu, to jsou takové chvilkové stavy, které u něho rychle přecházejí a najednou se stává úplně normální, natahuje ke mně ručičky, objímá mě, tulí se ke mně, a tehdy se ho ptám: „Samueli můj milovaný, máš rád tatínka?“ A on odpovídá: „Ano, tatínku.“ A tehdy jsem šťastný. Není pro mě nádhernější a cennější věci v životě než to, když se ke mně to dítě přitulí a řekne, že mě miluje.

Víte, že Bůh očekává od nás to samé? Povězte mi, vy, kteří jste rodiči a milujete své děti, co cítíte, když vaše dítě přichází k vám, tulí se k vám a říká: „Miluji tě maminko, mám tě rád tatínku.“ Necítíte se šťastní? Někdy rodiče dlouho čekají na takové vyznání. Moje maminka čekala 40 let, protože teprve nyní, kdy jsem přijal to dítě, kdy jsem si ho zamiloval celým srdcem, nejenže jsem pocítil Boží lásku, že takovým stejným způsobem mě Bůh miluje, ale rovněž jsem pochopil lásku mé maminky, celou námahu a úsilí, jež vložila do mé výchovy. A po 40 letech jsem řekl své mamince: „Maminko, děkuji ti za to, co jsi pro mě učinila. Děkuji ti za všechny bezesné noci, děkuji ti za tvůj cit a péči, nedoceňoval jsem to. Miluji tě, maminko.“ Nikdy jsem neviděl moji maminku tak velmi dojatou jako tenkrát, když jsem jí to řekl.

Bratře a sestro, tak stejně to cítí Bůh a říká: „Milováním věčným miluji tě“ (Jer 31,3). On nás nepřestává milovat ani tenkrát, když Ho odmítáme a pliveme na Něho, ale pokaždé, když přijdeš a povíš Mu: „Tatínku můj, miluji Tě,“ způsobí to velkou radost Božímu srdci.

Bratře a sestro, drahý příteli, kdy jsi naposledy řekl Pánu Ježíši, že Ho miluješ, kdy jsi k Němu natáhl ruce a řekl jsi Mu: „Tatínku můj“? Jak je to zvláštní, že tímto gestem člověk může způsobit, aby byl Bůh celého vesmíru šťastný. Jak je to zvláštní, že nejcennější a nejkrásnější věcí pro Boha je to, abys Mu řekl: „Otče můj, miluji tě celým srdcem a chci být navždy s Tebou.“ Pamatuj si, že pokaždé, když to učiníš, Bůh se těší a raduje, protože říká: „Budu se radovat z tebe radostí velikou“ (Iz 62,5). Proto, bratři a sestry, nechť se žádný z nás v této poslední době neodvrátí od Boha. Žel, že mnoho lidí to dělá.

Proto Bůh vydá poslední hlasité volání směřující k lidstvu, protože ví, že dějiny tohoto světa se blíží ke svému konci. A to skrze nás má být vykonáno poslední volání Boha k světu. To my, bratři a sestry, máme být tím posledním voláním. Není to snad dojemné? Jsou to ty nejdůležitější úkoly k vykonání. Neplánujme si zde žádnou budoucnost, protože tento svět nemá budoucnost, protože náš život na tomto světě je pouze krátkým okamžikem. Co je to 60 nebo 70 let, které zde máme prožít? Párou jste, která se objevuje jenom na chvíli, píše apoštol Pavel, a přece jsme byli stvořeni k věčnému životu. Celý vesmír nám o tom svědčí. Chcete poznat jeden z důkazů? Víte, naše země spolu s měsícem a s jinými planetami i spolu se sluncem pádí v prostoru obrovskou rychlostí více než milion sto tisíc kilometrů za hodinu. A letíce touto rychlostí potřebuje až 280 milionů let, aby vykonalo pouze jedno plné oběhnutí kolem centra naší galaxie. A víte, jak dlouho teprve letíme? Letíme teprve 6000 let. To je tedy jen malý zlomek té cesty, to je počátek. Proto věřím, že Bůh stvořil lidi pro věčný život, protože všechno ve vesmíru je věčné, trvá miliony let. Pouze na zemi hřích způsobil, že umíráme. Ale Bůh nás chce z toho vytáhnout, vytáhnout nás ze spárů satana, který je pánem tohoto světa, této země. Proto je pro nás nejdůležitější vejít na Boží cestu vedoucí ke spasení, ukázat tuto cestu jiným lidem, a také, jak jsme přečetli: Být věrnými jedinému pravému Bohu!!!

Amen

(přepis magnetofonové nahrávky, překlad z polštiny)