Důkazy proti sobotnímu vzkříšení Ježíše Krista

Hned na začátku bych rád upozornil, že tento článek není kázáním, ale reakcí na mé kázání Opravdu vstal Ježíš Kristus z mrtvých v neděli?, ve kterém jsem si dovolil podělit se o mé pochybnosti týkající se všeobecně přijímaného učení o dni Ježíšova vzkříšení. (Pokud nevíte, o jakém kázání je řeč, můžete si ho přečíst nebo poslechnout.) Jelikož jsem ve své mladické nerozvážnosti rýpnul do zažitého biblického "faktu", bylo jasné, že reakce na sebe nenechají dlouho čekat. Byly pozitivní i negativní a za všechny děkuji.

Mimo jiné jsem se ze zmíněných reakcí dozvěděl, že možnost sobotního vzkříšení Ježíše Krista byla již před několika desítkami let teology spolehlivě vyvrácena. Jelikož to pro mě byla novinka, prosil jsem odbornou veřejnost o zaslání jejich klíčových argumentů, abych jimi mohl být přesvědčen i já. O ty, které se mi dostaly do rukou, bych se s vámi rád podělil na této stránce.

Ještě než se k tomu dostaneme, připomínám, že jsem ve svém kázání nikde netvrdil, že je biblickým faktem, že Ježíš byl vzkříšen v sobotu. Chtěl jsem jen ukázat na určitou možnost, která podle mého názoru vyvstává z originálního textu evangelií.

Můžu vás také ujistit, že mě k mému kázání o možném sobotním vzkříšení Ježíše Krista nevedla touha vyvýšit sobotu nebo dát novozákonní důvod pro její svěcení. Něco takového přece není vůbec potřeba. Biblickým faktem je, že náš Stvořitel a Vykupitel oddělil sobotní den od ostatních dní, prohlásil jej za svatý a vložil na něj své požehnání. A Bůh nikdy nezměnil své přikázání, že máme na sobotu pamatovat a trávit ji ve společenství s ním. Snaha přesunout den odpočinku ze soboty na neděli není podložena žádným biblickým textem, což přiznává jak Katolická církev, tak někteří představitelé protestantských církví.

Ještě než vám předložím argumenty proti sobotnímu vzkříšení, které se ke mně dostaly, rád bych připomenul základní body mého kázání:

1. V originálním textu všech evangelií je psáno, že ženy nalezly Ježíšův hrob prázdný "mia sabbatōn", tedy doslova "jedné ze sobot".
2. "První den týdne" se řecky i hebrejsky vyjádří za použití úplně jiných slov než "jedna" a "soboty".
3. Ve spojitosti se vzkříšením Ježíše Krista překladatelé překládají slova "mia" a "sabbatōn" naprosto jinak, než na drtivé většině jiných míst Nového zákona.
4. V originálním textu evangelií se nepíše o ukřižování v pátek, ale v "den přípravy", což nemusí být totéž.
5. O svátcích Pesach mohlo dojít k tomu, že následovaly dvě soboty za sebou – ceremoniální sobota (15. Nísan) a sobota týdenní. Pokud by k tomu došlo v roce ukřižování Ježíše Krista, Ježíš mohl vstát z mrtvých v sobotu.

Asi to je poněkud zarážející, ale v původním řeckém textu všech evangelií je skutečně uvedeno, že Kristus byl vzkříšen "jedné ze sobot". Možná tato slova znamenají, že byl vzkříšen v neděli, ale snad se na mě nebudete zlobit, že o tom mám určité pochybnosti. Znovu však přiznávám, že mi chybí teologické vzdělání a ani náhodou nejsem odborník na řečtinu. Moje pochybnosti tak samozřejmě mohou být zcela bezpředmětné.

Podívejme se tedy na argumenty skutečných odborníků, abychom se dopátrali pravdy…

Argumenty proti zmrtvýchvstání v sobotu

Když jsem připravoval své kázání Opravdu vstal Ježíš Kristus z mrtvých v neděli?, bral jsem samozřejmě v úvahu také biblické texty, které se zdají v rozporu s možným vzkříšením Ježíše Krista v sobotu (tedy ty, na které jsem si vzpomněl ). Uvažoval jsem například nad tím, jestli by šly ženy pomazat Ježíšovo tělo v sobotu a jestli by Ježíšovi učedníci v sobotu vážili cestu z Jeruzaléma do Emaus. I k těmto otázkám se dostaneme při zkoumání argumentů proti sobotnímu vzkříšení, které se mi dostaly do ruky.

Pojďme tedy konečně k věci. Od jednoho kazatele jsem dostal tyto materiály:

Jedná se o výňatek z knihy Poznámky k evangeliím. Tuto knihu neznám (možná to jsou nějaká skripta pro Teologický seminář?), ani nevím, kdo je jejím autorem, ale to není důležité. Podívejme se blíže na jednotlivé v ní uvedené argumenty:

1. Argument – opisovačův omyl v Codexu Sinaiticu

Ve svém kázání jsem mimo jiné poukázal na to, že v Codexu Sinaiticu (Sinajský kodex), který je podle odborníků důležitým pramenem pro rekonstrukci původního biblického textu, chybí verš 15,47 a první část verše 16,1 z Markova evangelia. Tento text je v tomto kodexu dopsán dodatečně formou vsuvky (v margíně).

Proč je otázka autentičnosti tohoto dodatečně dopsaného textu tak důležitá? Podle této vsuvky šly ženy po skončení soboty nakoupit vonné masti, aby jimi mohly pomazat Ježíšovo tělo. Pokud by tato vsuvka do originálního textu skutečně patřila, byl by to silný důkaz proti dvěma po sobě jdoucím sobotám (ceremoniální sobota 15. Nísanu a týdenní sobota) a tedy i proti sobotnímu vzkříšení. Jen těžko si lze totiž představit, že by ženy šly v sobotu nakupovat a že by jim někdo něco prodal. To by samozřejmě bylo v rozporu se 4. přikázáním desatera, které se v tehdejší době bralo v Izraeli velice vážně.

Pokud je tato vsuvka přidána dodatečně a k originálnímu textu nepatří, tento argument padá a text se dostává do souladu s Luk 23,55-56, kde je psáno, že ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje „viděly hrob i to, jak bylo tělo pochováno. Vrátily se domů, připravily vonné oleje a masti, pak ale podle přikázání zachovaly sobotní odpočinek.“

Podle prvního argumentu z knihy Poznámky k evangeliím bylo vynechání zmíněné části textu způsobeno "omylem oka". Opisovač prý začal psát 47. verš 15. kapitoly a pak očima přeskočil na stejnou skupinu slov v 1. verši 16. kapitoly a pokračoval dále. Vynechal tak konec Mk 15,47 a začátek 16,1. Když to zjistil, napsal opomenutý text do poznámky (stejná ruka).

Je docela možné, že k tomu takto mohlo dojít. Podle odborníků byly jednotlivé poznámky do Sinajského kodexu dopsány v průběhu 4. až 12. století a já nedokážu posoudit, kdy byla dopsána tato. Dočetl jsem se však, že podle vědců 15. a 16. kapitolu Marka opisoval písař označovaný písmenem "D" a dodatečně dopsanou vsuvku připisují korektorovi označovanému písmeny "ca". Takže jestli to dobře chápu, podle odborníků se o "stejnou ruku" nejedná.

Nejsem vědec ani písmoznalec a nepoznám, jestli byla zmíněná vsuvka napsána stejnou rukou jako 15. a 16. kapitola Markova evangelia. Poznám jen, že byla napsána jinou barvou inkoustu. Nicméně jestli se jednalo o stejnou ruku, můžete posoudit sami:

(Já osobně rozdíl ve psaní některých písmen vidím, ale samozřejmě se můžu plést...)

Abych to shrnul – pokud verše Mk 15,47 a 16,1a do originálního textu patří, je to dle mého názoru velice silný argument proti vzkříšení v sobotu. Nicméně pak vidím rozpor mezi těmito verši a Luk 23,55-56. Ledaže by ženy v pátek připravily masti a vonné oleje, zachovaly sobotu a po jejím ukončení šly nějaké masti ještě dokoupit, protože jich neměly dostatek. I toto vysvětlení je jistě možné.

Vzhledem k tomu, že nedokážu posoudit, kdy byla klíčová část textu do kodexu dopsána, ani to, jestli byla psána stejnou rukou (zdá se, že odborníci tuto teorii nepodporují), beru osobně tento důkaz proti sobotnímu vzkříšení jako důkaz nepřímý. Samozřejmě je na vás, jakou váhu tomuto argumentu dáte vy.

2. Argument - překlad "jedné ze sobot" je nesprávný

Ve druhém argumentu autor knihy Poznámky k evangeliím poukazuje na dvě věci. První je nesrovnalost v rodech.

Číslovka "mia" je v ženském rodě a podstatné jméno "sabbatōn" je v rodě středním. Proto podle odborníků na řečtinu není možné slovní spojení "mia sabbatōn" překládat jako "jedné ze sobot". Rozdílné rody to nedovolují. Jak je však uvedeno přímo ve druhém argumentu v knize Poznámky k evangeliím, je to způsobeno pravděpodobně zamlčením slova ημέρα (česky "den"), které je v ženském rodě. Správně by tedy nemělo být překládáno "jedné ze sobot", ale "v jeden den ze sobot" nebo "v jeden sobotní den". OK, s tím nemám problém...

Hlavním argumentem autora knihy Poznámky k evangeliím v této části pak je, že "jeden den" je údajně překladem ustáleného hebrejského označení pro "první den týdne", což je naše neděle. Odůvodňuje to tím, že v originále Genesis 1,5 je psáno „byl večer a bylo jitro, jeden den.“ Není zde tedy "první den", jak bychom očekávali, ale "jeden den". Je známo, že světlo bylo stvořeno prvního dne stvořitelského týdne a proto se prý zmíněné sousloví "jeden den" mezi židy vžilo pro označení prvního dne týdne. Správný překlad fráze "mia sabbatōn" by prý tedy z výše uvedeného důvodu měl být "v první den týdne".

Osobně nemám problém s tím, že v Gen 1,5 je psáno „byl večer a bylo jitro, jeden den“ a v dalších verších o tom, že „byl druhý den“, „třetí den“ atd. Nezdá se mi to nijak nelogické nebo zvláštní (divili byste se, kolikrát se v Bibli vyskytuje spojení "jeden – druhý") a opravdu v tom nevidím důkaz pro to, že židé slovy "jeden den" označovali neděli. Hledal jsem pro tento názor oporu na jiných místech Bible, ale příliš jsem neuspěl.

Našel jsem sice verše, ve kterých se slova "jeden den" vyskytovala, nenašel jsem v nich však žádný náznak toho, že by šlo o první den týdne. Ve většině z nich je naopak zcela nesmyslné vykládat toto sousloví jako označení pro neděli (např. Nu 11,19; 1Kr 5,2; Ž 19,3; Ez 4,6; Jon 3,4; 1Kor 10,8; 2Pt 3,8 atd.). I když jsem se snažil, nenašel jsem biblický důvod pro tvrzení, že "jeden den" je ustálený hebrejský výraz pro "první den týdne".

Opět je na vás, abyste posoudili váhu tohoto argumentu proti možnému sobotnímu vzkříšení. Pro mě osobně příliš přesvědčivý není, což ale samozřejmě neznamená, že je špatný.

3. Argument – ženy by nešly pomazat Ježíšovo tělo v sobotu

V knize Poznámky k evangeliím je u tohoto argumentu napsáno, že pokud by za sebou následovaly ceremoniální sobota a sobota 4. přikázání, je jen těžko představitelné, že by ženy ceremoniální sobotu světily a den Páně by plánovitě "porušily" tím, že chtěly jít pomazat Ježíšovo tělo.

Touto otázkou jsem se při přípravě svého kázání zabýval a krátce jsem ji v něm i zmínil. Z Mojžíšova zákona vyplývá, že ceremoniální sobota 15. Nísanu měla přísnější režim než sobota týdenní. 15. Nísanu bylo zakázáno přijít do styku s mrtvým (Nu 9,6) a proto ženy v tento den k hrobu nešly, ale zachovaly sobotu (ceremoniální) podle přikázání. Nikde v Bibli jsem ale nečetl, že by bylo zakázáno přijít do styku s mrtvým v sobotu – sedmý den týdne. Nikde jsem nenašel, že by v tento den bylo zakázáno pomazat mrtvé tělo.

Samozřejmě, že pomazání mrtvého v sobotu bylo patrně proti farizejským předpisům týkajícím se zachovávání svatosti sedmého dne, ale z Nového zákona je jasně patrné, že Ježíš se snažil svým následovníkům představit naprosto jiný pohled na sobotu, než měli farizejové a zákoníci. Několikrát v sobotu uzdravil nemocné, což také bylo proti farizejským předpisům, učil lid, že „sobota je učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu“ (Mk 2,27) a že v sobotu je dovoleno činit dobře (Mat 12,12).

Vzhledem k Ježíšovu postoji k sobotě, který se snažil vtisknout i svým učedníkům, nemám takový problém s tím, jestli by ženy šly pomazat Ježíšovo tělo v sobotu nebo s tím, jestli by učedníci v sobotu vážili cestu z Jeruzaléma do Emaus (pěšky asi 3 hodiny).

Ježíš se prohlásil za Pána soboty a vedl své učedníky k tomu, aby nechápali sobotu jako den plný omezení a zákazů, ale jako radostný den trávený ve společenství s Bohem, jako den, kdy je dovoleno dělat dobré věci. Chápaly by ženy, které byly Ježíši tak blízko, pomazání těla svého učitele jako přestoupení Božího přikázání? Nespadal by jimi zamýšlený čin do kategorie "dobrého jednání", ke kterému Kristus své učedníky vyzýval?

Pokud jde o pomazání Ježíšova těla, musíme podle mě vzít také v úvahu, že v tamějším podnebí nemohla být tato poslední služba zesnulému moc dlouho odkládána, aby příliš nepokročil rozklad těla, což by tuto péči znemožnilo.

Pokud by Ježíš zemřel na kříži ve čtvrtek odpoledne (14. Nísanu) a ženy by nešly pomazat jeho tělo v pátek 15. Nísanu kvůli ceremoniální sobotě, která na tento den připadala (a kdy to bylo podle Nu 9,6 zakázáno) a ani v sobotu 16. Nísanu, kdy to pravděpodobně bylo proti farizejským předpisům (ne však proti Božímu přikázání), dostaly by se k Ježíšovu tělu až v neděli ráno, což by bylo více než 60 hodin po jeho smrti. Nebylo by po tak dlouhé době tělo už v rozkladu?

4. Argument – originální text u Marka 16,9

Autor knihy Poznámky k evangeliím poukazuje ve svém dalším argumentu na původní text u Marka 16,9, který je podle jeho názoru v rozporu s tím, co tvrdí zastánci sobotního vzkříšení.

V originálním znění tohoto verše je totiž psáno, že Ježíš vstal z mrtvých ráno "prōtē sabbaton", tedy "první soboty" nebo "prvního sobotního dne" (opět je rozdílný rod u číslovky a podstatného jména – viz argument 2). Podle autora knihy Poznámky k evangeliím by to znamenalo (pokud přijmeme doslovný překlad), že Ježíš vstal z mrtvých v první - ceremoniální sobotu 15. Nísanu, tedy v pátek, a nikoliv v den Páně.

Možné řešení tohoto rébusu je v tom, že Izraelci počítali soboty od Přesnic do Letnic a ve zmíněném verši je řeč o první z nich. Tato "první sobota" tedy nemusela být první ze dvou po sobě jdoucích sobot, tedy ceremoniální sobota 15. Nísanu (pátek), ale první sobota (sedmý den týdne) v období mezi Hodem beránka a Letnicemi. Každá sobota sedmého dne v tomto období mohla být označována jako "jedna ze sobot" (jak je uváděno v evangeliích ve spojitosti se dnem vzkříšení Ježíše Krista).

Abych to shrnul – dnem, kdy podle Marka 16,9 vstal Ježíš z mrtvých, mohla být první sobota po Hodu beránka. Podle ostatních evangelistů by to pak byla jedna ze sobot v období mezi Hodem beránka a svátkem Letnic. (Dostaneme se k tomu ještě u 5. a 6. argumentu proti sobotnímu vzkříšení.)

U tohoto argumentu autor v závorce zmínil text z Lukáše 18,12, který je podle mě závažnější než Mk 16,9 . Tento verš je pokud vím jediným místem Bible, ze kterého je možné vyvodit, že slovo "sabbaton" (v jednotném čísle) by mohlo znamenat mimo "sobotu" také "týden". Tento verš zní v ekumenickém překladu takto:

Postím se dvakrát za týden (sabbaton) a dávám desátky ze všeho, co získám.

Doslovný překlad tohoto verše se zdá zvláštní a tak vzhledem k tomu, že překladatelé nepovažují za pravděpodobné, že by se někdo postil dvakrát za sobotu, je všeobecně zastáván názor, že slovem "sabbaton" byl v tomto případě označen časový úsek od soboty do soboty, tedy týden. I když se pro vyjádření týdne v řečtině i v hebrejštině používalo zcela jiného výrazu.

V řečtině se pro slovo "týden" používá výraz "hebdomas". Ve slovníku "normální" řečtiny jen těžko najdete spojitost mezi "sabbaton" a "týdnem". Také v hebrejštině nemá výraz pro "týden" nic společného se "sobotou", ale vyjádří se slůvkem odvozeným od "sedmi" (שָׁבוּעַ = šavu-a).

Přesto však mají odborníci za to, že u Luk 18,12 není řeč o sobotě, ale patrně o týdnu. Je možné, že to tak opravdu je. Osobně neznám náboženské zvyky v prvním století a nevím, jestli tehdy bylo možné postit se dvakrát v jednom dni. Dnes ale někdy bývá považováno za půst, pokud se někdo vzdá třeba i jen jednoho hlavního jídla za den. Postit se dvakrát za sobotu by pak bylo možné tak, že by se dotyčný vzdal dvou hlavních jídel v tomto dni. Ale to je samozřejmě jen spekulace. Ani mně se nezdá pravděpodobné, že by se farizej postil v sobotu (i když jde o podobenství). Slavení soboty nejde s půstem příliš dohromady.

Nevím, jak to bylo myšleno ve skutečnosti, ale podle mě je otázkou, s jakou mírou jistoty můžeme na základě tohoto jediného verše tvrdit, že výraz "sabbaton" je možné přeložit jako "sobotu" i jako "týden". V Novém zákoně je toto slovo 59x přeloženo jako "sobota" a pouze 9x jako "týden". Z toho 5x u událostí spojených se vzkříšením Ježíše Krista, 2x u událostí, které budeme řešit u argumentu 5 a 6 a jednou u Luk 18,12. Pouze u Luk 18,12 je pak jako "týden" přeloženo slovo "sabbaton" v jednotném čísle, na zbývajících 8 místech je takto přeloženo množné číslo – "sabbatōn".

Ve verších týkajících se vzkříšení se tedy nevyskytuje slovo "sabbaton" (jednotné číslo), ale slovo "sabbatōn" (množné číslo). Pokud přijmeme, že by výraz "sabbaton" mohl znamenat mimo "sobotu" také "týden", pak by "sabbatōn" bylo možné kromě "sobot" přeložit také jako "týdny". Jak jsem však uvedl výše, tento překlad je nestandardní a musí pro něj být pádný důvod. V 99,9 procentech biblických výskytů je zcela evidentní, že sobota znamená sobotu a ne týden. V podstatě jedinou výjimkou je Luk 18,12 (a možná texty týkající se vzkříšení Ježíše Krista). Pokud přesto připustíme možnost, že výraz "sabbaton" může znamenat i "týden", pak by například verš Luk 24,1 mohl být přeložen buď takto:

Toho pak jednoho (dne) těch týdnů, za časného jitra přišly k hrobu...

nebo takto:

Toho pak jednoho (dne) z těch sobot, za časného jitra přišly k hrobu...

Za předpokladu, že by výraz "sabbaton" bylo skutečně možné přeložit jako "sobotu" i jako "týden", oba výše uvedené překlady Luk 24,1 jsou možné. Totéž samozřejmě platí i pro texty o dni vzkříšení v ostatních evangeliích. Zůstává otázkou, který z uvedených překladů je správný…

5. Argument – originální text u Skutků 20,6-7

U tohoto argumentu je v knize Poznámky k evangeliím uvedeno následující:

„Jestliže zastánci sobotního vzkříšení překládají τῇ δὲ μιᾷ τῶν σαββάτων jako "jednu ze sobot", totiž z dvojice sobot: ceremoniální a Hospodinovy, pak musí vysvětlit, proč má tentýž výraz ve Sk 20,6-7 evidentně jiný smysl. V tento den totiž uplynulo od nejbližší ceremoniální soboty 12 dní (2. ceremoniální sobota církevního roku na konci týdenního svátku přesnic) a zbývalo 32 dní do příští (3. ceremoniální sobota církevního roku – letnice). Sporný výraz má stejný význam jako v evangelijních zprávách o vzkříšení: v první den týdne – v neděli.“

Na tuto námitku jsem v podstatě už odpověděl výše. Izraelci počítali soboty od svátku Přesnic do Letnic. Každá sobota mezi těmito dvěma svátky pak mohla být označována jako "μιᾷ τῶν σαββάτων", tedy "jedna z těch sobot", nebo chcete-li "jeden z těch sobotních dní". Doslovný překlad fráze "μιᾷ τῶν σαββάτων", která se ve všech evangeliích vyskytuje ve spojitosti se vzkříšením, není v rozporu s jejím doslovným překladem ve Skutcích 20,6-7.

To, že je i v tomto verši μιᾷ τῶν σαββάτων uváděno v období mezi Velikonocemi a Letnicemi, je naopak důkazem, že překlad "jedné z těch sobot" může být správný. Pokud by se fráze μιᾷ τῶν σαββάτων objevila v Bibli mimo toto období, byl by to důkaz proti překladu "jedné z těch sobot". Jak ale uvidíme i u následujícího argumentu, tato řecká fráze se v Písmu mimo období od Velikonoc do Letnic nevyskytuje. Tento argument je pro mě tedy spíše důkazem pro překlad "jedné z těch sobot".

Pro úplnost uvádím zmíněné verše:

My jsme po velikonocích vypluli z Filip a přijeli jsme k nim do Troady až za pět dní. Tam jsme zůstali týden. První den v týdnu (Ἐν δὲ τῇ μιᾷ τῶν σαββάτων) jsme se sešli k lámání chleba a Pavel promluvil ke shromáždění. Protože chtěl na druhý den odcestovat, protáhl řeč až do půlnoci. (Sk 20,6-7)

Doslovný překlad 7. verše by měl vypadat nějak takto:

Jedné z těch sobot (mezi Velikonocemi a Letnicemi) jsme se sešli k lámání chleba a Pavel mluvil ke shromáždění...

6. Argument – originální text v 1. Korintským 16,2

1. Korintským 16,2 zní v ekumenickém překladu takto:

V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu.

V originále začátek tohoto verše vypadá takto:

κατὰ μίαν σαββάτων...

Opět se tu tedy objevuje stejná fráze "mia sabbatōn" jako je tomu ve všech evangeliích při popisu dne Ježíšova vzkříšení a v již zmíněných Skutcích 20,7 (viz 5. argument).

V knize Poznámky k evangeliím je k tomu uvedeno následující:

„Kdybychom zůstali v zákrytu překladu zastánců sobotního vzkříšení, pak bychom obdrželi asi takovéto znění: „Kdykoli se setká ceremoniální sobota s Hospodinovou, každý z vás sám u sebe slož...“ Teoretická možnost, že se tak stane, je 7x za rok, protože bylo 7 ceremoniálních sobot za rok. Praktická možnost je samozřejmě nižší.

Sotva měl Pavel na mysli takovouto frekvenci sbírky na chudé v Jeruzalémě. On právě radí soustavnou každotýdenní štědrost.“

Podle mě je tu možnost stejného vysvětlení jako u argumentu č. 5. Fráze "mia sabbatōn" neznamená jednu z bezprostředně po sobě jdoucích sobot (ceremoniální a týdenní), ale jednu ze sobot v období od Velikonoc (Přesnic) do Letnic. Zmíněný verš by pak byl v tom smyslu, že každou sobotu v období od Přesnic do Letnic si má každý z korintských křesťanů odložit stranou určitou částku, aby ji mohli předat Pavlovi při jeho příjezdu a nemuseli sbírku pro jeruzalémské bratry a sestry pořádat narychlo až po jeho příchodu.

Tento smysl by však tento verš mohl mít pouze v případě, že by bylo prokazatelné, že k tomuto postupnému odkládání prostředků pro pomoc Jeruzalému mělo skutečně dojít v období od Přesnic do Letnic. Pokud by to bylo v jiném čase, je tento výklad samozřejmě nesmyslný a fráze "mia sabbatōn" by nemohla být ani na jiných místech Bible chápána jako jedna ze sobot mezi Velikonocemi a Letnicemi.

Podívejme se tedy, v jakém období měly být podle Pavla tyto prostředky shromažďovány. Za povšimnutí stojí 8. verš, ve kterém Pavel píše:

V Efezu zůstanu až do letnic...

V předchozích verších pak píše o tom, že se z Efezu vydá přímo do Korintu a po svém příchodu pošle sebrané peníze do Jeruzaléma. Věřící v Korintě mají tedy "každou jednu sobotu" až do Letnic odkládat volné prostředky pro Jeruzalém. Jedná se o období od Přesnic do Letnic, stejně jako při vzkříšení Ježíše Krista a jako ve Skutcích 20,6-7 (viz 5. argument). Vše je v souladu.

I frekvence sbírky je dle mého názoru dostatečná. Pavel píše do Korintu, aby každou sobotu mezi Velikonocemi a Letnicemi odložili volné prostředky, aby je mohl po svém příchodu (někdy po Letnicích) odeslat do Jeruzaléma. Vzhledem k tomu, že tato sbírka měla být odeslána po Pavlově příchodu, měli korintští křesťané dávat své dary stranou každou sobotu až do Letnic. Nebylo třeba, aby odkládali stranou své peníze "každou neděli" až do konce světa. Tyto prostředky byly určeny na pomoc jeruzalémským křesťanům a po Letnicích tam byly odeslány.

Pokud najdete v Novém zákoně frázi "mia sabbatōn", která se nevztahuje k období mezi Přesnicemi a Letnicemi, bude to pro mě silným důkazem, že nemůže být překládána jako "jedné ze sobot". Pokud však takové místo v Písmu nenajdete, je pro mě tento argument opět spíše důkazem, že doslovný překlad "jedné ze sobot" je možný. Nedovolím si tvrdit, že je nutně správný, ale možný podle mě je.

Tímto jsme vyčerpali argumenty proti sobotnímu vzkříšení, které jsou uvedeny v knize Poznámky k evangeliím. Obdržel jsem i nějaké další materiály a reakce, ale argumenty jsou v podstatě totožné s těmi zde probíranými.

Zbývá poslední argument proti sobotnímu vzkříšení, se kterým jsem se setkal a nad kterým jsem při tvorbě svého kázání taky uvažoval. Nevychází z Bible, ale ze spisů Ellen Gould Whiteové, které mnozí považují za inspirované Bohem. (Na mých stránkách si můžete přečíst Velký spor věků nebo Cestu ke Kristu, další knihy od E. G. Whiteové si můžete v češtině přečíst na webu egwwritings.org.) Podívejme se tedy v krátkosti i na tento argument, i když nevychází přímo z Bible a bude asi zajímat především adventisty.

7. Argument – podle spisů E. G. Whiteové byl Ježíš vzkříšen v neděli

Je pravda, že Ellen Gould Whiteová ve svých spisech opakovaně uvádí, že Ježíš zemřel v pátek, v sobotu odpočinul v hrobě a vstal z mrtvých v neděli. A přiznávám, že tento argument je pro mě jedním z nejzávažnějších z těch, se kterými jsem se zatím setkal. I já totiž věřím tomu, že E. G. Whiteová měla prorocké obdarování, že jí Bůh dal mnohá vidění.

Pro mě důležitá otázka zní: Ukázal Bůh Ellen Whiteové, že Ježíš vstal z mrtvých v neděli? Měla tuto informaci od Boha? Pokud ano, není co řešit. Je tu však i možnost, že E. G. Whiteová psala o vzkříšení Krista v první den týdne proto, že to bylo (a dosud je) všeobecně považováno za jasný biblický fakt a ona neměla důvod o něm pochybovat. Z překladů Písma, které měla k dispozici, nemohla poznat, že je v originále psáno o "mia sabbatōn", jako o dni vzkříšení.

Syn E. G. Whiteové Willie, který byl jejím velice blízkým spolupracovníkem, prohlásil:

„Důležité události, které se odehrály za pozemského života našeho Pána, jakož i další části Dramatu věků, jí byly zjeveny v panoramatických obrazech. Některé z nich byly zařazeny chronologicky a geograficky. Ale většina scén, které byly neobyčejně barvité, jakož i většina rozhovorů a sporů, jichž se ve viděních stala svědkem a které měla zaznamenat, nebyly zařazeny v čase ani v prostoru. V takových případech byla odkázána na studium Bible, historie a děl jiných autorů, kteří už dříve popsali život a dílo našeho Pána a události zařadili chronologicky a geograficky.“ (Selected Messages, 3. díl, str. 459-460)

E. G. Whiteová sama opakovaně zdůrazňovala, že není neomylná a že pokud by bylo v jejích spisech nalezeno něco, co je v rozporu s Biblí, má být samozřejmě za bernou minci bráno sdělení Písma. Není to totiž tak, že každé slovo z úst (nebo pera) proroka je neomylným Božím slovem (např. Nátan – 2Sam 7). V 1Kr 13,11-32 můžeme číst dokonce o tom, že prorok může i lhát… (nechci tím samozřejmě říct, že E. G. Whiteová lhala.)

E. G. Whiteová psala také o tom, že krátce před Ježíšovým návratem budou poznány nové pravdy, že sobota bude hlasitěji zvěstována… Mohlo by mezi ony nové pravdy patřit i sobotní vzkříšení Ježíše Krista?

Závěr

Jak už jsem uvedl na začátku, moje kázání nebylo motivováno snahou přinést "novou pravdu" nebo najít novozákonní důvod pro svěcení soboty. Chtěl jsem v něm pouze ukázat na možnost jiného, než tradičního výkladu. Na výklad, který má dle mého laického názoru své opodstatnění. Nejen kvůli originálnímu řeckému textu, kterým jsme se zabývali výše, ale třeba také kvůli některým předobrazům na Ježíše Krista, které jsou spojeny se sobotou (např. výměna chlebů předložení za čerstvé, která měla být provedena vždy v sobotu – viz Lv 24,8 a J 6,35.48.51).

Výše uvedené argumenty proti sobotnímu vzkříšení určitě mají svou váhu. Pro mě osobně však zůstává otázka dne Ježíšova vzkříšení nadále otevřená. Nevím, jestli náš Vykupitel vstal z mrtvých v sobotu nebo v neděli a abych se přiznal, pro mou víru není tato otázka příliš důležitá. Biblickým faktem je, že sobota je dnem, který Bůh oddělil od ostatních, dnem, který Bůh posvětil, dnem, na který Bůh vložil své požehnání. Na tento den máme pamatovat a nic na tom nemění ani případné nedělní zmrtvýchvstání. Čtvrté přikázání desatera zůstává v platnosti, ať byl Ježíš vzkříšen kdykoliv.

P.S. Pokud víte o dalších biblických důkazech podporujících nedělní vzkříšení nebo vyvracejících sobotní (platí to samozřejmě i obráceně ), můžete je poslat na můj mail neuveritelnaodhaleni@centrum.cz a já je zde rád zveřejním.