NeuveritelnaOdhaleni.cz
L. Carracci - Anděl osvobozuje duše z očistce

Benedikt XVI.: „Pomozte duším v očistci“

Jaký mají smysl modlitby za mrtvé? Můžeme svou účastí na mši, modlitbami, odpustky a strádáním zajistit zesnulým, aby se mohli zcela očištěni účastnit života věčného? Existuje místo zvané „očistec“? Kde se o něm píše v Bibli? Kdy se rozhoduje o našem spasení?

Benedikt XVI.: „Pomozte duším v očistci“

Včera během své polední promluvy před modlitbou Anděl Páně Svatý otec nabádal, aby tento den byl prožíván v „autenticky křesťanském duchu“, tedy ve světle velikonočního tajemství. V tomto duchu Benedikt XVI. během svého pontifikátu hovořil o památce všech věrných zemřelých již vícekrát: „Již apoštol Pavel, když psal prvotním komunitám, vybízel věřící, „aby netruchlili tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých“ - píše – „věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh k životu i ty, kdo zesnuli“ (1 Sol 4,13-14). Také dnes je nezbytné evangelizovat skutečnost smrti a života věčného, skutečnosti obzvláště vystavené pověrám a synkretismům, aby křesťanská pravda nebyla zaměňována za mytologie nejrůznějších druhů.“ (Angelus, 2.11.2008)

Církev vybízí věřící, aby svým blízkým zesnulým nabízeli účast na mši, modlitbu, odpustky a svá každodenní strádání i námahy, aby se mohli „zcela očištěni“ účastnit života věčného.

Modlitba duše putující světem tak může pomoci duši, která se po smrti očišťuje. Proto nás dnes církev zve k modlitbám za naše drahé zemřelé a k návštěvě jejich hrobů na hřbitovech.“ (Angelus 2.11.2008)

Zdroj: Radio Vaticana, 2.11.2009

komentář: Netvrdil bych, že „všichni věřící navštěvují v těchto dnech hřbitovy a modlí se za své zesnulé blízké.“ Záleží na tom, čemu tito „věřící“ věří. Papež má totiž pravdu, že otázky smrti a života věčného jsou „obzvláště vystavené pověrám a synkretismům“ a biblická pravda je „zaměňována za mytologie nejrůznějších druhů“. Žel toto se týká i toho, co o stavu mrtvých, o věčném životě a cestě ke spasení učí Katolická církev. Pokud jde o „Památku zesnulých“, nejsem si jist, jak dalece lze původně pohanský svátek prožívat v „autenticky křesťanském duchu“ („křesťanský“ kabát byl „dušičkám“ dán až koncem 10. století). Klíčovou otázkou tedy je, jestli „věřící“ věří směsi pověr, pohanských praktik a tradic, nebo tomu, co říká Bible.

Katolická církev nevyzývá jen k modlitbám za mrtvé, které „můžou pomoci duši, která se po smrti očišťuje“, ale vybízí věřící, „aby svým blízkým zesnulým nabízeli“ také „účast na mši, odpustky a svá každodenní strádání i námahy, aby se mohli zcela očištěni účastnit života věčného“.

Ti, kdo věří učení Bible, dobře vědí, že podobné skutky nejsou zemřelým k ničemu. A to ze tří hlavních důvodů:

1. Možnost rozhodnout se pro přijetí Ježíšovy nabídky záchrany máme v průběhu našeho života. Po smrti už své rozhodnutí nikdo nezmění. Není to ani možné, protože podle Bible mrtví spí nevědomým spánkem až do vzkříšení (viz. článek Smrt… Co bude potom?). Jedni pak vstanou k věčnému životu a druzí k věčné záhubě (J 5,28-29).

2. Neexistuje očistec ani jiné místo, kde by se duše zemřelých prostřednictvím utrpení dodatečně očišťovaly od svých hříchů, aby mohli vejít do Boží blízkosti. Učení o očistci nemá svůj původ v Bibli. Jedná se původně o babylónské učení, které bylo Katolickou církví přijato v roce 593. Utrpením si spasení nelze zasloužit. Spasení je Božím darem. Existuje jediný způsob očištění od našich nepravostí:

Jestliže však chodíme v světle, jako on je v světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu. (1J 1,7)

3. Díky účasti na mši, odpustkům, každodennímu strádání či námaze si nikdo spasení nezaslouží ani sám pro sebe, natož aby svými skutky nasbíral nějaké plusové body mrtvým. Bible naprosto jasně ukazuje, že věčný život je darem Boží milosti, který můžeme získat jedině když vírou přijmeme zástupnou oběť Ježíše Krista, který za naše hříchy zaplatil svým životem. K jeho dokonalé oběti nemůžeme nic přidat. Žádné skutky, žádné zásluhy nám k očištění a získání věčného života nepomůžou.

Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit. (Ef 2,9)

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 6:23)

Avšak zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejenom za naše, ale za hříchy celého světa. (1J 2,1-2)

Ježíš přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.“ (Žid 7,25)

Lebka

Smrt... Co bude potom?

Znamená smrt definitivní konec? Nebo je to jen přechod do jiné dimenze bytí? Je lidská duše nesmrtelná? Odchází ihned po smrti do nebe nebo do pekla? Nebo snad funguje koloběh znovuzrození - reinkarnace? Je možné komunikovat se zemřelými? Může člověk zemřít dvakrát? Co říká o stavu mrtvých Bible?

Více...

Očistec

Utrpení duší v očistci?

Odkud pochází učení o utrpení duší v očistci? Má tato katolická nauka nějakou oporu v Bibli? Je možné posmrtným utrpením změnit svůj úděl? Skrze bolest si zasloužit spasení? Můžeme svými činy zajistit zemřelým přímou cestu do nebe? Jakou jistotu dává svatořečení?

Více...

Oheň

Pravda o pekle

Co je peklo a kde se nachází? Patří jen do pohádek, nebo je skutečné? Je jeho vládcem ďábel? Pro koho je peklo přichystáno? Jak se mu lze vyhnout? Kdy budou bezbožní vrženi do pekelného ohně? Bude je milující Bůh mučit po celou věčnost nebo někdy jejich utrpení skončí? Co je to “druhá smrt“?

Více...

Nahoru