Kolik procent náhodně vybraných lidí je ochotno "usmažit" soutěžícího jen proto, že párkrát špatně odpověděl? Kolik z nich bude týrat nevinného člověka jen proto, aby "nepokazili hru"? Ovládá nás televize? Kam až jsme schopní zajít ve své poslušnosti autoritám?
Pohledná moderátorka, živé publikum, seznam soutěžních otázek a jeden vyvolený… Pořad francouzské TV stanice France 2 odvysílaný 17. března 2010 zpočátku vypadá jako běžná televizní vědomostní soutěž. Toto zdání však vydrží pouze do doby, než hráči začnou svého protivníka trestat za špatné odpovědi elektrickými výboji. Čím více špatných odpovědí, tím větší síla proudu. Špatně odpovídající soutěžící se postupem času zmítá v agónii, prosí o milost a nakonec ztrácí vědomí. Jeho soupeři však v mučení pokračují. Soutěž je přece soutěž a „show must go on“…
Naštěstí pro všechny zúčastněné (a především pro špatně odpovídajícího hráče) se nejedná o skutečnou reality show, ale o psychologický experiment, jehož cílem je ukázat, jaký vliv má televize na chování lidí, jak manipulativní dokáže být. Údajný pilotní díl nové televizní soutěže přinesl odpověď. Dokument nazvaný Le jeu de la morte (Hra smrti) je zarážející a velice znepokojivou ukázkou toho, kam až jsou lidé schopní zajít v poslušnosti autority nebo pod tlakem médií.
Francouzští dokumentaristé vybrali osmdesát dobrovolníků, které nalákali bez příslibu finanční odměny na účast v pilotním projektu nové televizní show "La Zone Xtreme". Smyslem hry bylo klást jednomu z hráčů sérii otázek. Když špatně odpověděl, ostatní soutěžící ho potrestali elektrickým šokem, jehož síla se stupňovala z 20 až na 460 voltů. Hráči stejně jako diváci neměli tušení, že na místě dotazovaného je ve skutečnosti nastrčený herec, který bolest pouze předstírá. Falešný hráč jménem Jean-Paul se svého úkolu zhostil velmi věrně. Hlasitě sténal, s rostoucí silou výbojů prosil spoluhráče o milost, až se nakonec zcela odmlčel.
Všichni účastníci přistoupili na princip hry. Pouze devět z nich přestalo, když figurant začal jevit první známky bolesti. Sedm odstoupilo, když na něj přišly mdloby. Ostatní - celkem 81 procent soutěžících - dohráli hru až do konce a byli ochotni do protivníka vpustit 460 voltový proud. V reálu by soutěžící takové mučení nemusel přežít.
(Anglicky)
Jeden z tvůrců dokumentu, psychosociolog Christophe Nick byl výsledky zděšen. Podle něj pokus dokázal, jak moc se lidé v televizní show nechají zmanipulovat povzbuzováním moderátorky a diváků. „Televize má moc. Věděli jsme to, i když pouze teoreticky. Ptal jsem se sám sebe: Je to dost na to, aby nás změnila na potencionální mučitele?“ řekl Christophe Nick v rozhovoru pro francouzský deník Le Parisien. „Faktem je, že ve hře se stírají hranice mezi realitou a fikcí, takže i když vás partner prosí, abyste přestali, stále ve vás převládá pocit, že jste součástí hry,“ vysvětlil Nick médiím.
Při pozdějším dotazováním těch, co se zdánlivého mučení dopouštěli, se ukázalo, že i oni sami byli svým chováním zaskočeni. „Od malička jsem se ptala, jak mohli nacisté takto jednat. A nakonec jsem uposlechla podobné příkazy. Měla jsem sice o toho soutěžícího strach, ale zároveň jsem nechtěla zkazit celý pořad,“ cituje sever Telegraph.co.uk jednu z účastnic.
Psychologové zdůvodňují její euforické chování "slepou poslušností" a soutěživostí. Že mají takové faktory vliv na lidskou psychiku, se prokázalo už známým výzkumem provedeným v roce 1963 na univerzitě v Yale.
Výzkum amerického sociálního psychologa Stanleyho Miligrama tehdy ukázal, že lidé jsou kvůli poslušnosti autority schopni vykonat prakticky cokoliv. Když měli trestat špatné odpovědi různou silou elektrického proudu, více než polovina z nich sáhla rovnou po nejkrutější variantě.
Zdroje: Lidovky.cz, a iHNed.cz, 17.3.2010
komentář: Slepá poslušnost autorit, moc médií nad masami… Jsme opravdu vzdáleni době, kdy se bude téměř celý svět klanět mocnostem, o kterých hovoří např. 13. kapitola Zjevení? Jsme opravdu vzdáleni době, kdy budou krutě pronásledovaní ti, kdo těmto autoritám poslušnost odmítnou a místo ní zvolí věrnost Bohu? Copak by mohli milí sousedi a kolegové jít po krku těm, na které ukáže státní nebo náboženská moc, těm, kteří budou pranýřovaní v médiích, jen proto, že chtějí být věrní Božímu zákonu? Podle zmíněného dokumentu nemá většina z náhodně vybraných lidí problém mučit člověka jen proto, že je to součástí jakési televizní show…
„…a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.“ (Mt 24,12)
Jsi dostatečně dobrým člověkem, aby ses mohl dostat do nebe? Zasloužíš si díky svému slušnému a morálnímu životu věčnou blaženost? Naplňuje tvé jednání nebeská kritéria pro dobro, morálku a spravedlnost? A jaká vlastně tato kritéria jsou? Pohlížíme na svou spravedlnost jinak, než ji vidí Bůh?
Co může bývalá hvězda hip-hopu vědět o úniku z černé díry? Co má Ivor Myers na mysli, když o tomto tématu hovoří? Jak to souvisí se zábavním průmyslem a s jeho vlivem na každého z nás? Je možné, že jsme ovlivňováni hvězdami a ani o tom nevíme? Je možné, že jsme oběťmi hypnózy a rafinovaných útoků na naši mysl i emoce?
Je důležité, jak se chováme před svými dětmi? Jak velký vliv máme na utváření jejich žebříčku životních hodnot a na výběr cílů, kterých budou chtít dosáhnout? Dokážeme jim být dobrým vzorem? Umíme jim projevovat lásku? Jsme jim příkladem ve správných postojích, rozhodnutích a jednání? Co se od nás naše děti mohou naučit?