K jaké zvláštní události došlo, když Marie s Josefem a dvanáctiletým Ježíšem navštívili o velikonočních svátcích Jeruzalém? Čím chlapec způsobil starosti svým rodičům a čím překvapil vzdělané rabíny? Kolik toho Ježíš v tomto věku věděl o poslání, kvůli kterému přišel na svět?
41Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. 42Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. 43A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli.
44Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. 45Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. 46Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. 47Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí.
48Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ 49On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ 50Ale oni jeho slovu neporozuměli.
51Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.
52A Ježíš prospíval na duchu i na těle a byl milý Bohu i lidem.
(Český ekumenický překlad)
S nalezením Lukáše 2 v jiných překladech mohou pomoci odkazy na stránce Bible online.
)Marie a Josef byli zbožnými Židy, kteří podle Božího nařízení každoročně při příležitosti Velikonoc (respektive Svátku nekvašených chlebů a Hodu beránka) navštěvovali jeruzalémský chrám, i když to pro ně znamenalo dlouhou a náročnou cestu. (Izraelští muži měli povinnost navštívit chrám alespoň třikrát ročně - viz Ex 23,14-17.) Když měl Ježíš 12 let, dosáhl věku, kdy mohl jít s nimi.
Když svátky skončily a jeho rodiče se spolu s ostatními poutníky vydali na zpáteční cestu, předpokládali, že Ježíš jde taky. Jenže nešel. Když ho po třech dnech konečně našli, byli překvapení tím, co viděli. Ježíš seděl mezi rabíny v jeruzalémském chrámu a kladl jim otázky. Ne však proto, aby se od nich něco dozvěděl. Svými otázkami je chtěl přivést k hlubšímu zamyšlení nad texty Písem, k přehodnocení jejich dosavadního pohledu a k lepšímu pochopení toho, co jim Bůh chtěl sdělit. Následně pak tyto učené muže udivoval svými odpověďmi. Pro chlapce jeho věku něco naprosto nevídaného.
Když Marie Ježíšovi řekla, jaký o něj měli s Josefem strach, jejich „ztracený“ a znovu nalezený syn jim vysvětlil, že musí být „ve věcech svého Otce“ (CSP). Pozemští rodiče jeho slovům neporozuměli, ale vyplývá z nich, že dvanáctiletý Ježíš si uvědomoval, kde je jeho místo a jaké je jeho poslání. Věděl, kdo je jeho skutečným Otcem, věděl, koho má reprezentovat a představit lidem, věděl, co má přinést padlému světu.
Jaké události provázely narození zaslíbeného Mesiáše? Do jakých podmínek se narodil? Jakého uvítání se mu dostalo a od koho? Proč byli Marie a Josef udivení slovy pastýřů, starého Simeona a prorokyně Anny? Co se z nich Ježíšova matka mohla dozvědět o svém synovi? Co se z nich o Kristu můžeme dozvědět my?
Opravdu ukazuje na Ježíše Krista celá Bible? Co se můžeme o našem Spasiteli dozvědět z prvních jedenácti kapitol Genesis? Může nám něco o zaslíbeném Mesiáši říci i Noemův rodokmen zaznamenaný v páté kapitole? Jaké poučení si můžeme vzít z příběhu o boháči a Lazarovi? Mohlo by nám prospět, kdybychom se stali žebráky?
Proč je důležité, co si myslíme o Ježíši Kristu? Proč záleží na tom, jaký k němu máme postoj? Proč bychom mu měli dovolit, aby byl Pánem našich srdcí a životů? Co bude na Božím soudu rozhodovat o našem věčném osudu? Na čem bude záležet? Určuje náš vztah k Ježíši Kristu naši budoucnost?