NeuveritelnaOdhaleni.cz
Dítě ve vozíčku

Bůh a jeho postižené děti

Jak se mají rodiče zachovat, pokud se před narozením svého dítěte dozví o jeho závažném postižení? Má jejich miminko právo na život, nebo je moudřejší a ohleduplnější podstoupit potrat? Jaký má Bůh postoj ke svým dětem, které jsou postiženy a zdeformovány hříchem? Proč nám dovolil narodit se? Jaký osud nás čeká?

Bůh a jeho postižené děti

Žijeme na bitevním poli velkého vesmírného konfliktu mezi dobrem a zlem. Žijeme na planetě, jejíž obyvatelé mohou každý den pozorovat a na vlastní kůži pociťovat důsledky vzpoury vůči Bohu. Vzhledem k tomu, že i my patříme k obyvatelům tohoto světa, jsou i naše dny zásadně ovlivněny pádem člověka do hříchu.

Když Adam a jeho žena snědli ovoce poznání dobrého a zlého, netrvalo to dlouho a skutečně začali vedle dobrého poznávat i zlé. Podobně to platilo a platí i pro jejich potomky. I my dnes vedle dobrého zakoušíme zlé a jak se blížíme závěru dějin tohoto světa, to zlé stále víc nabývá na síle.

Mohl bych tu mluvit o stále častějších a sílících přírodních katastrofách, o hladomoru, kterým trpí velká část světové populace, o chudobě, nemocech, válkách, o životním prostředí, o morálním stavu lidstva a o spoustě dalších věcí. Mě osobně se nejvíc dotýká, když se něco špatného děje dětem. Nemám to rád. Nesnáším to. Ale stává se to. Spousta dětí žije v chudobě, spousta jich každý den zemře hlady, spousta jich trpí v důsledku nemoci nebo zranění. Je velké množství dětí, kterým někdo ubližuje, a někdy jsou to dokonce jejich nejbližší.

Jako by nestačilo, jaké těžkosti a problémy je mohou čekat na tomto světě, některé děti jsou znevýhodněny už od začátku svého života. Mám na mysli to, že ne všechny děti, které se narodí, jsou úplně zdravé.

Díky vědeckému pokroku je dnes možné už v průběhu těhotenství rozpoznat případné vývojové vady dítěte nebo určit míru rizika jejich vzniku. S relativně velkou mírou pravděpodobnosti tak mohou rodiče ještě před narozením svého potomka vědět, jestli bude po zdravotní stránce v pořádku nebo ne.

Vyvstává nelehká otázka, jak se mají rodiče zachovat, pokud se dozví o možném závažném postižení svého nenarozeného dítěte. Jaké je správné rozhodnutí? Má postižené dítě právo se narodit nebo je moudřejší a ohleduplnější ho ještě před narozením zabít, aby se kvůli svému handicapu v životě netrápilo nebo aby případně svou potřebou na zvýšenou péči nekomplikovalo život svým rodičům? Je potrat legitimním řešením této obtížné situace?

Podívejme se na krátké video, které před pár dny obletělo svět.

Jaký byste řekli, že byl převládající názor lidí, kteří o tomto videu diskutovali na českých internetových stránkách? Jaká byla jejich reakce?

Velká část diskutujících (v České republice) odsoudila tuto milující maminku za to, že své dítě přivedla na svět. Někteří lidé ji pro její rozhodnutí častovali urážkami, jiní by ji nejraději hnali před soud za to, že nepodstoupila interrupci. Vždyť to dítě bude celý život trpět! A ona je přece tak mladá, mohla mít ještě jiné, zdravé děti...

Je evidentní, že si tato mladá žena zkomplikovala život tím, že na svět přivedla slepé dítě. Podle názoru velké části diskutujících to bylo nezodpovědné a špatné rozhodnutí. Podle jejich mínění měla říct lékařům, aby její nenarozené dítě zabili. Tím by se vše pohodlně a elegantně vyřešilo...

Přiznám se vám k jedné věci. Nemám rád zabíjení dětí a to včetně těch nenarozených. Nemám rád potraty. Můžou se označovat za lékařské zákroky, může se o nich mluvit jako o přerušení těhotenství, ale faktem je, že jde o zabití nenarozeného miminka, které se nemůže bránit a na jehož názor se nikdo neptal.

Žijeme v době, kdy je potrat považován za nezadatelné právo každé ženy. Za její svobodnou volbu. Vždyť přece každý musí uznat, že existuje hodně situací, kdy by se dítě nemělo narodit.

Zamyslete se nad tím. Zabití dítěte v těle matky je v pořádku, když…

Jaké důvody mohou ospravedlnit tak hrozný skutek? Kdy je v pořádku zabít nenarozené dítě? Zkuste vymyslet nějaký důvod...

Samozřejmě nestojím na Božím místě a nechci nikoho soudit. Už vůbec ne ženy, které podstoupily interrupci. To mi nenáleží a ani to nemám v úmyslu. Když slyším o potratech, necítím touhu po pomstě. Cítím jenom smutek. Nemám prostě potraty rád.

Mimochodem, tohoto tématu se krátce dotknu i ve svém příštím kázání o šelmě z propasti a ukážu vám, odkud vítr fouká. Ukážu vám, co je důvodem pro propagaci práva na zabíjení nenarozených dětí. Ale to až příště.

Teď pustím ještě jedno video.

Měl být Nick Vujicic zabit před narozením? Měla jeho maminka podstoupit potrat? Vždyť Nick je tělesně mnohem postiženější, než Christian, chlapeček z prvního videa. Ten je slepý, ale jinak zdravý, kdežto Nick nemá ruce ani nohy. Jaká může být kvalita jeho života? Vždyť musí celý život trpět…

Viděli jste krátké video. Vypadá to, že Nick nepředstavitelně trpí a že jeho život postrádá smysl a jakoukoliv kvalitu? Jak jste mohli vidět, Nick je motivační řečník. Je velice aktivní a pomáhá spoustě lidí. Je pro ně inspirací, dodává jim optimismus, chuť do života a odhodlání bojovat s nepříznivými okolnostmi. Učí je vděčnosti a lásce.

Nick je křesťan a svou sílu a pozitivní postoj k životu čerpá od Boha. Samozřejmě se těší, až bude v Božím království běhat a držet se se svými blízkými za ruce, ale ví, co je nejdůležitější. Ve svém kázání, které měl před nějakou dobou v Brně, mluvil o tom, že mnohem více než ruce a nohy potřebuje Boha. Vztah s Bohem je pro něj důležitější než dokonale zdravé tělo.

Měl život Nicka Vujicice skončit ještě před jeho narozením, protože se z lidského hlediska mohlo zdát, že bude postrádat dostatečnou kvalitu? Nick miluje život. Řekl to ve videu, které jsme viděli. Nick je vděčný Bohu za všechno, co od něj dostal.

I když to tak asi vypadá, toto kázání nemá být protipotratovou agitací. Toto kázání má být o Boží lásce k jeho postiženým dětem. A nemám tím teď na mysli pouze tělesně postižené děti, bez rukou, bez nohou, bez očí, ale také nás, kteří jsme dnes tady. Jsme Boží děti a ať už si to uvědomujeme nebo ne, každý z nás je postižený, handicapovaný.

Možná si říkáte: Já nejsem postižený. Jsem zdravý, jsem v nejlepším pořádku. Ježíš věděl, že podobně budou lidé, a to i věřící, krátce před jeho návratem mluvit. Předpověděl to ve Zjevení 3,17:

Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.

Na různých místech Bible můžeme číst nepříznivou diagnózu Božích dětí. Mají sice oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší. Chovají se jako pomatení, jako by byli bez rozumu (Jer 5,21). Za toto postižení Božích dětí může podle Písma narušený vztah s Bohem, jejich vzpurnost vůči Božímu vedení (Ez 12,2).

Naše postižení je způsobeno hříchem a tím je zasažený každý z nás. Nejde ani tak o postižení našeho těla, ale spíše o naši mysl, o náš duchovní a morální stav.

Diagnózu lidstva krátce před Ježíšovým návratem podává 2. list Timoteovi 3,1-5 takto:

Věz, že v posledních dnech nastanou zlé časy. Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému, zrádní, bezhlaví, nadutí, budou mít raději rozkoš než Boha, budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat.

Lidé jsou postižení hříchem a tohoto postižení nejsou zcela uchráněni ani křesťané. I my jsme do určité míry hříchem zdeformovaní. Především jde o naši neschopnost milovat Boha z celého našeho srdce, z celé naší mysli a z celé naší síly. Jde o naši neschopnost projevovat lásku lidem kolem nás, nezištně jim sloužit. Jde o naše sobectví, o naši zahleděnost do sebe. Jde o náš pokřivený žebříček hodnot.

Samozřejmě nevím, jak rozsáhlé je postižení vás, jako jednotlivců. Nedokážu jasně vidět ani rozsah svého vlastního postižení. Jisté ale je, že jsme hříchem zasažení všichni. Bez výjimky. Skutečnou míru našeho postižení však zná pouze Velký Lékař, protože on o nás ví naprosto všechno.

Ať už si to uvědomujeme nebo ne, naše postižení způsobené hříchem je velice vážné. Smrtelně vážné. Ale Bůh to s námi nevzdává. Neodepsal nás. Miluje nás a proto nám dovolil narodit se. Náš Stvořitel nám dal život, přesto že jsme natolik zasažení hříchem, že mu ani nedokážeme opětovat jeho lásku, což ho musí jako milujícího Otce velmi bolet.

Jednoho krásného dne v rajské zahradě Eva přestala důvěřovat Bohu. Vlastně ho začala považovat za lháře, protože více než jeho slovům věřila hadovým sladkým řečem. Ani Adam se příliš nevyznamenal. On nebyl hadem oklamán (1Tim 2,14), ale dal přednost své ženě před svým Stvořitelem. Odsunul Boha na druhé místo.

Jaká byla Boží odpověď na to, že mu jeho děti přestaly důvěřovat a odsunuly ho na druhé místo? Láska. Láska, která se projevila v připraveném plánu spasení, láska, která vzpurnému člověku dává přední místo v Božím srdci.

Když Bůh vedl Boží vyvolený národ do zaslíbené země, Izraelci odmítli vejít, protože se zalekli obrů. Ztratili důvěru v Boží zaslíbení i jeho moc. Přestali věřit Bohu, který dokázal porazit mocnou egyptskou armádu a vyvedl je z otroctví. Když Bůh na hoře Sinaj předával Mojžíšovi desky zákona, Izraelci si ze zlata odlili býčka, kterému evidentně důvěřovali víc než svému Vykupiteli. Je to něco podobného, jako kdyby děti důvěřovali polámanému kolíčku na prádlo víc, než své mamince a tátovi.

Celý Starý zákon je prodchnut příběhy, které nám ukazují, jak Boží lid opakovaně zapomínal na jediného pravého Boha, jak se vzpíral jeho vedení, jak přestupoval jeho smlouvu, jak mu nedůvěřoval a opakovaně ho podváděl s falešnými bohy, s modlami ze zlata, stříbra, dřeva i kamene.

Bůh však své vzpurné (nebo chcete-li postižené) děti stále miloval. V Ozeáši 11,8 řekl:

Copak se tě, Efraime, mohu vzdát? Mohu tě, Izraeli, vydat napospas? (B21)

Když Ježíš přišel na tuto Zemi, projevoval lidem nesobeckou lásku. Pomáhal jim, uzdravoval je z jejich nemocí, dělal vše pro jejich záchranu. Asi nemusím připomínat, jak se mu jeho děti odvděčily. Asi nemusím popisovat všechno to bití, posměch, ponižování a bičování, kterému byl vystaven před tím, než ho ti, které přišel zachránit, přibili na kříž.

Ani tehdy nepřestal Ježíš své děti milovat. Nesestoupil z kříže, ale dokonal plán spasení, aby nám vydobyl možnost záchrany. Krátce před tím, než zemřel, prosil za ty, kteří se mu posmívali, za ty, kteří mu plivali do tváře, i za ty, kteří mu hřeby probili ruce i nohy. Prosil, aby jim Otec odpustil, protože nevědí, co činí (Luk 23,34).

Bůh nás miluje i přes naše postižení hříchem. Vždyť jsme jeho děti. Učí nás chodit po cestě spravedlnosti. Učí nás rozeznávat dobré od zlého a žít tak, abychom kvůli svým špatným rozhodnutím nemuseli zbytečně trpět. Učí nás poslušnosti. Trpělivě nám projevuje svou lásku a doufá, že mu ji budeme opětovat.

To však není všechno. Je pravda, že jsme zasaženi kletbou hříchu a že někteří jsou dokonce „mrtvi pro své viny a hříchy“ (Ef 2,1). I z tohoto zdánlivě beznadějného stavu však existuje východisko. Bůh nám nabízí nové narození, úplné uzdravení z našeho postižení a věčný život v jeho blízkosti. Ježíš přišel uzdravit nemocné. Přišel, aby očistil hříšníky (Mar 2,17).

Za naše uzdravení byl ochoten zaplatit neuvěřitelně vysokou cenu.

Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. (Iz 53,3-5)

Ježíš nám nabízí úplné uzdravení, odstranění našeho postižení hříchem, obnovení vztahu s Bohem. Přijmete tuto jeho nabídku? Pokud ano, budou i pro vás platit slova z 2. kapitoly listu Efezským:

I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy, v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušni vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu. I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní. Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. (Ef 2,1-8)

Vzpomínáte na video, které natočila Christianova maminka o svém chlapci? Ona ho miluje. Ani v nejmenším nelituje toho, že ho přivedla na svět. V jejích očích je Christian zázrak.

Bůh nás miluje. V jeho očích máme obrovskou hodnotu. V jeho očích jsme zázrak. Proto nás přivedl na tento svět, i když jsme postižení, i když si tím zkomplikoval život. I když to pro něj znamenalo spoustu bolesti. Mohli jsme se narodit, i když hrozí reálné nebezpečí, že náš život bude postrádat potřebnou kvalitu, i když nás na tomto světě vedle radosti čeká také trápení. Dobrá zpráva je, že Bůh nás může a chce uzdravit. Chce nás mít ve své náruči a prožívat s námi celou věčnost. Záleží na nás, jestli mu to dovolíme.

V Izaiáši 49,15-16 Bůh říká:

Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní.

Amen.

Lacey Buchanan

Christianova maminka: Můj syn je zázrak

Jak se mají zachovat rodiče, kteří se před narozením svého dítěte dozví o jeho závažném zdravotním postižení? Je potrat nejlepším a nejohleduplnějším řešením této obtížné situace? Za jakých okolností je správné zabít nenarozené dítě? Jak se chová ke svým postiženým dětem Bůh?

Více...

Everything To Me

Everything To Me - Mark Schultz

Má nechtěné dítě právo na život? Mělo by mít možnost narodit se, i když se o něj jeho matka nemůže nebo nechce postarat? Je v takovém případě lepším řešením interrupce nebo donošení nechtěného miminka a jeho poskytnutí k adopci, která mu dá šanci na šťastný život v milující rodině?

Více...

Nick Vujicic v Brně

Nick Vujicic: Nepotřebuji ruce a nohy, potřebuji Boha

Kde bere mladý muž, který se narodil bez horních i dolních končetin, sílu zvládat svou obtížnou situaci? V čem tkví tajemství jeho stálého úsměvu, dobré nálady a lásky, kterou prokazuje lidem kolem sebe? V čem spočívá skutečná hodnota? Jaký je Boží plán pro náš život? Můžeme se i my stát požehnáním pro druhé?

Více...

Nahoru