Dýchá tvoje duše?

V horní místnosti bylo zase plno. Tak jako v jiných domech v mnoha dalších městech, i tady se sešli Kristovi následovníci, aby studovali Písma, připomínali si Ježíšovo učení, lámali chléb a modlili se. Samozřejmě, že i tentokrát bylo jedním z hlavních témat jejich rozhovorů i modliteb pronásledování. Jeho intenzita každý den narůstala. Jak mnoho bratrů a sester už bylo uvrženo do vězení, kolik z nich už dokonce muselo za svou víru zaplatit životem...

Po lámání chleba padlo celé shromáždění na kolena a vroucně prosilo za Boží ochranu a vysvobození pro všechny, kteří musí zuřivým útokům nepřátel čelit. Nevěděli přesně, proč na ně Bůh takové zkoušky dopouští, ale pamatovali si Ježíšova slova o tom, že je svět bude nenávidět pro jeho jméno. V těchto těžkých časech je posilovala Ježíšova slova z kázání na hoře:

Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. (Mat 5,10-12)

Věděli, že musí vytrvat, věděli, že musí být solí země a světlem světu. Nezapomínali však ani na jiná Kristova slova, která při kázání na hoře pronesl. I když se příčila lidské přirozenosti a nebylo lehké podle nich jednat. Ježíš tenkrát řekl:

Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. (Mat 5,44-45)

Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují... Ježíšovi následovníci, kteří byli shromáždění v horní místnosti, chtěli být věrní i v tomto. I dnes tedy na kolenou prosili za své pronásledovatele a zvláště za toho nejhorlivějšího z nich. Může Bůh vyslyšet jejich modlitby a změnit srdce muže, který se rozhodl vyhladit Kristovy učedníky?

Shromáždění se stále ještě modlilo, když byl na cestě do Damašku mladý ambiciózní farizej Saul oslepen světlem z nebe a uslyšel Ježíšův hlas. Až o několik dní později se modlitebníci z horní místnosti dozvěděli, že obrácený Saul v damašských synagogách mocně káže a přináší přesvědčivé důkazy, že Ježíš je zaslíbeným Mesiášem, Božím Synem. Jak předivně Bůh jejich modlitby vyslyšel...

***

Bible nám neříká, jestli se těžce zkoušení křesťané skutečně modlili za Saula, který je tak krutě pronásledoval. Ale pokud jednali podle Ježíšova učení o lásce k nepřátelům a o modlitbách za ty, kdo je pronásledují, je docela možné, že na něj alespoň někteří na svých kolenou pamatovali. Z Písma víme, že Bůh učinil v životě tohoto mladého muže zázrak, obrátil jeho srdce a skrze jeho nebojácnou službu přivedl mnohé ke spáse. A je možné, že na počátku toho všeho skutečně byla modlitba. Možná jen několika věřících, možná jen dvou nebo tří, kteří se sešli v Ježíšově jménu.

Jako křesťané, jako adventisté, bychom měli být na modlitbu odborníci. Modlitba by měla být pevnou součástí našich životů, dýcháním naší duše. Měli bychom se pevně držet biblických slov o síle modlitby a modlitba by měla být naší obrovskou zbraní v boji s pokušením, v boji se zlem. Vždyť „velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého.“ (Jak 5,16)

Víte, co kdysi řekla skotská královna Marie? „Bojím se modliteb Johna Knoxe více, než armády o deseti tisících mužích.“ Tato katolická panovnice evidentně něco věděla o síle opravdové modlitby.

Všichni známe biblická zaslíbení o vyslyšení modliteb:

A věříte-li, dostanete všecko, oč budete v modlitbě prosit. (Mat 21,22)

Věřte, že všecko, oč v modlitbě poprosíte, je vám dáno a budete to mít. (Mar 11,24)

Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno. (Mat 7,7-8)

A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu. Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním. (J14,13-14)

Amen, amen, pravím vám, budete-li o něco prosit Otce ve jménu mém, dá vám to. Až dosud jste o nic neprosili v mém jménu. Proste a dostanete, aby vaše radost byla plná. (J 16,23-24)

To jsou úžasná zaslíbení přímo z úst Ježíše Krista. A všichni víme, že Ježíš nemluvil do větru.

Jako malý důkaz, že Ježíšovým slovům o modlitbě můžeme věřit, uvedu krátkou zkušenost br. Milana Moskaly, který se v létě zúčastnil mise v Africe. Po návštěvě jedněch z nejchudších oblastí Keni řekl:

„V Africe je velké sucho, lidé tam živoří bez vody, nemají co pít, nemají se v čem umýt, mají rozpraskanou suchou kůži plnou boláků a ran, nemají čím rány vymýt. To je těžká situace. Měl jsem radost z toho, že i v chudých a zubožených oblastech Keni se místní lidé rozhodli pro křest. Složitou otázkou bylo, kde je pokřtít, když země byla naprosto vyprahlá a bez vody. Prožili jsme ale krásnou zkušenost s Pánem Bohem, kdy po upřímných modlitbách za déšť nám Pán Bůh seslal tolik vody, že naplnila vyschlé koryto, ve kterém bylo možné křty vykonat. A to zde nepršelo již několik měsíců! Modleme se za tyto země, i zde chce Bůh působit na srdce lidí a zachraňovat je pro své království.“

Rádi posloucháme zkušenosti o neuvěřitelném vyslyšení modliteb, o úžasných Božích odpovědích na prosby pronesené na kolenou. I dnes určitě několik povznášejících zkušeností uslyšíme.

Jenže... Opravdu jsou naše osobní zkušenosti s Božím přiznáním a vyslyšením našich proseb tak časté a tak úžasné? Nebo se nám zdá, že naše modlitba snad nevystoupá ani ke stropu, natož aby dolehla až k Božím uším? Nevypadá to někdy, že i když naše modlitba k Bohu doputuje, on ji zcela ignoruje?

Nemáme-li zkušenosti s vyslyšením našich proseb, nevidíme-li výsledky, nemají-li naše modlitby odezvu podle našich představ, hrozí, že důvěru v sílu modlitby ztratíme. Modlitba se tak může stát nudnou náboženskou povinností, kterou si v rychlosti párkrát za den odbudeme. Nakonec se možná přestaneme modlit úplně. Proč bychom měli volat k Bohu, který nás neslyší? Nebo nás nechce slyšet? Nebo slyší, ale nedbá? Nevyslyšené modlitby tak můžou dokonce otřást naší vírou v milujícího a všemohoucího Boha, v Boha, který se o nás stará a chce pro nás to nejlepší.

Když se na otázku nevyslyšených modliteb podíváme do Bible, můžeme objevit několik zajímavých skutečností. Můžeme se dozvědět například o tom, jak velký vliv má postoj našeho srdce.

Hospodin je daleko od svévolníků, kdežto modlitbu spravedlivých vyslýchá. (Př 15,29)

Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností. (Př 28,9)

Skrze Izajáše říká Bůh odpadlému Izraeli:

Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. (Iz 1,15)

David v jednom ze svých žalmů píše:

Kdybych se snad upnul srdcem k ničemnosti, byl by mě Panovník nevyslyšel. (Ž 66,18)

Pro neposlušnost a zálibu Izraelců v hříchu, řekl Bůh Jeremjášovi:

Nemodli se za tento lid. Nepozvedej svůj hlas k bědování a modlitbě za ně. V čas, kdy budou ke mně pro to zlo volat, nebudu slyšet. (Jer 11,14)

Naše zalíbení v hříchu, neposlušnost a odpadnutí může být jedním z důvodů nevyslyšených modliteb. V Písmu můžeme najít i další překážky pro vyslyšení našich proseb, jako je sobectví, povrchnost, nedůvěra v Boží moc, neochota odpustit bližnímu a podobně. Problém tedy může být na naší straně.

Ale nebojte. Nechci tím říct, že pokud Bůh nevyslyšel nějakou vaši prosbu, znamená to automaticky, že jste zatvrzelými hříšníky libujícími si ve zlu, nebo povrchními svévolníky, kteří nemají u Boha šanci. To vůbec ne. Ježíš se v Getsemane třikrát modlil, aby od něj jeho Otec odňal kalich, který měl do dna vypít na golgotském kříži. A přesto, že je Ježíš bezhříšným, dokonalým Božím Synem, Bůh tuto jeho modlitbu nevyslyšel. Naštěstí pro nás. Apoštol Pavel třikrát volal k Pánu, aby ho zbavil ostnu v jeho těle – a jaká byla Boží odpověď? „Stačí, když máš mou milost.“ (2Kor 12,9)

Ani modlitby těch nejspravedlivějších a nejoddanějších Božích následovníků nemusí tedy být vyslyšeny. Vzpomeňme třeba na Jóba, kterého sám Bůh označil za svého služebníka, který nemá na zemi sobě rovného, za bezúhonného a přímého muže, který se bojí Boha a vystříhá se zlého (Jób 1,8). Co všechno musel tento spravedlivý muž zakusit, aby mohl svou věrností oslavit Boha před celým vesmírem! Ne vždy vidíme za oponu, ne vždy víme, co je v dané situaci nejlepší. Bůh to však ví. Důvěřujeme mu?

Někdy Bůh na naše modlitby odpovídá ano, někdy ne a dost často říká „počkej“. Všichni známe příběh o tom, jak Ježíše volali k nemocnému Lazarovi. Ježíš místo toho, aby ke svému příteli spěchal a uzdravil ho, záměrně svůj příchod odkládal. Proč? Aby vyzkoušel a posílil víru svých následovníků a aby mohl učinit ještě větší zázrak.

Ellen Whiteová napsala:

„Odpověď na naše modlitby nemusí přijít tak rychle, jak bychom si to přáli a nemusíme vždycky dostat právě to, oč jsme prosili; ale ten, který ví, co jeho dětem slouží k dobrému, nám dá mnohem více, než oč jsme žádali, když neztratíme víru a nezmalomyslníme.“ (Sons and Daughters of God 92)

Ježíš i apoštolové nás vyzývají k vytrvalým modlitbám.

Pavel napsal v listu Efezským 6,18: „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry i za mne.

V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. (Kol 4,2)

V modlitbách neustávejte. (1Tes 5,17)

Z nějakého důvodu si Bůh, který „ví, co potřebujeme, dříve než ho prosíme“ (Mat 6:8) přeje, abychom ho i přesto prosili.

Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí! (Mat 7,11)

Luther řekl, že modlitba je dýcháním duše. Moje mamka má astma. Někdy pro ni není jednoduché dýchat, někdy jí to dělá velké obtíže, musí vynaložit určitou námahu. Někdy se na to prostě necítí. Měla by snad proto přestat dýchat?

Když nemám chuť se modlit, Bible dává radu – modli se. Když se mi zdá, že mě Bůh neslyší, když necítím jeho přítomnost, Bible dává radu – modli se.

Ellen Whiteová napsala:

„Když máme nejmenší chuť hovořit s Ježíšem, měli bychom se modlit nejvíc. Tak unikneme satanovým nástrahám. Temné mraky zmizí a my si uvědomíme blahodárnou Ježíšovu přítomnost.“ (Historical Sketches 146)

I když se nám někdy zdá, že nás Bůh neslyší, což prožívali i bibličtí hrdinové (např. David a Jób), i tehdy je nám Bůh na blízku. V listu Římanům můžeme číst, že nás naprosto nic nemůže oddělit od jeho lásky k nám. Jedině naše vlastní rozhodnutí, jedině my sami.

Modlitba je důležitá pro náš duchovní život a nesmíme na ni zapomínat. Nemáme však prosit jen za sebe. Všichni víme o tom, jaký důraz kladl Ježíš na lásku k bližním, na lásku k bratrům a sestrám, podle které se pozná, že jsme jeho dětmi. Tuto lásku dokonce označil za nové přikázání.

Jsem přesvědčený, že jedním z velkých projevů lásky k bližnímu, je přímluvná modlitba. Na mnoha místech Bible jsme k přímluvným modlitbám vyzýváni.

Například v 1 Timoteovi 2,1 můžeme číst: „Na prvním místě žádám, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za všechny lidi.“

Za všechny lidi. Za slabé ve víře, i za ty silné. Za chudé, i za ty, kteří mají dostatek. Za pronásledované i za ty, kdo prožívají pokoj. Za naše nejbližší, i za ty, kdo jsou našimi nepřáteli.

U Jakuba je kladen velký důraz na modlitby za nemocné. Ve Zjevení pak můžeme číst, že modlitby spravedlivých jsou kladeny na nebeský oltář, že modlitby posvěcených vystupují před Boží tvář.

Bůh chce, abychom ho s důvěrou prosili o velké věci. A Bůh chce, aby naše modlitby nebyly bezduché, aby u nich bylo naše srdce. Jeden muž řekl, že je lepší, když u modlitby našemu srdci chybí slova, než když našim slovům chybí srdce. (John Bunyon)

Při modlitbě můžeme počítat s Boží láskou, která chce pro nás to nejlepší, s Boží moudrostí, která ví, co je pro nás nejlepší a s Boží mocí, která to může učinit.

Ještě jeden citát od Ellen Whiteové:

„Přímluvná modlitba umožňuje Bohu působit v životě jiného člověka. Naše modlitby za uzdravení, spasení nebo ochranu nejsou omezeny vzdáleností, hranicemi ani zamčenými dveřmi. Prostřednictvím modlitby můžeme své milované, kteří jsou vzdáleni tisíce kilometrů, obklopit ochranou svatých andělů. Naše modlitby mohou proniknout všude tam, kde je přítomen i Pán.“

Před Kristovým příchodem se mezi Božím lidem projeví duch přímluvných modliteb.

Ellen Whiteová o tom napsala: „Mnozí chválili Boha. Nemocní byli uzdravováni a děly se i jiné zázraky. Projevil se duch přímluvných modliteb jako před velkým dnem Letnic.“ (9T 126)

Nebojme se připojit k Boží armádě modlitebníků. Nebojme se prosit našeho Pána o velké věci. Máme zaslíbení, že se Bůh skloní k modlitbě bezmocných, že jejich prosbami nepohrdne (Ž 102,18). Proto ať se každý věrný k němu modlí v čas, kdy jej lze ještě nalézt (Ž 32,6).

Amen