Stvořil Bůh život? Zeptej se bílkovin...
Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.
Římanům 1,20
Stvořil Bůh život? Zeptej se bílkovin...
V roce 1953 uskutečnil Stanley Miller experiment, který převrátil svět. Ukázal, že elektrický výboj, který projde určitou směsí plynů, utvoří některé aminokyseliny - stavební bloky bílkovin, které jsou hlavními složkami živých buněk. Pouze na tomto základě nás začaly učebnice biologie učit, že aminokyseliny byly koncentrovány v prapůvodní „organické polévce“, potom spojeny dohromady, aby utvořily bílkoviny. Učebnice začaly tvrdit, že tyto bílkoviny se spojily s DNA a zformovaly buňky. Ateisté se zaradovali. Pro vznik života už není potřeba Stvořitele! Bohu nemusí být na vzniku života přiznán žádný podíl. Vědecké důkazy skoncovaly s náboženským tmářstvím a pověrami...
Opravdu? Problém je, že aminokyseliny se „nespojují“, aby vytvořily bílkoviny! Živé buňky jsou jediným místem v přírodě, kde jsou bílkoviny tvořeny, Jedině živé buňky totiž obsahují informaci, jak pro každou jednotlivou bílkovinu aminokyseliny správně uspořádat a mají malinké nástroje, kterými je spojují dohromady. Žádná bílkovina v přírodě se nevytvořila mimo již živou buňku. Nikdy se nic takového nestalo!
Až budete číst jednotlivé důkazy předkládané v tomto článku, ptejte se sami sebe: „Který pohled tento důkaz podporuje? Vznikl život sám od sebe v „organické polévce“, nebo je tvůrcem života Bůh?“
Problémy, problémy, problémy...
Existují dva druhy aminokyselin – polovina je nazývána levotočivé a polovina pravotočivé. Pouze levotočivé aminokyseliny fungují v živých organismech. Bílkoviny, které obsahují jakékoliv pravotočivé aminokyseliny, mají špatný tvar a nenapojí se správně na bílkoviny kolem nich. Je to jako když vezmete dílek puzzle, přetočíte ho horní stranou dolů a pokusíte se ho vrátit zpátky do skládačky. Je to ta samá velikost a tvar, ale nebude pasovat. Aminokyseliny vytvořené v přírodě nebo v experimentech podobných tomu Millerovu nemohou tvořit bílkoviny živých organismů, protože polovina z nich je levotočivá a polovina pravotočivá. Toto je důkaz, který když přidáme k faktu, že bílkoviny se nikdy netvoří mimo buňky, ukazuje ještě jasněji, že život nemohl vzniknout z „organické polévky“.
Přes velkou složitost celého procesu mohou živé buňky tvořit bílkoviny - mají pro to totiž potřebné mechanismy. Jeden druh RNA přečte informace z DNA, aby mohly být levotočivé aminokyseliny spojeny v přesném pořadí a vytvořit určitou bílkovinu. Aminokyseliny jsou poté spojeny dohromady „molekulárním strojem“, utvořeným z jiného druhu RNA a několika bílkovin. Každá živá buňka má mnoho druhů těchto „molekulárních strojů“.
Je logické, že neexistují žádné stroje, které by neměly inteligentního projektanta. Všechny tyto buněčné „stroje“ jsou tedy logickým důkazem inteligentního Stvořitele...
Vědci 40 nebo 50 let lidem tvrdili, že život začal, když se aminokyseliny spojily dohromady v „organické polévce“ v oceánu a utvořily bílkoviny. Tuto tezi však opouštějí už i ateisté. Proč?
Argumentace, která přesvědčila dvě generace, že život vznikl bez zásahu Stvořitele, se ukázala naprosto chybná. To, že jsou v posledních letech tyto argumenty opouštěny, není jen proto, že existují zdrcující důkazy o jejich nepravdivosti. Falešná teze mohla být opuštěna, protože ateisté mají novou teorii – život nevznikl díky bílkovinám, ale díky RNA. Počáteční makromolekuly prý byly složené z RNA a tato RNA později katalyzovala formaci bílkovin. Teorie vzniku života se tedy pozměnila, ale hlavní dogma zůstalo stejné: Pro vznik života není potřeba inteligentního Stvořitele.
Jenže je tu problém. Ani RNA se nemohla utvořit v prapůvodní „organické polévce“. Stejně jako DNA ani RNA nemůže vzniknout mimo živé buňky. Ani vědcům se ještě nepodařilo RNA vytvořit...
RNA dělá problémy. Nejenže se nemůže zformovat jinde, než v živých buňkách, ale také obsahuje cukry, které musí být všechny pravotočivé. Pokud by se v RNA objevily levotočivé cukry, RNA by nefungovala, i kdyby se mohla zformovat. Učebnice tato fakta nezmiňují. Naopak – popisují tvorbu RNA jako poměrně jednoduchou, stejně jako předešlým generacím studentům tvrdili totéž o tvorbě bílkovin. Uvedu příklad:
„Nejprve se RNA nukleotidy zformovaly z jednoduchých plynných molekul podobně, jako v pokusech podobných těm, které provedli Miller a Urey. Nukleotidy poté samovolně utvořily malé řetězce... Tyto malé řetězce byly schopné dělat své vlastní kopie. Jakmile se objevily takovéto reprodukující se molekuly, přirozený výběr a evoluce se stávají možnými.“ (Holt, Annotated Teacher`s Edition, Biology, Visualizing Life, 1994, str. 201)
Toto není věda, ale sci-fi. Vědci opakovali pokusy Stanleyho Millera a jeho učitele Ureyho mnohokrát a v různých obměnách. Ani RNA ani nukleotidy, jejich stavební kameny, se nikdy nevytvořily. Nukleotidy si samozřejmě ani nedokázaly vyfiltrovat všechny pravotočivé cukry, které potřebují pro svou funkčnost... Ať tvrdí učebnice cokoliv, faktem zůstává, že ani po letech výzkumů se vědcům nepodařilo donutit RNA, aby se spontánně vytvořila, nebo aby katalyzovala tvorbu bílkovin. Jediným místem, kde je možná tvorba RNA a nukleotidů tak zůstává pouze živá buňka.
Vezmete v úvahu vědecké důkazy, nebo před nimi budete raději zavírat oči, abyste nemuseli přijmout fakt, že život nemohl vzniknout samovolně? Ještě jednou opakuji, že je vědecky dokázané a ověřitelné, že RNA se (stejně jako bílkoviny) nemůže zformovat vně živých buněk. Bílkoviny přitom zajišťují funkčnost buňky pod vedením a s pomocí RNA a DNA. Všechny tři jsou často pro jejich velikost a složitost nazývány makromolekuly.
Ať už je váš názor na vznik bílkovin jakýkoliv, jedna věc je jistá – bílkoviny jsou základními složkami živých buněk a pokud chceme seriózně zkoumat původ života, měli bychom se jimi vážně zaobírat. Než se ale do zkoumání pustíte, musím vás varovat: bílkoviny poskytují mocný vědecký důkaz, že živé organismy mají svého inteligentního Stvořitele!
Bílkoviny musí dokonale pasovat
Když buňka vytvoří novou bílkovinu, musí se tato složit do přesného složitého trojrozměrného tvaru, který jí umožní napojit se na sousedící bílkoviny. Někteří vědci, aby znázornili jak přesně musí bílkovina pasovat, používají příklad ruky v rukavici. Jiní to připodobňují ke klíči, který musí přesně pasovat do zámku. Jak bílkovina ví, do jakého tvaru se má uspořádat?
Firma IBM vytvořila nejsilnější superpočítač na světě (Blue Gene, sestavený v roce 2005), aby se s tímto problémem složení bílkovin pokusil vypořádat. IBM vysvětluje, proč se ohromná kapacita tohoto superstroje má zabývat právě tímto problémem:
„Vědecká komunita považuje složení bílkovin za základní vědecký problém – za jednu z nejvýznamnějších „velkých výzev“... …jehož vyřešení může pokročit jedině aplikováním vysoce výkonných počítačových technologií...“
„Aby mohly být utvořeny bílkoviny, ribozomy spojují aminokyseliny do dlouhých řetězců. Tyto řetězce se stáčejí a skládají kolem sebe mnoha různými způsoby. Pouze jeden z těchto mnoha způsobů však dovolí bílkovině správně fungovat.“
„…bílkoviny se skládají do vysoce složitého trojrozměrného tvaru, který určuje jejich funkci. Jakákoliv změna v jejich tvaru dramaticky ovlivňuje funkci bílkoviny a dokonce ta nejjemnější změna v procesu skládání může způsobit nemoc.“ (IBM Research News)
Protože Blue Gene má ohromnou výpočetní sílu, bylo spočítáno, že pokud poběží nepřetržitě, bude mu trvat pouze „asi jeden rok, aby simuloval kompletní složení jednoduché bílkoviny“ (časopis Science, 12/17/99). Jak dlouho trvá složení takovéto bílkoviny živé buňce? Méně než jednu sekundu! Tento důkaz ukazuje na to, že Ten, kdo vynalezl způsob skládání bílkovin v buňkách, je mnohem inteligentnější než nejmodernější a nejvýkonnější superpočítač.
Jeden z výzkumníků IBM poznamenal: „To je absolutně úžasné. Ta složitost problému a jednoduchost, s jakou to tělo dělá každý den…“
Chaperony
Vědci zjistili, že specializované bílkoviny zvané chaperony nebo chaperoniny jsou životně důležité pro zakládání mnohých bílkovin na správná místa. Pohybují se s nově vytvořenými bílkovinami na místa v buňce, kde musí dokonale pasovat, mají-li správně fungovat. Na cestě jim chaperony pomáhají, aby se správně skládaly a potom jim pomáhají, aby přesně pasovaly na jejich místa. A jak se samy chaperony zakládají správně? Ony samy mají také své chaperony! To přidělává evolucionistům další vrásky. Jak se mohly první chaperony správně zakládat bez předem existujících chaperonů?
Vědci v laboratořích vykoumali, jak spojit aminokyseliny dohromady, aby utvořily některé z menších bílkovin. Pokud však nejsou všechny tyto aminokyseliny levotočivé a pokud nejsou bílkoviny složeny naprosto přesně, nejsou, pokud jde o biologickou aktivitu, o nic lepší než miniaturní špagety. Mohou být stejné chemicky, ale jsou naprosto nefunkční…
Adresování bílkovin
Ačkoliv je obrovské množství špatných míst, na které mohou bílkoviny doputovat, existuje jen jedno správné místo, na které každá nově vzniklá bílkovina patří a kde může fungovat. Problém je, že bílkoviny nejsou tvořeny na místě, kde budou používané a jsou bezcenné, pokud nenajdou ten pravý bod, kam patří. Jak bílkoviny nacházejí správnou cestu?
„…nově vzniklé bílkoviny obsahují řetězec aminokyseliny, který určuje jejich konečný domov.“ (Science News, 10/16/99)
Tento řetězech aminokyseliny, který určuje adresu, kam má bílkovina doputovat, je obvykle připojen jako ocas na konec delšího řetězce aminokyselin, které tvoří bílkovinu. Tento „ocas“ může být přirovnán k adrese na obálce.
Pokud vám toto nepřipadá jako pádný důkaz existence Stvořitele, zkuste vhodit hromadu dopisů do poštovní schránky aniž byste na ně napsali adresy. Pokud se na nich samovolně adresy vytvoří, napište mi. Rád bych takový zázrak viděl…
Science News uvedly:
„Bílkovina umístěná na špatné místo je mnohem vážnější problém, než ztracený dopis. Pokud bílkoviny v buňce nedosáhnou svého cíle, vznikají nemoci.“
V roce 1999 dostal Dr. Guenter Blobel z Rockefellerovy Univerzity v New Yorku Nobelovu cenu za medicínu za objev těchto aminokyselinových „štítků s adresou“, které vedou každou bílkovinu na její místo v buňce. Všechny dostupné důkazy potvrzují, že pro vytvoření správných informací pro každou adresu a vyjádření této adresy v kódu, vyžaduje inteligenci. Buňky nemohou žít, pokud se každá z jejich mnoha bílkovin přesně neutvoří a neobdrží také správný „štítek s adresou“. Celé by to prostě nefungovalo, pokud by nebyly všechny tyto podmínky správně splněny od samého počátku života.
Zapínání a vypínání bílkovin
Složité, co? To však není všechno. Nestačí, aby bílkoviny v buňce byly správně složené a poslané do správných míst. Buňka také potřebuje správnou dávku každé bílkoviny. Kdyby byla přítomna třeba jen jedna bílkovina, jejíž produkce by ve správný čas neskončila, byla by buňka touto bílkovinou brzy tak napěchována, že by praskla. Tvorba každé bílkoviny je, a musí být, zapínána a vypínána přesně ve správný okamžik.
Pokud byste tento problém hlouběji studovali, zjistíte, že existují určité části DNA, jejichž úkolem je říci buňce, kdy začít a kdy ukončit tvorbu určitých bílkovin. Opět je tu však problém. DNA nemůže zapínat nebo vypínat produkci bílkovin sama od sebe. Spolupracuje se specializovanými bílkovinami, se kterými tvoří spínač. Regulační části DNA ani regulační bílkoviny nemohou pracovat bez toho druhého. Už v čase vzniku první buňky tu musela fungovat perfektní spolupráce, aby mohlo docházet k zapínání a vypínání tvorby bílkovin. O nějakém vývoji tu nemůže být ani řeč. Všechny součásti musely vzniknout a fungovat najednou…
Pokud by první buňka neuměla správně zapínat a vypínat tvorbu bílkovin, tato buňka by zemřela. To je další naprosto evidentní důkaz existence Programátora, který zakódoval potřebné informace, který věděl, kdy se má produkce té které bílkoviny zapnout a kdy vypnout.
Takže?
Bílkoviny, které vytvářejí buňky nevznikají nikde v přírodě, ale pouze v již žijících buňkách. Důvod, proč jsou buňky schopny tvořit bílkoviny, je, že instrukce pro jejich tvorbu a jejich vypínání a zapínání jsou již obsaženy v DNA. Znovu opakuji, že pokud má bílkovina plnit svůj úkol, musí být její tvorba opatrně regulovaná, musí být správně složená a musí doputovat na správné místo. To všechno musí být splněno, jinak buňka nebude fungovat.
Učení o tom, že první buňka samovolně vznikla bez zapojení Stvořitele, má svůj původ v předvědecké představě, že jednobuněční tvorové byli primitivní. Tento nevědecký názor neobstojí proti dnešnímu poznání komplikovanosti DNA, RNA, buněčných membrán, bílkovin atd.
Autoři učebnic nahrazují vědecké důkazy ateistickou teorií. Studenti se neučí důležitá vědecká fakta, protože jsou v rozporu s touto ateistickou věroukou. Místo toho, jsou krmeni propagandou, která je v rozporu s vědeckým poznáním.
Ani vytváření bílkovin, ani jejich tvarování, adresování či regulování jejich produkce se nemohlo samo vyvinout. Žádná buňka nemohla žít, aniž by to všechno začalo fungovat správně a ve stejný okamžik. To jsou vědecká fakta – důkazy pro velice inteligentního Stvořitele, který plánuje dopředu.
Bůh je původcem a Pánem života. Svěříš mu ten svůj?
Podle bookletu In the Beginning... Soup? - Chapter 1: Did God create Life? Ask a protein (Thomas F. Heinze, Chick Publications, 2003)
