Pád člověka do hříchu (Genesis 3)

⁶Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. ⁷Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

⁸Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. ⁹Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?" ¹⁰On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."

¹¹Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?" ¹²Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." ¹³Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."

¹⁴I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře (zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní – BKR). Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. ¹⁵Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."

¹⁶Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."

¹⁷Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst (o kterém jsem ti přikázal: Z toho nejez – CSP). Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. ¹⁸Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. ¹⁹V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." ²⁰Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.

²¹Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice (oděv – BKR) a přioděl je. ²²I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé ("Hle, člověk byl jako jeden z nás, pokud jde o znalost dobrého a zlého; a nyní…" - YLT). Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky." ²³Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat. ²⁴Tak člověka zapudil (vyhnal – BKR). Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

(Český ekumenický překlad, v závorkách jsou kurzívou uvedeny přesnější překlady některých částí textu – BKR – Bible kralická, CSP – Český studijní překlad, YLT – Young’s Literal Translation)

S nalezením Genesis 3 v jiných překladech mohou pomoci odkazy na stránce Bible online.

Několik poznámek na okraj (nemusíte číst )

Proč dal Bůh do rajské zahrady tak nebezpečný strom, jakým byl strom poznání dobrého a zlého? Proč měl v ráji své místo? Tento zvláštní strom zajišťoval člověku možnost svobodné volby. Adam a jeho žena se díky němu mohli svobodně rozhodnout, jestli budou věřit slovu svého Stvořitele, nebo nepříteli, který k nim měl skrze tento strom přístup. Bůh stvořil Adama a jeho ženu z lásky a chtěl být také člověkem milován. Protože skutečná láska nemůže být vynucená, dal člověku možnost jeho lásku přijmout, ale také odmítnout. Což bylo možné právě prostřednictvím stromu poznání. (Mimoto byla jeho existence důležitá i z hlediska vesmírného konfliktu mezi Stvořitelem a padlým cherubem.)

Dobře, možnost svobodné volby je pěkná věc, ale proč měla být důsledkem požití ovoce z tohoto stromu smrt? Měla to být pomsta zhrzeného Boha, jehož stvoření se obrátilo proti němu? Jistě že ne. Smrt je přímým důsledkem oddělení se od zdroje života. Přerušíme-li kabel, který vede elektřinu k žárovce, lampa zhasne. Nejde přitom o mstu ČEZu (nebo jiného dodavatele elektrické energie), ale o logický důsledek. Stejně tak je smrt přirozeným důsledkem oddělení se od Boha. A hřích je právě tím – narušením vztahu s Bohem, snahou o nezávislost na Stvořiteli, životem bez něj. Vzhledem k tomu, že člověk není nesmrtelný, odloučení od Boha (zdroje života) vede nevyhnutelně ke smrti.

Ve 3. kapitole Genesis můžeme číst, že had, nejchytřejší ze všech polních zvířat, promluvil k ženě a rafinovaným způsobem se snažil podrýt její důvěru ve Stvořitele a jeho slovo. Proč to udělal? Byl totiž médiem mnohem mocnější a chytřejší bytosti, než byl sám. Skrze tohoto hada k ženě promluvil sám původce vzpoury proti Bohu (viz Vesmírný konflikt), padlý cherub známý jako satan. Potvrzuje to verš ze Zjevení 12,9:

A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.

Poznáme-li, kdo se za hadem skrývá, už nás tolik nepřekvapí jeho snaha zasít do srdce člověka nedůvěru v Boha, pochybnost o jeho lásce k nám.

Had (satan) se ženy ptá: „Cože, Bůh vás tolik omezuje, že nesmíte jíst ze všech stromů v zahradě? Nechce vám dopřát tak lahodné ovoce? A to má být milující Stvořitel?“ Žena s ním vstupuje do diskuse, snaží se Boha bránit: „Ale ne, můžeme jíst ze stromů v zahradě, jen ze stromu poznání jíst nesmíme. Bůh nám zakázal se ho i dotknout, abychom nezemřeli.“ Had (satan) je rázem na koni. „Tak přece vás Bůh omezuje - vždyť vám zakázal jíst z toho nejlepšího stromu! Neboj, když z něj sníte ovoce, určitě nezemřete. Naopak - postoupíte do vyšší dimenze bytí, nabudete poznání, které před vámi Bůh skrývá. A nejen to. Když z tohoto stromu pojíte, budete jako Bůh!“

Vidíte, jak rafinovaný je satan? Jak si připravil půdu pro podrytí důvěryhodnosti Boha, pro zpochybnění jeho lásky a jeho zákona? Žena začíná uvažovat o hadových slovech. Proč jí a jejímu muži Bůh zakázal jíst z tohoto úžasného stromu? Vždyť to ovoce skutečně vypadá dobře. Vždyť sama vidí, že „je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost“ (Gn 3,6). Opravdu chce Bůh omezit jejich rozvoj? Proč jim nechce dopřát větší poznání a další duchovní růst? Opravdu se mohou rovnat Bohu, pokud sní ovoce z tohoto stromu?

Je zajímavé, že Bůh nedal strom poznání někam do temného kouta rajské zahrady, neobehnal ho ostnatým drátem, dokonce ani trním, nedal kolem něj množství varovných cedulí, ani k němu nepostavil žádného anděla s ohnivým mečem v ruce. Neučinil jeho ovoce smradlavé, červavé a ohavné. Strom poznání dobrého a zlého postavil doprostřed zahrady poblíž stromu života (Gn 2,9) a jeho ovoce bylo krásné, vypadalo skutečně lákavě (Gn 3,6). Proč?

Bůh je totiž spravedlivý a v rámci velkého sporu mezi ním a satanem nastavil rovné podmínky. Dva stromy stojící uprostřed ráje, oba majestátní a s nádherným ovocem. Strom života symbolizoval věrnost Stvořiteli, strom poznání nedůvěru k Bohu, odpadnutí, připojení se ke vzpouře padlých andělů. Záleželo jen na tom, zda bude člověk věřit podmaňujícím hadovým slovům nebo slovu Božímu. Jen to rozhodovalo o lidském osudu.

K probouzejícím se ženiným pochybnostem mohla přispět i určitá nepřesnost, které se dopustila ve svém rozhovoru s hadem. Bůh Adamovi a jeho ženě zakázal jíst ze stromu poznání, varoval je, že důsledkem požití jeho ovoce je smrt:

A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti." (Gn 2,16-17)

Ve Stvořitelových slovech není nic o dotyku, o kterém mluví žena s hadem (Gn 3,3). Žena přidala k Božímu slovu něco, co on neřekl. A to se nemusí vyplatit (viz Zj 22,18-19). Je pravda, že pokud se mám vyhnout jedení ovoce, je dobrý nápad se ho nedotýkat, nečichat k němu a podobně. Je dobrý nápad vyhýbat se pokušení, nepohybovat se na hraně zákona. Je to dobrý nápad, ale ne Boží příkaz.

Bůh o dotyku nemluvil, kdežto žena ano. A řekla, že i ten vede k smrti. Had však byl na stromě, ovoce se dotýkal a přesto byl evidentně živý. Dokonce mluvil! To, co si žena přidala k Božímu slovu, bylo v rozporu s tím, co viděla na vlastní oči. I to tedy mohlo narušit její důvěru ve Stvořitelova slova.

Svou úvodní otázkou satan dosáhl také toho, že žena jasně potvrdila, že ví o Božím zákazu, že dobře ví, že ze stromu poznání dobrého a zlého nemá jíst. Žena tedy nehřeší z nevědomosti, nemá výmluvu. Tato skutečnost byla pro satana důležitá v rámci jeho vzpoury vůči Bohu.

Když had říká ženě „nezemřete smrtí“ (Gn 3,4 BKR), jde o nejstarší lež, která slaví úspěchy dodnes. Učení o reinkarnaci, ale také učení o nesmrtelné duši vychází z této prastaré satanovy lži. Faktem však je, že přímým důsledkem odloučení se od Boha, zdroje života, je smrt. Konec bytí (viz článek Smrt… Co bude potom?). Nejsme nesmrtelní. To, že smrtí nemusí náš život skončit, je možné jedině díky Boží lásce a odpuštění, díky tomu, co pro nás vykonal Ježíš Kristus. Jedině díky jeho oběti můžeme být smířeni s Bohem.

Další lží, kterou satan sváděl ženu v ráji a kterou svádí lidi i v současnosti, je příslib postupu do jakési vyšší úrovně bytí, nabytí skryté moudrosti a poznání. Nade vším pak stojí jeho slib „budete jako Bůh“. Na této vizi jsou založena všechna východní náboženství a přesně tatáž touha přivedla k odpadnutí i samotného satana. I on se chtěl rovnat Bohu (Iz 14,13-14).

Žena uvěřila hadovým slovům a nechala se zlákat lahodně vypadajícím ovocem a vidinou úžasného rozvoje její osobnosti, který mělo přinést.

Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. (Gn 3,6)

V záznamu rozhovoru mezi hadem a ženou se neobjevuje zmínka o Adamovi. Zdá se, že se jeho žena od něj na chvíli odloučila a u stromu poznání se ocitla sama. V 6. verši však čteme, že její muž „byl s ní“. Jak to tedy je? V hebrejštině je zde údajně použita předložka, která naznačuje spíše vztahovou blízkost než geografickou. Je tedy skutečně pravděpodobné, že u stromu byla žena sama a muži donesla ovoce o chvíli později. V Novém zákoně pak můžeme číst, že oklamána byla žena, Adam ne (1 Tim 2,14). Ten snědl zakázané ovoce z jiného důvodu, patrně z lásky ke své ženě. Dal jí přednost před Bohem. Svého Stvořitele odsunul na druhé místo…

Možná nemůžete pochopit, jak mohli první lidé takto snadno zhřešit. Možná si myslíte, že vy byste se na jejich místě zachovali správně. Možná ano, nechci to zpochybňovat. Sáhněme si ale do svědomí - nehřešíme někdy stejným způsobem jako první žena? Bůh ve svém psaném Slově říká: "Nedělejte to, je to špatné. Když to uděláte, bude to hřích a důsledkem hříchu je smrt." Ale my to přesto uděláme, protože je to lákavé, protože jsme přesvědčení, že nám to přinese potěšení, že to pro nás bude dobré, i když Bůh říká něco jiného. Na Boží varování před hříchem a jeho důsledkem - věčnou smrtí - nebereme ohled. A nejednáme také někdy podobně jako Adam? Nedáváme někomu nebo něčemu přednost před naším Bohem? Neodsouváme Boha a jeho požadavky na druhé, třetí, čtvrté nebo v nejhorším případě až na poslední místo? Kolik mu věnujeme času a pozornosti v porovnání s tím, jak se věnujeme zábavě, internetu, koníčkům, různým závislostem...? Pokud by se snad někdo považoval za bezhříšného, Bible k tomu říká následující:

Říkáme-li, že jsme bez hříchu, klameme sami sebe a pravda v nás není. (1J 1,8)

Důsledky hříchu

Když snědli zakázané ovoce, lidem se skutečně otevřely oči. Ale bylo to jiné, než si představovali. Poznali, že jsou nazí a hned se tento problém pokusili vlastními silami řešit (Gn 3,7). Další důsledky hříchu na sebe nenechaly dlouho čekat. První lidé začali pociťovat vinu a když uslyšeli, že se blíží jejich Stvořitel, dostali strach a ukryli se před ním uprostřed stromoví v zahradě (Gn 3,8).

Bůh na člověka volá: „Kde jsi?“ a rozhodně to není proto, že by ho nemohl najít. Před vševědoucím Stvořitelem se dá jen těžko schovat. Bůh tuto otázku lidem pokládá, aby jim pomohl uvědomit si, co dělají, kam se kvůli hříchu dostali. Je to projev Boží lásky, Božího zájmu o člověka. Vztah mezi člověkem a Bohem byl narušen ze strany lidí. To oni se schovávají před svým Stvořitelem, to oni se Boha bojí.

V důsledku hříchu byl narušen také vztah mezi Adamem a jeho ženou. Když se Bůh ptá Adama, jestli jedl ze zakázaného stromu, ukazuje na svou ženu a říká "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl." (Gn 3,12) Svaluje vinu na svou manželku. V jeho slovech se však skrývá i určité obvinění Boha – „To ty jsi mi dal tuto ženu, aby byla při mně. A ona mě svedla k hříchu. Možná kdybys mi dal jinou, nemuselo se to stát…“

Žena samozřejmě nehodlá nechat celou vinu na sobě a hned ukazuje na hada – „To on mě podvedl a já jsem jedla.“ Bůh hadovi zlořečí, od této chvíle se bude plazit v prachu.

Adamovi a jeho ženě pak Bůh ukazuje na další důsledky, které jejich neposlušnost přináší. Bolest, narušení vztahů mezi manžely, prokletí země, dřina, pot… a samozřejmě smrt (Gn 3,16-19).

Jaké vymoženosti tedy zakázané ovoce člověku přineslo? Vyšší úroveň bytí a netušené poznání? Rovnost s Bohem? Ne. Vinu, strach, výčitky svědomí, porušení Božího obrazu, jenž první lidé odráželi, stud, narušení vztahu s Bohem i s lidmi, těžkou dřinu, nemoci, porušenou přírodu, utrpení, hlad, bolest, smutek, deprese, smrt… Můžeme se rozhlédnout kolem sebe, podívat se na večerní zprávy. Náš svět má k dokonalosti daleko a lidé si za to můžou sami. Hřích většinou vypadá lákavě, podobně jako ovoce ze stromu poznání. Jeho důsledky jsou však strašné.

Naštěstí pro nás Bůh člověka miluje a má pro něj připraven plán záchrany. Naznačuje ho hned po pádu do hříchu, když říká hadovi (tedy satanovi, který se za ním ve skutečnosti skrývá):

Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu. (Gn 3,15)

Tento verš je zaslíbením konečného vítězství Mesiáše (símě ženy), který i za cenu velké bolesti (rozdrcená pata) porazí satana. Svůdce bude zničen (bude rozdrcena jeho hlava).

Bůh tak miluje člověka, že „dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16)

V Kristu Bůh usmířil svět se sebou, nepočítá lidem jejich provinění. (2 Kor 5,19)

Lidé mohou být zadarmo ospravedlněni Boží „milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří.“ (Řím 3,24-25)

Spasení si nemůžeme zasloužit. Je nám nabízeno zdarma. Je to Boží dar a má tedy jedinou podmínku – musíme ho přijmout (viz kázání Co mám dělat?).

Po pádu člověka do hříchu přichází i první zástupná oběť, do jejíž kůže Bůh obléká Adama a Evu (Gn 3,21). Názorně jim tak ukazuje, že jen díky oběti nevinného může být jejich hřích přikryt. Ukazuje jim, že svou naději mohou upnout k zaslíbenému Mesiáši. Jen díky němu je možný návrat do Boží náruče.

Pro své provinění jsou Adam a Eva vyhnáni z rajské zahrady. Není možné, aby hříšný člověk jedl ze stromu života a byl živ navždy (Gn 3,22). To by znamenalo věčnou existenci hříchu a to je pro milujícího Boha něco nemyslitelného. Ví totiž, co hřích dokáže. Stvořitel miluje člověka, ale hřích nenávidí.

Může se zdát malicherné, že Bůh pro nakousnuté ovoce vyhnal člověka z ráje, že kvůli maličké chybičce člověk propadl smrti. Problém prvního lidského hříchu ale nespočíval v nakousnutém ovoci. Problém byl v tom, že žena ztratila důvěru v Boha a jeho slovo a Adam dal přednost své ženě před Bohem. Přestoupili Boží zákon, jejich vztah s Bohem byl narušen. Jedině díky Boží lásce, která se v plnosti projevila na golgotském kříži (Řím 5,8), je člověku nabízeno smíření s jeho Stvořitelem a spasení (Řím 5,12-19).

Všichni jsme zhřešili, všichni máme problém. Nikdo z nás není bez viny (Řím 3,10-12). Pokud však přijmeme Boží nabídku spasení (je zdarma!), můžeme se do ráje vrátit. Bůh stvoří nové nebe a novou zemi, která bude domovem spasených. O tomto místě můžeme číst (ve Zj 21), že tam nebude smrt, žal, nářek ani bolest. Bůh bude opět s lidmi, bude přebývat mezi nimi.

Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Řím 6,23)